Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

Téma:

Humor a zábava

Spravuje:

arnost

Může vás zajímat



Reklama



budovatel aktualne bezi na adresach http://www.budovatel.cz a

Andrej Sarvaš: Záväzok

Odvtedy, ako sum ju zapálil,
nevyhasla.
V máji tomu bude pamätných päť rokov.
Len čo som prišiel z hôr,
do kúta potichu odložil automat,
nad hlavnú bránu pribil ovenčenú viechu,
zapálil som pec, aby ľudia vedeli -
Ján Klesniak, kurič v tehelni na Kalníku žije,
tehelňa žije,
ružovým plameňom vo dne v noci svieti
a moje oči s ňou.
Voľakedy v lete horievala a potom zhasla
na celú zimu.
Ale dnes, dnes je sezóna stále.
Čím ďalej viacej ohňa treba.

Povedal som si: toto je aj moja tehelňa,
som jej srdce, oči.
Vidím a cítím, či oheň bledne,
ružovejú tehly.

Kalník je v chotári obce Kramnička,
v ňom našli masové hroby.
Päťstotridsaťšesť mužov a žien zahynulo.
Porátajte.
Tisícsedemdesiatdva rúk.
Ako by ich bolo treba pre našu tehelňu,
uhlie hádzať do pece,
tehly nakladať na autá,
na stavby vynášať, murárom podávať.

Povedal som a je nás veľa takých,
čo sme sa vrátili domov -
živý si, ruky Ti ostaly, srdce i oči -
zapáľ pec a nedaj vyhasnúť,
keďuž v tých hroboch oči vyhasily.

Baláže postavili s mojich tehál.
Teplé domy majú Balážania.
Kus srdca do ohňa som vložil,
aby nám už nikdy zima nebola.
V breznianskej mostárni IX. sjazdu
sú moje tehly.
Pri každom novom moste, ktorým prejdem, poviem;
súdruhovia z mostárne, medzi nimi i Miško Lovič
vyrobili mosty,
ja som vypálil tehly na obrovské haly mostárne.
Súdruhovia, to je už pýcha.

Tehelňa moja neprestane svietiť.
Potom, keď strana povie - slabší plameň
v hlavnej peci udržuj
súdruh Klesniak, potom to urobím.
Nebude to zajtra, ani v päťdesiatomtreťom.
Chýba nám veľa mostov, fabrík a detských jasieľ.
Pre tie treba tehál.

Tehelňa moja neprestane žiariť
horúcim ohňom ako naša Strana.
Som jej srdce, oči, plameň živý.
Ja, Klesniak Ján, kurič v tehelni na Klaníku.


(časopis Československý svět, 1950)
 
Třeba jí ve Vlnařských závodech partyzána Emra málo platili?
arnost Snad zas nechci tak  moks
Zvlastni, jak se v zaveru autorka neustale zabyva vztahem zlata a miru, aby zakoncila zvolanim: klaň se míru a ne kovu.
J. Fajtová: Hvězda míru

jako velká síla pravdy, jež se ve tmách zrodila.
Vyšla hvězda od východu, vyšla hvězda zářivá.

Světlem svým na cestu svítí, k jistému nám kroku.
Na Západě pravý opak, tam je trnem v oku.

zakladatel toho světla v Mausoleu klidně spí.
Temnou nocí hvězda svítí, v záři té se Kreml stkví,

Vše se daří podle přání, klidně dřímej věčný sen.
Národ ve stopách Tvých kráčí, dobře střeží svoji zem

Světlo rudé chrání zemi na daleké míle.
Za mořem to nesnášejí, tam mají černé brýle.

Nám to světlo není ostré, my dáme k dílu ruce.
To co Lenin připravoval, přinesla nám revoluce.

Musíme se převychovat, jak to žádá nový řád,
by z nás byli noví lidé - všechno staré pochovat.

Mír a práce - krásná slova.
Opakovat si musíš stále znova, znova.

Pracuj proto se vší síly, ne jen pro svou kratochvíli.
Mír nejvíce posílíš, když si v práci popílíš.

Nesmíme se povalovat, práci stále oddalovat.
Mír musíme budovat a ne zlato shrabovat.

Slovo "Mír", jak překrásný má tón.
Zní nám Čechům líp, než zlatý zvon.

Proto pracuj, buď na stráži,
mír ti zlato nevyváží.

Pamatuj a věř vždy slovu, klaň se míru a ne kovu.
Čest a sláva národu, který má mír - svobodu.


(Partex, 1955)
 
Julie Podhorská: Výzva

Přešlo jaro, přešlo léto
přijde zas ten smutný čas.
Zima nastoupí svou vládu,
uhlí bude třeba zas.

