Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

Téma:

Humor a zábava

Spravuje:

arnost

Může vás zajímat



Reklama



budovatel aktualne bezi na adresach http://www.budovatel.cz a

arnost Snad zas nechci tak  moks
Skoda, chodil jsem k nemu docela casto, ale ted uz se nezeptam.
To musí být on. Celkem nedávno jsem četl jeho paměti Časobraní aneb Můj život v sedmi republikách a teď jsem na to koukal a i když jsem nenašel časové určení (před tím hned na začátku varuje, že se v čase vůbec nevyzná a jaké to přináší problémy) a je to takový mnohdy složitomyslný, tak v Kunčických hutích pracoval a o tomhletom kolemúnorovém období se také vyjadřuje: kdo nezažil nepochopí, stal jsem se radikálním socialistou a tak. I když zrovna o psaní do podnikového časopisu jsem teda nic nenašel.
arnost Snad zas nechci tak  moks
je to fakt on? Imho byl vyuceny zahradnik, i kdyz u peci taky delal.
Vladislav Zadrobílek: Únor 1948

Mráz rázem přetrhl řece struny.
Orchestry splavů před Hlávkovým mostem
zasklívá sklenář promodralým prstem
a studenou rukou hladí černoboké čluny.
Je všední den.
Tlampače zívají líně do ulice
a v očích chodců jimž mráz ohrnuje límce
nevyčteš napětí, které podivně
vzrůstá od hodiny k hodině
a pluje pod hladinou
jak řeka pod ledem.
Přituhuje.
Vltavě v zádech praští kosti.
V Dělnickém domě sedí afektovaný
tajemník sociálně demokratické strany
a lišácky převáží členstvo na nesprávný břeh,
když tužkou číslo tři
si čmárá po aktech
triumfy své bujné obraznosti.
Telefon.
Sluchátko vyletí z vidlice
a ustřihne hlas zvonku.
Vilím. Ano, jsem na lince.
Padá sníh. Kdo padá s ním?
V Chotkových sadech bloudí dvojice
a na Hradčanech svatý Vít
zdvíhá už kohoutí hřebínek
nad pražskou Eiffelovku.
V zakouřeném pokojíku
po plátně transparentu
širokým štětcem, jenž mu v prstech kmítá
malíř vede přímou linku
do budoucnosti,
jiskřivé, jako trolej elektrické dráhy
jedoucí pod prapory ulicemi Prahy
na konečnou stanici vítězné Aurory.
Vltavě v zádech praští kosti.
Dvojice v Chotkových sadech
kreslí do sněhu své monogramy
zatím co o překot v kuloárech
rokují poslanci komunistické strany.
Hlavně tlampačů už prostřelují ulice.
Rozkazy sirén zastavují práci
a z opuštěných dílen
se poslední opozdilec ztrácí
v modravé řece milic,
která se šíří ulice řečištěm domů pod prapory vlní,
až Staroměstské náměstí
jak přehrada se plní
rukama zaťatýma do pěstí
plachtami vzdutých transparentů
a nad tím vším širým mořem se neúprosně vzpíná
devátá vlna Husova monumentu.
Zamrzly už vozy elektrické dráhy.
Milenci přestali bloudit
v zasněženém sadě
a stojí v jedné řadě
lidského zástupu podobného vlně
když Klement Gottwald v beranici
se objevil na tribuně.
Vltavě naposled
zapraštělo v zádech.
S praskotem pukl starý led
a zatím co kra se na kru kladla
sešli se ve ztichlých kuloárech
proradní ministři naposled
a chystali zavazadla.
Jdu ulicí.
Celá Praha mně tančí na víčkách!
Buďte sbohem, vy špatní počtáři!
Vltava jako v předjaří
vyhrává vítězně doprovod
zástupům, které překročily práh
a daly se bez nich na pochod.


(Plamen míru, závodní noviny zaměstnanců Nové hutě Klementa Gottwalda, Kunčice, 1958)