Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

Vznik tohoto klubu inspirovala zejména Přebralova fantastická vyprávění jeho herních zážiktů - k nalezení například v klubech Nethack a Civilization IV. Pokud se Vám něco zvláštního, úžasného nebo veselého ve hře podaří a chcete se podělit s ostatními, je toto memoratorium tím nejpovolanešjím místem. A to i pro nás, kteří nehrají zrovna Nethack a neumí tak poutavě vyprávět ...


Jinak, teď jsem celkem hluboko s jednou valkyrií...měl jsem jednu chvíli AC -5 a +3 meč, ale meč zrezl, o brnění mě obraly víly a rust monster a nakonec jsem si navlékl prokletý ring of polymorph. Takže teď se každou chvíli měním v náhodnou obludu, brnění se na mě trhá, zbraně mi padají z kopyt a tak. Už bych byl dávno mrtvej (to stejně přijde), ale podařilo se mi naklást asi 12 vajíček, když jsem byl(a) fire ant a vysedět si je. Teď se mnou běhá hromada červenejch mravenců a čistí dungeon od slabších potvor. Třeba plenění úlu killer bees bylo stylové. Jenomže ti parchanti sežerou další vejce, co nakladu (teď jako piraňa, doufám, že dojde na draky).
[Přebral ~ Valkýrie ~ Nethack]

...
V Americe jsem vstoupil do Washingtonu a využil této příležitosti k tomu, abych přijal z Rooseveltových rukou kapitulaci. Amerika se stala mým vazalem a vyhlásila válku Rusku. Poplácali jsme se po zádech, já jim jako odškodné za ztrátu východního pobřeží dal asi šest technologií a rázem jsme se měli rádi a shodli jsme se, že budou nejspíš ztraceným keltským kmenem. Stejně tak jsem obdaroval zbytky Turků a při mohutné ofenzivě vyštípal kozáky z Pannonie a prostoru mezi Rýnem a Labem. Car uznal porážku a uzavřeli jsme mír. Asi k tomu ale měl i jiné důvody, jeho zdatní rivalové v Asii, Čína a Indie, mu zanedlouho na to vyhlásili válku. Někdy tou dobou se mi dostalo osvícení a stal jsem se budhistou, zvláštní shodou okolností příslušníkem nejrozšířenějšího světového náboženství (byť stačilo málo a byl bych Židem). Vím, jak Rusové dovedou škodit nebohému civilnímu obyvatelstvu, poskytl jsem proto svým asijským ne-až-tak-přátelům (skoro)nezištnou humanitární pomoc v podobě tun uhlí a oceli a koní z druhořadých chovů.
...

[Přebral ~ Civilization IV]

doc All generalizations are false, including 
OT asi sem z kategorie, nikdy bych nehrál, ale je fascinující to číst
Eve Online- WWB 2 battle should set new record for largest fight

So, for the past 3 months now, there has been a major war in Eve, between the Imperium, a coalition of player alliances lead by Goonswarm Federation, and basically the rest of the game. The main groups on the other side are Legacy Coalition, lead by Test Alliance, Panfam, a coalition composed of Pandemic Legion, Pandemic Horde, and Northern Coalition., and Winter Coalition, a mainly Chinese group lead by the alliance Fraternity.

The reasons this war started are complicated so I'll skip them, but basically on July 5th Test Alliance ended its truce with Imperium, and joined Panfam + WinterCo in an attack on the Imperium. Panfam has hated goons since basically 2012, so they hardly needed an excuse to kick things off. Of all the groups I've mentioned Imperium is the single most powerful, however, so even fighting against the three others they have put up an impressive defense. At the onset of the war they retreated back into their four main regions in the southwest of the map, Delve, Period Basis, Fountain, and Querious. Initially Imperium focused on defending Querious and Period Basis from Test, while tasking a smaller group in the coalition to hold Fountain against Panfam for as long as possible. Once Fountain fell, Panfam consolidated forces with Test and attacked Querious. The last system between Querious and Delve, the Imperium's main region, fell about 2 weeks ago. However, actually pushing into delve is more difficult than getting close to it, it has been heavily fortified for the past 2 years and has taken the nickname 'fortress delve' due to the amount of defenses spent on it.

One mechanic in Eve that is crucial for large wars is jump ranges. The capital and supercapital class ships, Titans, Supercarriers, Carriers, and Dreadnaughts, can all teleport to a beacon lit by an allied ship if it is within a certain range. And while different regions do have gates that border each other, these gates are extra long so that jumping these capitals between regions is difficult. Without a proper forward staging, none of the attacking forces would be able to reasonably jump Titans into Delve. And without the ability to jump Titans into Delve, the Imperium would be able to deploy its own Titan fleet with no real risk and any invasion would almost certainly fail. So far the Imperium has largely held its Titan fleet in reserve and not risked using it offensively, which makes sense given how outnumbered they are. But any real attempt to attack delve by Panfam/Test/WinterCo without the ability to bring in friendly supercapitals would surely change this. Which brings us to the system of FWST-8.

