Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

Stručný přehled pro případ naléhavé události:

Inhumace (čili pohřeb do země)
Přebral (pěknou mohylu s kusem divočáka a bronzovým náčiním)
jkom
gotreg (zakopat na křižovatce Radlická-Ostrovského)
ghort
shaga (někam na kraj listnatého lesa, jen tak bez rakve, nad tělo zasadit buk)
ing.Bohm (být pohřben do rodinné hrobky na Olšanech s promítačkou a všemi svými superosmičkovými filmy, aby si je tam mohl krásně potmě promítat a vzpomínat tak na své dětství)

Kremace (aneb spálení)
Eweilyi (a nebo jako druhou možnost zmražení a roztříštění vysokým tónem)
Rakesh (naložit na loď plnou zlata a konkubín a vypustit do Severního moře/vystřelit do vesmíru)
johni (vysypat do Vltavy blízko pramene)
bard (na rozptylovou loučku)
Anabel Lee (spálit a rozprášit z letadla na koňské pastviny)
Stromovous (spálit, popel rozsypat do flakónků a prodávat fanouškům. Výtěžek věnovat na kosmický výzkum)
harpes (spálit a rozptýlit za větru, aby ten sajrajt v očích přinutil pozůstalé k pláči)
Megáč (vyžíhat do konstantní hmotnosti)
SpiC (zuhelnatit, vyžíhat nad Meckerem, něco pohnojit)
Andy77 (v epicentru jaderného výbuchu a nebo přímo anihilovat)
Nazir (klasicky spálit a rozprášit popel do vody, vzduchu -aby pozůstalí slzeli- a země)
J_H_ (nechat se spálit, popel smíchat s banánovou kaší a při karu být snězen)
EOS (popel vysypat do Velké Ameriky od SZ slezu)
Sépa (chce do země před mistrovým domem)
wydlak (klasický vikngský pohřeb - loď, kořist, otroci, spustit na vodu a zapálit. Z nedostatku dostupných ploch na Novomlýnské nádrži. Po obřadu požaduje aby pozůstalí uctili jeho památku vepřovymi hody /povinná součást/ a swingersparty /jen kamarádi/. Bližší instrukce obřadu jsou společně s poslední vůlí uloženy na notářství v Náchodě.)
Natsu: vikingský pohřeb

Mumifikace a další konzervace
Usha (Pyramidu. A spoustu zlata. A oběti. A otroky. A mumifikovat)
Obey (vycpat, do očí korálky)
Saqar (vystavit na Vítkově)
Lira (louhovat ve směsi natronu a vody, vyndat mozek nosníma dírkama, orgány do nádob, vycpat tělo, omotat plátnem, natřít pryskyřicí)
V.I.L.: balzamovat a šup do domečku na Krasnoj Ploščadi
Bobix: naložit do lihu (už s tím začal)

Jiné
Dragon: hodit žralokům (ale musí bejt fakt mrtvej)
Bruno Ferrari: preferuje indiánský způsob pohřbívání, kdy nebožtíka roznese hmyz a zvěř
Samsa: chce, aby ho bližní snědli
Regius: věnovat tělo vědě
Nazgul: věnovat tělo anatomickému ústavu, prachy předem
slepice007: vytesat skalní hrobeček, tam obložit knihami a odstavit žebřík
Kristian: zombifkovat
Regius: pohodit tělo na pláži na Velikonočním ostrově a maso nechat sežrat velkými červenými kraby a kosti pohřbít na dně Mariánského příkopu
r.a.el.: zmrazení a roztříštění na malé částečky, zakopání v papírové nádobě která se velmi rychle rozloží a zasazení Platanu navrch
park: vzdušný pohřeb....rozčtvrtit mrtvolu a ponechat supům, zbylé kostičky rozbít kamennou palicí na prášek a vsypat do pole jako hnojivo ...
Einy: Pouzit ke krmeni smecky uz tak dost zurivych psu, aby ochutnali lidske maso. Meli by byt pote nasazeni v boji s populacni explozi, navyk na lidske maso proto, aby nezrali ohrozene druhy.
Guyver: Předělat na diamant. Abych mohl lámat světlo a řezat sklo ( ovšem pouze pokud se nepodaří Elixír )
blues: rozvařit na mejdlo s jelenem
PetaKlic: být dostrkán někam do nejbližší škarpy u silnice, aby ho tam sežrali červi
Milkshake: byt naporcovan na male kousicky, vysusen, posvecen, do zlata zasazen a timto transformovan v relikvie. Zbytek by nechal ususit, rozemlit na prasek a vyrobit z toho likořici, masox, pemikan, maggi, neskafe a vyrobek zvany "jíška tmavá v sáčku" co zahušťuje rychle a bez hrudek
Mastodont: vylézt z posledních sil někam na stěnu v Dolomitech (Antelao) nebo na Rochers de Naye a tam ať si mě rozeberou ptáci
Tigo: chce být diamant
Mellorn: nechat sežrat smečkou hladových vlků

