Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

Téma:

Nezávazné tlacháníRodáci, hlaste se

Spravuje:

Devínsky



Reklama



NAT98 chce byť miestom pre výmenu informácií, skúseností, zážitkov a poskytovanie vzájomnej pomoci pre tých, ktorí boli pozitívne oslovení dielom Vo Svetle Pravdy – Posolstvo Grálu od Abdrushina a knihami Večné zákony 1, 2 a 3 od Natálie de Lemeny Makedonovej.
Vítané sú aj príspevky k téme Slovensko - jeho duchovná úloha a významné osobnosti.

„Naša planéta sa blíži k dobe obratu, keď sa zrodí nový svet. Nemôže však vzniknúť na pôde starého, lebo bude veľmi odlišný. Ľudia sa nevyvíjajú tak, ako by sa mali, preto sa všetko nepravé a nenapraviteľné zrúti, aby uvoľnilo cestu novému životu. Dnešný človek by mal vedieť, že súčasné zmeny nie sú dielom náhody, ale zákonitým dianím určeným pre blaho nového pokolenia.“
Natália de Lemeny - Makedonová

„Nikdy viacej by ste sa nemali odvážiť súdiť bez vedenia! A všetko vedieť nebudete nikdy! Vždy, keď súdite druhého, súdite sami seba. Udrie to na vás späť, pretože ste neboli ustanovení sudcami svojich blížnych.“
Abdrushin

Linky na zaujímavé príspevky:
15 rokov / Ján Anton Sloboda
Pani Natália odpovedá na výklady v knihe Večné zákony 4 / Jozef Potúček
Úlohy nášho politického vodcu / Jozef Potúček
Úloha - úlohy pani Natálie / Jozef Potúček
Ako zúročil slovenský národ dvojnásobnú pomoc od Boha. /Jozef Potúček
Všetko sa do bodky naplní! /Ján Anton Sloboda
Straky /Dušan Zámečník
Deň 17.7. /Jozef Potúček
28.11.1998 zrod KRÁĽA kráľov. Decembrové spomienky I. II. III. /Ján Anton Sloboda
Slovo ľudské, či SLOVO BOŽIE ? (2.) (3.) (4.) (5.) /Jozef Potúček
Kompromisy, alebo ústupky /Ján Anton Sloboda
Zjavenie Jána /Peter Franko
Veďme naše kroky k tomu lepšiemu ... /Jozef Potúček
Prijatie Boha. Prijatie Boha – príkaz /Peter Franko
Buďme lepší a radostnejší! /Jozef Potúček
Společné působení /J.P., +reakcie: [H1], [JP1], [H2], [JP2], [H3], [JP3], [H4], [JP4], [H5]
Milujte se navzájem! /J.P.
Prožívání Slova /J.P.
Človeče neodsudzuj iných, lebo budeš sám súdený ! /Ivan
Slovenský národ v historických faktoch /Miroslav Pazdera
Prepis TV vystúpenia p. Natálie de Lemeny – Makedonovej (febr.1998) + linky na rozhovory (nov.1998) /Ján Anton Sloboda

Upozornenie:
Za obsahovú stránku príspevku a jeho dôsledky si zodpovedá každý prispievateľ jednotlivo, nie moderátor. Ten má právo vyradiť tie príspevky, ktoré sú proti zámeru tohto fóra napísanom v záhlaví, alebo anonymné, či znižujúce úroveň diskusie.


***** povolené je prispievať iba po prihlásení do systému (Login, heslo)*****

JAN. jan.jan@post.sk 
Myšlienka na dnešný deň.


,,Ľudia bez mena, sú ako kniha bez písmen." Ján Anton Sloboda.



 
Bez komentára.
To nepotrebuje veru žiadný komentár:

Arcibiskup J. Sokol, počas Veľkonočnej omše podrobil kritike médiá. "Po čítaní dennej tlače by sme mali skonštatovať, že máločo okrem kostola a cirkvi nás dvíha hore. Všetko nás tlačí dole k matérii, samé výhry či súťaže a väčšine to úplne stačí. Stále sme pri zemi a brodíme sa v temnom bahne," povedal Sokol.

Vyzval prítomných, aby sa stali svedkami viery. ,,Odmietol ľudí, ktorí veria v Boha a neveria v cirkev.""

"Bez cirkvi niet spojenia s Bohom," povedal
 
Pro p. Gabriela
Dosáhnout v sobě čistotu myšlení je opravdu v dnešní době nesnadné. Není to však nemožné. Člověk mnohdy dělá tu chybu, že se snaží křečovitě si to "srovnat v hlavě". To však je boj s "větrnými mlýny". Musí se začít ve svém nitru a "nastartovat" v sobě schopnost všeobsáhlého chtění k dobru. Zkrátka musí začít ze sebe dobro prostě a jednoduše vyzařovat. Dobro si vždy najde stejnorodý cíl a člověk při tom nemusí ho vždy směřovat konkrétním směrem. Myšlení se pak samo tomuto proudu přizpůsobí. Souhlasím i s tím, že člověk někdy potřebuje být sám a "uspořádat" si své nitro. To je i obsahem Božího přikázání "Budeš světit den sváteční", kdy se má člověk zastavit a zahloubat se do svého nitra a udělat určitou rekapitulaci uplynulých dní. Vědomé chtění k dobru je cestou k čistotě myšlení. To může člověk dělat kdekoliv a nic mu v tom nemůže zabránit. Přeji mnoho síly do dalších dnů
Automatické opravy = stačí mať prehliadač Mozzila firefox, ktorý sa dá voľne stiahnuť. Ale naozaj treba písať Boh, s veľkým B, Ježiš, s veľkým J, Abdrushin, s veľkým A, ale príspevok Gabrielov sa mi inak páčil viac, ako tie posledné, kde sa dáva nad mieru.
 
Oprava: "...mal nájsť niečo pozitívne..."
 
Pre p. Gabriela
Vážený pán Gabriel,

na Vaše príspevky sa dá veľmi vhodne reagovať.

Mám však celkom určite dobrý návrh - skúste prosím požiadať zriaďovateľa fóra, aby tieto Vaše prvé príspevky zmazal a Vy by ste ich nahradili opravené, s korektúrami a v jazykovej úprave tak, ako najlepšie viete a ako sa aj na slovenčinu patrí.

