Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

Téma:

Nezávazné tlacháníRodáci, hlaste se

Spravuje:

Devínsky



Reklama



NAT98 chce byť miestom pre výmenu informácií, skúseností, zážitkov a poskytovanie vzájomnej pomoci pre tých, ktorí boli pozitívne oslovení dielom Vo Svetle Pravdy – Posolstvo Grálu od Abdrushina a knihami Večné zákony 1, 2 a 3 od Natálie de Lemeny Makedonovej.

„Naša planéta sa blíži k dobe obratu, keď sa zrodí nový svet. Nemôže však vzniknúť na pôde starého, lebo bude veľmi odlišný. Ľudia sa nevyvíjajú tak, ako by sa mali, preto sa všetko nepravé a nenapraviteľné zrúti, aby uvoľnilo cestu novému životu. Dnešný človek by mal vedieť, že súčasné zmeny nie sú dielom náhody, ale zákonitým dianím určeným pre blaho nového pokolenia.“
Natália de Lemeny - Makedonová

„Nikdy viacej by ste sa nemali odvážiť súdiť bez vedenia! A všetko vedieť nebudete nikdy! Vždy, keď súdite druhého, súdite sami seba. Udrie to na vás späť, pretože ste neboli ustanovení sudcami svojich blížnych.“
Abdrushin

Linky na zaujímavé príspevky:
15 rokov / Ján Anton Sloboda
Pani Natália odpovedá na výklady v knihe Večné zákony 4 / Jozef Potúček
Úlohy nášho politického vodcu / Jozef Potúček
Úloha - úlohy pani Natálie / Jozef Potúček
Ako zúročil slovenský národ dvojnásobnú pomoc od Boha. /Jozef Potúček
Všetko sa do bodky naplní! /Ján Anton Sloboda
Straky /Dušan Zámečník
Deň 17.7. /Jozef Potúček
28.11.1998 zrod KRÁĽA kráľov. Decembrové spomienky I. II. III. /Ján Anton Sloboda
Slovo ľudské, či SLOVO BOŽIE ? (2.) (3.) (4.) (5.) /Jozef Potúček
Kompromisy, alebo ústupky /Ján Anton Sloboda
Zjavenie Jána /Peter Franko
Veďme naše kroky k tomu lepšiemu ... /Jozef Potúček
Prijatie Boha. Prijatie Boha – príkaz /Peter Franko
Buďme lepší a radostnejší! /Jozef Potúček
Společné působení /J.P., +reakcie: [H1], [JP1], [H2], [JP2], [H3], [JP3], [H4], [JP4], [H5]
Milujte se navzájem! /J.P.
Prožívání Slova /J.P.
Človeče neodsudzuj iných, lebo budeš sám súdený ! /Ivan
Slovenský národ v historických faktoch /Miroslav Pazdera
Prepis TV vystúpenia p. Natálie de Lemeny – Makedonovej (febr.1998) + linky na rozhovory (nov.1998) /Ján Anton Sloboda

Upozornenie:
Za obsahovú stránku príspevku a jeho dôsledky si zodpovedá každý prispievateľ jednotlivo, nie moderátor. Ten má právo vyradiť tie príspevky, ktoré sú proti zámeru tohto fóra napísanom v záhlaví, alebo anonymné, či znižujúce úroveň diskusie.


***** povolené je prispievať iba po prihlásení do systému (Login, heslo)*****

Snažiaci sa
Informácia.
Kto má možnosť príjmu signálu a záujem:
TV Nautik, Relácia: Diagnóza život
25.4.2007, streda o 20h naživo, reprízy štvrtok o 3h, 6h a 10h
Téma: Čo hľadáte? Čistota v našom živote.
Individuálne poradenstvo v relácii naživo v stredu o 20h.
(diskusia k reláciám: http://www.jaspis.spsknm.sk)
 
Vážený pane Hľadajúci,
Váš příspěvek svědčí o tom, že Poselství Grálu nečtete jen jako zajímavou knihu a pohyb Vašeho ducha si dokáže z něj získat to co je jeho jádrem. Máte pravdu v tom, že slova (jejich obsah) Poselství jsou přinesená z nejvyšších výšin. Pokud jim však chce z hlediska jejich obsahu člověk správně porozumět, tak se především musí zbavit svých dosavadních představ a omylů. Rozhodně zde nechci vystupovat jako někdo, kdo vše pochopil a může dát komukoliv jasnou odpověď na jakoukoliv otázku. To může jen Pán, já nikoliv. V mých textech se jen zrcadlí vlastní prožití Pánových slov v každodenním životě.

Jsem i rád, že se neztotožňujete se vším co píši a je to pro nás příležitost, abychom, navzdory našemu přesvědčení společně hledali skutečný obsah Pánových slov.

Království Boží na Zemi jako pozemský obraz duchovních úrovní, mělo vzniknout už dávno, před tisíciletími, jen kdyby, lidé následovali Boží zákony. Dobrovolně, svou svobodnou vůlí se lidé měli vřadit do působení Boží vůle v celém stvoření. Stalo se však něco jiného, to nemusím rozvádět.

Tisíciletá říše však pro pozemské lidstvo znamená něco, co doposud ve svém vývoji nepoznalo. Nebude již moci vládnout pozdějšímu stvoření a bude násilím podrobeno Boží vůli.

Problém je však v tom, jak si lidé vysvětlují budování Tisícileté říše. Tisíciletá říše bude školou pro lidstvo, teprve tam se lidé naučí, jak opravdu žít podle Božích zákonů. To co dnes, i při nejsilnějším úsilí považujeme za život podle Božích zákonů je ve srovnání s tím, jak opravdu máme žít z pohledu Boží vůle jen karikaturou opravdového života. Není divu. Po tisíciletí jsme hřešili proti Světlu, proviňovali jsme se na poslech božích, v neposlední řadě i na Synech Božích a najednou, když nám Syn Člověka přinesl jako poslední záchranu Slovo, tak najednou jsme schopni budovat Království Boží na Zemi? Nikoliv.

Nebudou to lidé, kteří položí základy Tisícileté říše. Tisíciletá říše se obsahem tohoto pojmu totiž netýká jen této malé Země, ale celého Stvoření. Lidé se nanejvýš mohou státi schopni býti v ní trpěni! Vzhledem ke svému dosavadnímu vývoji.

Představa, že lidé založí na Zemi byť jen základy Říše Tisíce let pramení jen z lidského velikášství, které lidstvo v sobě živí po tisíciletí. Znovu Vám odcituji Pánova Slova, přečtěte si je prosím pozorně:

„…Říše tisíce let, která jest Bohem zaslíbena a která může být vytvořena jedině samotným Bohem. Nikdy nemůže být vytvořena člověkem, i když se mnohý cítí k tomu povolán.
Ve všech takovýchto případech nastane časem selhání, poněvadž člověk, který se domnívá, že již dosáhl úspěchu, dokazuje, že byl jen člověkem, který se o to pokusil!
Toto všechno ještě prožijete. Dívejte se proto kolem sebe a buďte bdělí! Proste Boha v čisté pokoře o žhavě vytouženou pomoc. Nespoléhejte se na lidský rozum ani tehdy, bude-li vám vznešenými slovy slibovati ráj. Jedině Bohem vám může být dán a nikým jiným v celém stvoření! K němu se obraťte, neboť na vás se vyplní jeho svaté Slovo!…“ (Plamen učedníků)

„…Říše tisíce let! Vždy znovu pokoušejí se lidé, kteří chtějí vědět, podati vysvětlení o způsobu, jak bude uskutečněna tato veliká doba míru a radosti, která má nastati v této říši. Nikdy však se ještě nepodařilo přiblížiti se pravdě! Všichni šli nesprávně, protože pozemští lidé vyhradili si pro sebe v této říši příliš veliké místo a chtějí hráti zde příliš velikou roli, jako je tomu ve všem, co si lidé myslí. Mimo to nechali platit dosavadní pojmy, stavěli na nich dále, a proto musela každá z těchto staveb býti již předem považována za nesprávnou, lhostejno, jak byla vytvořena. …“ (Říše tisíce let)

Pokud se nestaneme včas použitelným stavebním kamenem, tak do říše tisíce let nikdy nebudeme moci vstoupit. Tento použitelný stavební kámen však jedině Boží vůle, svou „rukou“ dá na místo kam patří. V tom je ten rozdíl oproti našemu dosavadnímu bytí. Nebudeme to my, kdo bude určovat jak to na Zemi v Tisícileté říši bude vypadat, ale Vůle Boží.

„…Poněvadž lidští duchové prokázali úplnou neschopnost poznat svou úlohu v tomto stvoření, protože prokázali svou nechuť k plnění tím, že zamítli a nesprávně vykládali všechny výstrahy proroků a povolaných, ba dokonce i výstrahy samotného Syna Božího a zpečetili své nepřátelství jeho ukřižováním, zasahuje tentokrát Bůh násilím.
Proto tisíciletá říše!
Pozdějšímu stvoření může býti pomoženo již jen násilím, právě tak jako lidstvu, které prokáza-lo, že se svobodným chtěním nepohybovalo se nikdy tak, aby šlo správnou cestou, kterou ve stvoření jíti musí, aby bylo takovým, jak chtěl Bůh a působilo požehnaně jako takoví tvorové, jakými skutečně jako duchovně existující jsou.
Z toho důvodu bude lidstvo nyní v soudu zbaveno práv, bude vyděděno z dosavadního práva, kte-rým lidská vůle ovládá toto pozdější stvoření jako vedoucí a formující! Lidstvo bude na tisíc let zbaveno práv, aby konečně mohl nastati mír a snaha ke Světlu podle prazákonů ve stvoření, jimž se člověk stavěl dosud nepřátelsky vstříc.
Možnost a záruka dlouho vytoužené říše míru přináší tedy sama vydědění všech dosavadních práv lidstva v pozdějším stvoření! Tak stojí člověk před svým Bohem! Za to musí se nyní zodpo-vídati. To jest smysl a nutnost tisíciletého království Božího zde na zemi. Je to smutná pravda a pro toto lidstvo nemůže býti již nic více zahanbujícího! …“ (Říše tisíce let)

Pán po nás žádá, abychom následovali Jeho Slovo a se zbytkem sil usilovali o to, abychom v soudu obstáli. To ještě neznamená, že se tím staneme bohumilými lidmi. To se teprve budeme muset naučit v říši tisíce let, pokud budeme shledáni k tomu schopnými.