Všude uhlí potřebujem,
Vždyť budujem a nespíme.
Nechceme-li v zimě mrznout,
uhlí kopat musíme.

Až nastanou chumelenice,
kruté mrazy, závěje,
Tvé rubání na Ostravě
lidu všemu prospěje.

Domácnosti, školy, všichni
musí hodně uhlí mít -
továrny, by pracující závazky
své, mohli čestně vyplnit.

Nač se bránit, nač ty vády -
je to výzva naší vlády.
Přišel teď čas náboru.
Přihlaste se, mladí, staří,
přihlaste se do dolů.

Dejte všichni bázeň stranou,
odvahy si dodejte.
Kamarádům na Ostravsko,
na pomoc přispěchejte.

Do šachet sjíždějte s písní,
na práci se s láskou dívejte -
všechno škarohlídství stranou,
malomyslnosti vzniknout nedejte.

Všechno staré pochovejte,
teď je jiná doba.
Vy jste mládež zdravá, silná,
Vy jste mládež Gottwaldova.

Mládeži máš osud státu v rukou,
jednou národ povedeš.
Chceš-li toho hodna býti,
ukaš nám co dovedeš.


(Partex, závodní časopis zaměstnanců n.p. Vlnařské závody partyzána Emra, Nová Včelnice, 1954)
 
 
 
Jan Pilař: Traktoristka

Bouřlivý traktor ztichl ve tvých dlaních
na velkém dvoře strojní stanice.
První jsi vyjela a poslední se vracíš
s očima lesklýma jak černá zornice.

Zdravím tě, ženo, v modré kombinéze,
provoněná jarním větrem a olejem.
Teď jako kdyby s tebou na dvůr vjela
široká, těžká, rozoraná zem.

Už se jí nelekáš a necítíš k ní zášť,
jako když sloužilas před lety ve dvoru.
Teď už tě nedusí, teď letíš jako pták
přes pole družstevní na hřmícím traktoru.

Teď jedeš přest lány, svobodné, bez mezí,
z kterých už boháči ujídat nemohou
chléb lidem v pastouškách, děvečkám ve stáji
a nuzným bezzemkům pod širou oblohou.

Teď jedeš ve slunci a vítr pročesává
tvé vlasy smolnaté hřebenem ohnivým.
Teď jedeš zítřkům vstříc, o kterých se ti zdává,
když večer usínáš znavena vítězstvím.

Proto jsi přišla, jak jedna z prvních žen,
sem mezi soudruhy do strojní stanice,
kde v bouři traktorů se rozezpíval sen
o příštím životě družstevní vesnice.

Proto jsi přišla a nedala ses zlomit,
i když se smáli ti, i když ti škodili.
V pěsti jsi svírala dvacepět černých koní,
za tebou padaly hektary obilí.

Za tebou vstávala ze spánku celá zem,
lidé tě slyšeli a okna otvírali.
A přišly zástupy mladých mužů a žen,
aby tak jako ty minulost přeorali.

Zdravím tě, ženo v modré kombinéze,
zdravím tě, rozesmátá údernice.
Připíjím na zdraví tvé síle a tvé něze
a všem, kdo za tebou jedou teď na vesnice.


(otištěno v časopise Ladovák, závodní časopis zaměstnanců n.p. Lada, Soběslav, 1955)
 
arnost Snad zas nechci tak  moks
JeromeHeretic #Black matter lives!  (Stephen Hawking)
Tohle by mel Babis vybalit na horniky z Darkova!
Erich Sojka: Bulačská častuška

Ostravaci, Karviňoci,
vám patří ta častuška,
posluchejtě, co vam dněska
zazpivame do uška:

Nadavatě na robotu,
kdekdo malo peněz ma!
Ale čemu je to všecko,
v tym se nikdo něvyzna.

Bulači a absenteři,
fluktuanti, marodeři,
to su uni co bez lasky,
utahli vam opasky.

Každy přece do pěruna,
vypočitať može se,
kolik peněz každa tuna,
vašim kapsam vyněse!

Bulači a absenteři,
fluktuanti, marodeři,
oni tuny něrubu!
Ti chcu vašu zahubu.

A jak něsu uhla tuny,
ktere zrobily by hic,
tak němožu byť koruny -
a bez korun - nima nic!

Bulači a absenteři,
fluktuanti, marodeři,
ti vam z kapsy kradu zisk!
A proto je valtě v pysk!

Uhla něni na topení,
však to každy dobře zna,
a v rodinách se proklina -
od podzima do března.

V bulačech a absenterech,
fluktuantech, maroderech,
v tych najdětě přičinu,
ti z vas robiu zmrzlinu!

Na robotu nadavatě,
že ji matě nad hlavu,
a že vůbec čas němatě,
na kino a zábavu!