Čerpať z Posolstva Pravdy správnym spôsobom znamená predovšetkým žiť toto Slovo. Spomínate meno Abd-ru-shina v textoch plnom najzákladnejších gramatických nedostatkov - ak by sa ku nemu dostal poctivý hľadajúci, skôr ho texty odradia, ako by v nich malí nájsť niečo pozitívne.

Ak by ste potrebovali poradiť ako nastaviť automatické opravy v texte, rád Vám pomôžem...
 
reacia na cl.cistota myslenia
na clanok o cistote myslenia mam trosku odlisny nazor,v dnesnej dobe je tazke cisto mysliet,preto ze zijeme v upunahlenej dobe a nase zmysly su presitene vonkajsimy vnemamy ci vpraci, doma,alebo aj pocas volnych v okruhu znamych a rodiny.skor sa treba usilovat o citene a precitovanie toho co prezivame, lebo myslenie je rozumova cinnost ,ktora niekedy privadza na zle cesty.clovek potrebuje byt niekedy uplne sam aby pocul svoj vnutorny hlas aby vedel rozlisit medzy dobrom sj zlom.aj jan krstitel sa odobral do samoty puste aby jasne vydel cestu po ktorej mal ist.tak isto aj jezis siel do puste aby sa ponoril do samoty.a nasiel seba svojho boha otcaa silu na svoje poslanie.my ludia by sme tiez mali najst seba aj svoje miesto a poslanie.ale nato treba niekedy samotu avediet byt mimo kazdodenny hluk a hekticke dianie.lebo kto sa nechce zastavit ,hladat a pocuvat svoje vnutro ,toho prebudia krute osudove rany ako choroby ,strata blyzkych a zmena vsetkeho co bolo predtym prioritou.
 
kde je pravda
rad listujem v tychto strankach je tam vela zaujimavych clankou.ja osobne som prisiel do styku s knihou p. makedonovej v r.1999 cize rok potom ako sa ohlasovane udalosti z knihy mali stat.vdaka tejto knihe vydim svet inac a vdaka nej som nasiel vieru a taku aku vkostoloch ludia marne hladaju.v kostole je duch svaty iba obrazny pojem a nie skutocna osobnost.nie je alfou a omegou stvorenia.boli casy ked som na ziadne stvorenie neveril,len tomu co nas ucila veda a skoly.ale dnes aj veda potvrdzuje tezu stvorenia viac ako darwinizmu,vid knihu od lee strobela snazvom kauza stvoritel.odporucam ju kazdemu kto viac veri vedeckym pracam ako idealom viery.ta kniha dava smer hladat cestu k bohu.dnes uz verim,ale ako hovori abd-ru-shin viera musi prejst k presvedceniu. viera je len zaciatok.zial kostoly su mrtve,je tam len zial a falosne presvedcenie ze boh zoslal svojho syna zomriet aby nas velmi cennych ludi spasil.lenze jezis zomrel koli pravde ktoru hlasal a nie koli nam zomrel lepsie povedane bol zavrazdeny lebo neustupil ludskej domyslavosti a falosnym nazorom zidovskeho ludu ktory cakali pozemskeho krala ktory ich vyvoleny narod oslobodi spod jarma rimanov.len jezis nas prisiel oslobodit od jarma luciferovho ktory huby nase duse a nedovoluje slobodny pohlad hore za slobodou a pravdou.rozum je jeho najlepsou zbranou rozum ktory je obmedzeny na cas a priestor hmotneho stvorenia.ale vsetko je inak.dostali sme slobodnu volbu rozhodovat o svojom zivote o nasom svete, a pozrite co sme dosiahli.sami sa klameme sami obmedzujeme a nevidime mrtvolnu prazdnotu nasich diel.cenene su len peniaze, moc ,a slava pred laskou spolupracou a porozumenim.pitam sa vazeny kde je pravda. nie ta nasa ale ta univerzalna.
 
,,Ľudia bez mena, sú ako stromy bez lístia."
 
Pre pána J.P.
Vážený pán J.P.,

ďakujem Vám za odpoveď. Naozaj sa nestáva často, aby sa na verejnom fóre viedla komunikácia v tomto duchu. V doterajších odpovediach na Vaše príspevky však boli použité aj slová a obrazy, ktoré už vôbec nepatria na verejnosť, ale pre tentoraz sa tomu nedalo vyhnúť a navyše, bol v tom i určitý úmysel.
Za Vaše vstupy na toto diskusné fórum by som Vám najradšej „srdečne stisol ruku“, i tak mám však obavy, že sa táto naša konverzácia stretne s nevôľou, predsa len sme vstúpili na pôdu, ktorú spravuje niekto iný a aj preto som v úvode načrtol možnosť utajenej výmeny adries pre súkromnú korešpondenciu. Navyše, k Vašim slovám by som Vám rád odpovedal v zmysle a v obrazoch, ktoré už z povahy veci nemôžu byť uverejnené na tomto fóre.

Vyjadril by som sa preto tentoraz iba k tomu Vášmu odstavcu, ktorý začínate slovami:

„Ve svém životě jsem se setkal nejméně se třemi „zaručenými“ Prastvořenými, nositeli meče,…“

Je mi dobre známe to, o čom píšete a čo ste prežili, prežitia v tomto smere máme spoločné. Rozdiel však bol v rôznorodom prístupe. Kým Vy ste roky dôverovali a verili v človeka – „povolaného“, v mojom prípade u toho istého človeka stačili dva dni osobnej skúsenosti, aby sa z jeho „vrelého“ pozvania stal vzápätí doslova „útek bez rozlúčky“. Preto nie ste sám, kto má takéto trpké prežitia. Kým ste však Vy v tomto smere po čase rezignovali a prestali hľadať ďalej, na druhej strane prišla životná tragédia, ktorá hľadajúceho prinútila, aby sa z neho napokon stal „vážne hľadajúci“.

