Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

Téma:

Nezávazné tlacháníRodáci, hlaste se

Spravuje:

Devínsky



Reklama



NAT98 chce byť miestom pre výmenu informácií, skúseností, zážitkov a poskytovanie vzájomnej pomoci pre tých, ktorí boli pozitívne oslovení dielom Vo Svetle Pravdy – Posolstvo Grálu od Abdrushina a knihami Večné zákony 1, 2 a 3 od Natálie de Lemeny Makedonovej.

„Naša planéta sa blíži k dobe obratu, keď sa zrodí nový svet. Nemôže však vzniknúť na pôde starého, lebo bude veľmi odlišný. Ľudia sa nevyvíjajú tak, ako by sa mali, preto sa všetko nepravé a nenapraviteľné zrúti, aby uvoľnilo cestu novému životu. Dnešný človek by mal vedieť, že súčasné zmeny nie sú dielom náhody, ale zákonitým dianím určeným pre blaho nového pokolenia.“
Natália de Lemeny - Makedonová

„Nikdy viacej by ste sa nemali odvážiť súdiť bez vedenia! A všetko vedieť nebudete nikdy! Vždy, keď súdite druhého, súdite sami seba. Udrie to na vás späť, pretože ste neboli ustanovení sudcami svojich blížnych.“
Abdrushin

Linky na zaujímavé príspevky:
15 rokov / Ján Anton Sloboda
Pani Natália odpovedá na výklady v knihe Večné zákony 4 / Jozef Potúček
Úlohy nášho politického vodcu / Jozef Potúček
Úloha - úlohy pani Natálie / Jozef Potúček
Ako zúročil slovenský národ dvojnásobnú pomoc od Boha. /Jozef Potúček
Všetko sa do bodky naplní! /Ján Anton Sloboda
Straky /Dušan Zámečník
Deň 17.7. /Jozef Potúček
28.11.1998 zrod KRÁĽA kráľov. Decembrové spomienky I. II. III. /Ján Anton Sloboda
Slovo ľudské, či SLOVO BOŽIE ? (2.) (3.) (4.) (5.) /Jozef Potúček
Kompromisy, alebo ústupky /Ján Anton Sloboda
Zjavenie Jána /Peter Franko
Veďme naše kroky k tomu lepšiemu ... /Jozef Potúček
Prijatie Boha. Prijatie Boha – príkaz /Peter Franko
Buďme lepší a radostnejší! /Jozef Potúček
Společné působení /J.P., +reakcie: [H1], [JP1], [H2], [JP2], [H3], [JP3], [H4], [JP4], [H5]
Milujte se navzájem! /J.P.
Prožívání Slova /J.P.
Človeče neodsudzuj iných, lebo budeš sám súdený ! /Ivan
Slovenský národ v historických faktoch /Miroslav Pazdera
Prepis TV vystúpenia p. Natálie de Lemeny – Makedonovej (febr.1998) + linky na rozhovory (nov.1998) /Ján Anton Sloboda

Upozornenie:
Za obsahovú stránku príspevku a jeho dôsledky si zodpovedá každý prispievateľ jednotlivo, nie moderátor. Ten má právo vyradiť tie príspevky, ktoré sú proti zámeru tohto fóra napísanom v záhlaví, alebo anonymné, či znižujúce úroveň diskusie.


***** povolené je prispievať iba po prihlásení do systému (Login, heslo)*****

Ještě dovětek: Boj Světla s temnem probíhá v nitru každého člověka. Ne někde okolo, ale v nás. Vybojujme to! Každý sám za sebe a tím pádem za celý svět!
 
Konkrétní činy?
Vše musí vycházet z našeho ducha. Co je nám platné, že navenek vypadáme dobře, spořádaně, máme upravené nebo dokonce luxusně zařízené domovy, když naše nitro není čisté? Na druhou stranu Světlo po nás nechce, abychom žili v chudobě a rozdávali svůj majetek. Naše činy mají být především činy našeho ducha, tedy to co správně přijmeme ze Slova, tak máme i vlastním vyzařováním předat i dál. Jestliže nás zasáhne paprsek Slova, tak se to na nás nějak projeví i navenek. S tím samozřejmě musí spolupracovat i naše chtění a nesmí stavět síle Slova do cesty žádné překážky. Jediné co je naším úkolem je to, abychom lidem, kteří hledají, ukazovali cestu, vzorným příkladem, pozemského života.
Působení Slova se nedá zastavit, jako vodopád se rozlévá tam, kde je pro něj cesta. Překážky, které dočasně působí nemohou odolat jeho síle, budou zlomeny a odplaveny.
Mnozí lidé se domnívají, že pro Světlo musí vykonat něco mimořádného, co ostatní uvidí a uznají jako něco hodnotného. Tento postoj však pramení z lidské ješitnosti. Jediné co po nás Pán chce, je to, abychom se stali opravdovými, bohumilými lidmi, kteří budou jednou moci vstoupit do svého duchovního domova. Jedině pojem "opravdového člověka" se vším co obsahuje, nám muže pomoci naplnit to co nás "vynese" do duchovní říše. Pokud si čtenář Poselství Grálu neosvojí vlastnosti jako: skromnost, pokora k Bohu, láska k bližnímu, tak četl Poselství zbytečně.
Praxe, která nemůže být vnímána jen pozemsky má být "jen" cestou pro vyzařování Živého Slova. Formy se liší v tisících formách a každý člověk musí najít tu "košili", která je pro něj bližší než "kabát". V tom si každý musí pomoci sám. Na co by jinak měl své schopnosti, které jsou pro každého člověka jedinečné?
Příjemný večer.
 