Přeji krásné jarní dny



 
Devínsky  
Pán Rastislav,
k zaujímavému príspevku z 31.3.2007 o 0:12.53 hod by som potreboval informáciu o autorstve.
Týmto aj vyzývam autora príspevku o uvedenie identity.
 
Pre J.P. - oprava, prosím o zmazanie predošlého príspevku, ďakujem

Vážený pán J,P.

To, čo opisujete vo svojich príspevkoch je z väčšej časti naozaj veľmi dobrým vkladom do tohto fóra a tak verím, že viacerí jeho čitatelia sa stotožnia s predchádzajúcim názorom p. Rastislava o užitočnosti konverzácie, ktorá môže priniesť niečo nové i pozitívne aj pre samotných pisateľov.


Vašim posledným príspevkom ste mnohé „odkryli“, doplnili v súvislostiach, ale predovšetkým: Poskytli ste obraz o veci z hľadiska Vášho súčasného prežívania, alebo z hľadiska Vášho momentálneho „duchovného vhľadu“.


Pre doplnenie svojich myšlienok často citujete z Posolstva Pravdy. Niekedy sa človek naozaj nevyhne tomu, ak majú aj iní pochopiť, čo tým pisateľ myslel, v úprimnej dôvere doplní svoj obraz citátom zo Slova Pravdy, odkiaľ smel pri danom vhľade načerpať. Je však veľmi dobré, ak pisateľ tieto svoje texty neautorizuje a nepodáva tak, že ich obsah je konečný a s definitívnou platnosťou nemenný. Na danú vec by si mali dávať pozor najmä čitatelia Posolstva Grálu a preto je veľmi príkladný Váš prístup, keď píšete:


„Navíc se necítím natolik způsobilý, abych tuto otázku mohl jasně zodpovědět a to z jednoho prostého důvodu – do těchto věcí zkrátka nevidím...“


Je to presne tak. Ak by chcel ktokoľvek pod svoj článok napísať, že veci sa majú „iba takto“ a „nie inak“, bolo by to určite na škodu veci. Musíme si totiž uvedomiť, že nech sme akokoľvek vnútorne uschopnení, zrelí a čistí, sme stále iba na jednom z mnohých stupienkov svojho individuálneho vývoja, ktoré nás nakoniec povedú cez jednu zo Svetlých brán, ktorými prechádzajú očistení a blažení ľudskí duchovia do nášho spoločného Domova. Dovtedy však musíme ešte mnohé skúsiť, precítiť a prežiť a aj keby sme hneď zajtra smeli prekročiť jednu zo spomínaných dvanástich Svetlých brán - vstupov do duchovnej Ríše, do nášho Domova, v duchu by sme prežili okrem iného aj to, že tá naša skutočná duchovná práca, vývoj a zdokonaľovanie sa ešte len začína. Náš vývoj v hmotnostiach by sa preto dal prirovnať k predškolskému veku dieťaťa v materskej škole, to skutočné pôsobenia nás ešte len čaká vo vysokých úrovniach tohto Stvorenia.


Preto je veľmi dobré, ak sme natoľko pokorní, že seba samých považujeme za súčasť celku, do ktorého môžeme prispieť svojim osobným vkladom momentálneho duchovného uschopnenia a nepovažujeme sa za tých, ktorí seba samých považujú za určité „meradlo dokonalosti“, kedy na sebe i v sebe nemusia už nič meniť, pretože si myslia, že veci vidia v dokonalom svetle a správne. V tejto súvislosti sa mne osobne páči jeden veľmi dobre napísaný text, z ktorého mi dovoľte, aby som zacitoval:


„CO JE PRAVDA? (Ze starší verse evangelia před Nikejským koncilem r. 325)
A opět se všech dvanáct shromáždilo ve stínu palem a jeden z nich, Tomáš, pravil k ostatním:
"Co je pravda? Neboť tytéž věci zdají se být různým lidem, ba stejnému člověku v různých dobách různé. Co je tedy pravda?" A jak tak hovořil, zjevil se Ježíš v jejich středu a pravil:
"Jediná věčná Pravda je v Bohu samotném. Neboť nikdo neví, co ví sám Bůh, jenž je vším ve všem. Lidem se může Pravda odhalit podle jejich schopnosti pochopení a přijetí. Pravda, jediná, má mnoho stránek. Jeden vidí jednu její stránku, druhý zase jinou, a jedni více než druzí, tak jak je to každému dáno.

Vizte krystal: jediné světlo se třpytí na jeho dvanácti, ba čtyřikrát dvanácti plochách, a každá jeho plocha odráží jeden jeho paprsek. Jeden člověk hledí na jednu plochu, jiný zase na jinou, a přece je to jeden krystal a jedno světlo, které září na všech.

A pohleďte na člověka, který stoupá na horu, dosáhl hřebene a praví: tam je vrchol hory, vylezeme na něj. Když pak dosáhnou té výšiny, hle, nad sebou vidí další, dokud nedojdou na vrchol, nad kterým už žádné další vrcholy neuvidí. Tak je tomu také s Pravdou.

Já jsem Pravda, cesta a život a já jsem vám dal Pravdu, kterou jsem přijal shůry. A co vidí a přijme jeden, to nevidí a nepřijmou jiní. Co se zdá pravdou jedněm, nezdá se pravdou druhým. Ti, kteří jsou dole v údolí, nevidí to, co vidí ti, kteří stojí na hoře.
Přece však je každému pravdou to, co vidí, dokud mu nebude zjevena vyšší Pravda a duše, která může přijmout více Světla, také více světla dostane. Proto nezavrhujte jiné, abyste sami nebyli zavrženi.

Jak budete dodržovat svatý Zákon Lásky, který jsem vám dal, tak se vám bude více a více odhalovat Pravda. A Duch Pravdy, jenž přichází shůry, vás povede, byt' snad i mnohými oklikami k celé Pravdě, tak jako vedl ohnivý mrak děti Izraele pouští.
Buďte věrni světlu, které máte, dokud vám nebude dáno vyšší Světlo. Hledejte Světlo a budete žít v přebytku. Nedopřávejte si odpočinku, dokud je nenaleznete.

Bůh vám dal veškerou Pravdu, podobnou žebříku s mnoha příčkami, k osvobození a zdokonalení duše. Pravdu dneška opustíte pro vyšší pravdu zítřka. Usilujte o dokonalost.
Ti, kteří dodržují Svatý Zákon, který jsem vám dal, zachrání své duše, jakkoli různě vidí Pravdu, jíž jsem vám přinesl.“
Obzvlášť pasáž: „Přece však je každému pravdou to, co vidí, dokud mu nebude zjevena vyšší Pravda a duše, která může přijmout více Světla, také více světla dostane. Proto nezavrhujte jiné, abyste sami nebyli zavrženi.“ vypovedá o tak mnohom dianí z nášho každodenného života, že si na tomto mieste zasluhuje viac pozornosti.

Možno si tak mnohý čitateľ Posolstva Grálu pomyslí, že slová „dokud mu nebude zjevena vyšší Pravda“ sa ho už netýkajú, pretože on Pravdu v Slove Syna Človeka už objavil. Bolo by však chybou myslieť si to, pretože iba „Ti, kteří dodržují Svatý Zákon, který jsem vám dal, zachrání své duše, jakkoli různě vidí Pravdu, jíž jsem vám přinesl.“

Všetky Zákony vytryskli z jediného Prazákona, z Božej Lásky. Je preto našou povinnosťou, aby sme v neustálej snahe v rešpektovaní prírodných i duchovných Zákonov smeli zároveň čerpať z najvyššieho Zákona Lásky, aby sme tak mohli byť pre svoje okolie žiarivým majákom, malou svetlou pochodňou v nížinách a v davoch. V tejto súvislosti sa natíska obraz z nedávneho prežitia s dobrým priateľom, ktorý pri svojom rozšírenom vnímaní opísal návštevu v jednej z úrovní Bytostného zakotvenia v Neskoršom stvorení. „Tam sa Vás nikto nepýta, čím ste na zemi, či čerpáte zo Slova Pravdy alebo nie, podstatné pre bytostných služobníkov tejto úrovne bolo, koľko Svetlého žiarenia im dotyčný duch svojou prítomnosťou môže sprostredkovať a ako silno žiari a vyžaruje do svojho okolia“

Posilňujme v sebe dobré chcenie a učme sa Pokore, iba tak môžeme naplniť Svätý Zákon Lásky a iba tak sa staneme pre svoje okolie „silným žiarivým magnetom“, ktorý bude priťahovať všetko ku Svetlu usilujúce a naopak odpudzovať všetko, čo je Svetlu nepriateľské. O tom, ako sa dá po takejto ceste kráčať, o tom nám podal dostatočne veľa vysvetlení náš Pán. Ibaže, často siahame po vysokých métach a zabúdame pritom na to najpodstatnejšie – o tom, čí služobníci sme svedčia predovšetkým maličkosti v našom každodennom prejave, tie maličkosti, ktoré sa nakoniec pre náš ďalší vývoj stanú rozhodujúcimi. Rád by som v tejto súvislosti uviedol ďalší príklad, postreh.

