Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

Téma:

Humor a zábava

Spravuje:

arnost

Může vás zajímat



Reklama



budovatel aktualne bezi na adresach http://www.budovatel.cz a

stromovous - svobodný muž dobrých mravů a  nesvobodná žena pochybných mravů.
Když později do vsi přijela znovu komise k identifikaci s jinou skupinou žen, nastal zcela opačný problém – všechny v ní poznávaly svoji dceru.

!!!

arnost chtěla by více  těla i líce
Zoja A. Kosmoděmjanskaja
 
notorius: Koupil jsem to za patnáct korun v antikvariátu Kant poblíž Národní třídy v Praze. Mají tam celej regál totalitní literatury. Ještě jsem tam pořídil od stejného autora za stejnou cenu Začínáme žít (Pedagogičeskaja poema) a na doporučení prodavačky Příběh o Zoje a Šurovi o historicky pochybné, hrdinné, fašisty popravené partyzánce Zoje Kosmoděmjanské ("Je nás dvěstě milionů. Všechny nás nepověsíte. Stalin přijde!"). Vlajky na věžích měly náklad min. 50000, takže se ještě určitě nějaké povalují, ale svůj výtisk ti klidně přenechám, jestli tě neodradí, že nejlepší momenty z knihy jsem tu již reprodukoval.
vytrznik Hodné kluky si nikdy nezapamatují -  na zlé nikdy nezapomenou
Udělal jsem se třikrát a i mozek teď pracuje docela jinak.
 
stromovous - svobodný muž dobrých mravů a  nesvobodná žena pochybných mravů.
To je psycho.
notorius nebuď mrzutý,  buď šťastný!
!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! to chci!
Dnes jsem dočetl Vlajky na věžích od A. S. Makarenka (Praha, Svoboda, 1952). Jde o obrázek z pracovní kolonie pro bezprizorní mládež, kde se ve třicátých letech mocí jednolitého kolektivu pod vedením radikálně moudrého Zacharova ("Mnohdy, trestajíce člověka, vyjadřujeme tím úctu k jeho lidství.") přetvářejí výrostci a výrostky v socialistické lidi. Čtenář do kolonie přibyde spolu s původně individualistickým a vzpurným Igorem, milým a pracovitým Váňou, krásnou a původně lehkou Vandou ("Já nejsem holka, já jsem kovodělník.") a ryšavým živlem Ryžikovem. Kniha končí v patetickém finále, kdy kolonisté dokončí celoroční plán v srpnu, údernou prací symbolicky zlikvidují staré stroje a dílny, na které si po celou knihu stěžovali, dokončí stavbu nového závodu na vrtačky a osvobodí tak socialistickou vlast z okovů dovozu. Autor dosahuje hlubokého rozkladného účinku na mysl čtenářovu zvláštním psychedelickým stylem psaní a originální prezentací dystopie coby utopie. Za zmínku možná stojí i častá newspeaková adjektiva nevelký, nehlasitý, nevysoký apod. Nabízím pár ukázek:

Mladší chlapci jsou přeřazeni k soustruhům:
A teď najednou je Filka soustružníkem, Kirjuška je soustružníkem, Peťka Kravčuk je soustružníkem, ba i Váňa Galčenko, jenž do nedávna znal jen technologii černého krému na obuv je, je rovněž soustružníkem! Kovosoustružník! Každičké slovo a zvuk, jež s tímto povoláním souvisí, rozechvívá tělo jako mámivá hudba; váš hlas nabývá mužnějšího zabarvení, chůze se stává klidnější a v hlavě se vám rodí a zároveň se hned řeší nejvážnější otázky života. I vaše oči vidí jaksi nově, i mozek pracuje docela jinak.

Kuriózní praxe přežitých starých hodnot:
Veškerá tajemství kolonie se před ní zponenáhla odhalila. Jeden z jejích prvních objevů byl, proč mají dívky tolik polštářů. Ukázalo se, že příčina toho tajemství je velmi jednoduchá, ba až komická. Z nejasných důvodů však ji znaly toliko dívky; chlapci byli vždy ochotni upadnout nad tím podivným zjevem do rozpaků a dokonce podezřívat hospodářskou správu z nespravedlivosti. Celé tajemství záleželo v tom, že se vždy po šesti dnech vyměňovalo ložní prádlo a že chlapci, stahujíce povlaky, nikdy nevěnovali pozornost několika pírkům, jež uvázla na povlacích. Tato pírka poletovala po pokoji, padala na podlahu a ten, kdo měl právě službu, vymetal je na chodbu. Dozorčí na chodbách pak byli povinni odklidit je. Nikdy však to nemusili dělat. Časné ráno, již před prvním signálem, dívky vždy ta pírka sesbíraly. A právě v tom byla příčina, že podušky stále tloustly a že přišla i chvíle, kdy vznikl nový polštář. Podušky chlapců naopak pořád hubly a posléze nastal okamžik, kdy hospodářská správa mrzutě tento zjev konstatovala a došla k závěru, že bude nutno znovu nakoupit peří a polštáře naplnit. A jelikož chlapců bylo mnohem více než dívek, měl tento vývoj dost bouřlivý ráz. I Vanda si brzy našetřila menší zásobu pírek; uschovávala si je do kapesníku v nočním stolku.