Je mi smutno i ľúto zároveň, že ste sa vzdali svojho úsilia krátko predtým, ako sa Vaše túžby v tomto smere mohli naplniť. To, že sa nenaplnili vážený pán J.P., o tomto dokáže vydať to najlepšie svedectvo iba Vaše vnútro. Ste človek, ktorý by sa za Pána kedykoľvek postavil a aj desať krát by za Neho položil život. Veľkosť Vašej túžby ku Svetlu je tak zriedkavá, že by si z takéhoto úsilia mohol vziať príklad hocikto z tých, ktorí sa v súčasnosti považuje i za tú najvyššiu autoritu medzi čitateľmi Posolstva Pravdy. Predsa však v hlbinách Vášho ducha drieme nepokoj, často sa prejavujúci ako pálčivá bolesť nad niečím nedefinovateľným. Snažíte sa ho zahnať v naozaj úprimných modlitbách, v pokornom čerpaní zo Slova Pravdy, ako aj pri písaní textov, pri ktorých cítite naplnenie. Nestačí to však na to, aby sa driemajúci nepokoj vytratil a Vy si to dobre uvedomujete - aj keby ste svoje úsilie strojnásobili, nebude to stačiť, pretože potrebujete už len pozdvihnúť svoj zrak o trošku vyššie, na stupienok, na ktorom ste už dávno mali stáť tak, ako ste to napokon aj sľúbili. Veľmi Vám v tomto prajem, ako priateľ i človek, pre ktorého je Vaše úsilie v mnohom príkladné.

Želám krásny večer aj Vám.

 
Devínsky  
Pán Rastislav,
chápem, že Vás zaujal článok „O ľudskom spolupôsobení“, no nezdá sa mi vhodné ho sem celý kopírovať. Dá sa to vybaviť vložením odkazu na tento článok, keďže je prístupný na viacerých miestach v internete, respektíve napísaním Vášho komentáru k nemu. Prednosť tu majú autentické príspevky ľudí navštevujúcich túto stránku. Preto budú tieto kópie odstránené.
 
Jaké utajení máte na mysli pane ...?
 
Prečo to utajenie páni J.P. a Hľadajúci?
 
Čistota myšlení
Opravdové čistoty myšlení je dnešním lidem ze všeho nejvíce třeba. Čistota myšlení je klíčem k vnitřní přeměně člověka od základů bez níž není duchovního vzestupu.

Člověk může zde na zemi vykonat opravdu veliké věci, může pomoci mnoha lidem, avšak postrádá-li čistoty v myšlení nic z toho ho neochrání před zlými následky zvratného působení. Jeho duch bude navzdory dobrým snahám stále zatížen a zdržován, zatím co v pozemské rovině jeví se tento člověk velikým, prospěšným lidstvu a vysoce duchovně stojícím. Dnešní lidé si vůbec zvykli měřit duchovní hodnotu člověka jen podle pozemských měřítek. Duchovně vysoce stojící člověk podle pozemských lidí musí být majetný, musí mít značný pozemský vliv a počet jeho případných stoupenců má vyjadřovat rozsah jeho duchovního působení. Zkrátka řečeno duchovní hodnoty jsou měřeny pozemským metrem. Přitom si málokdo uvědomuje, že pro míru duchovních hodnot vůbec nezáleží na míře a rozsahu pozemského působení a vlivu, že duchovní hodnoty nemohou být měřeny pozemskými měřítky. Že nezáleží na společenském, majetkovém nebo jiném pozemském postavení člověka ve vztahu k duchovním hodnotám a jejich působení. Ať je člověk na jakémkoliv společenském stupni, dělník, podnikatel nebo důchodce, vždy má stejnou možnost rozvíjet v sobě duchovní hodnoty, může jimi působit a být tak opravdovým člověkem, neboť jedině to určuje jeho skutečnou duchovní hodnotu bez ohledu na to kým v současném pozemském životě jest. Většina dnešních lidí však myslí jinak a téměř vždy slyší na vylepšení pozemských poměrů, vykonání velkých věcí, sebezviditelnění, než na vnitřní změnu, která není z jejich pohledu tak viditelná a tím zajímavá. Raději se přidržují vnějších věcí a vytvářejí sobě i druhým zdání, rozsáhlého duchovního působení, než jakoukoliv vnitřní změnu, která v sobě musí obsahovat přinejmenším i špetku skromnosti a pokory, čímž se stává pro mnohé tzv. duchovní působitele téměř nestravitelnou.

Dnešní lidé a dnešní svět neposkytují obraz vysokého duchovního stupně. Aktivity tzv. povolaných jsou většinou jen ryze pozemského druhu a to i přes to, že sami sebe považují za velmi cenné a stojící na vysokém duchovním stupni. Jejich mínění o sobě samých, kterým se ostatně téměř nikdy netají, však nic nezmění na skutečnosti, že na jejich jednání, tedy skutcích není vždy patrná nějaká duchovní změna, natož již dosažený vysoký duchovní stupeň ve stvoření. Mnozí dokonce v některých věcech jednají tak, jako kdyby žádné duchovno pro ně neexistovalo a vrátí se k němu až tyto situace pominou. Tím tito “vysoce stojící” jasně ukazují, že u nich ve skutečnosti k žádné změně nedošlo, neboť by se to muselo ukázat na jejich chování a to ne ve chvílích jejich tzv. působení na setkání kruhů, slavnostech, pobožnostech apod., kdy se každý snaží vypadat dobře, ale v každodenním všedním životě a především i ve chvílích kdy je “nikdo nevidí” nebo se neví kdo jsou.

To je velmi žalostný obraz neschopnosti lidí poskytovat v sobě půdu pro zakotvení čistých vyzařování shůry a předávat je dál, nedostatku “uskutečněných” duchovních hodnot, kterými může pro tento i onen svět proudit skrze lidstvo i jednotlivce velké požehnání.

Představy lidí o duchovním působení jsou většinou velmi zkreslené a ovlivněné jejich přáním se za každou cenu uplatnit a tím co přijmou od tzv. duchovních autorit jako směrnici, totiž že duchovní působení je vyhrazeno několika “vyvoleným” a všichni ostatní se mají kolem nich shromáždit a je podporovat a jim sloužit. Tento omyl je jedním z triumfů temnot, protože mnozí stoupenci se v důsledku v sobě nepoznané duchovní lenosti domnívají, že např. pozemským zabezpečením takovýchto autorit splnili současně i svůj úkol pozemského člověka a nepřikládají takovou váhu skutečnosti, že duchovně vpřed je posune jen jejich vlastní změna. Netuší, že tím pro svého ducha nic nevykonali, když splnili něco potřebného pro chod pozemské organizace, ba naopak mnohdy tím ztratili, protože se ještě více se utvrdili, že jdou správně, neboť si myslí že to pro jejich duchovní vývoj postačuje. Tím se tak jako ostatně vždy, když bylo přineseno vědění ze Světla, kolem něho vytvořilo náboženství se všemi pozemskými náležitostmi. Všechny duchovní hodnoty se zpozemštily. Místo nich jsou většinou jen prázdné formy pozemských zvyků a tradic.