Pozemskými Veľkonočnými sviatkami sme si pripomenuli jedno z najťažších období ľudstva na zemi. Obdobie Veľkej noci, aj keď sa kalendárne vždy posúva, by sme nemali ani ako „čitatelia Posolstva Pravdy“ odsúvať bokom. Práve naopak, mali by sme byť schopní najmä počas tohto obdobia prežiť v duchu tak mnohé, na čo počas ostatného roka ani nemyslíme. Najmä v tomto období by sme mali svojim čistým príkladom dať okoliu jednoznačne najavo, ako správne prežiť toto obdobie, aby sme z neho načerpali do ďalších dní i mesiacov. Spomínam si na slová Pánovho súčasníka, ktorý rozprával o Láske v činoch, o tom, ako sa konali na Svätej Hore každoročne Slávnostné pobožnosti v Chráme v presne v tom čase, keď náboženské organizácie slávili vo svojich kostoloch „letnice“. To, či sa tak deje dodnes, to ani nie je podstatné, dôležitý je príklad a poučenie, ktoré si z toho môžeme vziať. Ako ľahko a často dokážeme odsúdiť „inoverca“ a pritom si neuvedomujeme, že tým podávame iba obraz o svojich slabostiach. Siahame po veľkom a nedosiahnuteľnom, pritom však každodenné maličkosti, ktoré by sme mali zmeniť ako prvé, s nezáujmom prehliadame.

Preto aj tieto dni sme mohli načerpať, ale i nemuseli. V jednom z predchádzajúcich príspevkov, presnejšie príspevok s dátumom „10.duben 2007 18:03:40“ použil jeho pisateľ slová a obrazy vystihujúce to, ako by sme nemali pôsobiť. Dotyčný pisateľ, celkom určite usilujúci ku Svetlu v rozsahu niekoľkých viet použil slová, ktoré len v málokom vyvolajú ten obraz, ktorý chcel priblížiť.

Pán je pre nás a navždy zostane tým najčistejším Vzorom pre všetko naše snaženie. Vyjadroval sa vari takto alebo podobne? Naopak, v prednáške „Veľká Noc 1933“ napísal:

„...Chci vám dáti pravidla, jichž musíte dbát, chcete-li, aby v budoucnosti bylo vaše bytí požehnáním, jak je to určeno vůlí Boží. Dodržujte tato pravidla, neboť jsou pro vás přikázáním! Přísným dodržením přinesou vám radost a vítězství a lidem spásu! Vděčně budou na vás později pohlížet. Staňte se živým příkladem pro vzestup z tohoto zmatku!
Jako první dávám vám tento příkaz: Vzbuďte již od počátku ve vás uložený smysl pro krásu, který jste v sobě rouhavě zahrabali! Stane se vám neocenitelnou pomocí pro osvobození se v duchu, ba i pro samotný vzestup! Nepodceňujte to! Je v něm daleko větší hodnota, než se domníváte! Následujte ho a brzy poznáte v prožití, jak vás podporuje na každém stupni vašeho bytí! Do té doby snažte se mne poslouchat, abyste byli účastni dobrého výsledku, pro vás tolik nutného!
... Žíti pozemsky jako vzor však znamená býti přirozeným! Tak, jak vám to ukazuje stvoření. Máte státi na svém místě a nebýt tam jen karikaturou jako dosud. Jako vodítko Bohem chtěného života zde na zemi byl vám darován smysl pro krásu, který vychází z nejčistšího cítění. Toto cítění chová v sobě vzpomínky na světlé výšiny, kde krása patří k samozřejmosti! Vždyť světlo a krása nedají se vůbec oddělit; jsou jedno! Chcete-li tedy na této zemi přinášet světlo, musíte přinášet krásu. Krásu ve všem, co děláte!
... Dále je nutno, aby se každý zdokonaloval ve výslovnosti jazyka a v mluvení vůbec.
Pro člověka, který jako nejvyšší tvor tohoto pozdějšího stvoření je i jeho korunou, není omluvou, nechá-li se vléci a je nedbalý jakýmkoliv způsobem a nepoužije-li veškerou sílu k tomu, aby rozvinul k nejvyšší kráse vše, co mu bylo kdysi dáno jako svěřený statek!
I nejchudší z chudých má povinnost i možnost ovládat se ve svém vystupování, ve formě výrazu i řeči! Vyžaduje to pouze jeho vážné chtění a trochu námahy –– nic víc! ...“

Treba len veriť, že tí, ktorí sa usilujú previesť Slovo v čin, stanú sa dostatočne silným magnetom a príkladom aj pre čitateľov Posolstva Pravdy. Ak by sme nedokázali prejsť k činom, zostali by z nás iba čitatelia, neschopní posunúť sa vo svojom vývoji ďalej.
Vážený pán J.P., rád by som ešte priblížil z iného pohľadu slová, ktoré ste použili ako citát vo svojom príspevku:

„...A pak – člověk při tom zapomněl na hlavní věc! Nepočítal s tím, že současně byla přislíbena podmínka, že před tisíciletou říší míru má se soudem všechno státi novým! To jest nutný základ nové říše. Nemůže vzniknout na dosavadní půdě! Všechno staré musí býti napřed učiněno novým!...“


Pri čerpaní z Posolstva Pravdy nesmieme zabúdať na jediné – aby sme sa do svojich ľudských výrazov a foriem nesnažili vtlačiť to, čo prišlo z Výšin.

Zamyslime sa hlbšie nad pojmami „Tisícročná ríša mieru“, „Súd“, „Základ Novej ríše“. Môžeme povedať, že tieto pojmy, zrkadliace určité dianie sú nám blízke tak, ako sú nám u Výšin sprostredkované? Nehrozí aj v tomto prípade, že svoje predstavy znova postavíme pred skutočné dianie a tým nám unikne to podstatné?

Pred Tisícročnou ríšou mieru má sa stať v Súde všetko novým. Je niekde v Posolstve Pravdy zmienka o tom, že táto Ríša vznikne 01. 01. roku..., alebo 28. 08. roku... a pod? Treba pochopiť že takáto Ríša predsa nevznikne zo dňa na deň, ale bude jej predchádzať nielen Súd, ale predovšetkým výstavba jej základov!
Veď takáto Ríša nemôže vzniknúť „sama sebou“ a nevznikne ani „pouhým tlakem Světla“. Vznik novej Ríše je podmienený našim pohybom, vďaka ktorému sa má stať „všetko novým“. A všetko novým sa má stať ešte PRED Tisícročnou ríšou, v ktorej nám bude daná možnosť zosilnieť pre ďalší vývoj na zemi. Novým sa má stať všetko v Súde!

Vari Súd neprebieha? A kde je to nové najmä zo strany tých, ktorí sa tak radi hlásia pod Prapor Pána?
„O tej hodine nevedia ani anjeli v nebi, o tej hodine nevie ani Syn, iba Otec sám“. Tá „posledná hodina“ je určitou hranicou, bodom, čo však neznamená, že až v nej sa staneme novými. Treba pochopiť, že DO TEJTO HODINY je nám DANÝ ČAS na prípravu a premenu, na to, aby sa v nás a okolo nás stalo všetko novým. Znamená to, že v tej Poslednej hodine obstojí všetko to, čo sa v Súde stalo novým.

A tu sa natíska otázka – na čom najviac stroskotalo dianie v dobe, keď bol na zemi Syn Človeka? Na nespolupráci, na disharmónii, na pýche povolaných. Pre spustenie diania bolo všetko pripravené. Položme si však otázku, prečo sa tak nestalo? Prečo sa dianie „podržalo?“

Práve pre nepochopiteľnú Božiu Lásku, ktorá v danom čase zabránila tomu, aby dianie naplno prepuklo. Dianie bolo naopak odsunuté na maximálnu možnú mieru, až k bodu, v ktorom možno očakávať úder Poslednej hodiny Súdu.

Keďže Pán zakotvoval na zemi ten najvyšší druh Božského žiarenia, účinky Súdu sa zvyšovali a narástli do enormných rozmerov. Lenže povolanými nebolo toto žiarenie uchopené tak, ako ich k tomu predurčovala ich úloha. Ba naopak, vo veľkej miere sa stali napokon nepriateľmi Posla Pravdy. Preto boli účinky také katastrofálne, čo vyvrcholilo II. Svetovou vojnou.
Ak by v nám nepochopiteľnej Láske Pán zo zeme predčasne neodišiel, účinky by boli pre ľudstvo ešte tvrdšie, pretože karma ľudstva by sa vybila vo veľmi krátkom čase. Ak však nemá mať takéto rozuzlenie – vyčerpanie karmy pre ľudstvo katastrofálne účinky /pretože táto karma je prevažne ťažká a temná/, je potrebné vyvinúť nesmierny protitlak v úsilí ku Svetlu a zo svetla prichádzajúcim úlohám. Iba takéto „protizávažie“ zabezpečí, že Súd nebude pre ľudstvo znamenať definitívne zničenie. Tá protiváha dobrého chcenia zo strany povolaných v onej dobe chýbala, dianie bolo preto pozastavené, nebolo však „zrušené“.
Musíme si tiež uvedomiť, že do spomínanej „Poslednej hodiny Súdu“ sme ako ľudstvo dostali niekoľko možností pripraviť sa tak, aby sme záverečným dianím prešli ako hodní tých Milostí, ktoré sú zasľúbené pre Ríšu pokoja a mieru. Ak by sme nezlyhali už za života Pána Ježiša, dnes už mohol byť na zemi odlesk Raja. Ak by sme nezlyhali pri splňovaní Syna Človeka, účinky Súdu by neboli tak tvrdé a navyše, bolo zo Svetla predvídané, že na zemi mal Pán pôsobiť viac ako sto pozemských rokov. Dokážeme si predstaviť, o čo všetko sme sa už doteraz pripravili?
Prečo v plnej vážnosti a zodpovednosti necítime to Nové Volanie súčasnosti? To už tak otupeli naše duchovné zmysly? Pre koho asi sú určené nasledujúce Pánove Slová?:

„...Snažte se nyní správně pochopit mé Poselství a podle něho jednat.

