Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

Téma:

Humor a zábava

Spravuje:

arnost

Může vás zajímat



Reklama



budovatel aktualne bezi na adresach http://www.budovatel.cz a

Ten Nezval, to byl naprostý megahit, na to jsem v různých časopisech narazil třeba dvacetkrát nebo i víckrát. Přitom je to obludnost, kterou snad ani autor nemohl myslet vážně a ve verši "syn z Dědic, Stadic naší Hané" nebo když rýmuje Koreu s gonorrheou se s tím ani netají.
arnost Snad zas nechci tak  moks
V cisle je ovsem tento Janousek

http://budovatel.cz/poezie.phtml/svetla_nad_vodou

ktery konci citaci Nezvala prozpevovaneho z utrob prehrady:

Tak zpívám já –
– prostý kopáč jsem z Víru,
tobě, přehrado milená,
a v tobě, přehrado má,
celému světu zpívám zpěv míru!


arnost Snad zas nechci tak  moks
Dokonce ani v Rozbehu se se v umrtnim cisle zadna tryzna neobjevila. Mozna byl jen zal prekryt radosti nad dokoncenim Virske prehrady:

http://www.virvudolisvratky.cz/wp-content/uploads/2011/12/zavodni-casopis-rozbeh.pdf
dočetl jsem k "život plodů a naopak", matně zaregistroval že ve zraku je prostřeno k písni (synestezie zraku a chuti a sluchu?) a vzdal to.
arnost Snad zas nechci tak  moks
tomuhle nerozumim

"kde soudruhy objímáš podivně bezruký."

resp. asi to ma predznamenavat

"Díky - a i když se ruce Tvé vzdalují,"

Rychle jsem projel zaznam z pohrbu: https://www.youtube.com/watch?v=BgHXltTSh74 a ruce tam normalne ma.

ale asi to bude nejaky slozity poeticky kod, protoze stejne potize mi dela:

"ze slzy vděk a vzdech mrazné tísni
posílá bílých vzpomínek lodici..."

(neni to nejaka rafinovana narazka na menovou reformu?)
básniček za s. Zápotockého asi už tolik nebude?



Luděk Drábek: Ještě jedenkrát soudruhu presidente

díky,
díky za život plodů a naopak,
proč zrána vichřice černého flóru
zákeřně ubíjí planoucí zrak,
v němž národ sta dělnických sborů

má prostřeno k svobodné písni?
Teď na mrtvá ústa nejtišší kytici,
ze slzy vděk a vzdech mrazné tísni
posílá bílých vzpomínek lodici…

Díky,
mnohem kratčeji srdce se rozpadne.
Horoucí lásky jsou už jen úprky
mlhavých jiter do noci proradné,
kde soudruhy objímáš podivně bezruký.

Ať slyšíš ještě to drsné děkuji
za tolik vlídnosti lidských skutků!
Díky - a i když se ruce Tvé vzdalují,
jsme pevni, však plni těžkého smutku…


(Zpravodaj Energostroje, čtrnáctideník zaměstnanců Energostroje, 1957)