Bulačům a absenterům,
fluktuantům, maroderům
za to nejprv nabijtě,
bo i na nich robitě!

A tym všeckym, Ostravaci,
sami trochu vinni stě,
že ty lidské pijavice
netrestatě na místě!

Bo bulači, absenteři,
fluktuanti, marodeři,
proto enem bulaju,
bo z vas strachu němaju.

Poučeni z teho plyně,
pro každého i pro vás:
v Ostravě a na Karvině
pořadek už zrobtě raz!

Bulače a absentery,
fluktuanty, marodery
za kravatel třeba brať -
šviňským krokem k praci hnať.

A komu to, Ostravaci,
něni možna po chuti,
ať se o tym sam přesvědči -
ať jich robiť přinuti!

Bez bulačův, absenterův,
fluktuantuv, maroderuv,
lepši budě všeckym hneď,
radostnější budě svět!


(Hlas Doubravy, závodní časopis zaměstnanců Dolu Doubrava v Doubravě, 1956)
 

Důlní neštěstí na dole Dukla

V poslední době můžeme sledovat v tisku a televizi zprávy o důlním neštěstí na dole ČSM na Ostravsku, v němž po výbuchu plynu zahynulo 13 horníků. Vyhledávají se a tisknou statistiky obdobných neštěstí za desítky let pozpátku, ale opomíná se to největší neštěstí v roce 1961, kdy 7. července na dole Dukla v Havířově-Dolní Suché zahynulo 108 horníků, a také na Hodonínsko, kde v lignitovém dole (rovněž Dukla), voda zaplavila důl i s horníky. Proč doplňuji statistiky právě o doly Dukla? Jeden z těch 108 horníků byl bývalý občan Bořetic Antonín Borkovec. Narodil se v Bořeticích právě na svátek sv. Anny v roce 1942, kdy je v Bořeticích velká pouť, do rodiny pekaře a básníka také Antonína Borkovce. Bylo mu tedy v době neštěstí 19 let. Vyučil se horníkem a pracoval na dole Dukla. Jeho otec pracoval po roce 1945 jako pekař v pronajaté pekárně v Brně, a protože měl početnou rodinu, vyslyšel lákání náborářů a šel pracovat na Ostravsko, nejprve jako horník a pak jako redaktor hornických novin, a syn šel tedy v jeho stopách. Pan Borkovec nikdy nezapomněl na Bořetice a vždy se k nám vracel. Po roce 1989 i s jeho kamarády spisovatelem Jaromírem Tomečkem a hudebním skladatelem Antonínem Michnou, pro kterého psal texty k jeho písním, z kterých některé zlidověly. Pekárna byla na obchodě pana Mlýnského, ke kterému jezdil i Jakub Deml. Pan Borkovec vzpomínal mnohokrát na to, jak P. Deml choval malého Tonika na klíně...

(Bořetické listy, duben 2019)

---



---

zmínka a ukázka z pekařské tvorby Antonína Borkovce zde: Jiří Balabán, Pavel Studnička: Pečení chleba v české literatuře

---

Antonín Borkovec: Bořetice

Schoulená vesnička uprostřed kyprých polí,
kde zlátne pšenky, kukuřice plný klas,
s balzámem pro všechny, které snad srdce bolí
s vinnými sklepy, které kryje sráz.
Tam každou neděli se schází po kázání
občané dobří, věrný lid
a v sotůrku si odnáší poklad strání,
jenž ke cti země se má pít.
Ten Modrý Portugal, jenž jazyk sladce svírá,
dar země slovácké, jež krásně sníc
v zahradě vinohradů krásu rozprostírá
okolo našich Bořetic.

(Bořetické listy, březen 2015)
marin72 marin 
to je tak krásný!!! všechno!!
Tvorba Antonína Borkovce v časopise Havíř Rosicka

Sbíječka zpívá

Nesvítí sluníčko,
nezpívá skřivan,
nevoní luhy.
Jenom ty, sbíječko,
a s tebou kahan,
jste mými druhy
v podzemní říši.

Kahan mi zazáří,
sbíječka zpívá,
zavoní uhlí...
Umazanou tváří
štěstí zachvívá,
starosti zmizely,
mám radost z díla...

(1955)

---

Škoda chvil

Jména na černé tabuli.
Černá barva smutek značí,
dva ze stěny zase bulí,
celý kolektiv se mračí.

Škoda chvil, kdy nepracuješ,
škoda všech těch hodin,
o teplo tak připravuješ
mnoho našich rodin.

Uhlí, které nenakopals,
ve fabrikách chybí,
mají proto na nás dopal!
Tobě se to líbí?