FWST-8 is a system in delve, that is in jump range of the majority of Delve but also in range of portions of Querious. It is also owned by NPCs, meaning that no defenses can be constructed in it to interfere with jumping capital ships to beacons. The plan for the attackers was to anchor a keepstar, the only structure large enough to allow Titans to dock at, in this system. If a keepstar were to be onlined there, then the attackers could safely move their supercapital fleet into Delve and project power across nearly all of the remaining Imperium controlled space. Think of it like island hopping in WWII, the Titans and Supercarriers are fighters/bombers, the keepstar is an airfield. Its really not at all alike if you look at any other part of the analogy but that part at least holds up.

So, naturally when Imperium noticed a Fraternity keepstar onlining in FWST-8 a couple days ago, they hard committed to destroy it. And naturally when they succeeded, Fraternity dropped a second one. This one was defended through its initial online timer, meaning that 24 hours after that it would have one more vulnerability timer, where the attackers would either destroy it or it would enter full power mode, at which point it would gain extra defenses and take a week and 3 successful attacks to be destroyed.

So, with everyone knowing how important this battle would be, both sides committed everything they could to the fight. Due to the number of people involved the servers quickly went into time dilation mode, slowing the game down to 10% of normal speed to prevent crashing. The battle over the keepstar lasted about 14 hours, with roughly 6500 people in system at one point, and roughly a trillion isk destroyed. Panfam/Legacy/WinterCo did commit their heavy assets (Titans and supercarriers) to trying to save the keepstar but ultimately it was not enough, the Imperium just had too many ships to throw at the keepstar that no matter how many died there was no way for the structure to survive. https://br.evetools.org/br/5f7d7c8cf2b14c001b20b908 battle report link.

However, given the fact that the attackers lost 700 billion isk of ships in the process of destroying it and killed only about 320 billion (the link will say 140 but it doesn't include the cost of the keepstar itself), you can only assume the attackers are going to keep dropping more until one of them sticks. For now the war will continue with the stalemate, as the Imperium is successfully keeping 'fortress delve' safe.

Additionally, like I said in the title this should be the new biggest online battle ever in terms of the number of characters involved, and probably also in terms of the length although I'm less certain of that one. Previously the record was held by a fight in 9-4 (also in Eve) which topped out at just under 6200 characters in the system. I've seen a few people saying over 6500 and I do believe them, but it was definitely over 6200 since I have a screenshot here showing https://imgur.com/a/1Cy3VbZ 6,379 in local. As for length that's debatable and I'm sure you can get 2 people to play a pvp game for 15 hours straight just to beat this, but in terms of a large scale battle with non-stop fighting I'm pretty sure this would take the cake.
 
Nazaretsky Jsem do muziky celej blázen  protože jsem blázen
Angband-4.2.0
Úkol zněl jasně: Kup lucernu, zabij Morgotha. A hned zkraje se to nevyvíjí dobře. Lucernu nemaj. Tak do holt skočim do vody po hlavě, koupim si knihu kouzel pro začátečníky a něco k snědku. Naposledy se rozhlédnu po vrcholcích Mlžných hor a hópnu do vstupních komnat Morie. Mrtvé trpasličí město prý skrývá mnoho pokladů, příšer, smrti a někde tam dole je ten padouch Morgoth.
Ale zkraje je Morie přívětivá, já louskám knihu kouzel a každej sliz, trpaslíček, červ, či lidský dobrodruh poslušně zmírá pod mým nožem, či po zásahu kouzel.
Opatrně sestupuji po patrech níže a níže. Nepamatuji se na všechny, co jsem cestou zabil, ať už těch se jménem, či bezejmenných. Ale mám svůj deníček a když v něm namátkou zalistuji, vidím to hned zas jako živý.
Tak například Gluma jsem píchnul pod lopatku už ve třetím patře.
Na šestnáctém patře se mi stala nehoda. Našel jsem nějakou divnou modrou věc, lépe to popsat ani pojmenovat nedokáži, a ono se to začlo šíleně rychle množit hned jak jsem do tho štouchl. Nakonec to bylo uplně všude po celém patře tak tak jsem stihnul slézt níže. Po schodech si ta divnost netroufla, asi se bála jít hloub. I já s každou stopou níže a níže cítím víc a víc přítomnost smrti a zla.
A někde v tom úprku mi vypadalo z báglu všechno jídlo. Další postup byl nesnadný a hladový. Ani když jsem našel věčně zářící flakónek, co tu ztratila Galadriel, neměl jsem takovou radost, jako z každého zbytku trpasličího chleba vzdorujícímu času. Kdo nikdy nejedl trpasličí chleba, nedocení mou zoufalost.
Alespoň že se vždycky našel někdo, na kom sem si mohl vybít zlost. Fang a Grip, hobit Bullroarer, skřet Lagduf, Orfax syn Boldorův, Boldor, Brodda, kapitán Shagrat, kapitán Gorbag, Angamit a Sangahyando z Umbaru, Ibun a Khum synové Muma, Bolg syn Azoga, Uldor, Ulwarth, Ugluk, Lokkak, kamení trolové Bert a Tom, Castamir Uchvatitel. S těmi všemi jsem se pěkně pozdravil.
Byl jsem asi tak dva tisíce stop pod povrchem, když se to stalo. Už delší dobu mne provázel pocit, že je všechno špatně, když v tom jsem ho uviděl. Velký vyrm přinášející zákon. Co tu dělá? Čekal bych ho tak o pět tisíc stop níže. Znáte Balroga, co s nim měl Gandalf tolik práce? Tak si předsatvte stokrát silnějšího draka, akorát míň ohně a bez křídel. Stojí naproti mě v chodbě v jeho očích vidím všechny své hříchy a zástup mrtvol co jsem nechal za sebou. Měl bych utéct, teleportovat se, zneviditelnit, postavit mezi nás zeď. Místo toho,si jako úplnej blbec řikám, že by mne zajímalo, jestli je taková potvora odolná proti ohni. Hodim po něm testovací ohnivou kouli, když v tom se draku rozšíří nozdry a dýchne.
A tak si tu navěky uprostřed Morie hovim, já, Widlák IV. jediný syn Telerina z rodu Vysokých Elfů.
 