Hľadajúci
Pre J.P.
Aj druhý článok "Milujte se navzájem!" svojím obsahom nezaostal za tým prvým. Slová príspevku vychádzajú z pevnej pôdy vlastných prežití, ovocím ktorých je pravé a rýdze presvedčenie.

Duchovná strenulosť sa prevalila nad ľudstvom a prepadli jej aj stúpenci Posolstva Grálu. Možno povedať, že v zástupoch.

Ako by mali vyzerať konkrétne činy služobníkov Božích pri budovaní Božieho Kráľovstva ne Zemi?
Nemalo by zostať iba pri slovách.
Ako by mal v praxi, na verejnosti pôsobiť poctivý hľadajúci, alebo dokonca pravý Boží služobník?

Ďakujem za odpopveď.
 
Ještě bych chtěl pro úplnost doplnit, aby nedošlo k omylům, že texty označené „… ….“ a " " jsou citace z Poselství Grálu a nebo slova Ježíše citované ze životopisů sepsaných v 30. letech, kdy žil na zemi Abdrushin.
 
Původně jsem chtěl tento příspěvek vložit až koncem týdne, ale p. Hľadajúci mě v tomto chtění předběhl :-)

Přeji hezké odpoledne
 
Milujte se navzájem!
„…Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.…“

Odkaz, který Ježíš svým ůčedníkům těmito slovy zanechal, měl sloužit jako mocné pouto služebníků Světla a zároveň světelná hradba, která vítězně odrazí vše temné a s naprostou převahou dobra bude široce rozlévat své požehnání celému světu. Láska měla být onou zázračnou mocí, kterou mělo vše temné zajít, aby na Zemi zavládlo jen Světlo, vůle Boží. Ježíš často zdůrazňoval moc a sílu lásky. Dobře věděl, že jedině láska může vytrhnout zbloudilé lidské duchy z dusivého sevření temna. Vždyť láska byla smyslem a zároveň živou náplní každé Jeho věty. Ježíš lásku hlásal a žil. Svým bytím na Zemi lidem ukázal živoucí příklad láskou naplněného konání. Tím zároveň přinesl tehdejšímu lidstvu vysoký požadavek Světla pro chápání opravdové lásky – „...,tak jako já jsem miloval vás “.

Lidstvo, aniž proniklo do slov Syna Božího, nepochopilo jejich skutečný smysl a na svém nízkém stupni do nich vložilo svá vlastní přání a očekávání. Pojem Živé Lásky, která je vždy jádrem každého Božího Poselství znetvořilo podle svého temného způsobu až k nepochopitelným formám zlého chtění temného středověku, které jako jedovaté plody Luciferova působení zcela otrávilo od základu celé působení duchovních autorit. ––

Poselství Syna Člověka opět vnáší do všeho Světlo. Milujte se navzájem! Zvonivý jas Světla zachvívá se v těchto slovech. Síla a čistota z nich proudící okamžitě trhají doposud pevná pouta a nitro člověka je naplněno vroucím jásotem. Děkovná modlitba tryskající z náhlého poznání všemoci lásky letí vysoko vzhůru, ke stupňům Božího trůnu. Zdi jsou rozbořeny, propasti mezi bližními překlenuty zářivýmy mosty přátelsky podané pomocné ruky. Zhluboka se pojednou může člověk nadechnout něčeho doposud neznámého, nového. Zároveň však mocně vzrůstá duchovní bdělost a jako jasná zářivá čepel skvoucího meče přesvědčení varovně se napřimuje proti všemu temnému. Čistota, která vždy obklopuje pravou lásku nikdy nepřipustí její zkalení, chladně a bezohledně odrazí vše temné.

Ježíšovo přikázání, „Milujte se navzájem!“, má se stát nedílnou součástí veškerého působení služebníků Světla. Jedině láska vede vzhůru a může trvale sjednotit ke Světlu usilující. Z Boží Lásky vzniklo celé Stvoření se vším co obsahuje. A proto jedině v lásce nalezne človek vše, co pro svůj vzestup potřebuje.