Už jsem si napsal děckám..
Uhrovite_devce  
Tomu říkám nabídka!
Shake krmte troly! 
 
Z literatury
Edmond a Jules de Goncourt - Germinie Lacerteuxová
SNKLHÚ 1958, překlad Alena Hartmanová
kapitola LXX (poslední)
---------
V dálce se tratila zeď, ohradní zeď, rovná jako šňůra, táhnoucí se do nekonečna. Proužek sněhu, lemující její hřeben, dodával jí barvy špinavé rzi. V levém rohu tři stromy vzpínaly proti obloze své suché černé větve. Smutně praštěly zvukem suchého klestí, když na sebe naráží ve větru. Nad stromy, těsně za zdí, vyčnívala dvě ramena, s nichž visela jedna z posledních pařížských olejových luceren. Tu a tam bylo roztroušeno několik bílých střech; vzadu se vypínal svah Montparnasského vršku, jehož sněžný rubáš byl rozerván ručeji hlíny a písečnými skvrnami. Po srázu až k dvěma černým mlýnům vedly malé šedivé zídky, za nimi vyčnívaly vychrtlé, bezlisté stromy, jejichž koruny fialověly v mlze. Nebe bylo jako z olova, nadechnuté namodralými a studenými tóny tuše roztírané štětcem: bylo ozářeno světlinou nad Montmartrem, celou žlutou, jako voda v Seině po velkých deštích. Po této plástvi zimy míjela a opět míjela křídla skrytého mlýna, křídla pomalá a neměnná v svém kroužení, jako by otáčela věčností.

Před zdí, obrostlou cypřišovým křovím, uschlým a zrezivělým mrazem, rozkládalo se veliké prostranství, po němž jako dva velké pohřební průvody sestupovaly dva husté zástupy křížů, směstnaných, namačkaných, pokácených, převrácených. Ty kříže se dotýkaly, strkaly, šlapaly si na paty. Nahýbaly se, padaly, tříštily se cestou. Uprostřed jako by došlo k tlačenici, která některé vytiskla ven, stranou: bylo je vidět zaváté, jak jen šířkou svého dřeva nadzvedají sníh na cestách, v prostředku trochu prošlapaných, které vedly podél obou proudů. Rozběhlé řady se vlnily jako kolísající dav, s nepořádkem a zákruty dlouhého pochodu. Černé kříže se svými rozpřaženými rameny vypadaly jako přízraky a lidé volající o pomoc. Ty dva rozptýlené šiky budily představu ztracené bitvy, zoufalého poraženého vojska. Člověk by málem myslil, že vidí příšerný úprk...

Na všech křížích visely věnce, věnce z imortelek, věnce z bílého papíru se stříbrnými nitkami, černé věnce se zlatými nitkami; ale sníh ukazoval, jak jsou zespodu ošumělé a zvadlé. Šla z nich hrůza, jako by to byly dary, které ostatní nebožtíci nechtěli a které někdo posbíral, aby paběrky z honosných hrobek trochu vyšňořil kříže.

