Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

Téma:

Humor a zábava

Spravuje:

arnost

Může vás zajímat



Reklama



budovatel aktualne bezi na adresach http://www.budovatel.cz a

Svob. Ivo Štuka: Svazáci, na zteč!

Krtek, jak známo, pod zemí si hlodá,
až jednou zjistíš: spoušť je ze zahrady.
Nám nepřátelé jako tichá voda
podemílali břeh. Ničili podrost mladý.

A proto ještě dnes mladíček rozkročený
z láhve si přihýbá - a potom bulá směny.
Výpary z kořalen - jak dlouho nás tím tlukou
To my zbraň kultury pustili ze svých rukou.

Anebo na schůzi morální sype fráze
a přitom přemýšlí, ke které dívce zajít.
Střízlivý posluchač si řekne: je to blázen.
A přece mnozí jej s důvěrou poslouchají.

Dojde ti z armády posudek. Ach, ta kouzla!
- Svazák je aktivní. Též nalepuje známky.
Schůzová morálka u něj však trochu sklouzla..
...atd. úředně - No, pusť se do hádanky!

To všechno, soudruzi, to nepřátel jsou stopy.
Papírem horoucnost krve nám přibrzdili,
dovedli zmást, úspěchů vínem opít -
a přece nemohli rozdrtit naše síly!

My jsme je rozšlápli. Dech zase nabíráme
a nové písničky vyletí v dur i v mol.
A smetí vypálit musí náš čistý plamen!
Nejdříve zacelit od nepřítele rány
a potom do zteče s praporem naší strany -
aby už jméno Svaz znělo jak KOMSOMOL!


(Československý voják, 1953)
 
Voj. Ivo Štuka: Večerní pošta

Po schodech dupot, žerty a smích.
Pak ticho napjaté, soudruzi nastoupili.
Dychtivě čekáme na tuto chvíli,
na lístky z domovů vzdálených.
Číst se už začíná.
Vyvolá staršina
i moje jméno?
A lístky a dopisy do našich dlaní se rozeběhnou.

Na naši světnici jediný dopis přišel.
Přečti nám, Jožko, co ti to manželka píše!
- Líbám Tě, drahý. Vím, že až jednou
přijedeš na dovolenou,
kluka už nepoznáš. Roste jak z vody.
Přestav si, před týdnem začal už chodit! -

Světnice opět hlaholí vtipem:
Mládenci, víte,
napíšem společně Jožkově ženě.
- Maminko milá! Netvař se překvapeně
na naše psaní.
Četli jsme Tvůj dopis před malou chvílí,
jsme všichni Tvému děcku jak kmotři.
Přejem Ti, ať Tvůj kluk roste a sílí,
ať se jak bohatýr nebojí modřin,
směle se rozlétne v životě našem volném a širém.
My jeho nejisté krůčky nedáme nepříteli.
My ostrou střelbu výtečně nastříleli
a bdíme nad jeho dětským klidem a mírem.


(Československý voják, 1952)
 
Přečtěte si Vlajky na věžích, vzápětí ještě Začínáme žít, to má tak 600 stránek a přídete do toho.
Pan_Azathoth stay chudák pomýlený zelený pičusek 
Chtěl bych umět takto psát.
Koukám, že tahle básnička vyšla 30. ledna a v červenci potkal s. Štuka ve vlaku děvčátko z korejského souboru už jako svobodník. Myslím, že nějaké jeho básně ještě najdu, tak jsem zvědav, kam až to dotáhne.
arnost Snad zas nechci tak  moks
No vida. CR ma tradici kvetinovych deti starsi nez USA.
Vojín Ivo Štuka, vzorný minometník: Mír a zbraně

Když do zátopy kopretin
lehne si děvče rusovlasé,
když louka světly přelévá se,
jak vítr šlehá do travin,

když chci mít hlavu ve květech
a hlavu blízko její hrudi,
když ze snění mne tiše budí
jen její dlouhý, klidný dech,

zaslechnu od šumavských hor
zas kulometný rozhovor.

Nechci mít v básni kulomety!
Já se chci líbat a mít děti!

A jestli tamti nepřestanou,
pak všichni mladí z květin vstanou,
půjdou i děti, co jsou v parku,
půjdou i matky od kočárků,
i havíři, co rvou se s uhlím,
a ne už v básni, ale v rukou
ponese každý kulomet.

A to by hrálo, aby svět,
ten jejich, v stínu lehlý svět
už jednou nezanechal válek!

A ten mír bude!
A děti budou!!