„…Je to největší vítěz, který jest a který jest schopen přemoci vše….“
*
„…Tato pomoc je zde pro všechny. Nečiní žádného rozdílu ani ve stáří, ani v pohlaví, u chudého ani bohatého, u vznešeného nebo nízkého. Proto je také láska největším darem Božím. Kdo to pochopil, je jist záchranou z každé tísně a z každé hlubiny! Láskou se osvobozuje a získává si opět nejrychleji a nejsnáze nezkalenou svobodnou vůli, která ho nese vzhůru.
Kdyby i ležel v hlubinách, které ho nutně přivádějí k zoufalství, láska jest schopna mocí bouře vytrhnouti ho ke Světlu, k Bohu, který sám je Láska. Jakmile se v člověku z nějakého podnětu probudí čistá láska, má také bezprostřední spojení s Bohem, zdrojem veškeré lásky a tím získává i nejsilnější pomoc. Ale „Kdyby člověk všechno získal, lásky pak by neměl, učiněn jest kovem zvučícím a zvoncem znějícím, “ tedy bez tepla, bez života ... nic!
Zahoří-li však k některému ze svých bližních pravou láskou, která se jen snaží, aby milovanému člověku přinášela radost a jas, aby ho nestrhovala dolů nesmyslnou žádostí, nýbrž povznášela ho v ochraně, tedy mu slouží, aniž je si vědom vlastní služby. Stává se tím spíše nesobeckým dárcem. A tato služba ho osvobozuje!…“

Milovat svého bližního však dnešní člověk již nedovede. Příliš hluboko klesl a zasypal v sobě to nejcenější, čím měl přece sloužit svému Bohu – čisté cítění. Pokud se přece jen o to snaží, tak buď propadne změkčilosti nebo svým přáním a očekáváním, ne-li dokonce žádostem, ale ve všech těchto případech však svým požadavkům.

Pohleďme na propasti a hradby, jejichž důsledkem je naprosté roztříštění, které se mezi všemi lidmi neustále zvětšuje. Je známkou hlubokého pádu lidstva, po němž následuje rozklad. Zastavit tento pád však člověk sám již není schopen. Proto z nepochopitelné Boží Lásky přichází pomoc pro lidstvo ještě jednou ve Slově Poselství Grálu. Lidstvo v sobě má znovu probudit schopnost čistého cítění a nastoupit tak cestu vedoucí vzhůru ke Světlu, čehož důsledkem je sjednocení nebo sloučení.

„…Sloučení! Nepřecházej přes to lehce, ale snaž se zahloubati do tohoto pojmu a uvědom si, že zralosti a dokonalosti se dosáhne jen sloučením. Tato zástava spočívá v celém stvoření jako poklad, který chce býti nalezen a vyzvednut! Je těsně spojena se zákonem, že jen dáváním možno také přijímat! Čeho je nutně zapotřebí ke správnému pochopení těchto vět? K jejich prožití? – Lásky! A proto jest v tajích velikého bytí láska jako nejvyšší síla , jako neomezená moc!…“

Pravá láska nezná nic jiného než dávání, ona je ve své podstatě jen dávání. Celé stvoření je veliký akt dávání, kdy Stvořitel skrze své zákony láskyplně vede lidské duchy do říše Světla, kterou jim daroval jako jejich věčný domov. A proto člověk, který v sobě probudil čistou lásku, může také přijímat tuto Boží milost – být láskyplně veden ke Světlu. A tak i on se stává dárcem, neboť jeho duchovním vzestupem dostává se požehnání ostatním tvorům, čímž slouží celému stvoření a sám tak může přijímat stále vyšší a vzácnější dary. Tento koloběh Boží Lásky jest věčný, neboť byl určen samotným Bohem jako trvalá cesta ke stále vyššímu vývoji.

Člověku, který to pochopil, který v sobě prožil opravdovou lásku, musí se stát dávání základem celého jeho konání. V opravdovém dávání se pak člověk povznese do netušené výše a pro druhého přináší jakoukoliv oběť, jenž mu přinese prospěch. V dávání nakonec přináší sám sebe, nehledíc při tom na chyby druhého, nýbrž snaží se v sobě odstranil všechny překážky, aby mohl dávat stále více a čistěji. Nesobeckým přístupem, oproštěn od vlastních přání se sjednocuje se všemi, kteří usilují ke Světlu stejně jako on. Je si vědom, že i druhý potřebuje k vývoji čas, tak jako on sám a chápe možnost nebo i nutnost dočasně jiných, někdy i postraních cest, které jeho bližního přece nakonec přivedou na cestu správnou. S láskou tak současně získává i moudrost.

Proč tedy ti, co poznali Slovo Pravdy, jsou nejednotní ve svých postojích? Je jim třeba jen prožití opravdové lásky, která je vytrhne a osvobodí od jejich nezdravých, rozdílných přání a očekávání. V lásce budou schopni opravdově přijímat Boží milost – Svaté Slovo v Jeho pravém smyslu, jehož jádrem je Boží láska.