A tato zfalšovaná představa o společném duchovním působení je jednou z největších překážek k osobní duchovní svobodě každého jednotlivce. Duchovně má působit každý člověk. Každému je to dáno stejně. Pokud někdo obdrží dar působit ještě pozemsky rozsáhleji než druzí, tak si má být vědom, že tím ještě nic není řečeno o jeho vlastní hodnotě, ale o milosti, kterou směl přijmout, neboť tento dar mu může být zase kdykoliv odejmut. Jeho vlastní hodnota se ukáže teprve tehdy, když tento dar správně zužitkuje ve smyslu Boží vůle a splní tento úkol! Jeho splnění je však před Božími zákony stejně hodnotné jako splnění úkolu v malém pozemském rozsahu. Rozhodující je vždy způsob splnění, ne jeho rozsah.

Člověk duchovně působí zcela samočinně, aniž by si toho byl mnohdy vědom. Rozhodující pro způsob působení člověka je směr jeho chtění. Pozemská úrověň není zdaleka jeho jediným působištěm a to ani v případě, že je zde inkarnován. Záchvěvy jeho chtění dosahují do úrovní o jejichž existenci nemá mnohdy ani tušení. A tak může duchovně působit v takovém rozsahu, že tato pozemská pláň je jen nepatrnou částí jeho pole působení ve srovnání s ostatními úrovněmi ve stvoření. Pokud je jeho chtění čisté, tak může spolupůsobit v celém stvoření téměř bez hranic a to i když je zde na Zemi. Rozhodujícím pro to všechno je jen jeho vnitřní čistota.

Vnitřní čistota je základním úhelným kamenem duchovního vzestupu. Jedině skrze čistotu svého ducha se může člověk přiblížit Čistotě Světla.

Čistota ať se jedná o myšlení, cítění nebo jednání, vyžaduje neustálý pohyb lidského ducha, jeho neustálou bdělost. Zvýšený pohyb lidského ducha při čistotě myšlení i jednání vytváří silná vyzařování, která daleko zatlačují temné vlivy, které nás obklopují v těchto úrovních. A naopak, jestliže tento pohyb schází, tak nitro člověka se velice lehce stane rejdištěm nízkých vlivů a snadno jim podlehne. Pohyb lidského ducha je bezpečnou ochranou proti těmto vlivům.

Člověku stačí, aby usiloval jen o vnitřní čistotu a získá tím jak tu nejsilnější zbraň proti temnu, tak i most ke Světlu. Jedině vnitřní čistota je schopna ho spojit s jeho světlým domovem a zprostředkovat mu potřebnou sílu k překonání všech překážek a ke vzestupu. Bez čistoty není duchovního vzestupu. Člověk při tom může chtít sebevíc, avšak postrádá-li jeho chtění čistotu je naprosto bezcenné a pro trvalou výstavbu a duchovní vzestup naprosto nepoužitelné.

„… Udržujte krb svých myšlenek čistým, založíte tím mír a budete šťastni.…“

Co je však myšleno tímto krbem? Je to snad mozek člověka ve kterém se jeho myšlenky formují? Ne. Tímto krbem je myšleno místo, bod v němž vzniká skutečné chtění člověka, kde myšlenky mají své kořeny a jejich síla původ. Tímto krbem je cítění lidského ducha. Neboť jedině cítění lidského ducha je schopno dát myšlenkám čistotu a nebo je zle zakalit. Mozek se při tomto ději podobá jen slévačské formě, která dá tekutému kovu pevný tvar, aniž však může ovlivnit jeho kvalitu.

Jedině čistota lidského nitra umožní člověku, aby pocítil jemné vibrace duchovních úrovní a ve velké šíři pociťoval blaženost již zde na Zemi. Tak je to také chtěno, neboť lidský duch byl zrozen do hrubohmotnosti také právě proto, aby v sobě spojil svět duchovní, hrubohmotný i jemnohmotný a vytvořil tak pojítko k dalšímu vývoji stvoření. A proto nemusí člověk pracně získávat jen rozumové vědomosti, aby mohl vládnout hmotě, nýbrž jí vládne zcela samočinně stupněm svého druhu, svým duchovním původem. Jedině vláda lidského ducha, ne jeho rozumu, může dát pevný základ k trvalé výstavbě. Avšak jen rozumové zotročení hmoty již z počátku v sobě nese zárodek rozkladu, zániku a tedy neúspěchu. Člověk proto nepotřebuje odcházet do samoty, aby dosáhl spojení s duchovnem, neboť toto uschopnění má již sám v sobě a jako silnou pomoc pro toto uskutečnění, bylo mu dáno vědění v Poselství Grálu, takže již nestojí osamocen a nevědomý v temnotách dnešního rozumového světa, neboť Slovo je mu světlem a oporou.

Čistoty myšlení lze dosáhnout všude a za každých okolností. Není ve stvoření žádná síla, která by mohla lidskému duchu v tom zabránit, pokud on sám toho nepřipustí.

A je to právě čistota myšlení, která poskytuje člověku tu nejsilnější zbraň proti temnu a nejúčinější nástroj k vlastní očistě. Vzpomeňme Ježíše, který byl na poušti pokoušen ďáblem a s naprostou převahou, díky věrnosti ke Světlu, čistotě vlastního nitra a z něho vycházejících citů a myšlenek odrazil Luciferovo pokušení. Tak máme stát i my, lidští duchové. Máme poznat a odrazit pokušení temna a tím bojovat o vlastní očistu i celkovou očistu světa od temnot a úrovní do kterých jsme doposud sami hojně přispívali svým falešným chtěním a nečistým myšlením. Nesmíme očekávat, že Světlo svou všemohoucností nás i svět očistí od temna a jako věrné služebníky uvede nás do tisícileté říše. Nikoliv. Sami se musíme snažit vyhrabat se z bahna do kterého jsme se také sami uvrhli. Pomocí je tu pro nás Slovo Poselství Grálu, které podobno čisté pramenité vodě může nás omýt ode vší špíny. Omýt se jím však musíme sami. Sami musíme vést jeho očistné proudy k místům, které to nejvíce potřebují. Sami se mu musíme otevřít a nechat jeho blahodárné paprsky jako proud živé vody proudit naším nitrem. Nečiňme si tedy ze Slova Poselství náboženskou knihu, kterou otevíráme jen v neděli a nebo pokud jsme dobře naladěni, ale používejme jeho oživujících paprsků každodenně jako pokrmu našeho ducha a jako účinný nástroj pro udržení jeho bdělosti a tedy i čistoty myšlenek.

