Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

Téma:

Humor a zábava

Spravuje:

arnost

Může vás zajímat



Reklama



budovatel aktualne bezi na adresach http://www.budovatel.cz a

JeromeHeretic #Black matter lives!  (Stephen Hawking)
Uz delsi dobu vas podezrivam, ze programujete generickeho bolsevika, kterej bude chrlit takovychhle propagandistickych rikanek gigabajty za sekundu!
arnost Snad zas nechci tak  moks
Ten zacatek je az biblicky:

"Sláva tobě, Synu Boží, neboť šatem spásy jsi nás přioděl."
arnost Snad zas nechci tak  moks
tez kombinace kleti/deti je velmi nosna:

No, standardní propagandistický výblitky... Myslím, že je to trošku lepší: je tam ta autentická radost z vláčků a dojetí nad černoušky, nadstandardní patos, jak nikdy nezradí to okřídlené kolo a hlavně unikátní postřeh, že děla dělí.
Možná je to něco jako dědičný hřích?
JeromeHeretic #Black matter lives!  (Stephen Hawking)
Cywe, to Bud slava tobe... to je neco. Ostatni jsou takovy ty standardni propagandisticky vyblitky, ale jak nekdo muze stvorit takovouhle hroznou sracku? Jaka rodna strana do pici? Copak se uz narodila s rudou knizkou v ruce?
"jak volněji se všude dýchá, když gestapáku ztichl zvyk" je možná chyba přepisu, originál už nemůžu najít

"dívám se za kombajnem sklízejícím zrus" bylo takto i v originále

báseň "První a 9. květen" se samozřejmě jmenuje "1. a 9. květen", ale nevím, jak to napsat, aby to radeox pochopil
Leona Zembinská
...z dalších tří ročníků Přerovského železničáře:



Buď sláva tobě (1961)

Buď sláva tobě, rodná moje strano,
jež slávou novou jsi se přioděla,
čí srdce by se ve vzpomínkách neochvěla,
bloudící v minulé dny zpět.

Nad carským Ruskem zora vstala,
Lenina ruka ukázala,
na cestu, která vede vpřed
do šťastných zítřků,
nikdy zpět.

Buď sláva tobě, rodná moje strano,
jež prošlas krutou vichřicí,
vavřínem slávy novým jsi se přioděla,
stírajíc slzy na líci.
Okovy spadly, povstaly národy,
na celém světě bude plát prapor svobody!

Jak volněji se všude dýchá,
když gestapáku ztichl zvyk,
čert vezmi šejdíře, či mnicha,
dnes není žebráků,
prosících o pětník.

Stavíme továrny, stavíme města,
nad novou přehradou hvězd svítí cesta.
I ji již člověk hledá,
místečka není, kam nedosáhne věda,
musíme proto stále více chtít,
by se všem mohlo lépe žít!
Buď sláva tobě, rodná strano,
jež míru holubici střežíš,
co milý, nežný květ,
jsem šťastna tolik, šťastna tolik,
že verši smím ti pět,
přeji ti šťastnou cestu do všech dalších let!

Až jednou přistaneme na Měsíci,
kde rudá vlajka dnes již vlaje,
či na Marsu se podíváme
v jeho přepodivné kraje,
pak rozhlédnem se po maličké zemi zpět,
jež vydala ten nejkrásnější květ,
květ lidství svobody,
pro všechny národy.



Poděkování (1961, autor neuveden)

Je ráno, všední ráno,
k azurům modrým člověk vzlét,
ten hrdý, prostý ruský člověk,
odvážně opustil svět.
V neznámo koráb mířil
vysoko nad rodnou zemí,
Gagarin plány pánů zkřížil
Sovětskou zemi znovu oslavil.
Sen dávný skutkem stal se,
vesmíru dvéře otevřel,
sovětský člověk, bohatýr,
jenž s odvahou v hrudi
k hvězdám spěl.
Jak hrda jsem dnes na to,
že patřím v tábor těch,
jež statky nové tvoří,
ne ničí, vraždí, boří,
jdou kupředu, nikdy zpět!
Vděčně chci pracovat,
pro věc míru,
život svůj věnovat
pro čistou víru,
v lidi a komunismus.