K prožití opravdové lásky je však člověku třeba naprosté přeměny celé jeho bytosti. Člověk sám již pravé lásky nezná. Stále větší strnulost činí ho neschopným volně a svobodně projevit čisté city, které pravou lásku vždy doprovázejí. Sám ze sebe, bez vnějšího podnětu nedokáže nalézt k ní cestu. Avšak ani zde není ponechán bez pomoci. S příchodem Poselství Grálu bylo zároveň zjeveno skutečné dění z doby putování Syna Božího Ježíše, který kdysi pravil svým učedníkům:

„Přišel jsem k vám z Věčné Lásky. Co vy lidé nazýváte láskou, není ani zdaleka obrazem toho co jako Láska žije nahoře ve Světle. Část této Lásky chtěl jsem přinést na tuto ztemnělou Zemi. Hledejte ji v mých skutcích a v mých slovech, abyste poznali, co pravá Láska jest.
A vytušíte-li alespoň záblesk toho, snažte se ze všech sil, abyste tuto Lásku ve vás probudili k životu. Láska musí proudit veškerým vaším konáním, vaším mluvením i myšlením jako svatý očišťující plamen, který všechno nízké usmrcuje a odplavuje. Milujte se vzájemně silnou zmužilou láskou.
Není to láska, odklízíte-li si vzájemně kameny z cesty, hovoříte-li sladkými slovy, které vaše duše při tom necítí. Pravá láska vidí chyby druhého a pomáhá mu je překonat.“ ––
Úkolem všech služebníků Světla je „…vybudovat v sobě Slovo v pevný hrad, čistý chrám Boží…“. A Slovo je neoddělitelné od Boží Lásky, neboť Slovo přišlo z Boha, který je sám Láska.
Slova „Milujte se navzájem“ mají se stát živým svědectvím služebníků Světla o nezměrné a nepochopitelné Lásce Boží a tím živým a zářivým mostem pro vážně hledající, kteří z hloubi duše touží po Světle. Služebníkům samotným se v jejich lásce ke Světlu Slovo otevře jako bezedná pokladnice, ze které budou moci sami přebohatě čerpat a dávat prosícím. A naplní se slova Imanuele:

„…Dávejte konečně nyní dále hledajícím z toho, co já jsem vám vždy bohatě dával! Aby se to prouděním stalo schopným nastoupit nutný koloběh, který se jako lavina povalí dušemi a světy!…“
 
Ak by to tu nemalo patriť, tak by to tu ani pisateľ nedával.

A tie Vaše otázky len svedčia o tom, že asi ste vôbec nečítal Posolstvo Grálu, keď sa potrebujete na to pýtať hľadajúci, ktorý asi nehľadá.

Hľadajúci
Pre pána J.P.
Článok "Prožívání Slova" je svojím obsahom tak hodnotný, že snáď na toto fórum ani nepatrí. Jeho pisateľ vystihol podstatu problému v kruhoch čitateľov Posolstva Grálu veľmi vecným spôsobom. A nielen to. Takto prežívať Slovo dokáže iba človek, ktorý z tohto Diela skutočne čerpá hodnoty pre seba i svojich blízkych. Mohol by sa pisateľ spomínaného článku vyjadriť k tomu, čo by mal čitateľ Posolstva Grálu urobiť pre seba a svoje okolie v súvislosti s naplnením princípu pomáhajúcej Lásky? Čo požaduje doba od človeka s úprimným a vážnym chcením po zmene?
 
Re:Re: Neznámi zástanca Beneša
Svými příspěvky jsem rozhodně nechtěl vyvolat nějakou debatu ohledně událostí spojených s Benešem a Tisem. Jen jsem poukázal na jiný pohled na tyto události, aby se ostatní mohli podívat na realitu z různých pohledů. Doporučoval bych, aby si každý, kdo se touto problematikou zabývá přečetl dílo "Budování státu" od Ferdinanda Peroutky. Moje příspěvky nebyly také zaměřené proti p. Pazderovi. Jen mě mrzí jednostrannost, kterou se vyznačují lidé s nacionálním cítěním, stejným cítěním ze kterého ve 20. letech minulého století postupně vznikal v Německu, národní socialismus.
Prožívání Slova
Hluboká propast se znovu rozevřela mezi člověkem a Poselstvím ze Světla. Její hloubka je dána prázdnotou, která vznikla na místě živoucího přesvědčení o působení Boží vůle ve stvoření. Člověk se opět oddělil od skutečného dění, kdy na místo pravých pojmů postavil své představy a přání. Opět klesl do světa vytvořeného jím samým, světa jeho přání a očekávání. Tento svět, tak jako všechno vytvořené pokřiveným rozumem, bude ve dnech soudu zničeno a člověk zjeví se v celé své prázdnotě. Po celá tisíciletí pěstované jen vnější formy, kterými sobě i druhým vytvářel iluzi plnosti bytí, rozpadnou se v trosky a v nich zubožená lidská bytost poprvé po tisíciletích dojde k opravdovému prožití skutečnosti.