Nemám v úmyslu předkládati vám vše až do nejmenších podrobností pohodlně rozlouskané, protože vy sami se máte hýbati a musíte k tomu přidávati to, co je ve vašich silách.
Hranice toho všeho, co duchům pozemských lidí je možno mysleti, cítiti a činiti, znám zcela přesně, ještě lépe než vy sami a očekávám od čtenářů a posluchačů svého Poselství a svých vysvětlení to nejvyšší, co jest schopen člověk pozdějšího stvoření vykonati, chce-li mne skutečně následovati; neboť tak je to správné a vám prospěšné podle vůle Boží, která vyžaduje pohyb a spoluzachvívání v kruzích všech záření, jež prostupují stvoření.

Rozleťte se proto k tomu! Co je možno přijati v hranicích vašeho chápání, musíte učinit vy! Přenechávám to zcela vám a dávám vám jen směr k tomu, stavím základy, na nichž nyní vy máte a musíte stavět dále.

Chcete-li však při tom vlastní práci lenošně vypustiti a spokojiti se tím, že přijmete pouze smysl Poselství, aniž byste ho správně zužitkovali k další stavbě, pak nemáte žádný užitek ze Slova. Vlastní hodnota musí vám tím zůstat uzavřena, jako kniha se sedmi pečetěmi.

Jen ve vašem vlastním pohybu může se vám Poselství otevříti a rozlít na vás bohaté požehnání. Buďte proto hybní v duchu! Svým slovem dávám vám k tomu podnět!
Nestojím mezi vámi jako sluha, který chce převzít vaši práci, abyste vy, lidé, mohli odpočívat, nýbrž ukazuji vám cestu, kterou vy máte jít, chcete-li být šťastni a vedu vás!...“

Čakanie je to jediné, čo vo väčšine prípadov charakterizuje naše úsilie. V tomto čakaní sme nanajvýš schopní „pracovať na sebe“, v skrytosti a v izolácii od každého dobrého úsilia, ktoré predpokladá vzájomnú spoluprácu rovnorodých a ku Svetlu usilujúcich ľudí.

Nie, táto cesta by bola pre ľudstvo poslednou a zároveň premárnenou šancou. Som presvedčený o inom, ako sa píše v niektorých častiach príspevkoch pána J.P., alebo ako sa prezentuje aj v iných textoch alebo skupinách.
Je to práve „„Schopnost hledání a zkoumání, která vše podrobuje pronikavým zkouškám...“, ktorá privedie človeka oveľa hlbšie k pochopeniu doby a diania, v ktorej sme súčasníkmi. Preto ak je v jednom pohľade tvrdené „...kdy žádná výstavba Království Božího na Zemi zatím není možná...“, je potrebné povedať, že je to iba jednostranný názor, nezakladajúci sa na skutočnosti. Výstavba nielen že možná je, ale v súčasnosti už prebieha. Je to podobný obraz ako keď na zemi pôsobil Pán a mnohí veriaci cirkví, najmä však autority z týchto spolkov tvrdili, že správy o vtedajšom dianí, o pozemskom splňovaní vznešeného Trigonu na zemi nie sú pravdivé, pretože by sa o tom inak museli dozvedieť.

V príslušnom odstupnení tu máme dianie, ktoré svedčí o tom, že ešte je tu možnosť za spoluúčinkovania tých najčistejších Pánových bojovníkov vybudovať základy Ríše, ktorá poskytne zotavenie a zosilnenie pre všetkých, ktorí sú čistého srdca, bez ohľadu na to, či o Posolstve Pravdy nevedia, alebo ho čítali aj „sto krát“. Preto ešte raz treba zdôrazniť, že ak chce niekto tvrdiť, že „výstavba na zemi zatiaľ nie je možná“, treba doplniť, že pisateľ nepodrobil všetko to, čo ako svetlé úsilie na zemi prebieha „pronikavým zkouškám“. Kto schopnosť skúmania a hľadania rozvinie naplno, získa možnosť presvedčenia toho, o čom je reč...

Poznámka: Vyššie uvedené citáty môžu poskytnúť čitateľovi vlákno, aby sa zachytil a skúmal viac do hĺbky. Keďže je čerpané z textov, ktoré na verejnosť nijako nepatria, obsah tohto príspevku je úmyselne taký dlhý, pretože vlažný človek nebude mať toľko síl, aby ho dočítal do konca.









 
JAN. jan.jan@post.sk 
Nové fórum - november 1998.


Pre čitateľov Posolstva Grálu + Večných zákonov, samozrejme, že aj pre všetkých slušných ľudí dobrej vôle, bolo mnou samým pred nedávnom zriadené nové fórum - november 1998, kde nebude miesta pre hanlivé, výsmešné a provokujúce príspevky, voči niekomu a niečomu, tak ako sa to dialo aj na iných fórach, so zámerom niečo zosmiešniť, poprieť a pohaniť, so stanovenými presnými pravidlami pre vstup a zotrvanie príspevkov na tomto fóre.

Verím, že aj toto nové fórum bude prínosom pre vážne hľadajúcich, a pre všetkých slušných ľudí dobrej vôle. Fórum sa nachádza na tejto adrese:

www.forum-november1998.weblahko.sk

Ján Anton Sloboda.

 
RASTISLAV  
Spolupôsobenie
Prekrásna vymená názorov od p.P.J a Hľadajúceho. Váše príspevky pozdvihli úroven diskusie poriadne vysoko, takto si predstavujem prejav čitateľov Posolstva, zo to Vám veľka vďaka. Tešim sa na ďalšie príspevky, a dufám že nie iba ja sam. Je veľkou chybou ak niekto upne sa na určitu skupinu ľudi a skupina rorhodujr miesto neho a ani si to neuvedomuje. Človek ja tvor spoločenský, spája sa za spoločným cieľom a záľubami. Spajáju sa politici, umelci, športovci,cirkvi ale aj zlodeji, opilci… Prečo by sa nemohli spájať za spoločným cieľom čitatelia Posolstva? Je pravdou, že sú rôzne duchovní zreli aj medzi samotnými čitateľmi Posolstva. A tak sa pod vplyvom Zákona priťažlivosti rovnorodého spájajú aj čitatelia duchovné nesamostatní, aby mohli dozrievať medzi rovnorodejšími ak si zachovajú zdravú tužbu po dobre a čistote. Pre iných to môže byť skôr drzdou na ich duchovnom vzostupe. Každy je iný a tak každý ma inu cestu, nie lepšiu alebo horšiu ale inu, jemu vlastnu. Ale to predsa nebrani aby sa duchovné samostatní príťažlivosťou ich rovnorodosti nespojili za spoločným cieľom. Ale nesmieme zabudať, že duchovné samostatný sa rozhoduje úplne sám. On sa musi seba pytať, to s čim sa stretavá je v súlade a v harmonii zo Zákonmi Stvorenia alebo nie? Či môže alebo nemôže podporiť a pridať ruku k spoločnemu dielu? Či rozhodnutie je v súlade z Božou vôľou, do ktorej sa musí vradiť alebo dáva do popredia svoje pranie a chcenie ako si to on predstavuje? Na to nesmieme nikdy zabúdať! Na potulkach po internete som objavil članok ktorý si myslim bude prinosnim doplnením z názvom Ľudské spolupôsobenie. Má 3. časti a tak aby toho nebolo veľa vložim ho po jednotlivých častiach. Mám ešte otázku na p. Devínskeho: Nemohla by sa prebiehajúca diskusia medzi p. P:J a Hľadajúcim zaradiť medzi linky na “ Zaujimáve príspevky “ ? Od príspevku Spoločné pôsobení z 4.4.2007 o 12:30:51 do 5.4.2007 o 6:32.21 ? A neviete mi povedať ako je to s príspevkom z 31.3.2007 o 0:12.53 hod, o ktorý mal zaujem aj p. Sloboda aby sa zaradil medzi “Zaujímave príspevky”? Ďakujem. Z srdečným pozdravom RASTISLAV SKOKAN.
 
Jozef Potúček
Špina plodí len úpadok, svetlo plodí len vzostup.
Prečo niektorí ľudia tvrdia, že pani Natália de Lemeny-Makedonová viedla hľadajúcich do tmy ?
Odpoveď je jasná:
Niektorí sa nevedia zmieriť s vlastným tlakom zvnútra, a preto tie podráždené zapálené vredy a striekajúci hnis. Treba sa pripraviť ešte na veľa hnisu ... ale po každom zápale nastane liečenie, pokiaľ ešte je čo vyliečiť.

Pani Natália napísala jasný odkaz všetkým, ktorí úprimne hľadajú.
Táto odpoveď je ale určená aj takým farizejom, ktorí by chceli byť chytrejší než sám Syn Človeka, hoci práve oni vo svojej rozumovej samoľúbosti a potrebe poučovať iných o svojich premúdrelých výkladoch ani nevedia o tom, že nevedia.