Super! (jako vždy)
Dík!
Přebral Tlačit do kopce  hromadu želé.
Stellaris, galaxie naseedovaná civilizacemi, za které jsem hrál dřív a nebo na kterých jsem před delší dobou věštil výsledek voleb. Nově vytvořená civilizace.

Úsilí byla zvláštní planeta. Pozemský ráj obývaný lidmi, prý potomky dávné lidské civilizace, která se zde pokusila od kořenů vybudovat šťastnou společnost a kupodivu se jí to povedlo. Obyvatelé Úsilí žili klidným, mírumilovným a bukolickým životem a věřili v duchy předků, kteří je zvolna a laskavě vedou kupředu. Nejspíš tomu tak už dávno nebylo, ale víra v nadpřirozenou pomoc zakladatelů světa inspirovala jeho obyvatele k mnoha velkým výkonům. Život na planetě, která obíhala trojhvězdu zvanou Brány, ale měl jednu nevýhodu - umělý ekosystém byl dokonale vyladěný tak, aby prospíval a pomáhal jejím obyvatelům, ale prakticky nedokázali žít někde jinde - jejich nepotřebný imunitní systém by to nedokázal kompenzovat.

Jednoho dne se obyvatelé Úsilí vydali ke hvězdám. Snad pátrat po své minulosti. Zakládali těžební a vědecké kolonie, ovládli asi dva tucty sousedních soustav, ale nemohli najít žádné místo, kde by dokázali žít ve velkém počtu. Zkusili vytvořit polorozumné stroje, které by se snesly na jiné světy místo nich, ale brzy toho nechali. Bylo na nich totiž něco znepokojivého.

Snad další odraz minulosti. Někdy touto dobou se totiž obyvatelé Úsilí setkali s dalšími civilizacemi a zjistili jednu věc - mnoho událostí v galaxii definuje odvěký spor mezi organickými a umělými inteligencemi. Sousedé Úsilí byli neškodní organici, dvě izolacionistické, ale mírumilovné civilizace - na východě (protisměru) kastovní společnost vesmírných hobitů oblibující biotechnologie a zemědělství, možná další odnož starého lidstva, která ve svém neolitu neochočila žádná zvířata. Na západě (posměru) pak rasa nafrněných pávů, kteří říkali své říši "Velké Jubakulské Impérium Povznesených a Moudrých". Ale byli to prostě jen neškodní, nafrnění pávi. Směrem k okraji pak vegetovala rasa zdrcnutých autoritářských ještěrů, kteří si, neznámo proč, říkali Realisté, ale neměla přímý přístup k systémům Úsilí. Protilehlou stranu galaxie obývalo několik vcelku zapomenutelných, mírumilovných ras, které brzy vytvořili federaci nazývanou podle společně podepsaného dokumentu Záslužná dohoda. Nějací kytovci, fotosyntetizující Zelení a civilizace bystrých plžů, kterým se trochu posměšně přezdívalo Turbošneci, a kteří se snažili svůj krátký život kompenzovat ohromujícími životními výkony.

Dohoda často válčila s hnízdem všežravého hmyzu zvaným "Hltači světů" a "Krasonoši", kyborgy posedlými estetickým zdokonalováním sebe i ostatních, zpravidla nedoborovolným. Tyhle války, ve kterých se Dohodě docela dařilo, ale na Úsilí nedolehly. Větší problém představovala další umělá inteligence, Neoandělé. Šlo o létající stroje kdysi vytvořené jako neomylní inkvizitoři, které brzy vyhladily své organické stvořitele a vydaly se trestat hříchy i do Vesmíru. Postupně, kousek po kousku ukusovali z jubakulského území a hrozilo, že se jednou dostanou až na dohled od Úsilí. Třetí robotickou civilizaci představovalo několik prastarých systémů obývaných tajemnou umělou inteligencí, která se zbytkem galaxie nekomunikovala a jen občas směrem k mladším rasám utrousila nějakou zmínku o velké tragédii v minulosti, které nedokázala zabránit.