Sklon člověka vytvářet náboženství z vědění daného mu ze Světla, se žel nevyhnul ani Poselství Grálu. Přijaté vnější formy naplněné jen lidským chtěním, ne však silou Světla, jak tomu původně mělo být, zřetelně ukazují na církevnictví, které se opět rozrůstá kolem čistoty a nezkalenosti Božího Slova.
Roztržky, boj o moc, vzájemné obviňování se. Věcný pozorovatel musí se podivit nad nápadnou podobností konání mnohých stoupenců Poselství Grálu a jakékoliv jiné církve. Nezasvěcený člověk nenachází zde žádného rozdílu. Strašlivá vizitka, kterou se staví zeď mezi Boží Slovo a nově příchozí vážně hledající. Každý vnitřně nezatížený člověk musí tím být odrazen a s oprávněným odporem obrací své kroky v často poctivém hledání jiným směrem. Stoupenci Poselství, hluší a slepí k této skutečnosti, vedou dál své spory a netuší, že tím promarňují vlastní účel svého pozemského života. Slovo při tom leží kdesi v pozadí a vytáhne se, jen když se jedná o přiznání příslušnosti k pozemské organizaci nebo o obvyklé „rituály“. ––

Jen nakrátko zasáhlo Světlo nitro člověka při jeho setkání se Slovem. Mnohdy jásot a čistá radost ho naplnily a mocný impuls v doposud neznámé síle dodal mu odvahu k vykročení vstříc novému, které podvědomě vycítil ve Slově. Jeho kroky se však zastavily na hranici, na které by musel odložit vše dosavadní, aby mohl přijmouti nové, které má téměř na dosah ruky. S dojmem určité ztráty ohlíží se nazpět. Věcí, které si do té doby zamiloval, nechce se tak lehce vzdát. A tak většina stoupenců přešlapuje před touto hranicí, která odděluje staré od nového a netuší, že se mění ve stále se zvětšující propast. Stále více se vzdalující břeh nového nevidí, neboť jejich pohled je upřen doposud směrem ke starému.

Pomocnou ruku Slova, o které člověk ví a přece o ní nedbá, představuje si opět podle svého lidského způsobu. Tak jako většina věřících si myslí, že pouhým přiznáním se ke Slovu a Světlu zajistí si svůj vzestup. Varující hlas svého nitra snaží se ohlušit prázdnými formami domělé bohoslužby, která se pro něj stala již jen rutinou, nikoliv prožitím jeho ducha. A tak běží pozemské dny, aniž by v něm zanechaly hlubší dojmy. Zábava a rozptýlení se svými soukmenovci, čímž nahradil společné působení je tím jediným, co vybočuje z šedi dnů.

Znovu a znovu tím odmítá člověk nabízenou pomocnou ruku podanou mu ve Slově. S rozevřením propasti stáhne se však tato ruka zpět a tím pro něj skončí možnost jít vstříc novému. Hrozí mu, že bude zavržen se vším starým, pro které se sám rozhodl.

Avšak Slovo je zde a stále nabízí zcela netušenou pomoc. Netušenou, protože se zcela vymyká způsobu lidského myšlení a očekávání. Slovo přináší pomoc v požadavku! Požadavek při tom směřuje do míst, která po celá tisíciletí ležela ladem a zapomenuta: samostatnost a hybnost ducha. Samostatné myšlení, opravdové hledání a zkoumání, které vychovává z lidí uvnitř silné osobnosti.

Vnitřní osvícení poznáním tajemství života, po kterém tak mnozí hledající touží, může vzejít jen neúnavným a samostatným hledáním Pravdy. A právě opravdové hledání otevírá brány k tajemství života. Schopnost k tomu má již každý člověk v sobě. A je nezbytně nutné, aby každý sám v sobě tuto schopnost probudil. Samostatnost v tomto ohledu je pro něj životně důležitá. Jen v samostatnosti je opravdové hledání. Opravdové hledání je také jeden z hlavních klíčů, který otevírá Svaté Slovo Poselství Grálu.

„…Najde vše ,hledá-li skutečně. V tomto nutném hledání bude Poselství pro něj stále jasnější, silnější a v něm jistější. Naučí se je tím stále lépe poznávati a … prožívati! Právě tím ho nutím k tomu, aby něco učinil, co by ve své duchovní pohodlnosti, která je zčásti ještě ve všech lidech, nikdy neudělal. …“

Prožívání! Pojem, který doposud ležel a většinou stále ještě leží v lidech zasypán a nepoznán. Skutečné prožívání nemá s fantazií ani sněním nic společného. Vyskytuje se pouze v přítomnosti. Každý okamžik, který je člověkem skutečně využit, tedy prožit, skrývá pro něj poklad v poznání života. Avšak dnešní člověk téměř není schopen sám ze sebe skutečného prožívání. Duchovně oslepl a ohluchl právě v důsledku nehybnosti svého ducha. Pozorováno ze Světla, bylo lidstvo odsouzeno k věčnému zavržení, pokud část Světla samotného nesestoupí hluboko do temnot a nezastaví „…lidmi rouhavě vyvolaný pád.…“, jako důsledek duchovní lenosti, která vyústila v duchovní strnulost a nadvládu k zemi připoutaného rozumu, který zazdil duchu cestu k vlivům vyšších duchovních sil, jejichž proud mohl ho pomoci vynést vzhůru, do světlejších oblastí stvoření. Tuto cestu však mohl člověku ukázat jen ten, kdo přichází ze Světla, neboť již jen síla Jeho původu mohla prozářit temnoty a porazit je ukázáním pravé cesty lidstvu, jež bylo v jejich zajetí. A tak přišel Ježíš, Syn Boží a nyní Imanuel, Syn Člověka. Oba přinesli lidstvu Slovo, vytyčenou cestu ke Světlu, ozářenou jasným světlem Božím.