Večné zákony-2, 57:
Otázka:
„Poraďte mi, čo mám robiť, aby som sa rozhodoval správne a nepodliehal temným vplyvom.“
Odpoveď:
„Je to v dnešnej dobe ťažké, lebo temno sa svojich obetí nevzdá do poslednej chvíle. Jednou z veľkých pomocí je pravidelné čítanie Posolstva Grálu alebo Biblie.
Cez BOŽIE SLOVO sa podľa zákonov rovnorodosti a tiaže napájate na Božie pomoci.
Ďalšou ochranou je úprimná prosba: Chcem žiť a konať tak, aby to bolo vždy v súlade s Božou vôľou. Materialistovi možno bude lepšie znieť miesto Božej vôle - večné zákony.“
 
Moje otázka "Proč bychom měli čekat na Světlem povolané vůdce? Naším jediným vůdcem je Pán." Měla ten smysl, že žijeme v době, kdy žádná výstavba Království Božího na Zemi zatím není možná. Toto i Pán vysvětluje v přednášce „Říše tisíce let“:

„…Říše tisíce let! Vždy znovu pokoušejí se lidé, kteří chtějí vědět, podati vysvětlení o způsobu, jak bude uskutečněna tato veliká doba míru a radosti, která má nastati v této říši. Nikdy však se ještě nepodařilo přiblížiti se pravdě! Všichni šli nesprávně, protože pozemští lidé vyhradili si pro sebe v této říši příliš veliké místo a chtějí hráti zde příliš velikou roli, jako je tomu ve všem, co si lidé myslí. Mimo to nechali platit dosavadní pojmy, stavěli na nich dále, a proto musela každá z těchto staveb býti již předem považována za nesprávnou, lhostejno, jak byla vytvořena.
A pak – člověk při tom zapomněl na hlavní věc! Nepočítal s tím, že současně byla přislíbena podmínka, že před tisíciletou říší míru má se soudem všechno státi novým! To jest nutný základ nové říše. Nemůže vzniknout na dosavadní půdě! Všechno staré musí býti napřed učiněno novým!
To však neznamená, že by dosavadní staré mělo býti svěže posíleno ve stejné dosavadní formě. Naopak. Výraz „nový“ podmiňuje změnu a přeměnu starého! …“

Možné však je to, abychom se začali chovat tak, jak to Pán po nás chce. Pro to je ovšem nutné dobře znát Poselství. Pán přišel mimo jiné na Zemi i proto, aby lidstvu dal Boží Slovo, které jediné může jednotlivcům pomoci se zachránit. Jednotlivcům! Ne zástupům. A pokud tito jednotlivci budou shledání po určitém čase způsobilými vstoupit do Tisícileté říše, tak se to i stane, aby se učili jak žít podle Božích zákonů a dohnali to co ve svém vývoji za uplynulá tisíciletí zameškali a stali se takovými, jakými měli už dávno být. To je však stupeň, který je nám zatím velmi vzdálený. Dnešní stav lidstva se spíše podobá pobytu v páchnoucí bažině, kde žádná výstavba není možná. Každý se sám za sebe musí snažit dostat se z tohoto bahna ven a jako záchranné lano je mu k dispozici Slovo. Pokud se tak nestane, tak člověk nikdy nebude schopen dojít do Království Božího. Z tohoto bahna nám však žádný vůdce nepomůže. Uvrhli jsme se do něj sami a opět sami se z něj musíme dostat.

Položme si tedy otázku: Máme čas na to, abychom při své osobní záchraně z houževnatého bahna, se ještě starali o to, abychom nezmeškali příchod Světlem povolaného vůdce? Nemáme. Máme vůbec ještě nějaký čas? Nevíme. Tak s tímto časem nakládejme tak, jako by už nebyl. Čas, který nám zbývá k vlastní očistě je pro nás stejně cenný jako Boží Slovo. Jediné o co se máme starat, je to, abychom byli použitelní. Pokud se nestaneme použitelnými, tak nám nebude nic platné, že tohoto vůdce třeba jednoho dne objevíme.

Člověk, aniž by si to uvědomoval, je Slovem veden postupně stupeň za stupněm vzhůru ke Světlu. Pokud však tyto stupně chce přeskočit, tak se musí zřítit zpět. To se týká i pozemského vývoje.

„…Říše tisíce let, která jest Bohem zaslíbena a která může být vytvořena jedině samotným Bohem. Nikdy nemůže být vytvořena člověkem, i když se mnohý cítí k tomu povolán.
Ve všech takovýchto případech nastane časem selhání, poněvadž člověk, který se domnívá, že již dosáhl úspěchu, dokazuje, že byl jen člověkem, který se o to pokusil!
Toto všechno ještě prožijete. Dívejte se proto kolem sebe a buďte bdělí! Proste Boha v čisté pokoře o žhavě vytouženou pomoc. Nespoléhejte se na lidský rozum ani tehdy, bude-li vám vznešenými slovy slibovati ráj. Jedině Bohem vám může být dán a nikým jiným v celém stvoření! K němu se obraťte, neboť na vás se vyplní jeho svaté Slovo!…“ (Plamen učedníků)

Něco jiného je naše vlastní záchrana a očista a něco jiného je budování Tisícileté říše. První předchází druhému. Kdo z nás může s jistotou říci, že je zachráněn? Nikdo.

Schopnost hledání a zkoumání, která vše podrobuje pronikavým zkouškám je základní podmínkou toho, aby se Slovo skutečně člověku otevřelo. Vyjadřuje vlastní pohyb ducha, který, má-li něco přijmout, tak jedině skrze prožití. Zároveň to také ukazuje na to, zda člověka vůbec zajímá co po něm Pán chce. Spousta lidí Poselství čte, aniž do něj pronikne, právě z důvodu lenosti ducha. Obsah Slova pak nahrazuje svými vlastními představami a podle toho to dnes kolem Poselství také vypadá. Poselství je pak pro mnohé jen zajímavou knihou se spoustou informací o kterých mohou pak s přáteli debatovat. To co je v Poselství uloženo a sice Živá Síla Slova tak mnohým zůstává uzavřeno.
Pokud však člověk chce opravdu zjistit, co po něm Pán žádá, ať je to cokoliv, tak se to snaží neúnavně hledat, dokud to nenajde. Vlastní přání a představy musí při tom dát zcela stranou a pokud se neshodují s Boží vůlí, tak se jich i zbavit. Jinak se k obsahu Poselství nikdy nedostane i kdyby ho četl třeba sto let.
Příjemný den
 
Hľadajúci
Pre pána J.P.
Vážený pán J.P., ďakujem Vám znova za vyčerpávajúcu odpoveď.
V predchádzajúcom príspevku ste napísali: "Jednou nastane doba veliké pozemské výstavby, která bude vyžadovat i pozemské vedení lidí konkrétními Světlem povolanými vůdci." Vo svojom poslednom príspevku píšete: "Proč bychom měli čekat na Světlem povolané vůdce? Naším jediným vůdcem je Pán."

Mám to vnímať ako protirečenie, alebo nechápem dobre to, čo ste napísali?

Pochopiteľne, našim jediným pravým Vodcom a Vzorom je Pán. Nemá však Pán vo svojej blízkosti, ktorá je pre nás nedosiahnuteľná svojich pomocníkov, verných rytierov? Ak by v dobe splňovaní poslal takéhoto pomocníka, alebo i viac pomocníkov na Zem, mali by sme sa im ako "čitatelia" Jeho Slova otočiť chrbtom? Alebo v radosti a nadšení prijať to, s čím, s akými úlohami na Zem prišli.

Vo Svetle prebieha ten najvyšší pohyb, o akom si len ťažko dokážeme urobiť predstavu. Tento pohyb zahrňuje aj spoluprácu medzi všetkými, ktorí v takýchto úrovniach pobývajú. Z toho sa dá usúdiť, že hoci každý naplňuje Vôľu Pána v tom najvyššom a najčistejšom nasadení, zároveň však toto nasadenie, harmónia a vzájomná spolupatričnosť musí prebiehať i medzi nimi NAVZÁJOM.

Nie inak tomu má byť v príslušnom odstupnení aj na Zemi. Myslím, že by bolo pokrytecké, strnulé a zbabelé, keby sme vo svojom srdci nosili hoci ako čistý obraz o Pánovi, pritom však na druhej strane by sme neakceptovali alebo odsúvali bokom každého, kto práve s konkrétnou úlohou zo Svetla na Zem prichádza. Aj preto som Vám položil predošlé otázky, pretože by som rád poznal Váš názor /o presvedčení zatiaľ v tejto veci nemožno hovoriť/, ako bdelo a zodpovedne by sa mal zachovať hľadajúci, ktorý síce Pánove Slovo prijal, ale predsa len hrozí, že môže ustrnúť na svojej ceste tak, ako ste o tom písali vo svojich príspevkoch.

Samozrejme, skupiny, ktoré sa vytvorili okolo Slova Pravdy sú špatným príkladom toho, ako by mali ľudia s takýmto Poznaním na Zemi pôsobiť. Nie je v tom však ďalší chybný krok, aby sme vytvárali nové skupiny, hoci aj pod rúškom "tvrdej práce na sebe samom v určitej nevyhnutnej izolácii", aby sme sa nebodaj nestali korisťou autorít hociktorej z nemenovaných skupín? A navyše, je takýto pohľad na vec správny? Nie je tým znova vylievané to povestné "dieťatko" z vaničky spolu s vodou?