Na všech křížích stálo bíle napsané jméno; některá jména však nebyla napsána ani na kousku dřeva: ulomené větev, zapíchnutá do země, k ní přivázaná obálka dopisu - i takové hroby tu bylo možno uzřít!

Vlevo, kde kopali šachtu pro třetí řadu křížů, vyhazovala dělníkova lopata do vzduchu černou zem, která dopadala na běl náspu. Velké ticho, hluché ticho sněhu, halilo vše a bylo slyšet jen dva zvuky: tupý zvuk vyhazované hlíny a těžký zvuk pravidelného kroku: to se starý kněz, který tu čekal, hlavu zakuklenou v černé kapuci, na sobě černou kněžskou pelerinu, černou štolu, špinavou a zažloutlou komži, pokoušel zahřát, podupávaje svými hrubými botami na dláždění hlavní cesty před kříži.

Tak tehdy vypadal společný hrob. To prostranství, ty kříže, ten kněz pravili: Zde odpočívá Smrt lidu a Nicota chudákova.

Ó Paříži! jsi srdcem světa, jsi velké město lidskosti, velké město milosrdenství a bratrství! Máš laskavého ducha, staré soucitné zvyky! Chudák je tvým občanem stejně jako bohatec! Tvé kostely mluví o Ježíši Kristu, tvé zákony mluví o spravedlnosti, tvé noviny mluví o pokroku, všechny tvé vlády mluví o lidu - a hle, kam odkopáváš ty, kdo umírají v tvých službách, ty, kdo se zabíjejí pro tvůj přepych, ty, kdo hynou vinou tvého průmyslu, ty, kdo dřeli celý život v potu tváří pro tebe, aby ti dali tvůj blahobyt, tvé rozkoše, tvou nádheru, ty kdo tvořili tvůj ruch, tvůj hluk, ty, kdo řetěz svých životů vkuli na věky do tvého trvání, ty, kdo byli davem tvých ulic a lidem tvé velikosti. Každý z tvých hřbitovů skrývá kdesi za kusem zdi podobný ostudný kout, kam je spěšně zahrabáváš, kde je zahazuješ několika lopatami hlíny tak skoupě, že je vidět konce rakví. Jako by tvé milosrdenství ustávalo s jejich posledním vzdechem, jako by jediné, co jim poskytneš gratis, bylo lože utrpení, jako bys za vraty nemocnice, ty, tak ohromná a tak nádherná, pro tyto lidi už neměla místo! Kupíš je na hromadu, házíš jednoho na druhého, mícháš je spolu ve smrti, jako's před sto lety na postelích svých špitálů mísila jejich agonii. Vždyť ještě včera jsi měla jen toho hlídkujícího kněze, který po každém příchozím stříkl trochou obyčejné svěcené vody: ani modlitbičku! Dokonce i tahle slušnost chyběla: Bůh pro ně nebyl doma! Ale to, co tento kněz vykropuje, je vždy totéž: šachta, kde dřevo naráží na dřevo, kde mrtví nejsou ve svém! Rozklad je tu obecný, žádný nemá svůj vlastní, každý hnije se všemi: je to promiskuita červa! Neboť mrtví tu k zetlení nemají o nic víc času než místa: berou jim hlínu, dřív než skončila své dílo! Dřív než jejich kosti dostanou barvu a jakousi patinu kamene, dřív než s nich léta setřou zbytek lidskosti a památku těla! Vykopávají je, když ta země jsou ještě oni, když jsou tou vlhkou prstí, do níž se boří rýč... A země, kterou jim půjčují? Vždyť ani neskryje pach smrti! Když v létě vane přes toto lidské mrchoviště, jedva zaházené, vítr, odnáší odtud do města živých morový puch. Za parných srpnových dní nedovolují hlídači chodit až k šachtám: vyskytují se tam mouchy, které mají v sobě mrtvolný jed, snětivé mouchy, které zabíjejí!

