Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

Téma:

Humor a zábava

Spravuje:

arnost

Může vás zajímat



Reklama



budovatel aktualne bezi na adresach http://www.budovatel.cz a

vitmrazek Přežil jsem covid  jsem nesmrtelný.
Kdysi jsem četl úzkou dětskou knízku.

Byla o tom, že jeden soustružník se nezdržoval předepsanou údržbou stroje, aby udělal normu už ve čtvrtek a v pátek měl volno.

Druhý soustružník dělal pondělí-čtvrtek přesčasy, aby už v pátek nemusel dělat nic. A to bylo taky špatně, protože kdyby dělal přesčasy i v pátek, odpracoval by mnohem víc.

A tak soustruhy (ty soustruhy přemýslely a chovaly se jako lidé) vyhlásily stávku a dělníci jim museli slíbit, ze se budou chovat uvědoměle.

Nevíte někdo název toho veledíla?


 
klh Už se blíží doba, kdy nás  budou trestat nejen slovně
Zrození detektiva Štiky!
Cizopasné břicho! Uhložravé molochy! Krása.
 
Je to divný, ale vyrozuměl jsem, že lidi to tak mnohdy mají, že bez zaměstnání nevydrží. Ale spíš myslím, že tu básničku složil ku příležitosti odchodu jiného soudruha, o kterém byl článeček níže.
arnost Snad zas nechci tak  moks
Nejprve tedy v roce 1959 odesel a pak se vratil v roce 1961 jako brigadnik?

To si zaslouzeneho duchodu s knihou tedy prilis neuzil.
Josef Minařík, montér: Nezapomenu na vás

Odcházím, drazí soudruzi, nadešel mého odpočinku čas.
Měl jsem vás i naši práci rád,
tak jako každý,
každý jeden z nás.

Už neuslyším táhlé písně rotujících triodinek
ani vztekle syčící a sršící jekot autogénu;
smějte se, soudruzi, já však na vás těžko -
těžko zapomenu...

Já bok po boku s vámi stavěl nenasytné
uhložravé molochy.
Ta gigantická bijná srdce
naší nové epochy.

Až jednou s knihou na klíně
užívat budu zasloužený klid,
vaši práci radostnou mě připomene
žárovky jasný svit.

Vždyť je to naše turbína,
jež dává světlu mému sílu!
Proto volám potěšen:
"Děkuji, soudruzi,
buď čest vašemu dílu!"


(Montážník, 1959)
 
Josef Minařík, montér, člen BSP: Do brigádnických řad!

Byl jsem také mezi nimi, soudruzi,
já kladu si to za velikou čest;
byl jsem mezi těmi,
co nehledají cesty jenom schůdné;
vždyť překážky často překonat třeba
každému z nás!
Ať toto heslem jest!
Já viděl v tvářích jejich radost
z výsledků jejich snažení,
v očích zračila se nová síla -
nové nadšení.
Byli jsme tam samí obyčejní lidé,
mezi námi nikdo s cizopasným břichem,
nikdo z nás tam neměl dvojí bradu,
ani neztápěli jsme se v dýmu drahých doutníků.
My nekuli jsme na své druhy zradu,
ta doba dávno minula;
té nemusíš se dnes už bát.
A proto soudruzi vy všichni
co ještě stranou stojíte,
vkliňte se směle
do brigádnických řad!


(Montážník - závodní noviny Prvních brněnských strojíren, závodů Klementa Gottwalda, n. p., 1961)
 
Žejo. Ale vám to taky jde.

Ivan Zábřežský je super. Dá-li bůh, popídím se ještě někdy po jeho verších v dalších ročnících Klíče. Vyšlo 9 ročníků a viděl jsem jenom dva.
Karkar Lilo tak, že všechna prasata byla čistá  a všichni lidé zasviněni
Ten příměr jásotu a JZD je kulervoucí!

Jásotem rozorán jako meze:
reakce torso na hnůj se veze.
!!
Ivan Zábřežský: Šátek pro spartakiádu

Na rozloučenou do Prahy mi moje zlatá máma dala
šáteček, do něhož kdysi slzy jak perly utírala,
šáteček, jejž bída strastmi a ponížením tak strašně zalátala.
S tím šátečkem jsem dneska mával
na průvod krásy, bujarý a mladý,
na živou řeku ze štěstí,
na první směnu slavné spartakiády,
Naproti "Repré" u bývalé Živnobanky - té konkubiny kapitálu -
na balkoně hostů sedí řada.
Skupinky cizinců pozorují jak dopadne
ta naše spartakiáda.
Řeka štěstí a krásy se valí, mohutní, zlatem se třpytí...

Jásot, radost se rozlévá do chodníků.
Průvod bouří "Všichni svorně - v jednom šiku - budujeme republiku!"
Za hradbou jásajících davů
u stánku s hořčicí a buřty representant "svobody" se krmí.
A jak se nacpal - napil -
nadával a špičkoval...
Na krásné počasí, veselí i vzornou organisaci.
Popelinová košile se mu lepila
na jeho "hladem" vypasené tělo.
V tom znovu rány - vítězství vystřelilo dělo!
A jásot nezná mezí jako JZD.
Tlouštík, jemuž se prý "nevede",
se dívá na své "zlaté časy"
a houká milostpaní do ucha:
"Dem domů! Do smrti máme toho dost! Zavolej děti! Jde se!"

