Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

Téma:

Humor a zábava

Spravuje:

arnost

Může vás zajímat



Reklama



budovatel aktualne bezi na adresach http://www.budovatel.cz a

arnost Snad zas nechci tak  moks
Nejprve tedy v roce 1959 odesel a pak se vratil v roce 1961 jako brigadnik?

To si zaslouzeneho duchodu s knihou tedy prilis neuzil.
Josef Minařík, montér: Nezapomenu na vás

Odcházím, drazí soudruzi, nadešel mého odpočinku čas.
Měl jsem vás i naši práci rád,
tak jako každý,
každý jeden z nás.

Už neuslyším táhlé písně rotujících triodinek
ani vztekle syčící a sršící jekot autogénu;
smějte se, soudruzi, já však na vás těžko -
těžko zapomenu...

Já bok po boku s vámi stavěl nenasytné
uhložravé molochy.
Ta gigantická bijná srdce
naší nové epochy.

Až jednou s knihou na klíně
užívat budu zasloužený klid,
vaši práci radostnou mě připomene
žárovky jasný svit.

Vždyť je to naše turbína,
jež dává světlu mému sílu!
Proto volám potěšen:
"Děkuji, soudruzi,
buď čest vašemu dílu!"


(Montážník, 1959)
 
Josef Minařík, montér, člen BSP: Do brigádnických řad!

Byl jsem také mezi nimi, soudruzi,
já kladu si to za velikou čest;
byl jsem mezi těmi,
co nehledají cesty jenom schůdné;
vždyť překážky často překonat třeba
každému z nás!
Ať toto heslem jest!
Já viděl v tvářích jejich radost
z výsledků jejich snažení,
v očích zračila se nová síla -
nové nadšení.
Byli jsme tam samí obyčejní lidé,
mezi námi nikdo s cizopasným břichem,
nikdo z nás tam neměl dvojí bradu,
ani neztápěli jsme se v dýmu drahých doutníků.
My nekuli jsme na své druhy zradu,
ta doba dávno minula;
té nemusíš se dnes už bát.
A proto soudruzi vy všichni
co ještě stranou stojíte,
vkliňte se směle
do brigádnických řad!


(Montážník - závodní noviny Prvních brněnských strojíren, závodů Klementa Gottwalda, n. p., 1961)
 
Žejo. Ale vám to taky jde.

Ivan Zábřežský je super. Dá-li bůh, popídím se ještě někdy po jeho verších v dalších ročnících Klíče. Vyšlo 9 ročníků a viděl jsem jenom dva.
Karkar Lilo tak, že všechna prasata byla čistá  a všichni lidé zasviněni
Ten příměr jásotu a JZD je kulervoucí!

Jásotem rozorán jako meze:
reakce torso na hnůj se veze.
!!
Ivan Zábřežský: Šátek pro spartakiádu

Na rozloučenou do Prahy mi moje zlatá máma dala
šáteček, do něhož kdysi slzy jak perly utírala,
šáteček, jejž bída strastmi a ponížením tak strašně zalátala.
S tím šátečkem jsem dneska mával
na průvod krásy, bujarý a mladý,
na živou řeku ze štěstí,
na první směnu slavné spartakiády,
Naproti "Repré" u bývalé Živnobanky - té konkubiny kapitálu -
na balkoně hostů sedí řada.
Skupinky cizinců pozorují jak dopadne
ta naše spartakiáda.
Řeka štěstí a krásy se valí, mohutní, zlatem se třpytí...

Jásot, radost se rozlévá do chodníků.
Průvod bouří "Všichni svorně - v jednom šiku - budujeme republiku!"
Za hradbou jásajících davů
u stánku s hořčicí a buřty representant "svobody" se krmí.
A jak se nacpal - napil -
nadával a špičkoval...
Na krásné počasí, veselí i vzornou organisaci.
Popelinová košile se mu lepila
na jeho "hladem" vypasené tělo.
V tom znovu rány - vítězství vystřelilo dělo!
A jásot nezná mezí jako JZD.
Tlouštík, jemuž se prý "nevede",
se dívá na své "zlaté časy"
a houká milostpaní do ucha:
"Dem domů! Do smrti máme toho dost! Zavolej děti! Jde se!"

Odešli... Jásot však zmohutněl a zvroucněl pro radost a krásu mládí.