Pověz mi, nač myslíváš,
zatímco my bez oddechu...
ty zbůhdarma tratíš čas,
máš, ty, vůbec srdce, hochu?

Rychle život, rychle běží,
nic už nevrací se zpět,
vina zlé svědomí tíží,
my i bez tebe jdem vpřed!

Řekni, co s tebou na lodi,
jež k velikým cílům pluje...?
HRDINOVÉ SE NERODÍ,
TY TEPRVE ŽIVOT KUJE!

(1955)

---

Plníme plán

Nad Zastávkou hvězdy jas
září dlouho do noci
a hlásá, že nastal čas,
kdy už naši horníci
s dynamickým elánem
zvítězili nad plánem.

Jen tak, chlapci, jen tak dále
úspěchům svým spějte vstříc,
ať vám hvězda svítí stále,
neopusť vás štěstí víc.
Věřte ve svou tvrdou pěst,
ta ochrání dolu čest!

(1956)

---

Havířův pozdrav

Černý pozdrav od havíře
dobré lidi zahřeje,
proudem valí od pilíře,
jak na řece peřeje.

Teče uhlí, v žlabech hučí
a řítí se do vozů,
že až v srdci rozezvučí
radost z tempa provozu.

Černý pozdrav od havíře
život činí radostným,
sílí lidstvo v pevné víře,
že zachován bude mír!

(1956)

---

Alkohol a absence

Od šachty k silnici
dřevěné schody,
s výplatou horníci
jdou do hospody.

Kořalka na pultě,
pivo se pění,
opilý na kutě
k práci chuť není.

Známý problém přece
každého dolu:
kořalka, absence,
souvisí spolu!

Hospody v Zastávce
jistě plní plán
a co mají více
to zas chybí nám.

Ve Zbýšově, v Oslavanech
není prohibice,
není to tam tedy jiné,
jako na Zastávce!

Koho se to netýká
považuj to za vtip -
ostatní jak v zrcátku
vidí tu svůj typ.

(1956)

---

Ke dni horníků

Na své jméno hrdý buď,
tvé práci pak budiž čest,
jen směleji vypni hruď
a pevně zatni svoji pěst!

Žes první, nám dílo ukazuje,
které národ tobě svěřil -
a to havíře zavazuje!
Vždyť všechen lid ti věří,
věří ve tvé neúnavné ruce,
naději klade v bohatýrské srdce,
jež nechce znát chvil ticha, klidu.

Proto havíři, vpřed a jenom výše,
ať ve stěnu sbiječka píše,
že rád a věrně sloužíš lidu!

(1956)

---

K dluhu 250.000 tun uhlí v okrese

Bezručův havíř, když kladivo své zved,
tu Ostrava se chvěla a třásli se páni.
Zdá se, jiné havíře že máme teď,
kteří s plánem servat netroufnou si ani

a tisíce tun uhlí, jež sloužit měly lidem,
měnit v teplo se a v ocel tavit rudu,
ve slojích zahálet nechávají s klidem.
Slyš, havíři, což nemáš ani trochu studu

před soudruhy z hutí, dopravy a továren?
Patří Bezručův havíř už minulosti jen?
Bojuj tak, ať směle můžeš říct:

Pro svou vlast jsem všechny síly dal,
kolik uhlí třeba, nakopal!
Vždyť jsem horník, kdo je víc?

(1956)
 
K. Mičola: Za člověka

(báseň věnovaná účastníkům školení masově-kulturní práce v Ústí n. O., konaného od 19. září do 2. října t. r.)


Až se teď vrátíš na své pracoviště, do své dílny,
bojuj svou prací, láskou za člověka,
aby se velká lidská řeka
přes překážky drala. Pomáhej, buď silný!

Až budeš sázet články o vesnici
a o plnění plánu v našich dolech,
až budeš se synem svým mluvit o úkolech
mluv činem, který vzbudí všechny spící!

Až budeš zpívat písně svého lidu,
zpívej je prostě, aby rozuměl Ti,
až budeš zítřek hledat, hledej děti,
jež nesmí poznati naši dávnou bídu...

Až se teď vrátíš domů, do rodiny,
bojuj svým srdcem za lidi,
i za ty, kteří ještě nevidí,
že život roste kolem, že je jiný!


(časopis Dílo zaměstnanců závodu Jiřího Dimitrova, Orbis 3, 1954)
 
popcorp S tim káblošem  se nekamaraď
Tisíc vykřičníků
hrozná svoloč tyhlety kotlíkářky!




 
skvrna_od_kreozotu skvrnu pořídíme snadno 
MC Bogoč celkem nakládá.
arnost Snad zas nechci tak  moks
Bumelanti a simulanti zni jako dobry namet na vzor orientalniho koberce.