Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

Téma:

Humor a zábava

Spravuje:

arnost

Může vás zajímat



Reklama



budovatel aktualne bezi na adresach http://www.budovatel.cz a

Karkar Lilo tak, že všechna prasata byla čistá  a všichni lidé zasviněni
Fuj, to příjmení, to jsem se lek'!

(Červený květ, asi 1960)
Josef Zahradníček: List z domova

Z dopisů, slétlých do kasáren z různých míst,
dnes také pro mne zůstal jeden bílý list.
Poznal jsem rázem písmo matky na obálce:
- Jak se Ti daří? Já jsem s Tebou i v té dálce...

To je má matka: s námi ve svých vzpomínkách -
A děti se jí rozkutálely jak hrách --
Ze Staveb mládeže ji nyní - šťastné - zdraví:
je pro ně práce pro mír věcí cti a slávy!

Takové syny, dcery rozdala jsi vlasti,
má dobrá matko, kterou nezlomily strasti,
poznamenaná bídou roků minulých:
v tvých vlasech stříbro, čerstvě napadalý sníh...

Teď už je ale život jiný, zcela jiný
i v našem domku na úpatí Vysočiny:
zdvihli jsme krov a stíny v domě rozvanul
slunečný den, jenž ozařuje jasně stůl --

Teď už je život jiný, zcela jiný
i v našem domku na úpatí Vysočiny:
a pro ten život, který zvedá všechny chudé,
pro tento život ze mne vzorný voják bude!

---

Josef Zahradníček: Začíná nový den

Omyje země svou tvář v rose ranní
a pak se lesknou její oči - rybníky,
Začíná nový den, s ním zápas veliký:
bojujem o mír, každý jinou zbraní

a nelze říci, kdo z nás hůře -
Bojuji puškou, kterou na střelnici
se zatajeným dechem tisknu k líci,
abych měl další zásah ve figuře.

Sbíječkou zase odlamuje táta
veliké, matné plástve uhlí v dole.
Můj bratr jede na družstevní pole,
aby pak mohl svážet centy zlata.

Začíná nový den, s ním zápas veliký:
bojujem o mír, každý jinou zbraní
a nelze říci, kdo z nás hůře brání
mír země, sady, stáje, rybníky.

---

Josef Zahradníček: Vzorný voják

Jdi vpřed, ať mrzne sebevíc, ať bláto stříká,
ať cesta před ním bůhvíjak je daleká.
Svou odvážností připomíná úderníka -
ten také žádných překážek se neleká.
Na něho bude hrda naše republika!

Jít mezi prvními - v tom nic mu nezabrání:
ať třeba boty pálí v rozžhaveném písku,
ať mlha rozlévá se jako řeka plání,
ať padá z měsíce proud jasu jako z vodotrysku -
on do útoku vždy se vrhá bez váhání!

A bude mistrem zbraně, již mu svěřil lid.
Dokáže soudruhům, jak umí milovat
svou rodnou zem a jak z ní může být
kvetoucí zahrada a nedobytný hrad.
Na hrudi bude brzy odznak mít!

K prvnímu máji velitel jej vyznamená
za to, že vzorně střeží mír, jímž země žije.
Zná odkaz, který vložili mu na ramena
soudruzi padlí. Ne, on nikdy nezradí je,
neznámé hrdiny i tolik drahá jména!

Věc míru, pro niž oni přišli o životy
- však nezůstali navždy němí! -
ubrání v těžké době, ve dnech nejistory,
můj soudruh, vzorný voják z naší roty,
svobodný člověk ve svobodné zemi!

---

Josef Zahradníček: Oběť

Na Ural
možná psal
od nás, z takové dálky:
"Bude už brzy konec války,
čekej mne, drahá, přijdu zpět
co nevidět!

Jen ještě musíme osvobodit
ten lid,
který nás vítá jak své vlastní.
Za něj se dovedu bít
jak za tebe, jak za svého syna,
abyste byli šťastni.

Vrátím se brzy domů!
Už jsme se neviděli tolik roků..."
O pár dnů později, při útoku,
vybuchla blízko něho mina -
K zemi, již miloval, padl tváří.
Ztrnula ruka - nedávno psala:
...jen ještě musíme osvobodit
ten lid...

