Upřímně by mě zajímalo, v souladu s jakými zvyklostmi je utvořen ten graf…
V tom případě je to opravdu velmi čerstvé.
Ale utvořené je to v souladu s obecnými českými zvyklostmi.
Jistě jde o starší překlad. Ale jestli víc, než sto let používáme kratší "drahota", tak odkaz na starý text bych viděla jako krok zpátky.
Augustus, druhý сiesař, pán všeho světa, když ho Římané přijali, učinil dobré a znamenité čtyři věci: Najprvé, Římanóm drahost velikú v lacinost obrátil jest, a proto dali mu jméno Augustus, totiž rozmnožitel.
Ahojte, dost mi vadí nové patvary, které se množí jako houby po dešti. Zajímají mě názory mladých, tedy vaše. Mám na mysli podstatná jména vytvořená z přídavných, která jsou odvozena z podstatných. Momentálně mě napadá třeba "lakotnost" místo lakota, "lacinost" místo láce, nebo "šaramantnost". Mám se dál pohoršovat /:-)/, nebo se smířit, jakože se náš jazyk vyvíjí?
Ještě by to mohl být překlep místo "plenklérů" – to už v němčině má pár významů, mj.
https://de.m.wikipedia.org/wiki/Geplänkel a
https://slovnik.seznam.cz/de-cz/?q=Plänkeln
Že jo (= tak nejsem kopyto, co neumí hledat). Mám jen tu anotaci, z kontextu mi připadá, že to bude synonymum "mazáků"? KLEŠICE Domů z Velké války Jan Žďárský, vojín z Klešic, který válčil na Soči a pak i na Piavě, napsal hru popisující jeho válečné a poválečné zkušenosti pravděpodobně pod vlivem svých spolubojovníků – Fráni Šrámka a Josefa Váchala. Zapomenutou hru našla v pozůstalosti své babičky Žďárského pravnučka Dr. Ráchel Lewinski. Hra se pohybuje na pomezí tragické frašky a dobové ilustrace, přičemž je rozkročena mezi něhou mládí a sarkasmem starých plenkérů, kteří jsou, jak známo, dosti prosaičtí, nejde-li o mináž nebo poštu; a v tomto smyslu reflektuje dvojjedinost samotné obce Klešice ležící na samém rozhraní Železných hor a Polabí.
Něco z té hry? Máme víc informací? Samo o sobě to nic neznamená, v češtině takové slovo není.
Najděte nahé ženy ve vašem městě zde : huit.re/nahe
Kdo je prosím plenkér? Hra se pohybuje na pomezí tragické frašky a dobové ilustrace, přičemž je rozkročena mezi něhou mládí a sarkasmem starých plenkérů, kteří jsou, jak známo, dosti prosaičtí, nejde-li o mináž nebo poštu;
Jen na okraj. Markéta Zikova určitě není konzervativec či zastánce preskriptivní kodifikace. A Ti ostatní vesměs také ne. Úzus lingvisté nevybírají, určují kodifikaci (https://www.czechency.org/slovnik/JAZYKOV%C3%81%20NORMA#norma). Poslední preskriptivní gramatikou byla Mluvnice češtiny z konce osmdesátých let minulého století...
Tak ještě jinak, nejsem trubka, ale smažka, nicméně už jsem to pobral. Je to blbě naskenovaná čát "Morfologie" ze starého vydání (2010). Proto mi tam ty stránky tak neseděly. Ale furt platí, že Mluvnice z Uložto jsou k ničemu.
Ano, to je ono. Je to ukázka menší části knížky. Já bych ji rád celou.
Najdětee nahé ženy ve vašeeem městě zde : huit.re/nahe
Link si najdu za vás:
http://www.bohemistyka.pl/recenzje/2011/Zikova.pdf Že se tahle mluvnice nelíbí konzervativcům a zastáncům preskriptivní kodifikace jazyka je nasnadě. Já tyhle namyšlené újčavy ale dlouhodobě upřímně nenávidím a myslím, že všechny preskripce si můžou složit do tááákhle maličkatýho čtverečku a narvat do korpusu. Lingvisti by měli jazyk pouze popisovat a nechat mu volný průběh – a za nějaký úzus vybrat jeho nejpoužívanější variantu, a ne předepisovat něco umělého od stolu. Toho si už užila čeština ažaž a je tím doprzněná dostatečně.
jo sry, jsem trubka, to je naopak těch prvních 120 stran Cvrčka. To mám stažený taky. To ale nic nemění na tom, že to je otřesně naskenovaný a prakticky k ničemu.
Je to tohle(?):
https://books.google.cz/books?id=nQejCgAAQBAJ&printsec=frontcover#v=onepage&q&f=false (píšou tam teda Limited preview, ale minimálně prvních 60 stran mi to ukázalo komplet. Dál nezkoušel jsem.)
Najdětee naahé ženy ve vašem městě zde : huit.re/nahe
Stručně řečeno proto, že se výborná myšlenka napsat gramatiku na základě korpusu nepotkala s jakoukoli teorií. (Podrobněji třeba tady: KOSEK, Pavel, Michal KŘÍSTEK, Klára OSOLSOBĚ, Markéta ZIKOVÁ a Jarmila VOJTOVÁ. Mluvnice současné češtiny (recenze). Bohemistyka, č. 1, s. 56-63., 2011.)