Slovo ukazuje svět v jasném světle, ve Světle Pravdy. Každý člověk má tedy příležitost, aby sám prohlédl a naučil se život skutečně prožívat.

Tak, jako kdysi Ježíš, Syn Boží pravil: „…Já jsem ta Cesta, Pravda i Život. Nikdo nepřichází k Otci, než skrze mne!…“, tak praví i Imanuel, Syn Člověka dnešnímu lidstvu:

„…Snažím se vás vésti tou nejlepší cestou. Ale musíte jít se mnou, pevným krokem a nesmíte stále předbíhati jako ti čtenáři, jichž povrchnost jsem vám ukazoval jako příklad.
Tak je to i s mou poslední přednáškou „Muž a žena“. Jak znám lidi, vynoří se při tom v jejich mozcích zase otázky, aniž by se namáhali najít odpověď v Poselství, anebo v samotné přednášce a jako neposlední, pozorováním spolubližních v nynějším pozemském bytí! Právě v tom najdete nejvíce, neboť pozorováno z hlediska mého Poselství, dá vám to potvrzení toho, co jsem vám vysvětlil! Ale poznamenávám, jen když to pozorujete z hlediska obsahu mého Poselství.
To podmiňuje, abyste se také správně postavili do Poselství. Dovedete-li to, pak můžete všechno, ale všechno ve svém okolí zcela přesně poznati ihned a budete tím vědoucí, budete moudří! Budete číst v pozemském bytí tak, jako se čte v nějaké knize. Tato možnost byla vám Poselstvím otevřena!
Zkuste to jen. Vaše oči budou vám rychle otevřeny a probudíte se tím! Nelitujte námahy, abyste toto nutné dosáhli!
Ne, že byste tím měli vidět jen chyby svých spolubližních, tak to není míněno, ale máte tím poznávati sám život, se všemi jeho následky a změnami a k tomu je vám mé Poselství vůdcem a vždy vůdcem zůstane v nezměnitelné věrnosti! Jen v životě, neboť životem samotným poznáte všechny hodnoty mého Poselství, ne svým chtěním věděti. A skrze Poselství můžete zase správně viděti život tak, jak je vám k užitku. I při tom všem je zvratné působení. Opravdové vědění přichází jen v prožití!
Tím způsobem budete s Poselstvím brzy za jedno. Stane se vám životem, protože se je snažíte poznati z tohoto života, neboť ono mluví k vám o životě.
Musíte hledět poznat hodnotu Poselství pozorováním života, ne v samotné knize! Musíte horlivým a pečlivým pozorováním všeho toho, co se děje ve vás a kolem vás přispívat k tomu, abyste Poselství nalezli v životě, ze kterého k vám mluví.
To je cesta pro vás. K opravdovému poznání mých slov, které vám musí přinésti užitek a vítězství nad temnotou! Tím dostane se vám zcela samočinně koruny věčného života, to jest věčné možnosti uvědomělého bytí v tomto stvoření, čímž můžete pak spolupůsobiti a šířiti požehnání ke stálému vývoji stvoření, k radosti a míru všech tvorů. …“

Cesta ke Světlu vede jen skrze prožití a pochopení působení Boží Vůle a Božích zákonů ve stvoření a tím poznání Stvořitele v Jeho díle. Boží Slovo lidstvu tuto možnost, kterou lehkomyslně zahodilo, znovu otevírá. V postupném chápání působení Božích zákonů začne člověku před jeho duchovním zrakem vyvstávat jednoduché dění, které ústí do jediného zákona, zákona Boží Lásky. Tím v něm nastane největší průlom, vedoucí k osvobození jeho ducha a naplní se tak slova Imanuele:

„… Jásavě vznese se pak váš duch do výše a s plesáním pocítí nesmírnou lásku Otcovu, která nezná žádných hranic pozemského rozumu. Konečně zvíte, že jste její částí. Chopte se jí bez námahy a úplně, spojte se s ní a získávejte tak denně, v každou hodinu novou sílu jako dar, který vám učiní vzestup ze zmatku samozřejmým!…“