Slečna prošla klenutou branou ve zdi, která odděluje hroby vykoupené na věky od hrobů dočasných, a byla na místě. Podle pokynu jednoho hlídače kráčela vzhůru mezi poslední řadou křížů a nově vykopanou šachtou. Šlapala po zavátých věncích, po zapomnění sněhu a došla k jámě, k začátku šachty. Otvor byl ucpán starými prohnilými prkny a kusem zrezivělého plechu, na který si některý nádeník hodil modrou halenu. Vzadu se shrnula země až dolů a nechávala obnaženy tři dřevěné rakve, ukazující zlověstnou eleganci svých obrysů: jedna byla velká, kousek za ní dvě menší. Po čerstvě navršené hlíně sestupovaly kříže týdne, od předvčerejška, od včerejška, klouzaly, bořily se, zdálo se, že dělají velké skoky, jako by se řítily do srázu propasti.

Slečna začala stoupat kříž od kříže, nad každý se sklonila, luštíc svýma špatnýma očima datum a hledajíc jména. Přišla ke křížům z 8. listopadu: to byl předvečer Germiniiny smrti, Germinie musila být vedle. Z 9. listopadu bylo pět křížů, pět křížů těsně vedle sebe: Germinie mezi nimi nebyla. Slečna de Varandeuil šla kus dál ke křížům z desátého, pak ke křížům z jedenáctého, pak ke křížům z dvanáctého. Vrátila se k 8. listopadu, znovu se podívala všude: nenašla nic, vůbec nic... Germinie byla pohřbena bez kříže! Ani kus dřeva nezapíchli do jejího hrobu, aby se dal poznat!

Nakonec slečna klesla na kolena do sněhu mezi dvěma kříži, z nichž jeden měl datum 9. listopadu a druhý 10. listopadu. Co zbývalo z Germinie, musilo být přibližně tady. Její neohraničený hrob byl zde na tomto neohraničeném pozemku. Kdo se chtěl za ni pomodlit, musil se modlit mezi dvěma daty - jako by osud toho nešťastného děvčete chtěl, aby na zemi nebylo o nic víc místa pro její tělo než pro její srdce.
 
Guyver Vyjda, pobij ostřím meče  ty, kteříž pojedli koblih!
jj, jsou tam vyobrazeny moc pěkné no akosi situace.
Drevene malovane nahrobky v Rumunsku
 
arnost snad nechci tak   moks
ta cedule je podle mne cca z roku 2015, kdy byl poprve adoptovan
Kristian Celestial Emporium of   Benevolent Knowledge
arnost snad nechci tak   moks
jasne, kousek od sebe (oddeleni III). oba adoptovane (Dedera az 2015)
Jan.S.Harold Тебе надо читать Гегеля. 
Pokud mě paměť neklame, tak jsou chlapci kousek od sebe, ne?
arnost snad nechci tak   moks
To by nebylo pro pana azathotha zadne prekvapeni.
Shake krmte troly! 
tak tady napište co byste tam chtěl mít, já se s tím pak připomenu, až se bude zařizovat pohřeb
Pan_Azathoth stay chudák pomýlený zelený pičusek 
já bych taky jednou chtěl mít hrob s veselou příhodou či fun factem.
arnost snad nechci tak   moks
 
arnost snad nechci tak   moks
 
Jan.S.Harold Тебе надо читать Гегеля. 
Vida, u Gammy jsem nedávno byl.
Hlavně aby jim restaurátor nedodělal nožičky...
Jinak si myslím, že není třeba se vázat na hroby určené k adopci, ale je možné i navrhnout vlastní. Třeba kousek pod Flórou má hrobku A. M. Tilschová s manželem, rodina žije, ale hrobka je v hodně špatném stavu, tak nevím.
arnost snad nechci tak   moks
Tahle cast hrbitova je cela sanovana od Rocha a imho budou docela velke naklady prave na restauraci a cele to budou mit pod palcem pamatkari. Presto mne to hodne laka, ale jeste neznam podminky tehle konkretni adopce.