Napísali ste ďalej: "Máme být jednotní v duchu. V pozemském má být každému ponechána jeho cesta, neboť jedině na ní může skutečně dozrát."
Je samozrejmé, že každému má byť ponechaná slobodná vôľa, ale zároveň podaná pomocná ruka, aby sa naučil byť samostatný a plne zodpovedný sám za seba. Nedá sa to však docieliť práve spoluprácou medzi podobne zmýšľajúcimi ľuďmi? Nemá byť práve námaha v tomto smere tým naším skutočným učením sa a pri odstraňovaní našich nedostatkov?
Spomeňme na životopisy Pripravovateľov. Spolupôsobenie, kastovníctvo, jednotný rys vysokého vedenia z Výšin až po tých najposlednejších, ale prepotrebných spolupracovníkov na Zemi vystupuje do popredia z každého takéhoto splňovania na Zemi.

Myslím si, že spolupráca, "Společné púsobení" je tým najvyšším cieľom a úlohou, ktoré máme splniť. Má to byť však spolupráca, čerpajúca zo Slova a tak sa v prísnej d§slednosti opierajúca o Zákony vo Stvorení. Spolupracovať v duchu, ale bezpodmienečne aj v pozemskom smere, pretože máme vybojovať víťazstvo v hmote a nie iba na úrovni myšlienok a citov.
Často sa stretávame s tým, že mnohí, i vážne sa tváriaci čitatelia sa zaštiťujú a upokojujú myšlienkou vnútornej "sebarealizácie", akéhosi očistenia a čakajú, dokonca sa tešia na vyvrcholenie očisty s úmyslom, ako sa im potom uľaví a ako radostne vykročia do "nového". Dovoľte mi svoju drsnosť v tomto smere, ale je to jed, ktorý omamuje a uspáva ich ducha!

Stojíme v súde, očista prebieha a základy budúcej zasľúbenej Ríše Pokoja a Mieru musíme predsa budovať UŽ DNES, v duchu i v hmote! Nemôžme sa uspokojovať s obrazom, že keď Očista prehrmí, my spokojne "rozhrnieme závesy na okne" a vykročíme v ústrety tomu novému. Veď je to taký istý nezmysel, ako by sme chceli tvrdiť, že v záverečnom dianí nás na určitý čas odvedú zo Zeme mimozemšťania a „naočkujú“ nás sem znova, keď bude po všetkom.

Nie, žiadne takéto a ani podobné teórie sa neopierajú o Zákony Stvorenia a tak ani nemôžu vyplývať u Vôle Pána. Jediná cesta je cesta nepredstaviteľného úsilia a nasadenia pri spoločnom úsilí na ozdravení života. Spolupráca pri riešení konkrétnych úloh, spolupráca na výstavbe základov Tisícročnej ríše je to pravé pochopenie Slova Pravdy v čine a jedine týmto smerom vedie cesta, ktorá nebude Očistou zničená.

Konkrétny a názorný príklad z nedávnej minulosti - pre tých, ktorí celkom jasne nechápu, o čo ide - Nežná revolúcia.
Aké nadšenie bolo vtedy medzi ľuďmi, koľko zdravého sa v ľuďoch zrazu objavilo a ako nadšene bola vítaná takáto zmena. Ako nepripravení však boli ľudia, ktorí boli aktérmi a súčasníkmi tohto diania. Tá nepripravenosť sa s nami tiahne až dodnes, chaos a neporiadok, ktorý z dobrého nadšenia napokon vznikol napokon zadusil každé radostné nadšenie tej doby. Chybou bolo, že vtedajším vodcom chýbal jasný plán, nevyhnutne sa opierajúci o tie najušľachtilejšie ľudské princípy. Nemáme sa z toho poučiť? Nečkáme aj dnes na dianie a pritom zabúdame, že sa naň máme pripraviť inak, ako si myslíme? A navyše, dokážeme rozlíšiť medzi Múdrosťou Božou, ktorá riadi svet a ľudskou svojvôľou?

Každé dianie zo Svetla na Zemi musí mať aj svojich vykonávateľov z "mäsa a krvi". Takýto človek, alebo ľudia z toho najvyššieho poverenia prinesú ľuďom iba prácu a pohyb najvyššieho nasadenia! Veď Slovo je predsa Živé a je v Ňom ten najvyšší pohyb. Kto z Neho naozaj čerpá, musí zákonite prejaviť okolo seba život toho najčistejšieho druhu, pohyb v najvyššom zachvievaní tela i ducha a v neposlednom rade, takto konajúceho človeka bude tento Svetlý tlak nútiť, aby dňom i nocou pracoval, zvestoval, šíril a dával všade tam, kde sú zárodky veľkej duchovnej núdze.

A navyše, nesvedčí práve vážnosť doby o tom, že nad Zemou zaznieva Nové Volanie?

Na záver ešte jedna otázka pre Vás:

„Schopnost hledání a zkoumání, která vše podrobuje pronikavým zkouškám...“ Sme si istý, každý jeden z nás, aj tieto slová máme prežité? Nie, z presvedčenia možno celkom jasne potvrdiť, že je to iba rétorický zvrat, ktorého obsah nie sme schopní naplniť...
 
Volání ze Světla probíhá neustále. Je to děj, který je věčný a tedy neměnný a nelze ho měřit pozemským časem. Skutečně povolaný ho v sobě uslyší, když plně využije dobu své přípravy ke službě a stane se schopným v sobě toto volání zaslechnout. Záleží jen na něm jak kvalitně se připraví. Jediné, co je pro něj ohraničeno pozemským časem je to, do kdy musí být připraven. Pokud promarní dobu přípravy, která je jen zdánlivě čekáním, tak nebude schopen svůj úkol splnit.

Proč bychom měli čekat na Světlem povolané vůdce? Naším jediným vůdcem je Pán. Pozemský vůdce v pravém slova smyslu je lépe řečeno pomocník, který ukazuje svým příkladem cestu vpřed (vzpomeňme např. Ismány, kteří svým příkladem vedli zdivočelé Araby v říši Isra). Podle tohoho je také možné poznat. Ovšem na každém z nás zůstává povinnost vlastní samostatnosti a neodvislosti od kohokoliv. Jediné co lidský duch potřebuje je Živé Slovo, které je jeho životním pokrmem. Bez něho nemůže vůbec existovat. Pokud se stane schopným ho vědomě přijímat, nepotřebuje ani žádného pozemského vůdce, protože se sám již dokáže správně vpravit do veškerého dění.

V dnešní době stále probíhá třídění lidstva. Základní třídění již proběhlo v době Abdrushinova života na Zemi a sice na ty, jež jsou ztraceni a na ty, kteří mohou být zachráněni. Dnes stále třídění probíhá, ale už jen v té druhé skupině.

Prožíváme dobu, kterou popsal Abdrushin v přednášce „Co dělí dnes tak mnoho lidí od Světla?“

„…Blíží se proto čas, kdy tato země po nějakou dobu musí býti přenechána vládě tmy bez přímé pomoci ze Světla, protože si to lidstvo svým chtěním tak vynutilo. Následky chtění většiny lidstva musely přivoditi tento konec. Jest to doba, kterou směl kdysi viděti Jan, doba, kdy Bůh zahaluje svou tvář. …“

Jedinou oporu v této době má člověk ve Slově. Proto i Pán napsal:

„…Nyní přišel čas, v němž se člověk na zemi musí otevřít Slovu Božímu, což je totéž jako vpravení se do stávajících, stvoření udržujících a povzbuzujících zákonů nejsvětější vůle Boží!
Není pro celé lidstvo žádné jiné cesty ani jiné pomoci! Musí poznat a vpraviti se nebo zahynout; neboť soud je zde! Žádný člověk vám nyní již v nadcházející nouzi neporadí ani nepomůže. Jedině Bůh!…“
 
Hľadajúci
Pre pána J.P.
Celkom určite Vám patrí poďakovanie za ďalší hodnotný príspevok, po prečítaní ktorého vyvstali vo mne ďalšie otázky. Napísali ste:

„Jednou nastane doba veliké pozemské výstavby, která bude vyžadovat i pozemské vedení lidí konkrétními Světlem povolanými vůdci. Pro skutečnou výstavbu se však nejprve musíme stát způsobilými a zralými. V dnešní době „velké očisty“ se máme stát ze všeho nejdříve opravdovými lidmi. Bez této podmínky nemůže žádná, skutečná výstavba nikdy začít.“


Znamenalo by to, že vo vlastnom zdokonaľovaní a duchovnom vývoji máme čakať, aby sme sa pre „skutečnou výstavbu... stali způsobilými a zralými“.

Ibaže povolaní v blízkosti Abd-ru-shina stroskotali vo svojom úsilí práve na tomto. Dianie, ktoré sa toho času malo udiať a prevaliť nad ľudstvom ako mohutná „duchovná obroda“ mali vyvolať svojím nadľudským úsilím práve povolaní. Všetko potrebné bolo zo Svetla pripravené, čakalo sa už len na povolaných, ktorí sa v zdravej duchovnej pohyblivosti mali prepracovať k svojim pozemským úlohám pri Svetlom chcených vodcovských povinnostiach. Takto stojaci povolaní by ako silné magnety strhli „na seba“ väčšinu ľudstva, ktoré bolo vtedy duchovne pripravené spoznať v Abd-ru-shinovi zasľúbeného Ducha Pravdy. Do tohto diania mali postupne zasiahnuť bytostní a tak sa malo po celej Zemi rozšíriť veľké duchovné dianie, ozdravujúce každú oblasť ľudského života.
Nestalo sa tak a mnohé dianie preto čaká na svoje naplnenie.

