Okoun

ondrejdvorak [27. července 2021 23:36:29]: „v debatě jsem stavěl Křesťanství proti jiným vyznáním s tím, že je zcela pacifické“

Obávám se, že chtě nechtě musíme rozlišit dvě věci:

1. Zvěst Ježíše z Nazareta, jak ji lze zahlédnout v evangeliích, případně i v tradici křesťanských církví pod krustou církevního učení – Tato zvěst je hluboce lidská. Zároveň je „božská“ v nejlepším významu toho slova. Lze ji dát i přívlastky „nedogmatická“, „velkorysá“, „laskavá“, a také „pacifistická“.

2. Učení křesťanských církví – Tato učení bývají zhusta dogmatická, nelítostně tvrdá a militantní. Za účelem upevnění moci církví se v těchto učeních upozaďuje lidství Ježíše z Nazareta a vytváří se konstrukt abstraktního Krista Spasitele, jenž funguje přinucujícím způsobem po vzoru přírodních či společenských zákonů. Křesťanství reprezentované církvemi příliš pacifistické nebývá. Buddhismus má jistě k pacifismu mnohem blíže.

ondrejdvorak [27. července 2021 23:36:29]: Lk 19,27 coby „slabé místo“ Nového „zákona“

Vypreparování jednoho verše z Bible (obecněji: nějakého krátkého úryvku z jakékoli hodnotné knihy) a činění závěrů na základě takové části bývá pošetilé. Perikopa od Lk 1,12 po Lk 19,27 (dvacet šest veršů) je Ježíšem vyprávěný (nejspíše smyšlený) příběh, jedním slovem „podobenství“. Výrok „mé nepřátele, kteří nechtěli, abych byl jejich králem, přiveďte sem a přede mnou je pobijte“ není výrokem Ježíše, jímž by cosi žádal od svých posluchačů. Je to součást vyprávěného podobenství.
Smysl je možná takový: V tomto světě je běžné, že jsme nuceni sloužit různým mocným lidem (zde: „uchazeči o královskou hodnost“) nebo jiným světským silám. Ti lidé či síly se často projevují necitelně (berou, co nedali/y, sklízí, co nezaseli/y…), naše služba pro ně nám není vždy po chuti (Lk 19,14: Nechceme tohoto člověka za krále) a pokud se vzepřeme, dopadneme špatně (Lk 19, 27). I když nám ta služba nepřináší uspokojení, vykonáváme ji často aktivně a iniciativně. Činíváme tak pro odměnu (verše 16 až 19) nebo ze strachu (verše 21 a 22). Ty benefity nebo průšvihy často nemusí být vidět bezprostředně při našem snažení, přijdou se zpožděním (Lk 19, 15: Když se však jako král vrátil).

Služba Bohu (resp. hledání „království Božího“) má některé rysy podobné. Za prvé při hledání Božího království je třeba naše aktivita a iniciativnost, nestačí jen pasivní dodržování nějakých příkazů a zákazů. Za druhé úspěch toho hledání nemusí být vidět hned (Lk 19, 11). Vedle podobnosti je tu ale také rozdíl. Boží království je (na rozdíl od zákonů fyziky, ekonomie a státní moci) nepřinucující. Ten rozdíl není explicitně formulován v žádném verši onoho podobenství. Je ale nepřehlédnutelným poselstvím celku zvěsti Ježíše z Nazareta.

Podle mne existují jiná „slabá místa“ Nového „zákona“. Např. Sk 5, 1–10 (trest smrti za špatně vyplněné majetkové přiznání) nebo 1Tm 2, 12 (Učit ženě nedovoluji. Žena nemá mít moc nad mužem, nýbrž má se nechat vést). Ale celek Nového odkazu vyznívá jasně nenásilně, ba dokonce nedogmaticky (Mk 2, 27: Člověk tu není pro sobotu, ale sobota je pro člověka; Mk 7, 15–23: Co vchází do člověka, to ho nemůže znečistit etc.).

Protiva [27. července 2021 18:56:27]: „Nic politicky extremistického jsem tam (u Volného bloku) nenašel“

Lubomír Volný rád uplatňuje násilí (rvačka o mikrofon), případně násilím vyhrožuje (výrok o „flákanci“). Slyšel jsem jeho vystoupení v Poslanecké sněmovně, v němž schvaloval mučení uneseného Ramana Prataseviče Běloruskou KGB s odůvodněním, že o Pratasevičovi je známo, že „je nácek“ a že „někde hajloval“. Tato obvinění Prataseviče jsou s vysokou pravděpodobností smyšlená. (O dezinformační kampani Běloruska a Ruska lze číst např. na „https://www.facebook.com/manipulatori/posts/1684127365103761“, „https://www.seznamzpravy.cz/clanek/fasista-terorista-agent-cia-nejvetsi-dezinformace-o-zadrzenem-novinari-167231“ nebo na „https://www.fakticke.info/ne-neexistuji-zadne-verohodne-dukazy-ze-raman-pratasevic-hajloval/“.

Ať si L. Volný a jeho příznivci napíší jakýkoli program, domnívám se, že slušný člověk nemůže tyto přívržence násilí a státního teroru obhajovat.