Modré armádě (1961)

Dnes zdravím tebe, modrá armádo,
jedna z těch tisíců, jež k tobě patří,
já, žena prostá, dělník na určeném místě,
na stráži míru stojím,
bojuji za věc pravdy čisté,
té pravdy věčného Lenina,
pro šťastný život dětí,
který jim začíná!

Na stráži míru stojím,
z lásky mu dávám svoji každodenní práci,
šťastna jsem, když vidím vláčky,
jak s lidmi, nákladem se do nádraží vrací.

Na stráži míru stojím,
já, prostá máma dětí,
den sváteční dnes pozdravuji pozdravy,
nechť tyto k všem i do staniček letí!

Soudruzi, za Vaši práci děkuji,
svou pro celek zas slibuji,
že okřídlené kolo nikdy nezradím!



Vyznání (1961)

Dívám se na oblohu,
tam, kde loď znovu kosmos brázdí,
dívám se za kombajnem sklízejícím zrus,
za pluhem orajícím žírná pole na země zorané brázdy.

Dívám se na komíny továren,
na ruce tvořící - prostého lidu,
dívám se na život všude kypící,
na děcko v písku si hrající,
jež nepoznalo nikdy bídu.

Dívám se na svět novýma očima,
jsem šťastna, že smím v této době pracovat a žít,
epocha nová začíná,
k níž přivedla nás slavná strana Marxe a Lenina.



Voláme… (1962)

Vagóny volají
vyložte nás,
na stání opravdu nemáme čas!

Továrny čekají - na tovar - uhlí,
což jste snad všichni od mrazu ztuhli?

Roztočte kola nám,
nesmíte stát,
dělnickým rukám práci chcem dát!

Nic nás to nebaví,
v mrazu že stojíme,
my chceme jezditi,
že sněhem zapadnem,
toho se bojíme!



Únor a my (1962)

Maminko, mámo; chlapec mě zavolal,
jak bylo v Únoru - který nám sílu dal?
To už je dávno, chlapče můj, leč vše tak blízko,
tenkrát nám nové světlo v cestu trysklo!
Kapitál ztratil moc,
zvítězil lid,
to proto, dítě mé,
bys lépe mohlo jednou žít.
Zmizeli páni, žebráci,
každý má právo na život,
na radost, štěstí, na práci!
Staví se, tvoří, buduje,
radostně všude se pracuje.
Nehrozí bohatí - prostému lidu,
nesají zisky, nesejí bídu.
Vládnem si na svém,
tvoříme hodnoty,
vidíme lidi i s jejich životy!
Tak je to, chlapče můj, dobře si pamatuj,
že za vše bojoval radostný předák tvůj!
Věrný buď odkazu slavného Února,
poctivě pracuj, žij,
jemu buď opora!



Ženám celého světa (1962)

Džamilo, Dolores, Maruško, Anny,
a jak se všechny jmenujete,
Vy, statečné ženy,
na celém širém světě!

Na Vás dnes myslím,
na Vaši práci,
na Vaše domovy, přejíc Vám,
nechť klid a mír se do nich vždy jen vrací!

Na Kongo myslím, na Alžír,
na tebe sladká Francie,
na všechny ženy zemí,
v nichž ohrožen je mír.

Na Vás dnes myslím, na Vaše děti,
což mohou za to, jsou-li tmavší pleti?

Na Vás dnes myslím, matky
celého světa,
zabraňte válce pro děti,
pro ně ať míru zahrada
na světě vždy jen vzkvétá.



První a 9. květen (1962)

Již sedmnáct let je tomu,
kdy svoboda se vrátila,
do zemí našich zmučených,
kde krví hrdinskou se platila.