Jedinou hrozbu tak pro Úsilí představovaly tři systémy obydlené piráty a nájezdníky, kteří občas požadovali výpalné a plenili odlehlé systémy, ale díky kterým měla planeta vůbec potřebu válečného loďstva. V budoucnu se ukázalo, že cena totohle průběžného tréninku v pohraničí je nevyčíslitelná. Zatím ale vládl mír. Po dobrých 200 let obyvatelé Úsilí nevedli žádnou válku (a Přebral získal jeden achievement) a jen se učili, jak rozvíjet své technické i duchovní talenty. Klíčové bylo, když se jim konečně podařilo replikovat ekosystém své planety ve velkých vesmírných stanicích, kde je udržoval zdravé a spokojené. Kolem hvězd v teritoriích Úsilí začaly vyrůstat obytné habitaty vhodné nejen pro lidi, ale i pro další rasy. Úsilí na nich přijímalo uprchlíky z galaktických konfliktů - Jubakuly prchající před NeoAnděly, obyvatele okrajových planet decimované válkami na hranicích Dohody i příslušníky primitivních civilizací zotročovaných a vysidlovaných Realisty. Civilizace Úsilí přestala být homogenní a bylo to dobře, protože nové druhy dokázaly osídlit i dříve nevhodné planety. Prosperita státu byla na vrcholu a podařilo se i vystavět hvězdnou bránu, umělou červí díru, s jejíž pomocí bylo možné cestovat k jiným podobným branám ovládaným spřátelenými civilizacemi.

Příliv nových kolonistů ale vedl i ke změnám ve společnosti. Lidé z Úsilí se začali více zajímat o galaktické konflikty, které k nim zavedly jejich nové přátele, a došlo jim, že minimálně NeoAndělé budou brzy představovat hrozbu. Původně zcela mírumilovná společnost začala víc zbrojit a chystat se na neklidnou budoucnost. Prvním úspěchem, ale i zároveň počátkem konce nevinnosti, byly rozsáhlé manévry, na kterých se podařilo definitivně neutralizovat pirátskou hrozbu. Druhá změna přišla vzápětí. Obyvatelé Úsilí se už dlouho věnovali duchovním vědám a nakonec se jim podařilo aktivivovat své latentní psionické schopnosti a nahlédnout za Závoj do spirituálního světa. Po několika pokusech se vládou podporovaná skupina telepatů spojila s neznámými duchovními bytostmi, které si říkaly "Ti, kdo šeptají v prázdnotě". Šeptající jim nabídli mnohé tajné znalosti, které postrčily kupředu lidskou technologii. Cenou za to ale byl šepot na hranicích vědomí, který dokázal slabší, citlivější osoby dovést až k sebevraždě nebo běsnivému šílenství. Usilování o štěstí dostalo první trhlinu, ale nebyla fatální - Úsilí bylo pořád nejpříjemnější společností k životu v celé galaxii. Jen jste občas měli... divné sny.

Úsilí, bezpečný domov pro uprchlíky, nadále deklarovalo ochotu chránit slabé, nezávisle na jejich původu. Připravovalo se na brzkou válku s Neoanděly, která musela přijít, protože ohavné stroje už vyhubily většinu ubohých pyšných Jubakulů a na druhé straně galaxie začaly decimovat i část planet Dohody.

Jenže pak se stalo něco, co nikdo nečekal (ok, čekal jsem to).

Senzory napříč galaxií začaly zanamenávat podivný signál, který neblaze působil na pokročilé umělé inteligence, které využívaly zejména civilizace Dohody. Ukázalo se, že je dobře, že se Úsilí robotů vzdalo, protože řada z nich se brzy začala chovat nepředvídatelně a nebezpečně. Androidi ze států Dohody opouštěli své pány a mizeli neznámo kde, jakoby svolávání tajemnou, mocnou silou.

A pak se tato síla projevila veřejně.
Několik pustých světů popraskalo a odkrylo pod svým povrchem rozsáhlé mechanické komplexy, ze kterých se vyrojily podivné, vražedné stroje vedené umělým, jednostranně zaměřeným vědomím.
Říkalo si to Kontingence.
Bylo to vytvořeno kdysi dávno jako poslední pojistka před nástupem jakési nebezpečné formy singularity - a to jakkoli drastickými prostředky: vyhlazením všech civilizací, které vyrábějí myslící stroje. A když na to přijde, tak pro jistotu i všech ostatních civilizací.

Základny Kontingence byly odhaleny v prostoru Neoandělů, v jednom ze slabších států Dohody, na hranicích Dohody a Realistů a na okraji upadající jubakulské říše. Žádná se naštěstí objevila přímo v teritoriu Úsilí, jinak je otázkou, zda by dokázalo přílivu vražedných mechanismů odolat. I tak byla ale situace vážná. Strojové továrny mechanických světů chrlily desítky sterilizačních jednotek. Jubakulové padli. Stará, záhadná a mocná robotická inteligence poblíž Jádra padla také. Dohoda zcela přišla o jednoho ze svých členů. Miliardy hynuly v ohni a území ovládaná Kontingencí se rozšiřovala. Kontingenci se navíc podařilo rychle ovládnout řadu bran a dokázala zasahovat kdekoli po galaxii. Jediné, co bránilo totálnímu vyhlazení byly produkční limity jejích základen - s flotilami kontingenčních berserkrů se nikdo nedokázal měřit.

Úsilí sice dokázalo vystavět silnou flotilu, která uměla útočné svazy Kontingence odrážet, ale rychle ji to vyčerpávalo. První střety byly katastrofální - silné paprskové zbraně Kontingence dokázaly jedním zásahem rozštípnout i velkou bitevní loď. Nezbylo, než nasadit jinou taktiku - obrovská hejna malých korvet, kde zásah extrémně silným parskem neznamenal takovou ztrátu na životech a materiálu. I tak byly oběti obrovské, ale občané světů Úsilí dobře věděli, že bojují o své životy a domovy. Desetitisíce odvážných pilotů padly.

