ty prapory jsou pochopitelně rozpolceny od A do Z. silný obraz!
Jestli to psal jako vzpomínku k nedožité Teslově stovce...
František Chaloupka: 13.XI.1957
Iniciálou Jeho jména
vlají dnes prapory. Tak rozpolceny.
Smuteční prapory.
V posledních křečích tmy
srdce se sevřela
a hlasy utichly.
Jak slova bolela,
když ptáci naříkáčkem
v hnízdu zatíkli.
V posledních křečích tmy
narůstá nový den,
ta pátá ráno dnes
ať je nám odkazem,
ta pátá - navrstvujíc
smutek za smutkem.
Iniciálou jeho jména
vlají dnes prapory.
Tak rozpolceny. Tak rozpolceny.
Smuteční prapory.
Pět minut ticha dejte mi,
pět minut ticha přejte,
abych se vzpamatoval
a nabral nových sil.
(Hlas Tesly, závodní časopis Tesly Pardubice, 1957)
Ještě jedna vzpomínka...
O tom, že naši pracující měli rádi s. Antonína Zápotockého svědčí i tato báseň, kterou složil soudruh Jaroslav Pastucha.
Zemřel státník Zápotocký,
truchlí celý národ český,
to byl pravý proletář dělnických mas,
škoda, že již nevede nás...
Psal knihy o revoluci,
Vstanou noví bojovníci,
rovněž napsal Rudá záře na Kladně,
dokázal, že nežil marně...
Všichni naši odboráři
poctivou prací dokáží,
jak uctíme památku zesnulého,
milovaného soudruha Zápotockého.
Ze všech koutů republiky,
spolehneme na dělníky,
ve straně posílíme naše řady
o poctivé kamarády...
(Zpravodaj dolu Žofie, časopis zaměstnanců dolu Žofie, Orlová III, 1957?)
Ten Nezval, to byl naprostý megahit, na to jsem v různých časopisech narazil třeba dvacetkrát nebo i víckrát. Přitom je to obludnost, kterou snad ani autor nemohl myslet vážně a ve verši "syn z Dědic, Stadic naší Hané" nebo když rýmuje Koreu s gonorrheou se s tím ani netají.
V cisle je ovsem tento Janousek
http://budovatel.cz/poezie.phtml/svetla_nad_vodouktery konci citaci Nezvala prozpevovaneho z utrob prehrady:
Tak zpívám já –
– prostý kopáč jsem z Víru,
tobě, přehrado milená,
a v tobě, přehrado má,
celému světu zpívám zpěv míru!
Dokonce ani v Rozbehu se se v umrtnim cisle zadna tryzna neobjevila. Mozna byl jen zal prekryt radosti nad dokoncenim Virske prehrady:
http://www.virvudolisvratky.cz/wp-content/uploads/2011/12/zavodni-casopis-rozbeh.pdf
dočetl jsem k "život plodů a naopak", matně zaregistroval že ve zraku je prostřeno k písni (synestezie zraku a chuti a sluchu?) a vzdal to.
tomuhle nerozumim
"kde soudruhy objímáš podivně bezruký."
resp. asi to ma predznamenavat
"Díky - a i když se ruce Tvé vzdalují,"
Rychle jsem projel zaznam z pohrbu:
https://www.youtube.com/watch?v=BgHXltTSh74 a ruce tam normalne ma.
ale asi to bude nejaky slozity poeticky kod, protoze stejne potize mi dela:
"ze slzy vděk a vzdech mrazné tísni
posílá bílých vzpomínek lodici..."
(neni to nejaka rafinovana narazka na menovou reformu?)
básniček za s. Zápotockého asi už tolik nebude?
Luděk Drábek: Ještě jedenkrát soudruhu presidente
díky,
díky za život plodů a naopak,
proč zrána vichřice černého flóru
zákeřně ubíjí planoucí zrak,
v němž národ sta dělnických sborů
má prostřeno k svobodné písni?
Teď na mrtvá ústa nejtišší kytici,
ze slzy vděk a vzdech mrazné tísni
posílá bílých vzpomínek lodici…
Díky,
mnohem kratčeji srdce se rozpadne.
Horoucí lásky jsou už jen úprky
mlhavých jiter do noci proradné,
kde soudruhy objímáš podivně bezruký.
Ať slyšíš ještě to drsné děkuji
za tolik vlídnosti lidských skutků!
Díky - a i když se ruce Tvé vzdalují,
jsme pevni, však plni těžkého smutku…
(Zpravodaj Energostroje, čtrnáctideník zaměstnanců Energostroje, 1957)
