Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

Téma:

Humor a zábava

Spravuje:

arnost

Může vás zajímat



Reklama



budovatel aktualne bezi na adresach http://www.budovatel.cz a

arnost Snad zas nechci tak  moks
Krasne aluze na Erbena (Zpívejte a točte se mé stroje), libi se mi soudruh Rezek a soudruh Chvosta, tapu ovsem v methode Četkycha.
Kopřivová: Přadlena

Předu - předu tenké nitky,
by tkadlena Gottwaldovy pětiletky
utkala nám jemná
plátna bílá, modrá, žlutá i červená.

Předu, předu přízi,
možná, že tkadlena utká
na postele prostěradla,
na peřiny povlaky,
na stůl krásné soupravy.

Předu, předu, moje nit
je hrubá, tenká,
možná, že z ní bude košulenka,
pro děťátko růžové
i pro starce šedivé.

Krásné plátno bavlněné,
možná, že šátky s kvítky
ženám na hlavu budou,
možná, že vlajka,
nebo praporek s hvězdičkou rudou.

Prapory ve větru radostně zavlají,
děvčata chlapcům vyšívané šátky podají.
Všichni půjdou vesele ulicí,
ruka v ruce o prvním máji,
i o svátku Říjnové revoluce.

Zpívejte a točte se mé stroje,
dnes svátek já mám, neb úderka moje,
která nese hrdé jméno,
Tvoje jméno, soudruhu Fučíku,
národní hrdino, splnila svůj plán.

Soudružka Kondrová, vedoucí naší dílny,
jest naší matkou, jest naší rádkyní.
Stará se o nás, ve všem nám pomáhá.
My ji za to rádi máme a upřímně
jí děkujeme.

Zpívejte a točte se mé stroje,
dnes radost já mám,
neb národní podnik Korda v Litvínově
má takové ženy, pracovité přadleny.

Rozezpívej se, náš závode,
že nám práce od rukou jde,
říka soudruh Rezek i soudruh Chvosta,
přední naši vedoucí,
vždyť pracujeme i pro budoucí.

Učíme se a béřeme si příklad,
od sovětských lidí,
my tak jako oni
dle methody Četkycha zpevňujeme normy.


(Přást, závodní časopis bavlnářských závodů Korda - Litvínov I., 1954)
 
Velice děkuji.
V souvislosti s náborem do soutěže Puškinův památník jsem v jedné knize objevil toto dílko Majakovského:

Ешь ананасы, рябчиков жуй,
день твой последний приходит, буржуй.

Líbila se mi její údernost a hlavně, že je krátká. Jenom jsem si nebyl jistý významem posledního slova. Úplně jsem neuměl vyloučit, že je to rozkazovací způsob slovesa – buržuj! – tedy v mém chápání – konej buržoazii. O významu slova buržoazie jsem neměl ponětí, jen jsem nejasně tušil, že je to cosi protirežimního a tak jsem nechtěl riskovat případné potíže. Přednesl jsem tedy úryvek z:

Жди меня, и я вернусь.
Только очень жди...

který jsem nepřesně pochytil z mámina přednesu (ona s tím kdysi vyhrála a já jsem ani nepostoupil).
Na základce jsem měl ruštinu docela rád.
arnost Snad zas nechci tak  moks
Kamarad se kdysi ucastnil souteze Puskinuv pamatnik — te se vetsina lidi, podobne jako souteze "O zemi, kde zitra jiz znamena vcera" ucastnila za trest. Protoze neumel zadnou basnicku, rozhodl se pro zpev pisne Kamandir geroj geroj Capajev, kterou ovsem taky neumel, a to ani text, ani melodii, ale o obojim zhruba tusil v jakych ramcich se odehrava. Rozvinul velmi epicky motiv, kde prostridal nekolik velkolepych melodii, pri kterych oko nezustalo suche a nevyhral patrne jen proto, ze Capajev uz tou dobou nebyl uplne v kurzu.
Pamatuji si to trochu jinak, ale kdoví jak nás to učili. Je to strašný červ.
arnost Snad zas nechci tak  moks
Zde sem vam vyrobil myslim historicky verny otisk zacatku pisne: https://www.dropbox.com/s/6xiww92yuoure5x/Hrdina%20Capajev-converted.m4a?dl=0
Ó, děkuji. Je to jen rozmar, tak tomu nevěnujte nadměrné úsilí. Je teda zvláštní, že to nikde není nebo to neumím rusky najít.
arnost Snad zas nechci tak  moks
Mam doma sbornik, kde je snad ta pisen i s notama, tak vam to prepisu, reintepretuji.
Děkuji, jenom já to právě znám z literatury, ale neznám melodii. A youtubováním nacházím jenom nějakou jinou písničku o geroji Čapájevovi, ale bez komandíra.
arnost Snad zas nechci tak  moks
http://www.cechphh.cz/userFiles/zpevnik-cechpho-phh_2012-cast-ii-zertovne-na-sesi.pdf

25. Čapajev (Píseň o Čapajevovi)
1. |:Komandir, geroj, geroj Čapajev,
byl vsjo vremja vperedi :|

2. |:On komandoval svojim otrjadom,
veselil svojich rebjat :|

3. |:Vsje rebjata, jedut veseljatsja,
vsje spešat skorej domoj :|

4. |:Liš odin bojec byl nevesjolyj,
on byl krugloj sirotoj :|

5. |:Lučše, lučše, lučše by pogybnuť,
vo čapajevskom baju :|

6. |:Komadir, geroj, geroj Čapajev,
byl vsjo vremja vperedi :|
toho "Komandíra" bych potřeboval, ale nedokážu to najít
Zednická

Náš zedník cihlu k cihle klade,
píská si při tom "Komandíra".
V očích je slunce, v srdci víra,
a srdce je tou vírou mladé.