Bylo ale zřejmé, že byť je Úsilí technicky pokročilé a dokáže velmi rychle vyrábět stovky lodí a nahrazovat ztráty, jeho průmyslová kapacita je omezená nedostatkem zdrojů. A že jej Kontingence jednou přečíslí. Dohoda už se v té době pod tlakem téměř rozpadala a nedalo se na její pomoc příliš spoléhat, nejlepší mozky Úsilí proto přišly s plánem dobře zaměřených útoků, které by vyřadily výrobní základny Kontongence, ale vyhnuly se většině jejích sil.

První základnu na pomezí Realistů a Dohody se podařilo dobýt snadno, Kontingence s tak drzým protiútokem nepočítala a soustředěné bombardování prakticky vymazalo mechanický svět z mapy vesmíru. S druhou v bývalé jubakulské říši to bylo složitější - na cestě k ní se vyskytovala řada bran, kterými mohly ostatní kontingenční základny rychle posílat posily. Několik rychlých útoků selhalo, aniž by k ní dospěly. Vědci na Úsilí, kolonizovaných planetách a habitatech ale vyvinuli zcela nový typ pohonu, který umožňoval lodím provádět riskantní, ale efektivní skoky na velkou vzdálenost, přes několik soustav. Z jiného projektu zase vzešla unikátní zbraň - generátor nezničitelného energetického štítu, kterým bylo možné zcela uzavřít planetu před světem tak, že jej zvenku ani zevnitř nešlo po stovky let narušit. Objevily se sice kritické hlasy, které varovaly před tím, co se stane, pokud se jednou uzamčené světy zase osvobodí, ale jako rychlé řešení to stačilo - výrobní kapacity Kontingence tak bylo možné téměř okamžitě izolovat, pokud generátoru napřed flotila vyčistila cestu. Nehrozilo, že bude flotila během dlouhého bombardování přepadena. Lodi s generátorem o velikosti menšího měsíce se říkalo "Hvězda míru".
Druhá základna díky tomu brzy padla a mechanický svět neprodyšně uzavřený za opaleskující bariérou se stal věčným(?) pomníkem tohoto vítězství.

Třetí základnu v území, o které přišli Neoandělé, potkal brzy stejný osud - podařilo se najít kombinaci bran, kterou bylo možné dopravit útočné svazy i Hvězdu míru na místo rychle a efektivně. Ale čtvrtá v teritoriu Dohody byla problémová - všechny civilizace kromě Úsilí už byly bojem s Kontingencí zcela vyčerpány a pro četný výskyt bojových formací v tomto prostoru ani nebylo, kam v okolí bezpečně skočit. Kontingence už ovládala i skoro všechny bývalé brány provozované Dohodou, která se smrskla na několik zoufale bojujících, oddělených enkláv. Statégové Úsilí si lámali hlavy (a jiné výrůstky) nad tím, jak se k základně dostat a přitom neztrati po cestě tolik lodí, aby se útok stal neefektivním. A museli myslet i na možnost, že zatímco bude flotila pryč, Kontingence se zaměří na jejcih nechránéné území.

Ale v nouzi nejvyšší přišla záchrana.

V galaxii totiž přebývala ještě jedna umělá inteligence, do té doby skrytá. Dosud neznámé mmyslící stroje si říkaly Cybrex a v pradávné minulosti byly podobným postrachem, jako Neoandělé. Postupně ale vyhodnotily, že vyhlazovat organické druhy je nesmysl, a pokusily se o smíření. Tehdy bylo už pozdě. Aliance dávno zaniklých ras smetla Cybrexy z tváře vesmíru a zachovala se jen jedna dobře skrytá planeta. Cybrexové znali Kontingenci, protože to byla ona, kdo krátce nato přispěl k pádu těchto civilizací a umožnil tak nástup mladších ras.
A naštěstí pro všechny byli odhodlání zapojit se do boje a odčinit své dávné hříchy.

Cybrexské flotily zasadily Kontingenci těžkou ránu a připravily ji o řadu dříve vyrobených lodí, které už nestíhala díky zničení tří ze čtyř základen rozumně nahradit. Admirálové Úsilí se znovu pustili do boje a útočný svaz konečně pronikl ke čtvrté základně a zvládl ji neutralizovat.

Zbývalo už jen jediné. Nahradit masivní ztráty a dorazit centrální mozek Kontingence přebývající na dlouho neobjevené planetě na okraji galaxie. Bylo obtížné se tam dostat - flotila musela být v plné síle a nesměla se po cestě vyčerpávat boji s pořád silnými kontingenčními jednotkami. Cybrex se navíc zcela vyčerpal předchozími boji a nemohl už mladší rasy nijak podpořit. Nakonec se ale zadařilo.