Lenže, ak takýto „Světlem povolaní vůdci“ dnešnej doby začnú pôsobiť, alebo nech začnú pôsobiť v ktoromkoľvek čase, keď k tomu bude pôda pripravená - ako ich bude možné spoznať? Nebude sa znova opakovať, že ľudstvo a najmä tí, ktorí seba tak radi označujú za duchovne „ostražitých“ znova zlyhajú v tom zmysle, že sa stanú hluchými pre volanie, ktoré sa bude nad Zemou ozývať?

Nebude v tom zasa ľudská pýcha a ješitnosť, ak budeme znova svedkami toho, že toto volanie nebude zachytené práve tými, ktorí boli vedení tak, aby ho počuli ako prví? Môže človek, hoci duchovne „zdatný“ určiť, či tá doba ešte len príde, alebo, čo ak je tá doba už tu?

Ďakujem Vám za odpovede. Zároveň si uvedomujem, že komunikujme na fóre, ktorého niektorí pisatelia nemusia byť zrovna naladení na takýto druh komunikácie /aj keď by možno konverzácia tohto typu mohla tomuto fóru výrazne napomôcť/. Ak by predsa len vyvolala nevôľu, ak by ste súhlasili, poslal by som Vám svoje telefónne číslo, na ktoré by ste mi mohli poslať e-mailovú adresu, kam by som Vám mohol napísať, alebo iný Váš návrh...
 
Společné působení

Nejednomu čtenáři Poselství Grálu nedává dnem i nocí pokoje pojem společného nebo jednotného působení. Po neúspěšném hledání se nakonec křečovitě přimkne k nejblíže dosažitelnému pozemskému uskupení čtenářů Poselství a snad si i nakonec myslí, že dosáhl konečně naplnění, protože přece nic jiného není momentálně k dispozici. Mnohdy aktivně, s vysokým nasazením a třeba i s osobní obětí, snaží se v rámci tohoto uskupení vykonávat nejrůznější úkoly, které dostane od příslušného vedoucího. Vykonáváním těchto dobrovolně převzatých činností vzrůstá v něm zároveň i dojem jistého zadostiučinění takzvanému společnému působení. Naplněn klidem nakonec spokojeně usíná s vědomím, že konečně našel to pravé.

Tím je v něm na dlouho, ne-li navždy umlčen hlas nabádající ho k dalšímu neúnavnému hledání skutečného obsahu pojmu společného působení, neboť jeho naplnění nespočívá ve vykonání jakési pozemské činnosti, nýbrž obsahuje i cosi duchovního, co dalece přesahuje hmotné hranice i formy. Je to jen další důkaz toho, že člověk dneška v důsledku své duchovní lenosti a zotročení svým pokřiveným rozumem dokáže z duchovních hodnot vnímat již jen některé jejich pozemské projevy. Ty pak tupě přijme za své a vytváří tak sobě i druhým dojem duchovního dění.

Schopnost hledání a zkoumání, která vše podrobuje pronikavým zkouškám, téměř vždy ztratí při vřazení se do někým nastolené pozemské formy působení, protože si myslí, že již nalezl to co dlouho hledal a tím tento pojem naplnil. Avšak pojem společného působení vychází z Boží vůle a trvalých hodnot, které nelze omezit pozemskou formou, nemá-li se částečně nebo i úplně potlačit jejich skutečný projev.

Opravdově vážně hledající se nedá spoutat pozemskou organizací nebo jakýmkoliv jiným uskupením. Jasně cítí, že vykonáním nějaké a třeba i potřebné pozemské činnosti není zdaleka naplněn účel jeho života. Vnitřní hlas mu nedává pokoje a naléhavě ho nabádá k dalšímu pohybu a neumdlévajícímu hledání odpovědí na jeho otázky.

Ať proto žádný z hledajících nezoufá, když ho někdo označí za selhávajícího, jen proto, že nedrží krok s pozemským uskupením jiných lidí, protože se ho nemůže s přesvědčením přidržet. Neúnavně ať hledá dál a s čistým srdcem přijímá a zpracovává běh každodenního života, neboť jedině v něm s pomocí Slova Poselství nalezne odpověď na každou otázku, i na otázku co je to společné působení.

Boží zákony nehodnotí člověka podle jeho členství v pozemských organizacích, spolcích, kruzích a dalších uskupení, nýbrž vidí ho jako jednotlivce s jeho vlastním vnitřním životem. Pozemskými lidmi nastolená kulisa, prostřednictví určité skupiny lidí nebo jednotlivců mezi hledajícím a Světlem je jen projevem jejich touhy po pozemské moci a chtění hledajícímu pozemsky vládnout, nikoliv však známkou skutečných duchovních pomocníků. Skutečný duchovní pomocník pomáhá nezištně! Jeho pomoc je duchovního druhu a po nikom nežádá, aby ho následoval. Jen poskytuje hledajícímu příležitost a ponechává vše ostatní na jeho svobodné vůli, neboť jedině ona dovede ho nakonec do světlých výšin.

Svobodná vůle! Kolik se o ní vedlo již sporů. A přece dál existuje nehledě na dohady lidí. Je třeba v ní konečně nalézt pravý význam, neboť bez pochopení svobodné vůle není žádného pokroku. Na jedné straně víme z Poselství Grálu, že nemůže být lidskému duchu odňata, neboť je součástí jeho druhu, na druhé straně, že u dnešních lidí se vlivem různých sklonů téměř již nedá poznat. A přece každý jasně cítí, že se v každém okamžiku může svobodně rozhodnout. Svobodně však v pravém slova smyslu neznamená jakkoliv, ale správně. Z toho jasně vyplívá, že svobodná vůle vede jen vzhůru, je-li jí poskytnut dostatečný prostor k projevu. Tuto možnost má každý člověk. Avšak za tisíciletí vývoje rozmanitým a mnohdy i temným chtěním zavěsil na sebe člověk řadu závaží, která mu ztěžují a nebo i téměř znemožňují svobodně se rozhodovat. Tím však není řečeno, že mu to vždy znemožní trvale. My, kteří jsme poznali Poselství Grálu a rozhodli se podle něj žít, jsme přece také těmi lidmi o nichž se píše v Pánově přednášce „Člověk a jeho svobodná vůle“. I my jsme kdysi jako duchovní zárodky klesali přes jednotlivém úrovně až k hrubohmotné zemi. A i my jsme se na své cestě zatížili falešným a mnohdy i temným chtěním, jehož důsledky na nás ještě dnes houževnatě lpí.

A přesto všechno jsme dokázali poznat hlas ze Světla a tím jsme se chopili příležitosti vymanit se z dřívějších omylů a duchovně stoupat. To vše je jen důsledkem našeho svobodného rozhodnutí, které i přes naše dřívější pochybení a z toho plynoucí karmické zatížení jsme byli schopni v sobě probudit. A toto svobodné rozhodnutí, tak jako každé jiné opravdové svobodné rozhodnutí je mezníkem na naší cestě ke Světlu a dalo by se i říci „schodem do nebe“. A je třeba ještě tisíce a tisíce správných rozhodnutí, aby se člověk stal tak zralým a oproštěným od falešného chtění, chce-li jednou vejít do svého domova, duchovní říše.

Svobodně, tedy správně se může člověk rozhodnout jedině sám, neovlivněn jiným člověkem. A i kdyby chtěl tento jiný člověk pro něj to nejlepší a doporučoval mu to nejsprávnější rozhodnutí, nebude z toho mít žádný duchovní prospěch, pokud by se k tomu nerozhodl sám. V mnoha případech, by se mohl rozhodnout dokonce naprosto opačně, kdyby neměl po ruce toto mínění jiného člověka, který se pouze domníval, že mu pomáhá. Rozhodne se přece vždy tak, jak to odpovídá jeho stupni vnitřní zralosti a především jeho směru skutečného chtění. Vždyť každý člověk má svůj osud i duchovní vzestup jen ve svých rukou a nikdo jiný ho nemůže přimět, aby usiloval vzhůru ke Světlu. Tato jednoduchá skutečnost, která je však těžko pochopitelná mnohým, tzv. vůdcům přece naprosto jasně ukazuje, že vnějším ovlivňováním stoupenců nedocílí se jejich duchovní kvality a po čase, jsou-li vnitřně ještě trochu živí, vymaní se z jejich vlivu, protože cítí silnou touhu sami v životě prožít a uskutečnit duchovní hodnoty. Jistě, když hrozí vážné nebezpečí a třeba i ohrožení pozemského života, který je velmi cenný, je třeba i důrazně varovat. Avšak výše řečené týká se každodeního života, rozhodnutí se kterými se denně setkáváme v maličkostech nebo i ve velkých věcech a jsme nuceni se jimi vážně zabývat. Mnohý by mohl namítnout, že se člověk může jenom domnívat o svých správných rozhodnutích, ale ve skutečnosti se může v mnohém mýlit. Doposud tomu tak i dokonce bylo a lidé v dobrém chtění rozhodovali se přesto nesprávně. Dnes však máme k dispozici Poselství Grálu, které naprosto jasně osvětluje dnešní svět a zárověň cestu ke Světlu a každý pokud chce může jí vidět a nepotřebuje k tomu nic a nikoho jiného, jen Boží Slovo, neboť Imanuel pravil:

„…Nyní přišel čas, v němž se člověk na zemi musí otevřít Slovu Božímu, což je totéž jako vpravení se do stávajících, stvoření udržujících a povzbuzujících zákonů nejsvětější vůle Boží!
Není pro celé lidstvo žádné jiné cesty ani jiné pomoci! Musí poznat a vpraviti se nebo zahynout; neboť soud je zde! Žádný člověk vám nyní již v nadcházející nouzi neporadí ani nepomůže. Jedině Bůh!…“