Rozhovor o vedoucím inženýru nového závodu:
"Ale je to zlostný dědek!" řekl Torskij.
Zacharov, aniž ustal v práci, mu odpověděl:
"Ne, Víťo, to není zlost, to je vášeň."
"A k čemupak?"
"Vášeň... k ideji!"

Závěr:
Život pokračuje a zápas trvá. Trvá však i radost, kterou si kolonisté v životě již vybojovali, a pokračuje i láska. Igor Čerňavin, jehož veliká ústa vyjadřují nyní nejen ironii, ale i sílu, kráčí vpřed a v jeho ruce je ruka Oksanina. A Vanda Stadnická, matka i žena, údernice na závodě, jde také vpřed, a kdykoli vzpomene na své někdejší nezdary, usmívá se. I Váňa Galčenko a celá čtvrtá brigáda - ta slavná nepřemožitelná čtvrtá brigáda - postupují za stříbrně znějícího pochodu kupředu a vedle nich se valí i ostatní brigády, veliké brigády pracujících SSSR - historické brigády třicátých let.
 
Anabel Lee pubertalni, nevzdelana a vasnemi  zmitana chamrad a mrzka luza
to je nadhera, s chuti bych to zarecitovala :D
 
MaschinenFuhrer Единство Осетии,  независимость Абхазии!
pěkné
 
Básnička od Samuila Maršaka z knížky Krásný den (SNDK, Praha, 1956), přeložil Jiří V. Svoboda
------------------------------------------------------

BOJ S DNĚPREM

Řekl člověk Dněpru: "Hleď,
postavím ti v cestu zeď.
Budeš skákat
s výšiny,
budeš točit
turbiny."

Řekla na to voda: "Ne!
To se nikdy nestane!"

Do pilířů řeka dravá
vrhá prudké příboje.
Člověk se však s řekou dává
do boje, do boje!

Do boje,
stroje,
se všech stran!
První jde
jeřáb
velikán.
A dlouhou rukou
zdviháku
buchary zvedá
na háku.

Jde vrtač
těžce jako slon
vztekem
se celý třese on.
Chobotem řinčí
ve střehu.
Již bije do skal
na břehu.

Jde parní bagr,
nemá klid.
Pořád jen musí
v zemi rýt.
Rýt hlavou
mezi kamením
a za ním
pára,
prach
a dým.

Kde houpaly se plachetnice,
zdviháky vidíš lopotit se.

Kde vítr hvízdal na rákosí,
do auta bagr hlínu nosí.

Kde ryby dříve měly klid
trhá teď skálu dynamit.

Na břehu Dněpru signál hoří,
to levý břeh se rozhovoří:
"Vyrobili jsme betonu
tři sta třicet tři vagonů.
Kubíků hlíny -
těch jsme dodnes
děvět set dvacet
dali odvést.
Vše v pořádku,
všechno jde hladce.
A co tam u vás,
jak jde práce?"

Za Dněprem signál světlem hoří
a pravý břeh se rozhovoří:
"U nás
každý exkavátor,
každý jeřáb,
každé auto,
každý bagr
v boji svém
staví slunce
nad Dněprem.

Ať je den,
ať noc tu je,
dnem i nocí,
dnem i nocí
dělník
s Dněprem
bojuje.
Do výšky i do šíře
rostou ze dna pilíře.

Jen ať do nich buší pěna,
sahá jim jen po kolena."

Řekl člověk Dněpru: "Hleď,
postavím ti v cestu zeď.
Aby voda, kterou zdolám,
řítila se
v závrati,
poháněla strojům
kola,
hnala vlaky
po trati.

Aby vody
tolik sudů
nepřišlo již
nazmar nám,
pomáhalo
dobýt rudu,
dalo život
továrnám.

Aby bohatl kraj
žitem,
uhlím,
rudou,
železem,
aby naše slunce
svitem
rozehřálo
celou zem.

Aby pluhy
elektřina
hnala
černou ornicí,
aby lampy
svítily nám
večer
v každé ulici!"
 
S_M_Lomoz Zima, vlhko  a do práce!
Metro, dobrý den aneb Ozzy by se divil...
 
chlopok na poljach
schanim kompletni rusky budovatelsky text na americkou lidovou Pole s bavlnou. mam tak 3 sloky ale neni to presne...nema nekdo origos pripadne s nahravkou
 
Paroubek v náklaďáku pronásleduje voliče :))
S_M_Lomoz Lomoz je hodný.  Lomoz je šikovný!
To mi připomíná jeden film...
 
vytrznik Hodné kluky si nikdy nezapamatují -  na zlé nikdy nezapomenou
Tyvole.
 
Orange Ken
 
Tito
 
Republika Srpska
 
CountZero - What the fuck  have you done lately?
ok, dnes tu pristane!!!!!!
 
vytrznik Hodné kluky si nikdy nezapamatují -  na zlé nikdy nezapomenou
Dá, ve FireFoxu např. DownloadHelperem přímo z prohlížeče.