Obrovské hejno drobných korvet doprovázené několika většími vlajkovými loděmi napřed proletělo jedinou bránou Úsilí do jedné z posledních funkčních bran Dohody. Pak flotila spustila skokové motory a přenesla se do bezpečné soustavy Cybrexu, která naštěstí ležela na půli vzdálenosti k nově objevenému ústředí Kontingence.
"Zdravíme Cybrex," pronesl vrchní admirál na všech frekvencích, zatímco se skokové motory dobíjely:
"Děkujeme za všechno. Nemůžeme vám odpustit - to mohli jen ti, se kterými jste válčili před dávnými věky. Ale nezávisle na tom, kým jste kdysi byli kdysi, zůstáváte v našich srdcích dnes jako zachránci a spojenci. A na tom záleží. Děkujeme za všechno - a teď to přebíráme. Držte nám palce."
Flotila skočila.

Poslední bitva byla dramatická, ale k lodím Úsilí se přidaly i zbývající jednotky Dohody a brzy bylo rozhodnuto. Kontingence padla. Všechny její jednotky po celé galaxii se najednou deaktivovaly. Někdy i uprostřed vyhlazování obydlených planet.

Všichni oslavovali, ale zároveň čím dál tím soustředěněji hleděli na rozsáhlé prostory, kde se kdysi nacházely mocné říše, prázdné planety zbavené inteligentního života, prstencové světy, které zbyly po Cybrexu (jenž opustil galaxii) a druhé staré robotické civilizaci (která byla vyhlazena). Bylo jasné, že nastane velký hon za osidlováním nových teritorií.

Ale na Úsilí čekal ještě jeden úkol.
Neonadělé, sražení Kontingencí na kolena, se začínali zase zvedat a nezdálo se, že by se poučili tak, jako se kdysi poučil Cybrex. Flotila, která porazila Kontingeci, byla pořád při síle. Hvězda míru taky.
Takže se šlo uklízet.

Netrvalo dlouho a v galaxii definitivně zavládl mír.
 
Tady je moje zatím nejúspěšnější postava v Dungeon Crawl Stone Soup. Budiž jí země lehká.

http://danielsoft.sweb.cz/morgue-danny.txt
 
SAGITARIUS  
Ale to už přeci dávali v bedně?
tigr_papirosowy Naše přání nejvroucnější  Украину захватим!
OMG
Tak a jsou tři hodiny ráno a jám mám jít zítra do práce :(
 
Kerbalí mise na Mun, Apollo style
Rozhodl jsem se, že to udělám úplně hardcore jako Apollo 11: Nejdřív raketa vystřelí Command/service modul a Lunar lander na nízkou orbitu a následně provede trans-lunar injection. Zatímco raketa míří k Munu, Command modul a Lander se rozpojí a následně znovu spojí čumákem k sobě:

Lehká korekce trajektorie uprostřed cesky k Munu:

Následuje cirkularizace orbity, přesun dvou členů posádky do landeru a přistání.

Bill a Jebediah odeberou vzorky země, přesunou se zpátky do landeru a ten následně vzlétne. Na orbitě se proběhne randezvous z command modulem:

Následuje jedno EVA, kde se přesune věda z landeru do command modulu:

Pak se oddělí command/service modul od landeru. Pak už zbývá poslední burn s aerocapture, a odtud už je to ložený:

Před přistáním se ještě oddělí service modul, a zbyde jenom command modul chráněný ablativním štítem:


Jo a btw doufám že si ze screenshotů všímáte, že to bylo bez MechJeba.
 
Vojtas Sbíráme chaluhy hnědý a červený  sbíráme chaluhy jsme z toho zmatený!
wtz, nenapadlo me screenshotowacz.
captainn delivering newspapers,  not stalking
Ozajstné placebo!
Vojtas Sbíráme chaluhy hnědý a červený  sbíráme chaluhy jsme z toho zmatený!
WoWs
Snazim se levelovat s Gneisenau. Plovu, krosim, strilim, nebojim se konfrontaci na head on, ale nejak v zapalu boje zjistuji, ze davam vezema maly DPS a navic mi predni dve baterie s dvouma delama strili jen 3 misto 4 projektilu. Asi bug v grafice s tema granatama. DPS pricitam tomu ze jsem levej a netrefuji netrefuji spravna mista.

Match uspesne vyhrany a v hodnoceni zjistuji ze jsem takle tankoval a fightoval misto s Graf Spee a ne Gneisenau.

Replikovat se mi to nepovedlo.
 
Nazaretsky Jsem do muziky celej blázen  protože jsem blázen
(Skoro jsi mne nahlodal k utrácení...)
Nazaretsky Jsem do muziky celej blázen  protože jsem blázen
Factorio
Moje raketa nějak vybuchla a ztroskotal jsem na této planetě. Jediné co jsem zachránil je malý kousek ocelové vzpěry a 3D tiskárna, ale neni ji čim krmit. Nakrmim ji tedy tou vzpěrou a nechám si vyrobit krumpáč. Ale i ten bude těžko stačit na obranu před hmyzákama, kteří tuto nehostinou planetu obývají. Slyšel jsem, že se z jakýhokoli pekla dá dostat za necelé dvě hodiny.
Nezbývá, než si plivnout do dlaní a začít kutat všechno co se kutat dá, než si vytisknu první parní rypadlo.
Hm, po dvou hodinách sem zaseklej furt na tom samym fleku, asi se odsud nedostanu. I když už mi uhelná elektrárna dává 10MW odletět se na ní nedá.
Po deseti hodinách mám základnu (kilometry pásovejch přepravníků, stovky podavačů, desítky 3D tiskáren, CNC strojů a automatických montoven) obehnanou zdí a laserovejma dělama. Dokonce už mám i auto. Horší než to, ža auto nelítá a neodveze mne domů je, že už sem v blízkém okolí vykutal co se dalo, ještě jsem nenarazil na vůbec žádný zlato a přestávám si být jistý jak dlouho ještě udržím hmyzáky od těla.
Heuréka!!! Po dvaceti hodinách umím udělat CTRL+C a CTRL+V. Sice odpadl jeden šílenej voser, ale za to bych zas potřeboval nutně najmout dispečera vlakových souprav. Ani by nemusel umět lítat. Musím se pochválit, že myslím na ekologii a elektřinu beru pouze ze svitu cetrální hvězdy, bohužel totoéž nemohu říct o svém chemickém průmyslu.
45 hodin 7 minut - už nevím kolik tisíc satelitů jsem musel vyrobit a kolik milionů hmyzáků zabít, jistý je, že Perun udeřil do země a já jsem zachráněn!!!
 
