Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

Téma:

Humor a zábava

Spravuje:

arnost

Může vás zajímat



Reklama



budovatel aktualne bezi na adresach http://www.budovatel.cz a

tigr_papirosowy Naše přání nejvroucnější  bojovat hrozně rád
Vy jste zvíře.
arnost Snad zas nechci tak  moks
jeden ročník Kytice jsem našel a měl jste pravdu, tyhle už jsou lepší:



Oldřich Adamec: Říjen 1917

Zde Lenin
v mém srdci Lenin
z jeho tváře čteme historii svobody

Proklínali tu tvář
avšak všechno marné
ptáka nikdy neumlčíte
chce-li zpívat

Leninova ústa jsou příliš pravdivá a krásná
než aby oněměla
Celý svět naslouchá
slovům kovovým
slovům zachvívajícím se něhou
slovům pravdy
z úst která patří všem

Přišel říjen 1917
lidská srdce se zastavila
s napjetím čekala
na nepatrný pohyb malého muže
zářícího jako slunce
Říjnová revoluce se zařezávala
do té tmy které jsme až dosud říkali život



Oldřich Adamec: Aurora

Tam v té černé tmě
ukázal Lenin prstem
je shnilý svět
tam v té černé tmě
je Zimní palác
tam je smrt

Soudruzi matrozi
nad Aurorou duha se rozklenula
sluneční paprsky hřejí nás v tvář
a tam před námi ve tmě
ledová ruka svírá se v křeči
v bezmocném vzteku dnes naposled

Pak všichni ztichli
Aurora lehce se zachvěla v ocelových bocích
v očích matrozů zahořelo
Lafety děl a palte -
klidně již někdo zavelel

Dnes naposled
soudruzi matrozi Aurora vypálila
Mír s velkýma upřímnýma očima hledí
z tváří
Aurora chvěje se
a velkou láskou září


(Kytice, měsíčník pro literaturu a umění, 1948)

JeromeHeretic #Black matter lives!  (Stephen Hawking)
Cywe, soudruhu Jiho! V tomto klubu se nemate vyjadrovat o tom, ze vam to prijde prazdne, plitke a trapne. Tady mate hazet tri vykricniky ve chvili, kdy vam z oci zacina tect krev!
(Ach né! Uniklo mi, že už není.)
arnost Snad zas nechci tak  moks
Děkuji!
Ano, však Ilja Bart je také autorem divadelní hry Uhlí doluje člověka.
arnost Snad zas nechci tak  moks
!!
Ovšem tahle je krásná! A na "jdem vydolovat nový svět" my nestačí vykřičníky.
zato tady Ilju Barta, toho mám rád
Ilja Bart: Píseň uhelných brigád

My jsme ti chlapi od brigády -
my rukujeme do šachet
na povel Gottwaldovy vlády
jdem vydolovat nový svět!

Jdem na hraniční výspu Mostu
(To žalář byl kdys pro předky)
Jsme průkopníci budoucnosti,
jsme první pluky dvouletky!

Jdem v těžkou bitvu - my to víme,
do zemských hlubin bojovat -
My mámu, děti opouštíme
pro mír a teplo domova.

Klec padá - štola rozšumí se
Bagr se rozmách do šíře -
Uhlí je nejkrásnější píseň
brigádníka a havíře

Toť píseň bratrství a činu -
my notujem ji do chóru:
Uhlí je život, elektřina
a rychlost našich motorů

K nám hledí vlast, k nám hledí Praha,
Šumava, Tatry, řeky, vsi -
a naše srdce - rudý kahan
tmou v zítřek trať si proklestí...

My jsme ti chlapi od brigády,
my spouštíme se do šachet
na povel Gottwaldovy vlády
za štěstí, slávu příštích let!


(časopis Lidová kultura, 1947)
 
mně ten Adamec zrovna přijde teda mimořádně strašnej, to ani není vtipný a je to i přiblblý
arnost Snad zas nechci tak  moks
V Kytice, mesicnik pro literaturu a umeni

Ma pan Adamec jeste dalsi kousky

http://www.columbia.edu/cu/libraries/projects/toc/data/4866923/CM00027790/033-Volume_1-3.pdf

Maji ji treba ve Valentynske, ale patrne i jinde lacineji

https://www.valentinska.cz/126227-kytice-1946-mesicnik-pro-literaturu-a-umeni
Lidová tvořivost, 1952
 
JeromeHeretic #Black matter lives!  (Stephen Hawking)
A to je krasne! Takova ta naivita te doby, dobrackeho soudruha rozoravajiciho meze v dobre vire, ze tvori lepsi zitrky...
Časopis Lidová tvořivost mi byl čert dlužen, to už není v mých silách ty desítky básní a písní ani nafotit, natož zveřejňovat. Pro vážné zájemce: antikvariát v Kohinorce právě nabízí množství těchto jeho dřevních ročníků po 200 korunách.
 
František Sedláček: Rozhovor

Jednou, možná za dvě generace
soudruh pojede přednášet
podzemní drahou, s knihou v ruce
do Domu pionýrů.
Bude již starý. Věru.
Sedm křížků na šedé hlavě
a několik let k tomu.
Kolem něj jak věnec vlčích máků
zasednou desítky mladých zraků
viset mu budou na rtech - dotaz na dotaz.

O všem budou chtít hovořit, mudrci,
o jeho dřívější práci,
vzápětí zas
o stavbách našich i cizích,
o kolik kilometrů zas odehnán byl sever
že nepolevili ve svých závazcích
jak jemu slíbili...

A soudruh vypráví jak lidé tenkrát žili.

Vážnost pár vrásek vykreslí kol úst,
když začne bez úvodu:
"Války byly hrozné, soudruzi.
A co bylo hladu.
Vrazi začali smrt plánovat,
vraždu šlechtili ve zkumavkách
a když jejich osud byl již vratký
nemocemi dávných bájí
v posledním chtěli boji
dějiny vrhnout o staletí zpátky..."

"Já vím...",
řekne nejmenší, jenž dosud jen naslouchal
a pokračuje dál:
"...to bylo v Koreji před jejím vítězstvím
než vyhnali ty, kteří chtěli válku.
O tom hovořili jsme s korejskými pionýry."
Jak pole vlčích máků
jarním vánkem přivedené z míry
kruh kolem hlavami by zakýval
a bude ticho. Co na to říkat dál.
Taková stavba přec
je důležitá nutná věc.
Nebo nové methody, zlepšování
- zkrátka poopravovat svět.
Ale bořit? Proč? To nepochopí ani
natož jak o tom vyprávět.

Starý soudruh se porozhlédne
přes vyzdobený sál.
Tomu tichu neporozumí hned. Ne.
Ale pak přes vážnost by se pousmál
a chvíli hledal slova:
"Pravda -
tenkrát byli i špatní lidé.
Proto na špatnosti měli čas..."
A jako když zastydí se,
že kouskem života žil v té době
nepatrně o málo zvýší hlas,
rozevře zvlhlé dlaně obě
a s úsměvem řekne dál:
"A o čem byste chtěli, soudruzi
abych nyní povídal?"

(Lidová tvořivost, časopis pro soubory lidové umělecké tvořivosti, 1953)