(Obránce vlasti, ústřední orgán svazu pro spolupráci s armádou, 1953)
 
arnost Snad zas nechci tak  moks
Skoda, chodil jsem k nemu docela casto, ale ted uz se nezeptam.
To musí být on. Celkem nedávno jsem četl jeho paměti Časobraní aneb Můj život v sedmi republikách a teď jsem na to koukal a i když jsem nenašel časové určení (před tím hned na začátku varuje, že se v čase vůbec nevyzná a jaké to přináší problémy) a je to takový mnohdy složitomyslný, tak v Kunčických hutích pracoval a o tomhletom kolemúnorovém období se také vyjadřuje: kdo nezažil nepochopí, stal jsem se radikálním socialistou a tak. I když zrovna o psaní do podnikového časopisu jsem teda nic nenašel.
Ano, lze v tom vidět paralelu, ale nic víc.
Kdo chce najít plagiátorství v jakémkoli současném textu, ten jej bezpochyby v různé míře stejnakosti najde (jako se nedá nic nového napsat v hudbě).
arnost Snad zas nechci tak  moks
je to fakt on? Imho byl vyuceny zahradnik, i kdyz u peci taky delal.
Vladislav Zadrobílek: Únor 1948

Mráz rázem přetrhl řece struny.
Orchestry splavů před Hlávkovým mostem
zasklívá sklenář promodralým prstem
a studenou rukou hladí černoboké čluny.
Je všední den.
Tlampače zívají líně do ulice
a v očích chodců jimž mráz ohrnuje límce
nevyčteš napětí, které podivně
vzrůstá od hodiny k hodině
a pluje pod hladinou
jak řeka pod ledem.
Přituhuje.
Vltavě v zádech praští kosti.
V Dělnickém domě sedí afektovaný
tajemník sociálně demokratické strany
a lišácky převáží členstvo na nesprávný břeh,
když tužkou číslo tři
si čmárá po aktech
triumfy své bujné obraznosti.
Telefon.
Sluchátko vyletí z vidlice
a ustřihne hlas zvonku.
Vilím. Ano, jsem na lince.
Padá sníh. Kdo padá s ním?
V Chotkových sadech bloudí dvojice
a na Hradčanech svatý Vít
zdvíhá už kohoutí hřebínek
nad pražskou Eiffelovku.
V zakouřeném pokojíku
po plátně transparentu
širokým štětcem, jenž mu v prstech kmítá
malíř vede přímou linku
do budoucnosti,
jiskřivé, jako trolej elektrické dráhy
jedoucí pod prapory ulicemi Prahy
na konečnou stanici vítězné Aurory.
Vltavě v zádech praští kosti.
Dvojice v Chotkových sadech
kreslí do sněhu své monogramy
zatím co o překot v kuloárech
rokují poslanci komunistické strany.
Hlavně tlampačů už prostřelují ulice.
Rozkazy sirén zastavují práci
a z opuštěných dílen
se poslední opozdilec ztrácí
v modravé řece milic,
která se šíří ulice řečištěm domů pod prapory vlní,
až Staroměstské náměstí
jak přehrada se plní
rukama zaťatýma do pěstí
plachtami vzdutých transparentů
a nad tím vším širým mořem se neúprosně vzpíná
devátá vlna Husova monumentu.
Zamrzly už vozy elektrické dráhy.
Milenci přestali bloudit
v zasněženém sadě
a stojí v jedné řadě
lidského zástupu podobného vlně
když Klement Gottwald v beranici
se objevil na tribuně.
Vltavě naposled
zapraštělo v zádech.
S praskotem pukl starý led
a zatím co kra se na kru kladla
sešli se ve ztichlých kuloárech
proradní ministři naposled
a chystali zavazadla.
Jdu ulicí.
Celá Praha mně tančí na víčkách!
Buďte sbohem, vy špatní počtáři!
Vltava jako v předjaří
vyhrává vítězně doprovod
zástupům, které překročily práh
a daly se bez nich na pochod.


(Plamen míru, závodní noviny zaměstnanců Nové hutě Klementa Gottwalda, Kunčice, 1958)
 
+1
Promiň, ale tohle je skoro doslovné a kromě toho se tenhle verš pojí s kultem černých Madon a to zase koresponduje s "Nastupuje s dítětem žena... Snědá, plných rtů, zářící." To jsou archetypální motivy, který se v umění a vůbec můžou objevovat i bez vědomí tvůrců. Je to teda pochopitelně otázka víry - já na to věřím, no, nebo si aspoň myslím, že by bylo krásné, kdyby to tak bylo.
(Nemyslím, že je nutno hledat odkazy tam, kde nejsou.)
marin72 marin 
nojo, no... takovej Pavel Kohout se z toho casem taky "vypsal"...
Jo, kdo je to ten Daňko?
marin72 marin 
to je hrozny... zkusim nekde sehnat jeji opus magnum Skleněné tabulky - jestli to budou taky takovy pecky... nic jinyho dle internetu uz knizne nevydala (zato ty tabulky uz asi 3x...)
Ten film neznám, ale mohl bych si na něj najít trochu času! A o tom hrdinovi jsem jenom kdysi v dětství četl v Knize vedoucího sovětských pionýrů. Po stranách stránek s pravidlama na gorodky a s návodama na traktory a kombajny z překližky tam byly takové sloupky s nadpisem "BYL PIONÝREM" a v nich portréty Pavlíků Morozovů a téhle velké vlastenecké mládeže. Už tehdy mi to přišlo šílený.

Každopádně Jarmila tím očividně žila, takže film určitě viděla.