tigr_papirosowy Naše přání nejvroucnější  titanic success
!!
Přebral KA13  R14
Stellaris: Utopia
Jen ke chmurnému osudu Země v jedné aktuální hře.

Zemi zničila jaderná válka ještě předtím, než se lidstvo dostalo do kosmu. Přežili švábi a zvolna si začali uvědomovat sebe sama. Po čase ale objevila planetu kolektivní inteligence, která povstala z propojeného ekosystému ledového měsíce v jedné vzdálené soustavě. Nepatřila vysloveně k agresivním, ale nakonec se rozhodla pro kolonizaci. Učiní ze Země znovu zelenou zahradu, i kdyby to znamenalo, že švábi navyklí jiným podmínkám a s cizí kolektivní entitou bilogicky nekompatibilní vyhynou. Přistály kolonizační lodě. Nový ekosystém začal pučet. Švábi, poslední výspa inteligentního pozemského života, která se kdy zrodila na Zemi, byli vyhubeni.

Planeta samotná, spálená a znovu oživená, se začala vzmáhat. Poušť se měnila v lesy, přičemž bylo nutné odstranit poslední pozůstatky betonových koster lidských měst.

Pak jedna loď kolektivní inteligence zabloudila do nedalekého prostoru sousední, dosti arognantní starší rasy. A dostala ultimátum. Opustit prostor, opustit blízké kolonie. Nebyla dost silná, musela ustoupit. Nový ekosystém na Zemi shořel očistným ohněm.

Ze Země je zase poušť. Teď už bez švábů. Bez měst. Jenom poušť.
 
CK II
Dohrána Byzanc, od r. 867, všechny DLC kromě Aztéků, Ironman.

Basileios Veliký (866–912)
V mládí byl slavným zápasníkem a velitelem tělesné stráže Michaela III. a později i jeho spoluvládcem. Když upadl u Michaela v nemilost, rozhodl se jednat, a spolu se svým otcem a bratrem císaře během jeho opileckých excesů zavraždili. Basileios se tak stal prvním císařem Východořímské říše z makedonské dynastie. Okolnosti se v tu dobu začaly pro říši zlepšovat, na Západě si Verdunskou smlouvou rozdělili Franskou říši Karlovci, na Východě byly mohamedánské státečky znesvářeny. Pro posílení vojsk říše nechal císař povolat ze severu Varjagy a utvořil z nich císařskou gardu. Prvním Basileiovým úspěchem byla porážka muslimů při dobývání Messene, čímž jim zabránil ovládnout Sicílii. V té době také obnovil lenní závazek Neapole a srbského vévodství Raška, o pár let později si podrobil Benátky. Císař nezapomněl ani na svého otce a bratra, kteří mu pomohli na trůn. Oba se oženili, ovšem stařec záhy zesnul, patrně vyčerpán svatebními radovánkami. Císařův bratr byl pak jmenován vévodou Mezopotámie, což bylo jedno z prvních území, vyrvaných na Východě nevěřícím. Basileios v expanzi na Východě úspěšně pokračoval, nejvýznamnějším ziskem z té doby bylo patrně hrabství Antiochie, které bylo tradičním sídlem patriarchy. V té době také upadla moc Gruzie, která byla rozvrácena perskými muslimy. Císař Gruzii osvobodil a udělil svému následníkovi v léno. Pro nejstaršího syna, který nebyl narozený v purpuru, dobyl muslimskou Sicílii; jiného ze synů obdařil Lukáníí, kde uspořádal rozhádané italské poměry. Výhodně provdal i jednu ze svých dcer – za krále Baskického s tím, že jejich děti budou z Makedonského rodu. Ve volných chvílích se císař zabýval sokolnictvím. Největší Basileiovou chybou, tak jako mnoha jiných velkých panovníků historie, byla špatná výchova následníka trůnu. Basileios zemřel stár 76 let, přičemž jeho panování zisky říše velmi rozmnožilo.

