Okoun

oh

Prometheus je kýč, Alien je umění.

Strašlivej kýč jsou přebaly desek a plakáty řady metalových kapel, např. Iron Maiden. Tam nejde ani tak o líbivost, jako o ten patos a explicitní naplňování žánrového klišé.

Imho je důležitý prvek umění "sdělení" (mesydž, voe). Dílo musí promlouvat, nějak svým obsahem působit skrze estetiku. (Nemusí se ovšem každému líbit obsah toho sdělení - třeba, jako se mi nelíbí, co sděluje většina hiphopových skladeb, ale musím uznat, že některé to sdělují sakra dobře). Nelze to chápat jen jako nějakou konkrétní zprávu, třeba "nebijte tuleně", ale i přenos jakéhosi pocitu, vjemu, situace, třeba "ona tu teď stojí sama a on to neví" nebo "baculaté modré teplo si hledá skulinku".

V souvislosti s obyčejnýma lidma z ulice a kýčem, jsem si vzpomněl na výrok Páti Tlučhoře:
"Jak říká moje manželka, všecko, co mně se líbí, je kejč. Mně se líbí třeba soustruh, takže soustruh je kejč"
(ale to jen tak na okraj :-))

jestli obsahem myslíš několikaslovný shrnutí toho, co je na obraze, tak dost pravděpodobně obsah u mě s estetickou kvalitou nesouvisí (a ví Bůh, že nejsem schopnej estetickou kvalitu v rozumným čase definovat;)

(Neb se mi zdá chudák Giger již dostatečně proplesknut, rád bych navrhnul nový téma - proč má podle vás cenu vůbec pojem kýč zavádět? Vadí vám, jak se s ním zachází? Mělo by se užívat jinými lidmi/pro něco jinýho/nepoužívat radši vůbec? A jestli máte v rukávě příklad pro vás nefalšovanýho kýče, který by za kýč obyčejný člověk z ulice neoznačil, neváhejte a podělte se o něj.)

A estetická kvalita u tebe souvisí nějak souvisí s konkrétním obsahem? Ve smyslu, že (např.) zátiší s liliemi ti přijde esteticky kvalitní ale vizuálně precizní Necronomicon V se ti zdá být kýčem proto, že obsahuje sexuální prvky a podtóny?

U mě se estetická kvalita vylučuje s kýčem; kdyby někdo začal malovat jako Tizian (že by to i pro odborníky vypadalo jako on), za kýč jeho obrazy považovat nebudu, stejně jako bych nepovažoval za kýč, kdyby si někdo v těchto horkých dnech vystřihl pětihlasou fugu po vzoru Bacha, jen bych si říkal, že je dotyčnej nějak mimo, že tomu chybí souvislost. Ale taky se mi zdá, že slovem kýč asi oba myslíme něco trochu jinýho, byť se občas protnem;).

To je zase na debatu o tom, co je to vlastně kýč. Esteticky kvalitní, přece automaticky neznamená, že to není kýč. Ta stará díla se kýči nestávají, ale můžou působit jako kýče, protože to, čím byla obohacující už je dnes prostě všední, známé, stokrát použité, banální. Proto už imho nikdo nemaluje jako, řekněme, Tizian. Kdyby někdo zítra začal produkovat a prodávat "esteticky kvalitní" obrazy ve stylu Tiziana, tak řeknu, že je to jednoznačně kýčar, třebas řemeslně talentovaný (pokud by, opakuji, do toho nevnesl něco nového, svého).

právě si nemyslím, že by opakováním vznikly kýče - prostě by se ti to třeba omrzelo, ale estetický kvality bys i tomu miliontýmu obrazu přisoudil, neb kýčovitost se mi jeví spíš jako věc vlastní výtvoru, ne jako jen odvozená kontextem

Tu poslední větu jsem samozřejmě nemyslel vážně. Jinak imho opakováním přestává být podstata "substanciálního obohacení" obohacující a stává se banálnější a banálnější. Proto se díla "starých mistrů" mohou po čase jevit jako kýče, protože to obohacující z nich vyčpělo. Kýči by se automaticky stala nově vytvořená díla v jejich stylu (pokud by nepřinášela něco nového "substanciálně obohacujícího")

dokonalý řemeslo (z mýho pohledu laika) jo, poslední věta je extrém, ale ten směr je pěknej :)

mám pocit, že ono "substanciální obohacení" nemusí být konstituováno striktně jen na základě třeba historickýho kontextu a porovnáním s ostatními díly (což by samo o sobě pak dovolovalo tvůj důsledek, tedy že díla např. starých mistrů by se jevila kýčem), ale že je estetická kvalita zčásti i inherentní dílu (no, je to asi odvážný tvrzení, ale příčí se mi tak úplně sklouznout k relativizmu, tak to zkouším v hrubým nástřelu obejít takhle...)

To "vágně definovatelné" bych se mohl pokusit popsat třeba jako "vystižení nějaké skryté podstaty, souvislostí, popř. zasazení něčeho do nového kontextu, atp." neboli prostě obohacení zkušenosti příjemce. A tyhle vrstvy Giger bezpečně obsahuje, spolu s dokonalým řemeslem. A nebo ano, možná, že Giger vždycky tvořil jen takové porno pro úchyly a my ho jen nadinterpretujeme... :-)

Samozřejmě jsem mluvil jen o pocitech, které to ve mně vyvolává. Nikoliv o přínosu. Což se nerovná.

No zalezi, jak definujes kyc. Pokus projdes debatu hodne dozadu, zjistis, ze se zde vicemene pritakalo Kulkovu nazoru, ze kyc se od ne-kyce lisi tim, ze neprinasi cosi vagne definovaneho, lec vtipne nazvaneho "substancialni obohaceni". A kdyz se pripusti toto, je jasne, ze rozdeleni kyc/ne-kyc je zavisle na predchozich znalostech. A dojde se mimo jine k tomu, ze kdyz potkas nejprve dobreho epigona, a pak az originalniho tvurce, tak dila originalniho tvurce mohou byt chapana jako banalni ci kyce. A ze zmenou estetickeho paradigmatu, at uz ve smyslu schopnosti vnimat esteticno, nebo ve smyslu normy vizualni krasy, pozbyvaji (resp. mohou pozbyt) dila predchozi sve esteticke hodnoty a mohou velmi casto sklouznout do banality ci kyce (polovina starych mistru, kdybych je predvedl jako moderni umeni, tedy z nich odstranil nalepku "stare", ktera jim dava zcela jine cteni ci alespon vybizi k pokusu o ne, by se jevila jako banalni kycari).

aby bylo jasno, mě nevzrušuje, ale chce vzrušit... tak jestli ti připadaj ty nepříjemný pocity a úžas přínosný, co s tebou :)