Odešli... Jásot však zmohutněl a zvroucněl pro radost a krásu mládí.

Sevřel jsem šátek, utkaný ze slz mojí mámy
pevněji a mával jsem a mával
té řece štěstí, radosti a síly - na pozdrav!


(Klíč - časopis zaměstnanců n. p. Pozemní stavby Opava, stavomontážní závod Ostrava, 1955)
 
Ivan Zábřežský: Obejmi svět...

Neplač a nenaříkej.
Obejmi svět! Oběma rukama sevři ho k srdci.
Nermuť se, soudružko drahá.
Zvedni svou hrdou hlavu do oblak - k jasnému slunci.
Nereptej soudruhu, že nemáš denně maso!
Nezlob se, že tě tlačí knoflíček u košile.
Dívej se dobře okolo sebe.
Srovnávej, uč se z minulosti poznávat hlouběji bídu,
která tě rdousila, svírala, trápila
na každém kroku!

Nenadávej soudružko, mnohdy zbytečně.
Věř, že strana ví i o tvých osobních strastech.
Nemůžeme najednou všechno mít.
Hlavně, že jsme se zbavili otroctví kapitálu, bídy a hladu.
Kam oko dohlédlo.
Zvedni svou hlavu! Směj se a raduj!
Obejmi svět! Oběma rukama sevři ho k srdci už navždy.
Nemysli tolik na sebe, na svůj "prý těžký" úděl!
Nic ti to nepomůže!
Věř: !kdo miluje ostatní - miluje nejvíce sebe!




(Klíč - časopis zaměstnanců n. p. Pozemní stavby Opava, stavomontážní závod Ostrava, 1955)
 
ano

hlavně jsem však díky Arnoštově zvědavosti zjistil, že básnička má úvod, který jsem prve přehlédl:


skvrna_od_kreozotu skvrnu pořídíme snadno 
když soudruh Ježek z ÚÚG navrtěl 160 metrů všichni jsme vrtali hlavami
Hm, plán splněn už koncem září, osádka s. Štěrby odvrtala 1408 metrů, vysoká návštěvnost rudého koutku, turnaj ve stolním tenise, střelecké přebory, novej komín, posvícení, zájezd do SSSR, k dobrým výsledkům na vrtech i kutačkách velmi dopomáhala široce rozvinutá socialistická soutěž, když soudruh Ježek z ÚÚG navrtal 160 metrů všichni jsme vrtěli hlavami. Práce byly prej zahájeny v únoru 1954, ale proč...

O Albánii nikde nic. Ale co jsem tak z časopisů vypozoroval, jezdilo se dost, i do fakt exotickejch lokalit. Ale asi spíš stavět a montovat.
arnost Snad zas nechci tak  moks
a co tam tezili nerekne. Uran?

Imho to nakonec u Sovolusk nevyslo.

Narazku s Albanii uplne nechapu. Je tam jen kvuli nesikovnemu rymu?
Václav Lichtenberg: Sláva Sovoluskům

Po hřebenu Železných hor jdeš-li na úpatí,
na vše rázem zapomeneš a zůstaneš státi.
Znals to tady, to je pravda, ale teď jsi vedle,
byly tady, ale nejsou pěkné mladé jedle.
Na místě jich vidíš haldu ve dne v noci růsti:
"Jo, jo!" - povzdechneš si, "už toho mám dosti!"

Jen se neděs a buď klidný, ušlo ti to čistě,
než ses nadál, vyrostlo tu pracoviště.
Tam, kde dříve stály stromy, mlází, keře,
na tom místě jako hrady - stojí vrtné věže.

Drozda už zde méně slyšíš, zato víc motory,
všechno je zde prajinačí, i lid jiné letory.
Díváš-li se na ně chvíli, vidíš samou práci,
hrome, to snad nejsou lidi, to jsou skalní draci!

Za tu chvíli, co se díváš, nechceš očím věřit,
ano, můžeš - i kdo jiný - síly s nimi změřit.
Tady není žádný pardon ani patálie,
my se můžem pustit vrtat i do Albanie.

Půjde-li to takhle dále jako to šlo dosud,
pak můžeme klidně každý věřit v dobrý osud.
Nediv se už, ani nemrač, milý náš poeto,
pojď a v dlaň si plivni s námi - a půjde to!

A až tady ukončíme, půjdem jinde k cíli,
náš úděl je jenom jeden - dělat samé díry.
Starosti tvé ani tlachy nejsou vůbec nutné,
direktivy k naší práci chodí z Hory Kutné.
Tak a už dej pokoj klevetivým svým ústům,
a až velké skandování budeš slyšet - to je: "Sláva Sovoluskům!"


(Hlas průzkumníka - závodní časopis zaměstnanců n. p. Českomoravský rudný průzkum Kutná Hora, 1955)
 
arnost Snad zas nechci tak  moks
To dava smysl. Jeste prmyslim, jestli jmeno autorky neni rafinovany zamer:

A Velebná Největší tavba
Zajíkavou, ohlupenou, mladou ženu dějinné zákonitosti přetavily na halekající, uvědomělou, starou komunistku. Ke všemu to byla učitelka, takže to bylo fakt velký, jakože dalekosáhlý.