Leon VI. (912–918)
Leon byl druhým nejstarším synem Basileia Velikého. Podle některých historiků mohl být potomkem Michaela III., což vedlo k tomu, že ho Basileios přehlížel. Snad vrozené sklony, snad špatná výchova způsobily, že to byl panovník lenivý a zbabělý, navíc od mládí trudnomyslný. Leonův prvorozený syn byl slabomyslný a byl odstraněn císařem Basileiem. V šestém roce Leonova panování vypukla vzpoura vedená jeho vlastním bratrem Evangelem, manželem vévodkyně Moldavské. Dva atentáty na Evangela neuspěly a značně vysály císařskou pokladnu. Leonova vojska byla poražena v boji a císař byl nucen se vdát koruny. V jeho držení zůstala vévodství Adrianopolské a Thrácké, bez území Konstantinopole. Pronásledován osudem, nemocemi a zraněním, spáchal Leon v 52 letech sebevraždu.

Valerios I. (918–962)
Vévoda Thrácký a Adrianopolský a druhorozený syn císaře Leona nastoupil vládu jako nezletilý. Pochopil, že okolnosti nejsou jeho povznesení na trůn příznivy, a soustředil se na shromažďování majetku a zvelebování hradů, kostelů a měst. Vévoda byl čtyřikrát ženat a zplodil čtyři dcery, jednu ovšem nemanželskou. Na sklonku života jej patrně tyto radovánky omrzely a oddal se celibátu. Nejstarší vévodova dcera se provdala za vnuka císaře Evangela. Císař Evangelos pokračoval v expanzi na východě, kde dobyl vévodství Ázerbajdžánské a Alanské. Po smrti Evangela v roce 946 byl však jeho syn Sabas přinucen vzdát se císařské koruny ve prospěch kyperského vévody Theodora, syna Basileia Velikého z druhého manželství. Evangelovci pak vládli jako hrabata v Moldávii, Alanii a po určitou dobu i ve vévodství Toskánském. Největším úspěchem císaře Theodora byl patrně jeho sňatek, kdy jeho syn a nástupce Boethios Očarovaný zdědil po Karlovcích jakožto vnuk Fulka Tlustého království Italské, Lotrinské, Burgundské a Bavorské. Za Boethiova druhorozeného syna provdal náš vévoda Valerios svou druhorozenou dceru, která se stala jeho nástupkyní. Vévoda zemřel přirozenou smrtí v 54 letech.

Viviana (962–972)
Vévodkyně pokračovala v péči o rodinné statky, ale pro manželství s císařovým synem pomýšlela i na návrat do imperiální politiky. Císař Boethios zemřel na hanebnou nemoc, kterou patrně získal nemístným stykem s pochybnými ženami. Nástupcem se stal jeho nejstarší syn Theodoros II. Bezbožný, který především zrušil tituly zděděných Západních království a panoval pouze jako císař Východořímský. Po smrti jeho dalšího bratra, který držel jako leník království Lotrinské, zrušil Theodoros i tento titul. Vévodkynin manžel Loukas, vévoda Latinský, se proti svému císařskému bratrovi vzbouřil, byl však poražen a zahynul ve vězení. V té době mravy Makedonského rodu velmi upadly – Viviana nechala zavraždit syna císaře Theodora a sama zemřela za podivných okolností ve 41 letech.

Valerios II. (972–989)
Vévoda Thrácký, Adrianopolský a Latinský, nejstarší syn Viviany, nastoupil vládu na statcích svých rodičů jako dítě. Oženil se s dcerou císaře Theodora, o níž zlé jazyky tvrdí, že útěchu hledala v náruči dvorních dam, a ne manžela. Tento sňatek mezi příbuznými se patrně nelíbil Bohu, vévodův první syn byl postižen na těle i duchu a nepřežil druhý rok života. Loukas, druhý a poslední vévodův syn, byl však od mládí velmi nadané dítě. Jakožto vévoda Latinský pomýšlel Valerios i na návrat Říma do pravoslavných rukou, podcenil však papežovo bohatství a boj s jeho žoldáky prohrál. Náhrada škod pak vévodství značně finančně vyčerpala. Valerios pokračoval i v intrikách své matky a nechal zavraždit dalšího Theodorova syna. Nedlouho poté stárnoucí císař zemřel a nástupcem na trůnu se stal jeho nezletilý syn Christophoros Tlustý. Trest za Valeriovu proradnost tak nepřišel z rukou lidských, ale Božích. Valerios byl v nevysokém věku stižen leprou, která zasáhla i jeho mozek a způsobila mu smrt v 35 letech.
 
Přebral KA13  R14
Já včera v CK2 sjednotil Indii. Poslední odolával muslimský Pandžáb, přišel jsem si skorem jak Putin:
1) obsadit přilehlý kraj - uzavřít mír
2) nemůžu útočit, aniž bych byl za křivopřísežníka
3) nechat zamordovat starého sultána
4) s novým sultánem žádnou smlouvu nemám
5) napadnout nového sultána, ukrást mu území
6) nechat zamordovat nového sultána
7) napadnout novějšího sultána, ukrást mu území
8) novější sultán je neschopný, brzo má na krku tři vzpoury
9) napadnout všechny vzbouřence, ukrást jim území, jeden z nich - strýc novějšího sultána se stává mým vazalem
10) nechat zlikvidovat novějšího sultána
11) napad... moment, další v pořadí je ten strýc
12) nechat zlikvidovat nejnovějšího sultána, dědí strýc a já s ním

(ty vraždy se prokecly jen jednou)
 
!
Reakce na | Vlákno