V každém, byť sebenepatrnějším ději nakonec člověk nalézá pomoc. Prožívá, že je pomocemi doslova obklopen a jimi vyzbrojen, neboť i ve schopnostech, které v sobě nese spočívá nenahraditelná pomoc. V přítomnosti úplně napře své síly a nachází tak pevné stupně pro svůj vzestup, aby volně a svobodně kráčel cestou, která ho „… povede do vytoužených výšin.…“. Naplněn silou a čistou radostí v prožití Boží lásky, kterou nalézá na každém kroku, je pomocníkem celému stvoření už jen svým bytím.Ve svých schopnostech pro sebe nalézá cestu ke Světlu a pro druhé pomoc. Stává se tak pilným a moudrým správcem hřivny, Stvořitelem mu darované, při čemž jeho moudrost vzešla z poznání a pochopení života. Konečně přistupuje k vroucí motlitbě díků v poznání, že bez pomoci Božího Slova, které mu je neustále „…světlem a oporou…“, by toho nikdy nedokázal.
 
Devínsky  
Chcel by som požiadať pána J.P. ,ohľadom príspevku s názvom Prožívaní Slova (1.duben 2007 12:31:02), či by ste ho nemohol ešte raz sem vložiť aj s vnútorným členením na odstavce, lebo v tejto forme sa ťažko číta, nakoľko je záujem urobiť na tento príspevok odkaz zo záhlavia klubu.

Z rovnakých dôvodov by som potreboval k príspevku z 31.březen 2007 0:12:53, ktorý začína slovami:
„Mnohými očakávané zmeny na sa však neudejú podľa ľudskej mienky, ani podľa mnohých nesprávne pochopených proroctiev a ani podľa výkladu cirkví a biblických spisov.“
zistiť autorstvo, v prípade ak bol prevzatý, tak odkiaľ.
Ďakujem
 
Devínsky  
Albert,
žiadam Vás, aby ste zmenili „tón“ s ktorým pristupujete do diskusie. Inak som nútený vymazať celý príspevok iba kôli jednej vede v ktorej ste sa neudržali v medziach slušnosti. A predpokladám, že to si ani Vy neželáte, aby Vám príspevky končili v koši.
 
MiroslavP  
RE: Neznámi zástanca Beneša
Stať týkajúcu sa pomerov v 1. Československej republike a neskôr 1. Slovenského štátu pod vedením J. Tisa som čerpal z knihy Svedectvá pravdy o Slovensku 1. a 1. diel. Je napísaná na základe aj svedectiev ľudí ktorí boli či už pri J. Tisovi, alebo mali niečo spoločné svojimi vlastnými prežitiami z daného obdobia. Okrem ich opisov, sú tu aj všetky fakty týkajúce sa 1. Slovenského štátu, súvislosti, za akých vznikol atď... Podané tak, ako skutočne boli, a nie ako ich vykresľovala propaganda bývalého československého režimu pod vedením bolševického režimu.. Veď ako možno objektívne hodnotiť skutočnosti vykresľované ich samými bývalími kolonizátormi, prostredníctvom nimi dosadených “historických odborníkov”, ktorý boli hromadne posielaný na Slovensko aby učili ich “pravdu”. Preto vrelo odporúčam prečítať si danú vyššie spomínanú knihu Svedectvá pravdy o Slovensku, kde v 2. dieli sa píše dosť podrobne o celom politicky zinscenovanom procese o J. Tisovi až po jeho odsúdenie. Ak však niekto pochybuje o takých historických kapacitách uznávaných ako je profesor František Vnuk, alebo prof. Milan Ďurica, ktorý okrem veľa iného napísal aj také významné dielo ako Dejiny Slovenska a Slovákov, čo teda môžem zodpovedne povedať že taká štúdia založená na faktoch dosiaľ na Slovensku neexistovala, tak potom sa nemám s takýmito jedincami o čom baviť. A čo sa týka 1. Československej republiky,k tomu môžem povedať iba toľko,že ten kto stojí na strane bývalích kolonizátorov, nikdy nepochopí z ich pozície duše, ktoré zažily otroctvo. Ak ho dané informácie rozčulujú, tak mu odporúčam, aby svoje aktivity preladil na inú frekvenciu, ktorá bude vyhovovať jeho rovnorodosti. To čo som napísal, za tým si stojím. Nikomu to však nevnucujem. Je to iba pre toho, komu to má čo povedať. Pre mňa je táto téma týmto uzavretá. A v budúcnosti už nemienim reagovať v súvislosti už s akýmkoľvek príspevkov na niekoho, kto nemá meno, a teda podľa večných zákonov stvorenia vlastne ani neexistuje. Inak prajem všetkím príjemný zvyšok dňa. Miroslav Pazdera
 
JAN. jan.jan@post.sk 
Re:



Naozaj p.Pavol, ono treba skoro vždy dvakrát merať a raz strihať. Môj príspevok je hádam každému jasný svojim obsahom, pokiaľ mu chce naozaj porozumieť.

