mader: Uplne normalne si ho honi...
Londo: Ne, to je obrana proti vandalům, vypadá drsně, takže se ho leknou a utečou.
Má nějakou špínu od nosem a na bradě, to mu udělali vandalové?
Každopádně jste z Hobita udělali nejznámější personu Okouna a Lopuchu. Sice furt breptá, že ho urážíte, ale ve skrytu duše je určitě rád, že se o něm furt píše...
kazdopadne je to jen dalsi klub, ve kterem se hobit dozvi, jak je oblibeny..
Hobit bez cenzury!
LOL! Za chvilku bude OKOUN přejmenován na web O HOBITOVI.
P.S. Už byl hobitův unbook?
Co za vtipneho kokota je LOL a jaka je adresa jeho MiZiGe blogu?
LOL
Jenže ta Tvoje byla zbytečně brutální, moje měla smysl. A navíc jsem nedělal prasečinky jako někdo!!!
joa
Tak já se tady snažím, tak já mu uhnu se sekyrou, tak já mu až pod nos pěknou, rozpracovanou povídečku se sexy KevSpa a on
to zabije, zničí, zavraždí.
A ty mi něco říkej o tom, že jsem zabil pohádku!!!
Vrahu!!!! Sadisto!!!
A vůbec - každej na to sere, nikdo nepokračuje, prdíte na to - tak zítra hard core version Aadwarkových Angels!!!
Když jste takoví, tak si čtěte ty hnusy!!!
A máš to!!!
---nevolila si KSČM a tak Ti teď strana zaberu dům, zvířata půjdou do družstva a Ty půjdeš do dolů!"
"Hovno," řekla Kev. Vzala jednu z těch pánví a toho kripla zabila. Sice musí po zbytek života fárat v dolech, ale za tu srandu to stálo. Nemyslíte děti?
Krásné, až na toho pavouka, já mám arachnofobii..
Pohádka o krásné čarodějnici
Za devaterými moři, za širokými, modrými cestami, posetými billboardy s modrými ptáky, červenými třešněmi a Tupolánkovým ksichtem, stála malá, zděná (!!!) chaloupka.
V ní bydlela shrbená, prošedivělá, nemohoucí, úplně osamocená
ale stále krásná, s postavičkou jako malovanou, nadějná spisovatelka, lingvistka, léčitelka a publicistka KEV.
Žila si v tom domečku sama, jen s dvěma pánvemi, vlastní nepočítajíc, kocourkem Šmudlíčkem, myškou Lízalkou, kočkou
Loudalkou a pavoučkem Šmátralíčkem.
Ani nechtějte vědět, děti, co se v domečku dály za hrůzy,
když Šmátralíček náhodou vylezl ze své skrýšečky a narazil na myšku Lízalku nebo kočičku Loudalku!
Ten povyk, pískot a jekot bych vám přál, milé děti, zažít!
Milá Kev jen seděla u pecíčku, dělala prstíky mlýneček, sem tam si přeprala spodní prádélko a stále, nepřítomný pohled upřený před sebe, jakoby na někoho čekala. Ano, milé děti, je to tak: Čekala
na svého letitého, dávného rivala, souputníka, muže, který jí už
připravil tolik starostí, že se to snad ani spočítat nedá.
Notebook Kev už dávno vyhodila do žumpičky za baráčkem,
disky hodila do pece a jednoho večera měla krásné potěšení z toho, jak se kroutí a praskají, to místo televize, protože ta samota ji přece jen ubíjela, ať už si to připouštěla, nebo ne.
Jednou v sobotu ráno, zrovna, když kontrolovala Lízalce jazýček a chtěla seřvat Šmátralíčka, že nespapal večerejší moušičku,
jednou, v sobotu, v jasnou, slunečnou sobotu, kdy ptáci řvou jako zbláznění a lidem se chce tolik, tolik milovat, se dveře její chaloupky rozrazily.
Vstoupil muž malé, leč sympatické postavy, ostříhán nakrátko, vyzbrojen jakýmisi lejstry a ostrým, pronikavým pohledem.
"Ahoj, Kev," procedil mezi zuby.
Zaražená Kev zůstala, jako kdyby právě pohřbila Šmudlíčka -
"Hm, ahoj," odvětila a odvrátila vlahý, vlhkoučký pohled stranou, aby si snad nezvaný host nepomyslel, že ji to setkání nedejbože dojalo.
"Mohu se posadit?" zabručel příchozí a už hledal vhodnou židličku pro svůj zadeček.
"No když už jsi tady..." zaševelila Kev a v duchu si řekla "A nakonec, proč ne?
Jsem tady pořád tak sama, nikdo mi nepíše, Londa jsme už dávno pohřbili vzadu za - - - (ale, vlastně, pššššt!, to bylo tehdy, jak mě obtěžoval....) jinak mne nikdo nenavštěvuje, tak co by ne?"
Posadila se na druhou židli a příchozímu se podívala zpříma do očí.
"Tak podívej se," začala, snad až trochu rezolutně,
"abychom si konečně řekli vše a na rovinku" - - -
Tak, vy zbabělci, a jestli někdo nebudete pokračovat, tak se na to vážně vyseru!!!