Umlklo hřmění děl,
lidé jdou do ulic,
všude je jásot, radost jen,
míru zdar z hrdel zní natisíc!

Rok za rokem v šňůru perel se navléká,
čas mnohé rány zhojil,
a přece svět je ještě bolavý,
když k odzbrojení nemá dosti sil.

V Africe střílí se do matek, dětí,
výkřiky jejich k nám z dálky až letí.
Výkřiky drásající duši,
my dnes jdem, voláme, nebuďte hluší!

Zanechte válek, zbraní řinčení,
kéž ocel smrtící se v pluhy promění!
Svobodu dejte národům,
by vzkvetla z práce ve vonný květ,
ať země celá zahradou je,
z níž těšit smí se celý svět!



Dětem celého světa (1962)

Stín smrti táhne nad Vámi,
ostrovy dálných moří,
smrtící pumy padají,
Alžír, Vietnam, Laos dál hoří.

Desítky dětí tam zmírají,
ač chtěly by též žít,
čí ruka smrt jen rozsévá,
proč týrá prostý lid?

Nevinná očka nevidí,
pro bolest rosu slz,
pro lidská srdce kamenná,
ukryta ve válečné hysterie tvrz.

Děti, mé děti,
malincí černoušci,
Vy všichni neznámí,
pozdravy letí mé za Vámi,
ode mne, i mých dětí!

Přeji Vám život, mír,
nechť zhynou vrazi kletí,
by svět patřil i Vám.



Vám navzdory! (1962)

Vám navzdory, co chcete válku
jen stále k vyšším metám chceme jít,
poctivě budem pracovat, mír chránit budem,
proň vždy žít!

Náš cíl je veliký, smělý,
čisťoučká města, továrny, přehrady,
ne děla, jež nás od Vás dělí!

Vám navzdory jdem cestou Lenina,
neboť tím nový život začíná,
pro všechen porobený lid!
Vám navzdory jdem jasnou cestou,
Vám vraždícím - ženy-děti,
Vám navzdory - v komunismus rychleji budeme spěti!



Šťastnou cestu (1962)

Vláček jede krajinou
s převelikou novinou,
že dnes všichni svátek máme -
co se k němu věrně známe.

Od vesniček jezdí k městu,
vždycky plně naložen,
bez únavy, bez oddechu,
ať je noc, či bílý den.

Vláčku, v pozdrav tobě mávám -
šťastnou cestu přeju ti,
do dnů krásných, příštích, nových,
do šťastného století.



Žňová (1962)

Kombajn zase píseň zpívá,
že je práce věčně živá,
že již klasy zrají
zpěvy z polí zaznívají.

Skřivan zpívá písně nové,
jdou nám v pole dny již žňové.
Pojďte všichni sklízet zlato,
vždyť to věru stojí za to.

Na svém všichni pracujeme,
nové zítřky budujeme,
pro nás, naše krásné děti
nemeškejme - čas tak letí!



(název ani autor neuveden, 1963)

Jsem jednou z vás,
maličké kolečko
na velkém stroji,
dívám se do zítřků,
jež v blízku stojí,
chci svoje síly dát,
nemám jich mnoho,
chtěla bych burcovat,
dočkat se toho,
že konečně pochopíme,
kde pravé naše místo,
nehledě na zisky
a v srdci čisto.
Neznejme obtíží,
třeba dát síly celé,
nuž tedy kupředu
za cíle smělé.



Buď pevný (1963)

Pevný buď v každé době
v své mysli nikdy neklesej,
víš přece, kde je Tvoje místo
a proto lásku svoji - práci dej!

Dnes nepracuješ pro cizí,
hodnoty práce k nám jdou všem,
proto dej co nejvíce,
pevný buď v žití svém!

Pevný buď co je tvrdá žula,
neznej víc obtíží,
poznáš pak radost z vykonané práce,
až výsledky se její přiblíží!