“...Udržujte krb svých myšlenek čistý!
A tím musí člověk začít! To je jeho první úkol, který ho učiní tím, čím být musí. Vzorem pro všechny, kteří usilují ke Světlu a Pravdě, kteří chtějí celým svým bytím vděčně sloužit svému Tvůrci. Kdo to splní, nepotřebuje žádných jiných pokynů. On jest, jakým má být a dostane se mu nezkráceně všech pomocí, které ne něj ve stvoření čekají, aby ho bez přerušení vedly do výšin....” (První krok)
 
Vážený pane Hľadajúci,
Také Vám děkuji za korektní komunikaci i při rozdílností pohledů na různé otázky. Tak to má také být.

K otázce povolanosti národa se vyjadřovat nebudu, jak jsem již napsal do těchto věcí prostě nevidím. V zásadě, ale souhlasím s tím co jste v tomto směru napsal. Navíc nechci přispívat do diskuse, která se na tomto fóru právě v této otázce rozpoutala a v podstatě nikam nevedla. Kromě toho Pán jasně popsal pojem „povolaný národ“ v přednášce „Povolaní“, tam si to přece každý může přečíst. Smutné je však to, že mnozí lidé se snaží tento duchovní pojem vtěsnat do pozemských forem.

Píšete:
A navyše, prečo Pána oddeľujeme od Jeho rozsiahleho vojska tých najčistejších duchovných bojovníkov a rytierov? Za všetkým stojí Pán, ale vykonávateľmi tak mnohého diania je reťaz Jeho verných duchovných i bytostných služobníkov, ktorá sa tiahne ako pevné svetlé lano až do hrubohmotnosti tejto zeme.

V tomto směru já ostře odlišuji, protože Pán stojí vysoko nade vším i nad svým vojskem. Tím, že se někdo na Zemi považuje za Pánova bojovníka nebo jím má skutečně být, tak to zdaleka ještě neznamená, že jím je a že plní Jeho vůli. Něco jiného je onen řetěz duchovních a bytostných pomocníků a něco jiného je naplnění Boží vůle v hrubohmotnosti, kde jsou lidé už od narození podrobeni pokřivenému rozumu. Příkladem je dění kolem Pána na Zemi, kdy i ti nejvyšší duchové, kteří žili v Jeho bezprostřední blízkosti, selhali. Duchovní pýcha se stala kamenem úrazu i těm duchům, kteří pro tuto dobu byli po tisíciletí na Zemi i ve světlých výšinách připravováni. Jsou dnešní lidé jiní, lepší? Ne.

Ve svém životě jsem se setkal nejméně se třemi „zaručenými“ Prastvořenými, nositeli meče, kolem nichž se to jen hemžilo stoupenci a tzv. děním. Byli to lidé, kteří byli skutečně vyzbrojeni nadprůměrnými schopnostmi. Problém byl vždy v tom, že tyto schopnosti začali považovat za svou přednost oproti druhým a místo toho, aby je použili ke službě Světlu a k pomoci hledajícím, tak v nich postupně začala „kvést“ duchovní pýcha. Postupně, někdy i po 10 letech působení, se jim vše rozsypalo pod rukama jako domeček z karet. Zapomněli na to, že jsou jen lidé a své schopnosti mají použít ku blahu ostatních. Většinou se nakonec i odklonili od Poselství Grálu, protože se nenaplnily jejich požadavky vůči Světlu, které si sami stanovili. Toto všechno prožijeme ještě mnohokrát a i Vy pane Hľadajúci. I Vy buďte bdělý, abyste jako mnozí lidé, kteří těmto „nositelům meče“ uvěřili, nakonec zjistili, že šli za falešným pastýřem, promeškali drahocenný čas a to jen proto, že nepodrobovali jejich působení „pronikavým zkouškám“.

I dnes se formují různé skupiny lidí, kteří věří, že právě jejich „vůdce“ nebo oni sami jsou těmi vyvolenými, kteří mají založit tisíciletou říši. Pečeť však jen lidského působení, může každý vidět při konfrontaci jejich výkladů a Slova Poselství Grálu.

Po těchto prožitích jsem pochopil, že jediné o co se mám starat, je vlastní duchovní vzestup. Jedině tím pomohu sobě i druhým.

Hezký večer
 
Alebo Made in csechoslovakia???
 
Hľadajúci, Svetlo nikdy nedáva nad mieru, ale Vy áno. Prečo asi?
 
Oprava v jedenástom odseku od spodu v článku uverejneného 12.duben 2007 13:33:34
Máme však právo myslieť si, že sa Pán kvôli tomu znova inkarnuje na zem, aby sa splnili aj tieto Jeho slová? Prečo zasa to ľudské myslenie vtláča do pozemských foriem niečo, čo je zakotvené tak vysoko vo Stvorení? A máme ešte vôbec nejaké práva? Nie! Iba povinnosti, aby sme naplnili svoje sľuby a konečne stáli tam, kde nás Pán chce mať!
 
Pre p. J.P.
Vážený pán J.P.,

Na Váš príspevok sa dá v mnohom reagovať. Najskôr by som však chcel poukázať na veľmi dobrý dojem z tejto konverzácie, verím, že sa takto môže podariť /i pri „rozdielnosti názorov“ v niektorých bodoch/ a v praxi ukázať, že je možné komunikovať vecne aj pri inorodých prežitiach na konkrétnu vec. Aj za to Vám patrí úprimné poďakovanie...