Sevřel jsem šátek, utkaný ze slz mojí mámy
pevněji a mával jsem a mával
té řece štěstí, radosti a síly - na pozdrav!


(Klíč - časopis zaměstnanců n. p. Pozemní stavby Opava, stavomontážní závod Ostrava, 1955)
 
Ivan Zábřežský: Obejmi svět...

Neplač a nenaříkej.
Obejmi svět! Oběma rukama sevři ho k srdci.
Nermuť se, soudružko drahá.
Zvedni svou hrdou hlavu do oblak - k jasnému slunci.
Nereptej soudruhu, že nemáš denně maso!
Nezlob se, že tě tlačí knoflíček u košile.
Dívej se dobře okolo sebe.
Srovnávej, uč se z minulosti poznávat hlouběji bídu,
která tě rdousila, svírala, trápila
na každém kroku!

Nenadávej soudružko, mnohdy zbytečně.
Věř, že strana ví i o tvých osobních strastech.
Nemůžeme najednou všechno mít.
Hlavně, že jsme se zbavili otroctví kapitálu, bídy a hladu.
Kam oko dohlédlo.
Zvedni svou hlavu! Směj se a raduj!
Obejmi svět! Oběma rukama sevři ho k srdci už navždy.
Nemysli tolik na sebe, na svůj "prý těžký" úděl!
Nic ti to nepomůže!
Věř: !kdo miluje ostatní - miluje nejvíce sebe!




(Klíč - časopis zaměstnanců n. p. Pozemní stavby Opava, stavomontážní závod Ostrava, 1955)
 
ano

hlavně jsem však díky Arnoštově zvědavosti zjistil, že básnička má úvod, který jsem prve přehlédl:


skvrna_od_kreozotu skvrnu pořídíme snadno 
když soudruh Ježek z ÚÚG navrtěl 160 metrů všichni jsme vrtali hlavami
Hm, plán splněn už koncem září, osádka s. Štěrby odvrtala 1408 metrů, vysoká návštěvnost rudého koutku, turnaj ve stolním tenise, střelecké přebory, novej komín, posvícení, zájezd do SSSR, k dobrým výsledkům na vrtech i kutačkách velmi dopomáhala široce rozvinutá socialistická soutěž, když soudruh Ježek z ÚÚG navrtal 160 metrů všichni jsme vrtěli hlavami. Práce byly prej zahájeny v únoru 1954, ale proč...

O Albánii nikde nic. Ale co jsem tak z časopisů vypozoroval, jezdilo se dost, i do fakt exotickejch lokalit. Ale asi spíš stavět a montovat.
arnost Snad zas nechci tak  moks
a co tam tezili nerekne. Uran?

Imho to nakonec u Sovolusk nevyslo.

Narazku s Albanii uplne nechapu. Je tam jen kvuli nesikovnemu rymu?
Václav Lichtenberg: Sláva Sovoluskům

Po hřebenu Železných hor jdeš-li na úpatí,
na vše rázem zapomeneš a zůstaneš státi.
Znals to tady, to je pravda, ale teď jsi vedle,
byly tady, ale nejsou pěkné mladé jedle.
Na místě jich vidíš haldu ve dne v noci růsti:
"Jo, jo!" - povzdechneš si, "už toho mám dosti!"

Jen se neděs a buď klidný, ušlo ti to čistě,
než ses nadál, vyrostlo tu pracoviště.
Tam, kde dříve stály stromy, mlází, keře,
na tom místě jako hrady - stojí vrtné věže.

Drozda už zde méně slyšíš, zato víc motory,
všechno je zde prajinačí, i lid jiné letory.
Díváš-li se na ně chvíli, vidíš samou práci,
hrome, to snad nejsou lidi, to jsou skalní draci!

Za tu chvíli, co se díváš, nechceš očím věřit,
ano, můžeš - i kdo jiný - síly s nimi změřit.
Tady není žádný pardon ani patálie,
my se můžem pustit vrtat i do Albanie.

Půjde-li to takhle dále jako to šlo dosud,
pak můžeme klidně každý věřit v dobrý osud.
Nediv se už, ani nemrač, milý náš poeto,
pojď a v dlaň si plivni s námi - a půjde to!

