Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

Téma:

Humor a zábava

Spravuje:

arnost

Může vás zajímat



Reklama



budovatel aktualne bezi na adresach http://www.budovatel.cz a

Teď koukám, že Josef Husovský jsem vzal z Národní knihovny. V Rozvoji Židlochovicka je Únorové vzpomínání podepsané J. Husovský, Vám mládí zpívám Husovský a Veliký Říjen Jan Husovský. Tak kdoví jak to je.
J.H.: Budujeme

Doma, ve škole, v dílně
společně se všemi
budou pionýři budovat
svou českou zemi.

Dlouhými řadami
kupředu jdem,
my u nás co nejdřív
socialismus dobudujem.

Strana KSČ
zbavila nás žalu,
teď jdeme dohonit,
ba ještě předhonit
země kapitálu.

Veselé tváře, radost a smích,
jsou lékem našich ran,
jen dobrou snahou všech,
splníme druhý pětiletý plán.

JZD nám rostou,
chleba máme dosti,
hladu teď nemáme,
už je po starosti.

Země naše zpívá
nad krásou úrody,
neb nám stále rostou
překrásné závody.


(Olomoucká jiskra, 1958)
jo tady ještě jeden J. H. z Olomoucké jiskry, to je prostě moc velký rozdíl od Josefa Husovského:
Od Josefa Husovského tu mám ještě asi dvě básničky a jsou takové milé. Národní knihovna taky tvrdí, že v roce 1960 vydal v Židlochovicích vlastním nákladem sbírečku Zpívající fontána.

Tady ten J. H. je moc přísnej, tak si myslím, že je to někdo jiný. Dám sem ještě toho Husovského a můžete také porovnávat.
arnost Snad zas nechci tak  moks
Josef Husovský: Únorové vzpomínání

Jak tažný pták přes moře azurové
v předtuše jara letí v naši zem,
tak vzpomínky na chvíle únorové
vrací se tiše do srdcí nám všem.

A byť to bylo jedenáct již roků,
jsou stejně živé, silou kypící,
jak byla píseň, jejíž každou sloku
pěl hrdý lid, jda pražskou ulicí.

Jsou stejně čisté v památné chvíli
jak sněhové vločky z nebes polštáře,
jež usedaly jako motýl bílý
soudruhu Gottwaldovi do tváře.

Jsou stejně silné jak dělníků pěsti,
jež k přísaze se slavné zvedly v ráz,
když semknuti jsme stáli na rozcestí
v památný tenkrát únorový čas.

Jsou stejně žhavé jako byla touha
zachránit naší vlasti čistý štít,
který nepřátel okupace dlouhá
nemohla ani stínem poskvrnit.

Jsou stejně sladké jako úsměv matky,
pro jejíž děti celý národ vstal,
aby jim naší země drahé statky
pro věčné časy čestně zachoval.

Aby jen ony byly u nás pány
a mohly žít bez strachu z války běd,
v radosti jen nad rozkvetlými lány,
jež nedají nikomu hladovět.

Jak tažný pták přes moře azurové
přilétá každým rokem v naši zem,
nechť vzpomínky na chvíle únorové
vždy navrací se do srdcí nám všem.

Abychom stále, třeba po staletí
jak tenkrát v slavný únorový čas,
dovedli bít se za národa štěstí,
za nový svět, za život plný krás!


(Vesnické noviny Rozvoj Židlochovicka, 1959)