Vo svojej reakcii píšete:

„Po tisíciletí jsme hřešili proti Světlu, proviňovali jsme se na poslech božích, v neposlední řadě i na Synech Božích a najednou, když nám Syn Člověka přinesl jako poslední záchranu Slovo, tak najednou jsme schopni budovat Království Boží na Zemi?
Nikoliv.“

V tejto súvislosti by bolo možno dobré zladiť si terminológiu, ktorá s uvedeným bezprostredne súvisí.

„Povolaný národ“.

Čo tento pojem predstavuje z hľadiska Božej Vôle?
Pán bol na zemi stelesnením Božej Vôle, ktorý splňoval a splnil z poverenia svojho Otca, nášho Stvoriteľa. Splňoval na zemi v období, v ktorom mal svoju povolanosť uviesť do života nemecký národ. Z histórie vieme, ako tento národ zlyhal.

Mnohí čitatelia súčasnosti sa bránia myšlienke povolanosti tretieho a zároveň posledného národa, ktorý bude mať úlohu veľmi podobnú, ako dva predošlé národy, ktoré nedotiahli do úspešného konca to, k čomu ich Múdrosť Božia uschopnila. Bez toho, aby sme poznali obsah prednášky, v ktorej Pán jednoznačne povoláva do služby „malý národ“, prípadne aby nám boli známe súvislosti z osobnej korešpondencie Pána s konkrétnymi povolanými v tejto súvislosti, a bez toho, aby sme tiež v danej veci zohľadnili niektoré nevhodné výroky od p. Vollmanna v otázke „povolaného národa“, stačí človeku logické uvažovanie podporené Slovom Pravdy, aby pochopil, že ak má na zemi nastať výstavba v zmysle Božej Vôle, musí to niekto v hrubohmotnosti aj PREVIESŤ V ČIN.

Koho teda Pán povolal? Kto je tým „malým národom?“
Odpoveď je jednoznačná a v každom smere podporená zákonitosťou vo Stvorení. 18. 04. 1937, keď už bolo jasné, že nemecký národ definitívne zlyhal, bol do služby povolaný Český národ.
Prečo Český národ?

„Svetlo buduje a razí cesty vzdialené akémukoľvek ľudskému mysleniu.
Ešte predtým, ako Pán opustil túto Zem, povolal do služby posledný, starostlivo pripravovaný malý národ!

Je to národ, ktorý: „...verný svojej tradícii stáť vždy pri Pravde Božej, usilovne a verne prijíma Slovo Pravdy, snaží sa podľa neho žiť a tým sa urýchlene pripravuje stať sa vyvoleným národom služobníkov Božích, ktorí budú učiť ostatné národy novú Múdrosť vo Svetle Pravdy...“

Podobne ako národ židovský mal byť „kňažským národom učiteľov o jedinom Bohu“ a ako sa neskôr nemecký národ mal stať „veľkým a mocným učiteľským národom v jasnom vyjadrovaní Slova večnej Pravdy“, má byť tento tretí národ povolaným národom služobníkov Božích, „ktorí budú učiť ostatné národy novú Múdrosť vo Svetle Pravdy“.

Posolstvo Pravdy nás vedie k tomu, aby sme z Neho čerpali nielen posilnenie, ale i odpovede na každú otázku.
Múdrosť Božia riadi svet a je s ňou nerozlučne spojená aj Prozreteľnosť. Iba malosť ľudského rozumu si môže namýšľať, akým spôsobom je z Výšin Stvorenia vedený vývoj v hrubohmotnosti zeme. Kto sa vo svojom úsilí opiera o Zákony Stvorenia, smie nahliadnuť do diania, v ktorom sa prejavuje Zámer Boží, alebo „plán z Výšin“.

Z tak mnohých sklamaní zo strany človeka muselo byť zo Svetla videné, ako nespoľahlivý je ľudský duch na zemi. Ak by bol v období príchodu Syna Božieho – Ježiša niekto vyslovil myšlienku, že ak židovský národ zlyhá, jeho úlohu o dve tisícročia prevezme nemecký národ /ktorý v tom období ešte neexistoval, hoci na jeho území sa pohybovali rôzne kmene, ako napr. východogermánski „Góti“/, určite by bol takýto človek častovaný úsmevmi a nepochopením, možno i nenávisťou podobne, ako mnohí proroci.

A predsa, čo zmôže človek proti „Múdrosti Božej, ktorá riadi svety“?
Hoci by človek, často trpiaci zaujatosťou rôzneho druhu zo seba vydal akokoľvek nízke a strnulé nepochopenie, nezmôže nič, pretože dianie zo Svetla sa ani v ťažkopádnej hrubohmotnosti zeme nedá zastaviť. Prípravy vo vysokých úrovniach Stvorenia pre obdobie posledných približne 5.000 pozemských rokov na zemi boli tak rozsiahle, že i povrchný čitateľ Posolstva Pravdy musí zatajiť svoj dych pred dianím nepochopiteľnej veľkosti. Samozrejme, ak by sme na zemi šli trvale vo svojom vývoji správnym smerom, Syn Človeka by sa v pozemskom tele nikdy nenarodil. Že sa tak stalo, to je znamením nielen nepochopiteľnej Lásky a Milosti Božej, ale aj znamením nášho nesmierneho úpadku v hrubohmotnosti neskoršieho Stvorenia.

Vráťme sa ale k Českému národu. Prečo práve tento národ? A prečo práve v tomto národe v rannom i neskoršom stredoveku pôsobili tak vysokí a svetlí duchovia, ako ich niektorých napokon poznáme aj z histórie?

Dôvod je prostý. Duch tohto národa sa vo svojom vývoji NAJVIAC priblížil nemeckému duchu a niet ani v súčasnosti národa na zemi, ktorý by z duchovného hľadiska spĺňal tento potrebný predpoklad zrelosti, ktorý je v tzv. „nemeckom duchu“ rozvinutý. Už storočia do minulosti bola PREDVÍDANÁ úloha tohto malého národa a iba prítomnosť môže potvrdiť, do akej miery naplní svoje predurčenie, ktoré nemá nič spoločné s pozemskými snahami a cieľmi. Je to danosť, predpoklad, no nesmie nám zároveň uniknúť, že i Český národ tak, ako dva predošlé povolané národy boli vo svojom vývoji veľmi starostlivo zo Svetla podporované. Že sa v tomto vedení z Výšin prejavuje v každom z týchto troch národov jednotný rys, to zrejme neunikne ani vlažnému čitateľovi Posolstva Pravdy či dejepiscovi.