A až tady ukončíme, půjdem jinde k cíli,
náš úděl je jenom jeden - dělat samé díry.
Starosti tvé ani tlachy nejsou vůbec nutné,
direktivy k naší práci chodí z Hory Kutné.
Tak a už dej pokoj klevetivým svým ústům,
a až velké skandování budeš slyšet - to je: "Sláva Sovoluskům!"


(Hlas průzkumníka - závodní časopis zaměstnanců n. p. Českomoravský rudný průzkum Kutná Hora, 1955)
 
arnost Snad zas nechci tak  moks
To dava smysl. Jeste prmyslim, jestli jmeno autorky neni rafinovany zamer:

A Velebná Největší tavba
Zajíkavou, ohlupenou, mladou ženu dějinné zákonitosti přetavily na halekající, uvědomělou, starou komunistku. Ke všemu to byla učitelka, takže to bylo fakt velký, jakože dalekosáhlý.
arnost Snad zas nechci tak  moks
Proc "tavba"?
A. Velebná: Největší tavba

Když vidím dneska děti, pionýry,
jak ony Sovětský svaz znají,
jak ony azbuku už píší na papíry,
na rudoarmějce vzpomínají -
pokaždé se mi v mysli vymaní představa mého dětství.

A jako dneska slyším dav,
jenž se přehnal ulicí,
domáhaje se svých práv.
Dejte nám chleba! Dejte nám práci!
V odpověď - četníci zalící.
Tu paní učitelka, co nás na zeměpis měla,
šla a zvolna okno uzavřela.

A učilo se dál. Tenkrát právě o SSSR.
My ještě zděšeny tím hlukem z ulice,
chopily jsme se per
a psaly krasopisně:
že je v té zemi hlavní město Moskva
a že tam vládnou "bolševici".
To slovo nové srdéčka dívčí upoutalo
a jedna malá,
co vždycky vstala,
když sčítaly se děti tátů bez práce,
se plaše otázala:
Paní učitelko, prosím vás,
co oni chtějí, ti bolševici?

V rozpacích mladá žena vstala,
polkla, chvilenku zaváhala
i potom řekla zajíkavě:
Nu, oni chtějí tak nemožnou věc,
jež se jim nikdy nepodaří:
To, aby všichni lidé měli stejně, uznáte přec,
to není možné! Vždyť každý jinak hospodaří.
Jeden je pilný, jiný lenivý -
to jejich učení je fantasie!



Nyní po letech, potkávám tu paní učitelku.
Syn padl za Prahu. Jen pro své vnuky žije - a pro stranu.
Obyčejná žena vcelku.
Na klopě malý odznak strany, kol sebe věčně
pionýry a jejich tisíc otázek.
Učí je neklanět se před těmi pány, kteří nás ohlupovali.
Věru - je to obrázek!

Její radost; pionýři, škola. Oči jí hoří láskou,
když s dětmi volá
do květnového rána:
Ať žije Stalin! Ať žije strana!



(Tvorba, 1951)
 
Michal Ribak: Nejčistší srdce

Kluk
asi čtyřletý
jakoby utekl z Trnkova náčrtníku
šel s tátou po náměstí
a usedavě plakal

Táta
rozpačitý a bezradný
- kdo z velkých se vyzná v hlubinách dětského žalu -
domlouval synovi po dobrém po zlém
hrozil a sliboval láteřil a klel
ale dětské slzy
bižuterie bolesti
se dále koulely po ducatých tvářích
a smáčely sváteční kabátek

Náhodou šel kolem SNB
vysoký urostlý
s plným pochopením pro otcovské potíže
díval se přísně na dítě
s výše své uniformy
a táta pochopil
"že tě dám panu strážníkovi ať si tě odvede"
pronesl výhružně do proudu slzí u svých kolenou
A vskutku

Kluk zmlkl
a vážně pátravě se zahleděl do té úřední tváře
bůhví co v ní uviděl
bůhví co se v něm odehrálo
najednou se rozzářil jako lampion
a s důvěrou
s bezmeznou důvěrou jaké jsou schopna jen nejčistší srdce
natáhl ruku ke strážníkovi
vyraziv nadšené
"jo"


(Osvěta SNB - čtrnáctideník Sboru národní bezpečnosti, 1948)
 
To nevím. Já ani nevím, co to tam s tou kulatinou jakože dělali a proč. Orel-01 byl asi ve Vysočanech, tak třeba na Palmovce?