(časopis Československý voják, 1952)
To bude možná zajímavý omyl. Našel jsem tady Zahradníčkovu bibliografii, kde jsou v Červeném květu uvedené jenom tyhle dvě věci:

Svoboda, Jiří: Glosář. In: Červený květ 14, 1969, č. 9, září, s. 40. /Poznámky. Egon Hostovský, Všeobecné spiknutí./

Babler, Otto František: Pět listů Jana Zahradníčka O. F. Bablerovi. In: Červený květ 13, 1968, č. 9, s. 4–7. /Komentovaná edice dopisů z 6. 6. – 16. 9. 1960./

Zato jsem v jednom ze dvou ročníků Červeného květu, které jsem viděl (1957 a 1960), našel takovou malou neideologickou domovolyrickou básničku od jakéhosi Josef Zahradníčka. S tím jsem se teď znovu setkal na stránkách časopisu Československý voják, ročník 1, 1952, kam opakovaně píše klasické veršované hrůzy, jaké by člověk v Československém vojáku vzor 1952 čekal. Ale na internetu k tomuhle Josefu Zahradníčkovi nedokážu v podstatě nic najít!
JeromeHeretic #Black matter lives!  (Stephen Hawking)
No, me se tedy moc nelibila, co si tak pamatuju (ale googlit ji nehodlam), ale jest pravdou, ze jiste napsal cele betlemy bolsevicky udernejsich versu :)
arnost Snad zas nechci tak  moks
On ten casak byl docela punkovej, tedy v sedesatkach. Mozna i chvilku pred tim. Napriklad tam publikovali i Zahradnicka (posmrtne).
Nojo, Bezruč. Ten ostravský časopis se jistě jmenuje podle oné básně, jenom se bojím, že si spletli červenou s rudou. Ta Bezručova básnička je docela v poho, je z těch punkovějších.
JeromeHeretic #Black matter lives!  (Stephen Hawking)
Cerveny kvet je basen tusim od Bezruce? Nebo Wolkera? Takova priblba basnicka o kaktusu to byla.
Jíha blm 
vypadá to, že nějaké Červené květy bych snad mohl získat i bez výletu do knihovny (NK to zřejmě normálně má k prostudování), tak uvidíme
Když se podívám na ten Červený květ, tak asi jo. Na pracovníka z Mosilany je tam moc cizích slov a nic dalšího jsem tam od něj nepotkal.
arnost Snad zas nechci tak  moks
Myslím, že ty lidi (ostatně stejně jako já) byli vyškolený, že Afrika prostě krvácí (případně hladoví) bez ohledu na nějaké konkrétní události. Třeba tady ten roztomilý oslí můstek z těch Tří skutečností Andreje Sarvaše:

- Dnes, Fraňo, to sa nedá prirovnať. Jedného syna máš mechanika v Považskej Bystrici v nár. podniku. Druhý ti chodí ešte do školy, lebo treba nám školených ľudí. Dcéra ti skončila šesťmesačnú politickú školu a dal si ju do služieb Strany. Tak, ako ty pracuješ pre Stranu už dlhé roky. Nik nepostáva po obci, nik sa netúla so sekerkou a pílkou po fare a nikto ti nerobí milosť. Naša robota je čistá, ako kryštálové sklo, ktoré brúsiš, a posielaš do cudziny pre abesínskeho cisára, do Anglicka pre ministerského predsedu - to vyrábajú tvoje ruky, tvoje robotnícke pľúca vdychujú nádherný tvar. Už prišli v Anglicku nato, že by si mali prečítať na pohároch - vyrába robotník Fraňo, prvý bojovník za mier.
- Len aby sa im nezakrútila hlava, keď pijú víno utláčaných kolónií!
arnost Snad zas nechci tak  moks
"houbový přízrak atomové smrti" je nejvic (a "Ať můj hlas jako výbuch metanitu
poruší ticho stalagmitů" taky)

Černý lid krvácí v Africe – odkazuje na alzirske valky?
L. Slíva: Těm, kdo ještě spí

Spěte jen sladce, měšťáci,
onemocnělí intimitou.
Vím, chcete ještě pohrát si
s citečky pod ulitou.
A nevidíte ve spaní
houbový přízrak atomové smrti?
A neslyšíte ve spaní?
Parádemarš a bubny znovu dlažbu drtí.

Černý lid krvácí v Africe.
Tohle se nehodí do vaší matrice,
kterou nazýváte život.
Vymněte z víček hnis svých dřímot!
Vás volám také, apatici,
spokojení i nevěřící.
Ať můj hlas jako výbuch metanitu
poruší ticho stalagmitů,
květy a zeleň spálil mráz.
Volám vás, dokud je čas.
Probuďte se, spící!


(Mosilana, 1961)