Pre zakotvenie takýchto vysokých milostí, je rozhodujúcim dejom duchovná zrelosť národa, jeho minulosť i overená snaha presadiť v činoch to, čo pochádza z dodržovania tých najvyšších princípov. Je potom samozrejmé, že takýto národ musí mať aj hlboké korene vo svojej kultúre, v národnej tradícii, vlastnostiach a zvykoch.
Musí mať i svoje miesto na Zemi, krajinu, v ktorej sa vyvíjal a predovšetkým dôležitú oporu vo svojej minulosti, ktorá poukazuje na silné duchovné cítenie národa ako celku. Musí mať tiež zdravé korene v obhajovaní Pravdy a Spravodlivosti a pochopiteľne, aj historicky známe osobnosti, ktoré tieto vysoké duchovné princípy dodržiavali a obhajovali.
Len takýto národ môže byť potom predurčený k vysokému duchovnému poslaniu! A to je možné dosiahnuť jedine v pohybe, vo vyváženej činnosti duchovného a pozemského druhu!

Moravský a Slovenský národ majú nesporne svoje vysoké duchovné kvality, resp. majú možnosť ich ešte viac prebudiť, ibaže Český národ je v každom smere ďaleko vpredu, o čom sa môže presvedčiť každý, kto len trošku viac a nezaujato skúma súvislosti Zákonitého diania vo Stvorení. Nie je to však nejaké „privilégium“, vo svojej histórii obdržal zo Svetla toľko pomocí, že by bolo tou najväčšou hanbou a tragédiou, ak by predsa len zakolísal.

Ak duchovné jadro Moravy a Slovenska využije blízkosť k tomuto národu a to nielen duchovnú, ale i pozemskú, môžu sa významnou mierou spolupodieľať na tomto rozhodujúcom dianí. Rozum a špekulácie v tomto smere však nikdy nebudú môcť obstáť, ani prípady tzv. samozvanosti v tak mnohých prípadoch. Možno i Vy máte p. J.P. priamu a nepríjemnú skúsenosť v danom smere, no dovoľte, aby som vás v tomto smere upozornil a znova odcitoval z Vášho príspevku, kde píšete:

„...Jednou nastane doba veliké pozemské výstavby, která bude vyžadovat i pozemské vedení lidí konkrétními Světlem povolanými vůdci. Pro skutečnou výstavbu se však nejprve musíme stát způsobilými a zralými...“

A tu je jadro toho, k čomu nás môžu naviesť predchádzajúce vysvetlenia. Pán v prednáške „Tisícročná ríša“ píše, že na to, aby v tejto zasľúbenej dobe mohla byť na zemi dodržiavaná a vykonávaná Božia Vôľa, bude si to zákonite vyžadovať prítomnosť Prastvoreného ducha v hmotnosti po dobu trvania tejto „doby výučby“. I v tomto sa prejavuje logika, tak ako vo všetkom prirodzenom dianí vo Stvorení.

Skúsme teraz uvažovať hypoteticky. Pripusťme, že do vyvrcholenia Súdu zostáva rok pozemského času. Ak má takýto Pánom poverený Prastvorený duch splniť svoju úlohu na zemi, čo si myslíte, ako bude takýto dej prebiehať? Jednoduchosť odpovede pochopí každý, kto poctivo skúma a hľadá!

Ak by dianie toho „starého“ vyvrcholilo napr. do roka, musel by byť tento duch už na zemi. Nie ako dieťa a nie ani ako mladík, ale ako dospelý muž v tom najlepšom veku života s množstvom cenných životných skúseností a prežití. Ba čo viac, je pochopiteľné, že tento Prastvorený duch bude mať jednu z najťažších úloh práve v tomto „vývojovom skoku“ na zemi a preto nielen že s matériou zeme musí byť oboznámený z minulého pôsobenia na zemi, ale nemalo by nikoho prekvapiť, že v tomto rozhodujúcom dianí nebude sám. Nehovoriac už o „družine“ služobníkov Grálu, ktorí ako pomocníci v tomto dianí musia nevyhnutne spolupôsobiť.

A teraz otázka pre tých, ktorí sa vážne zaoberajú dielom Pravdy a všetkými súvislosťami života:

Mohol by takýto povolaný duch, alebo duchovia pôsobiť v hmotnosti inak, než to umožňujú Zákony Stvorenia? Mohli by pôsobiť inak, než v jasnej prirodzenosti?

Ak by dianie vyvrcholilo o rok, v tomto čase, už dnes, by pôsobenie Pánovho služobníka na zemi s ostatnými povolanými muselo byť naplno viditeľné. Bolo by nezmyslom myslieť si, že Posledná hodina Súdu „odbije“ a z davov vystúpi „povolaný“ a povie „Ja som ten xy, nasledujte ma!“ Pán J. P., dovoľte otázku i na Vás, nečítali ste životopisy Pripravovateľov cesty pre Slovo Pravdy na zemi? Nie je v nich dosť poučenia i pre dnešnú dobu?

Práve takto povolaný vysoký duch alebo duchovia musia čo najdôslednejšie naplniť „literu zákona“ a splňovať v hraniciach určitej vývojovej línie pre toto obdobie. Zamyslime sa ešte hlbšie, nie rok, ale roky pred záverečným dianím musí byť týmto povolaným duchom jasné, s akým sľubom prišli na zem. A ak majú plniť Vôľu Pána na zemi a majú spolupôsobiť v rozhodujúcom dianí, aby previedli ľudstvo Očistou pevnými nohami, ich pôsobenie musí podliehať určitému vývoju, resp. musí podliehať plánu, prichádzajúceho z Výšin.

Pán píše a Vy vo svojom príspevku tieto Slová citujete: „Nebudou to lidé, kteří položí základy Tisícileté říše.“

A ako je možné, že nejdete viac do hĺbky týchto slov? Prečo je tu zasa snaha „vylievať dieťatko z vaničky spolu s vodou?“ Myslí si vari niekto, že Pán po odchode zo zeme prestal existovať? Alebo že nesplní to, čo prisľúbil? Kto tak myslí, rúha sa v tom najhlbšom slova zmysle.