Ale tak isto by som chcel poukázať na zaujímavý príspevok, ktorý je podľa mňa veľmi hodnotný, a ktorý tu bol daný dňa 31. marca 2007 o 0:12:53, ktorý je hodný podľa mňa, aby smel sa zaradiť medzi zaujímavé príspevky v hlavičke tohto fóra. A nehovoriac o príspevku ,,Varovaní" od ABDRUSHINA, ktorý bol daný mnou dňa 30. marca 2007 6:32:24. Ale nie preto, že bol mnou daný, ale pre svoj tak veľavravný obsah, ktorý sa tak rýchlo a skoro bez povšimnutia stratil vo víre obrovského množstva príspevkov.

Ján Anton Sloboda.

Keď som písal príspevok 1.duben 2007 13:51:57, niekde v sebe som cítil, že nerobím dobre. Nie preto, lebo tu vznikne len nejaká hádka, ale preto, lebo tá hádka poškodí príspevok "Prožívaní Slova", vďaka ktorému som si po dlhom čase prečítal prednášku z "Poselství doznívá". Veľmi sa ospravedlňujem autorovi... ospravedlnenie je však malé vyrovnanie za to, čo som spôsobil.

Prosím vás všetkých, môžete nereagovať na príspevky v čase od 1.duben 2007 12:31:02 po 1. duben 2007 16:08:53 ?
 
?
Rozhodně nechci, aby se kvůli mému příspěvku rozpoutala na tomto fóru nějaká negativní debata. Pokud by se to stalo, tak bude lepší, aby moderátor můj příspěvek "Prožívání Slova" raději smazal. Chtěl jsem se jen v dobrém chtění podělit o své vnímání světa a Slova, aniž bych chtěl na něco nebo na někoho poukazovat.
 
Vyjadrujem sa za to, aby "Prožívaní Slova" bolo zaradené k linkám na zaujímavé príspevky. Aj keď úprimne povedané, cítim, že príspevky "Slovenský národ v historických faktoch" a "Prepis TV vystúpenia p. Makedonovej (febr. 1998) + komentár" toho nie sú hodné!
 
Ze životopisu E. Beneše
"Do Československa se ale Edvard Beneš vrací až v září roku 1919 - na mnoha jednáních, např. již v listopadu roku 1918 v Paříži, musí vymoci uznání historických hranic českého státu a dosud neexistujících jižních hranic Slovenska." Tvrzení, že E. Beneš Slováky nenáviděl, je podle mě příliš přitažené za vlasy.
 
Tím, že E. Beneš opustil republiku, neznamená, že pro svůj národ přestal pracovat. Pracoval dál, ale ne za cenu kolaborace s Hitlerem. Bylo by dobré si o něm také něco nestranného přečíst. Souhlasím však, že ne všechno co udělal bylo také správné. Také si nemyslím, že samostatnost národa je podmínkou naplnění jeho povolání. Vzpomeňme si např. na židovský národ, který ač povolaný byl v područí Říma. Nabádal někdy Ježíš, aby se vzepřel jeho nadvládě? Myslím, že ne. Věděl totiž velmi dobře, že právě útlak Říma z něho byl schopen vykřesat to nejlepší. Jak to však dopadlo víme dobře. Samostatnost národa a naplnění jeho povolání se vzájemně nepodmiňují. Záleží to jen na lidech samotných. Co se týče komunismu, tak paradoxně v době totality, lidé znalí Poselství Grálu, měli k sobě mnohem blíže než dnes. Teprve po tzv. sametové revoluci se začali rozštěpovat na různé skupiny a mají k sobě navzdory vnější svobodě mnohem dál.
 
JAN. jan.jan@post.sk 
Kto pozná pravdu?



Ja neviem čo je a čo nie je Pravda o Tisovi, ale chcel by som vidieť všetky tie múdre hlavy, ktoré teraz tu to rozbehli, že ako by oni konali, keby boli na jeho mieste vo vojnovom stave?

Vyjadrite sa vy múdre hlavy, lebo nie všetko je čierne, a nie všetko je biele.

A ešte jedná otázka, že prečo ste tu a teraz zatiahli Tisa?

Podľa mňa ide zase len o provokáciu a nič viac.

A len tak mimochodom, Tiso nikam neutiekol do zahraničia ako niekto, ale ostal verný svojmu národu až dokonca, lebo nakoniec dokázal čeliť aj komunistickej represálií, ktorá ho nakoniec pripravila o život. Prečo asi?

Prečo sa slovenskému národu zabránilo, aby mohol ostať samostatným štátom, a kráčal ďalej sám, ale bol zase nasilu vtiahnutý do zväzku z čechmi?

Na Slovensku nevyhrali po vojne vo voľbách komunisti, ale v česku z úplnou prevahou áno?

Kto pozná úplnú pravdu, že ako to vtedy bolo, tak len ten má právo sa k tomu zodpovedne, pravdivo a nezavadzujúco vyjadriť. Ja ju nepoznám, preto radšej poviem, že neviem.

Ján Anton Sloboda.

P.S.: Zabudol som sa prihlásiť, za čo sa ospravedlňujem.