Ať západ obdivuje trosky,
a křičí kletby přes Kanál!
Tím poleká jen babské mozky.
Náš zedník klidně staví dál.

Dnes koupí dětem stavebnici
ať může jejich ručka taky
komíny vztýčit nad oblaky
a paláce pro pracující.

Svět dolaru dál hlavu ztrácí
a ječí plány válečné.
Jim na vzdory svou dobrou prací
náš zedník říká pevně "Ne!"

Však kdyby přece válku chtěli,
proč by se mozolná dlaň bála
do moře zahnat kanibala?
Nestaví přece pro šrapnely!

Písničku na rtech, srdce mladé,
nestaví domy, staví mír!
Náš zedník cihlu k cihle klade,
píská si při tom "Komandír"...


(text písně: Karel Biňovec; otištěno v časopise Ukazovatel našich úspěchů a nedostatků, list pracujících národního podniku Vodní stavby, Sezimovo Ústí, 1954)
 
Luděk Adámek: Raketa míru

Raketa se sovětskou vlajkou již tolik hodin letí,
ve prospěch míru demokratických dětí.
Vyzvání všem dobrým lidem zdravici,
že letí pro mír přímo k Měsíci.
Nám nevadí, že na Západě neuspěli.
Proč? Protože jejich mozky tolik nevěděly.
Oni by rádi rakety vysílaly,
však pro mír ne, pro válečné účely.
My ale víme, že žijeme v míru,
neb raketa s vlajkou je již ve vesmíru.

(Start, závodní časopis zaměstnanců Kolínské rafinérie minerálních olejů, 1959)
 
 
Mně se to taky moc líbí. Ale kdo je sakra Miško Lovič?
arnost Snad zas nechci tak  moks
Zacina to trochu jako Robert Fulgum, pokracuje jako delnicky Alan Ginsberg a konci zvolanim jako z Jak bude po smrti (nebo Wolkera).

Kvaleta.
Andrej Sarvaš: Záväzok

Odvtedy, ako sum ju zapálil,
nevyhasla.
V máji tomu bude pamätných päť rokov.
Len čo som prišiel z hôr,
do kúta potichu odložil automat,
nad hlavnú bránu pribil ovenčenú viechu,
zapálil som pec, aby ľudia vedeli -
Ján Klesniak, kurič v tehelni na Kalníku žije,
tehelňa žije,
ružovým plameňom vo dne v noci svieti
a moje oči s ňou.
Voľakedy v lete horievala a potom zhasla
na celú zimu.
Ale dnes, dnes je sezóna stále.
Čím ďalej viacej ohňa treba.

Povedal som si: toto je aj moja tehelňa,
som jej srdce, oči.
Vidím a cítím, či oheň bledne,
ružovejú tehly.

Kalník je v chotári obce Kramnička,
v ňom našli masové hroby.
Päťstotridsaťšesť mužov a žien zahynulo.
Porátajte.
Tisícsedemdesiatdva rúk.
Ako by ich bolo treba pre našu tehelňu,
uhlie hádzať do pece,
tehly nakladať na autá,
na stavby vynášať, murárom podávať.

Povedal som a je nás veľa takých,
čo sme sa vrátili domov -
živý si, ruky Ti ostaly, srdce i oči -
zapáľ pec a nedaj vyhasnúť,
keďuž v tých hroboch oči vyhasily.

Baláže postavili s mojich tehál.
Teplé domy majú Balážania.
Kus srdca do ohňa som vložil,
aby nám už nikdy zima nebola.
V breznianskej mostárni IX. sjazdu
sú moje tehly.
Pri každom novom moste, ktorým prejdem, poviem;
súdruhovia z mostárne, medzi nimi i Miško Lovič
vyrobili mosty,
ja som vypálil tehly na obrovské haly mostárne.
Súdruhovia, to je už pýcha.

Tehelňa moja neprestane svietiť.
Potom, keď strana povie - slabší plameň
v hlavnej peci udržuj
súdruh Klesniak, potom to urobím.
Nebude to zajtra, ani v päťdesiatomtreťom.
Chýba nám veľa mostov, fabrík a detských jasieľ.
Pre tie treba tehál.

Tehelňa moja neprestane žiariť
horúcim ohňom ako naša Strana.
Som jej srdce, oči, plameň živý.
Ja, Klesniak Ján, kurič v tehelni na Klaníku.


(časopis Československý svět, 1950)
 
Třeba jí ve Vlnařských závodech partyzána Emra málo platili?
arnost Snad zas nechci tak  moks
Zvlastni, jak se v zaveru autorka neustale zabyva vztahem zlata a miru, aby zakoncila zvolanim: klaň se míru a ne kovu.