Lenže ak si budeme aj túto citovanú vetu vysvetľovať rozumovo a iba ľudským spôsobom, nepohneme sa z miesta ďalej!
Samozrejme, že to nebudú ľudia, ktorí položia základy Tisícročnej ríše, ale Pán. Čítajte však pozorne, Pán položí základy tejto zasľúbenej ríše!
Vráťme sa na chvíľu do minulosti. Ak by sme nezlyhali, Pán by osobne, prítomný na zemi viedol výstavbu a „položil základy Novej ríše“. Lenže to bola Milosť NAVYŠE pre nás, pre celé ľudstvo. Ale tejto milosti sme sa vzdali a rúhavo pošliapali i tento dar z Výšin! Kto teda teraz položí základy Tisícročnej ríše? Samozrejme že Pán, ale v tomto prípade prostredníctvom svojich služobníkov na zemi! Vari tento zákonitý dej nie je dosť jasný?

Pán okrem iného povedal: „Když Já budu chtít, Hora bude zase má!“ Netreba zvlášť opisovať, pri akej príležitosti sa tak stalo, za tento stav sme však vinní všetci, i Vy p. J.P.

Máme však právo myslieť si, že sa Pák kvôli tomu znova inkarnuje na zem, aby sa splnili aj tieto Jeho slová? Prečo zasa to ľudské myslenie vtláča do pozemských foriem niečo, čo je zakotvené tak vysoko vo Stvorení? A máme ešte vôbec nejaké práva? Nie! Iba povinnosti, aby sme naplnili svoje sľuby a konečne stáli tam, kde nás Pán chce mať!

A navyše, prečo Pána oddeľujeme od Jeho rozsiahleho vojska tých najčistejších duchovných bojovníkov a rytierov? Za všetkým stojí Pán, ale vykonávateľmi tak mnohého diania je reťaz Jeho verných duchovných i bytostných služobníkov, ktorá sa tiahne ako pevné svetlé lano až do hrubohmotnosti tejto zeme.

Čítajte preto pozorne obsah Posolstva Pravdy p. J.P., pretože sa môže stať, tak ako už toľko krát v minulosti, že človeku unikne to podstatné. Že zahľadením do seba stane sa napokon hluchým a slepým aj pred tým, čo v daný čas práve zo Svetla k zemi prichádza. Bude sa potom takýto človek „dušovať“, ako verne plnil a čerpal z Posolstiev, no v určitej zaujatosti, ktorá robí človeka neschopným, aby bol vo svojom duchovnom pohybe aj živým, premešká to posledné, čo mu mohlo aj v jeho vývoji skutočne pomôcť.

Nezabúdajte prosím na to, že „lidské velikášství“, o ktorom píšete má svoje opodstatnenie v ľudskej malosti a platí v 99 prípadoch. No súbežne ten jeden, ten stý prípad môže byť tým očakávaným dianím a je dôvod myslieť si to o to viac, pretože toho falošného sa v posledných rokoch vynorilo viac, ako kedykoľvek v minulosti tejto zeme. A navyše, „Schopnost hledání a zkoumání, která vše podrobuje pronikavým zkouškám...“ by myla byť vlastná každému, i pisateľovi týchto slov. Že pisateľ nepodrobil prenikavým skúškam to, čo by mohol, svedčí o niečom, pred čím nás Pán vystríha a varuje v každej vete Posolstva Pravdy...
V závere dovoľte ešte jeden citát:

„Uvažujme jen klidně: Veškerý vývoj ve stvoření jest přece vždy nanejvýš přirozeným ve svých projevech, které pokaždé bezpodmínečně odpovídají pozemské době, pro kterou jsou nachystány. Je potřeba se jen správně všemi novými formami zabývat v dostatečném úsilí!

I přes zdánlivou odlišnost, jevící se jen na první pohled v těchto viditelných formách, nebude moci být nikdy za žádných okolností, ve všech dobách lidstva, ze Světla požadováno po člověku nic jiného, než splňování toho, co je pro něj nejdůležitějším - splňování jeho povinností ve Stvoření! Také splňování základních povinností v životě na zemi!

Vyzkoumat, v čem tyto povinnosti spočívají a co k nim náleží, je ale nutným požadavkem pro každého člověka samotného, aby v cítění mohlo se to stát součástí jeho veškerého dalšího myšlení a jednání. To vše jest však možné jedině na zdravě postaveném základě! Tímto základem jest prostá přirozenost v cítění oddělená ode všech fantazií, ale také osvobozená ode všech dogmat a křečovitých závislostí.

Jedině v takovémto postupování vpřed může v trvalém používání zesílit nejdůležitější schopnost, darovaná jako to nejzákladnější každému člověku - schopnost zdravého úsudku ve svobodném odvažování a odciťování! Každý člověk má přece tímto darem Nejvyššího dánu schopnost rozlišovat! Každý má tak ve svém nitru bezpečnou jistotu dokázat rozlišit za každých okolností hodnotné od nehodnotného, ušlechtilé od neušlechtilého, vědoucí od nevědoucího! Také sloužícího Bohu od sloužícího všemu ostatnímu! A právě tím musí se dnes zabývat každý z lidí! Neboť jedině to, co opravdově slouží Bohu, jedno na jakém stupni či jakou formou zušlechtěného projevu to činí, bude shledáno jako způsobilé pro vstup do nadcházejícího Království Božího zde na zemi! Vše ostatní zůstane odděleno stranou, aby se pak v zavržení zhroutilo urychleně ke svému zániku!“

A celkom na záver:

„V dnešní době „velké očisty“ se máme stát ze všeho nejdříve opravdovými lidmi. Bez této podmínky nemůže žádná, skutečná výstavba nikdy začít...“

Patrilo by sa teraz zvolať: „NA ČO EŠTE ČAKÁTE?“


 
Snažiaci sa
Informácia.
Kto má možnosť príjmu signálu a záujem:
TV Nautik, Relácia: Diagnóza život
25.4.2007, streda o 20h naživo, reprízy štvrtok o 3h, 6h a 10h
Téma: Čo hľadáte? Čistota v našom živote.
Individuálne poradenstvo v relácii naživo v stredu o 20h.
(diskusia k reláciám: http://www.jaspis.spsknm.sk)