Svobodná vůle člověka je velká čára přes rozpočet mnohých tzv. povolaných, vedoucích kruhů a dalších mnohdy samozvaných vůdců, kteří sami sebe považují za velmi cenné a za něco více než jsou ostatní, takzvaní řadoví stoupenci Poselství Grálu, kteří podle jejich tvrzení nezbytně potřebují právě jejich vedení, jejich radu a v neposlední řadě úkol jimi určený, který vznešeně nazývají službou Grálu. Při bližším pohledu je však naprosto jasně patrné, že je tomu právě naopak. Právě tito tzv. vůdci nebo povolaní potřebují kolem sebe stoupence, kteří jim samým i ostatním lidem mají vytvořiti obraz činorodosti vůdce, kolem něhož se to jen hemží činností nebo jak to často hrdě nazývají, děním. Avšak s posledním ztraceným stoupencem ztrácí se i ono dění a veliký vůdce najednou stojí osamocen a neschopen sám cokoliv podniknout a hledá další ochotné ovečky, kteří za něj budou pomalu i pracovat, aby tato vznešená osobnost nebyla nadále zatěžována tzv. vedlejšími věcmi a mohla se věnovat „duchovnímu působení“, které však z velké části sestává z „drezůry“ vlastních stoupenců k ještě větší osobní poslušnosti a získávání nových stoupenců pro rozšíření především pozemského vlivu a nezřídka i majetku. Tento odporný způsob tzv. společného působení je jej triumfem Luciferovým, který využívá jako ochotné nástroje mnohdy i skutečně povolané, kteří stejně tak jako tzv. řadoví stoupenci podléhají stejnému zlu: duchovní lenosti a sebepřeceňování. Z pohledu prostého pracovitého člověka, který své dny vyplňuje usilovnou prací a pokorně usiluje o zkrášlení a tím pozvednutí svého okolí, plníc své každodenní povinnosti pozemského člověka a stoupence Poselství Grálu, nejeví se tito tzv. povolaní tak vznešenými a hodnotnými, vysoce stojícími a ze své výše blahosklonně shlížejícími na pobloudilé lidstvo, nýbrž vyšňořenými panáky, lenochy a škůdci. V klidu kolem nich prochází a ponechává je jejich osudu, neboť u nich nenalézá to co by mu mohlo skutečně pomoci, totiž jejich vlastní příklad vzorného pozemského života. Nesnaží se je přimět, aby slezli ze „stromu na úpatí hory“, na kterou sám usilovně a pokorně šplhá, vědom si její skutečné výše a své osobní odpovědnosti, zda se dostane na vrchol nebo sejde z pravé cesty. Takový člověk nedbá jejich varování, že nikdy nebude moci vystoupit vzhůru a nesplní svůj pozemský úkol, když je nebude následovat do jejich pouze domnělé výše a plnit úkoly, které mu osobně přidělí a očekávajíc ještě díky, neboť takovýto řadový stoupenec je přece odměněn, že ho smí vykonat pro Světlo, ve skutečnosti však pro svého vůdce.

Skutečný duchovní pomocník zná velmi dobře hodnotu svobodné vůle člověka. Nikdy ji nebude nahrazovat vlastním chtěním, nýbrž ji bude v ostatních spolulidech vždy podporovat a rozvíjet. Vždyť on má dar pomáhat a sám musí jako první děkovat za tuto milost. Samotným pomáháním teprve vyrovnává tento dar, který mu může být zase kdykoliv odejmut! Vždy bude jednat nezištně a ve svém pozemském životě bude stát jako zářící vzor, který beze slov ukazuje cestu vpřed. A takovými se musíme stát na svém stupni všichni, kteří usilujeme o duchovní vzestup. Máme stát ve svém působení, ať je jakéhokoliv druhu jako pochodně, které ukazují v temnotách této země pravou cestu. Ne však jen ve slovech nýbrž především v pozemsky uskutečněných duchovních hodnotách. Pak budeme stát ve svém díle jak to má být. Nebudeme se zaštiťovat jen slovy a některými dřívějšími dobrými skutky, ale budeme trvale ukazovat v přítomnosti pro hledající cestu vzhůru. Především v tom spočívá skutečný pojem společného působení. Máme být jednotní v duchu. V pozemském má být každému ponechána jeho cesta, neboť jedině na ní může skutečně dozrát.

Jednou nastane doba veliké pozemské výstavby, která bude vyžadovat i pozemské vedení lidí konkrétními Světlem povolanými vůdci. Pro skutečnou výstavbu se však nejprve musíme stát způsobilými a zralými. V dnešní době „velké očisty“ se máme stát ze všeho nejdříve opravdovými lidmi. Bez této podmínky nemůže žádná, skutečná výstavba nikdy začít.
 
Možná Vám další text „Společné působení“, otázku co je „Služebník Boží“ pomůže osvětlit. Pokud ne, tak můžeme odpověď dál společně hledat. K otázce „povolaného národa súčasnosti“ bylo v tomto fóru řečeno již mnoho a nerad bych rozpoutával další debatu. Ten, kdo je Světlem povolaný, v sobě volání ze Světla slyší a nemá potřebu to nějak roztrubovat do světa. To se týká i povolaného národa. Pokud tento národ uslyší volání svého Pána, tak může začít s přípravou ke svému úkolu. Může se však stát, že je neuslyší, což se v minulosti i stalo. Navíc se necítím natolik způsobilý, abych tuto otázku mohl jasně zodpovědět a to z jednoho prostého důvodu – do těchto věcí zkrátka nevidím. Myslím si, že nejlepší odpověď nám přinese život sám. My se jen musíme snažit, abychom byli připraveni případné volání slyšet. Příjemný den
 
Hľadajúci
Pre J.P.
Ako vnímate otázky: "Čo je to pravý služobník Boží?" a "Otázka povolaného národa súčasnosti?" Ďakujem
 
JAN. jan.jan@post.sk 
Myšlienka na dnešný deň.



,,Len ostražité ryby nezapletú sa do sieti, ktoré sú rozhodené, hoci návnada je v nich veľmi lákavá. " Ján Anton Sloboda.

 
Ještě dovětek: Boj Světla s temnem probíhá v nitru každého člověka. Ne někde okolo, ale v nás. Vybojujme to! Každý sám za sebe a tím pádem za celý svět!
 
Konkrétní činy?
Vše musí vycházet z našeho ducha. Co je nám platné, že navenek vypadáme dobře, spořádaně, máme upravené nebo dokonce luxusně zařízené domovy, když naše nitro není čisté? Na druhou stranu Světlo po nás nechce, abychom žili v chudobě a rozdávali svůj majetek. Naše činy mají být především činy našeho ducha, tedy to co správně přijmeme ze Slova, tak máme i vlastním vyzařováním předat i dál. Jestliže nás zasáhne paprsek Slova, tak se to na nás nějak projeví i navenek. S tím samozřejmě musí spolupracovat i naše chtění a nesmí stavět síle Slova do cesty žádné překážky. Jediné co je naším úkolem je to, abychom lidem, kteří hledají, ukazovali cestu, vzorným příkladem, pozemského života.
Působení Slova se nedá zastavit, jako vodopád se rozlévá tam, kde je pro něj cesta. Překážky, které dočasně působí nemohou odolat jeho síle, budou zlomeny a odplaveny.
Mnozí lidé se domnívají, že pro Světlo musí vykonat něco mimořádného, co ostatní uvidí a uznají jako něco hodnotného. Tento postoj však pramení z lidské ješitnosti. Jediné co po nás Pán chce, je to, abychom se stali opravdovými, bohumilými lidmi, kteří budou jednou moci vstoupit do svého duchovního domova. Jedině pojem "opravdového člověka" se vším co obsahuje, nám muže pomoci naplnit to co nás "vynese" do duchovní říše. Pokud si čtenář Poselství Grálu neosvojí vlastnosti jako: skromnost, pokora k Bohu, láska k bližnímu, tak četl Poselství zbytečně.
Praxe, která nemůže být vnímána jen pozemsky má být "jen" cestou pro vyzařování Živého Slova. Formy se liší v tisících formách a každý člověk musí najít tu "košili", která je pro něj bližší než "kabát". V tom si každý musí pomoci sám. Na co by jinak měl své schopnosti, které jsou pro každého člověka jedinečné?
Příjemný večer.
 
Hľadajúci
Pre J.P.
Aj druhý článok "Milujte se navzájem!" svojím obsahom nezaostal za tým prvým. Slová príspevku vychádzajú z pevnej pôdy vlastných prežití, ovocím ktorých je pravé a rýdze presvedčenie.

Duchovná strenulosť sa prevalila nad ľudstvom a prepadli jej aj stúpenci Posolstva Grálu. Možno povedať, že v zástupoch.

Ako by mali vyzerať konkrétne činy služobníkov Božích pri budovaní Božieho Kráľovstva ne Zemi?
Nemalo by zostať iba pri slovách.
Ako by mal v praxi, na verejnosti pôsobiť poctivý hľadajúci, alebo dokonca pravý Boží služobník?

Ďakujem za odpopveď.
 
Ještě bych chtěl pro úplnost doplnit, aby nedošlo k omylům, že texty označené „… ….“ a " " jsou citace z Poselství Grálu a nebo slova Ježíše citované ze životopisů sepsaných v 30. letech, kdy žil na zemi Abdrushin.
 
Původně jsem chtěl tento příspěvek vložit až koncem týdne, ale p. Hľadajúci mě v tomto chtění předběhl :-)

Přeji hezké odpoledne