Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

Téma:

Humor a zábava

Spravuje:

arnost

Může vás zajímat



Reklama



budovatel aktualne bezi na adresach http://www.budovatel.cz a


 
Vlasta Čmugrová: První meziplanetární let

Po vánocích znenadání
jak, nevíme ani sami,
velká zpráva přišla tu:
"Svaz vypustil raketu!"
Na západě hlavy věsí,
úspěch Sovětů je děsí,
vždyť nemohou dosíci
vylétnout si k měsíci!
Kapitalista se třese -
jak si to raketa nese!!
Kolik váží?? Mnoho uncí
míří si to - přímo k slunci!
V Americe přemýšlejí
jaké zázraky se dějí.
Sami nezmohou se na nic
ostudu jen mají navíc!
Kosmická raketa kol slunce září
všem pánům "válkařům" plány maří.
Dnes není pochyby - všechno svědčí -
sovětský vědec - západního předčí!


(snad Přást, závodní časopis bavlnářských závodů Korda - Litvínov I., snad 1958?)
 
Zdeněk Koníček: Družice

Druhý den nového roku,
rozhlas i tisk přinesl novinku:
vypuštění nové družice,
která má dosáhnout Měsíce.

Dále pokračuje v letu,
kosmická raketa Sovětů,
znovu dokazuje celému světu,
že žijem v atomovém věku.

Zprávu podala pozorovací stanice:
mihla se družice kolem Měsíce,
hnána je raketou
a stane se Sluneční planetou.

Odhaluje nesmírná tajemství vesmíru
pro další let kosmických korábů,
není ta doba ani tak daleká,
kdy nás uvítá nová planeta.

Co bude dále, to nám kosmický koráb nepoví
i když se na nás nezlobí,
stále si pokračuje v letu,
přeje mír a pokoj celému světu.


(Vesnické noviny Rozvoj Židlochovicka, 1959)
 
Husovský: Raketou do vesmíru...

Zvedněme všichni vína plné číše
na zdraví stvořitelů rakety!
Jak orel vzlétla do vesmírné výše,
kde dosud létaly jen planety.

Jak myšlenka, jež nezná hranic světa,
vznesla se hrdě na cestu všech cest,
až tam, kde Mars a Venuše jen létá
uprostřed tichých démantových hvězd,

až tam, kam lidstvo po tisíciletí
v úžasu němém zvedalo svůj zrak.
Až tam dnes jako nová hvězda letí
a létat bude volná jako pták

pro věčnou slávu vítězného díla,
jež razí cestu dálných do světů,
v nichž jako prvá ze všech zazářila
hrdinná vlajka země Sovětů.

Zvedněme ke rtům vína plné číše
rakety tvůrcům všichni na počest!
Nechť jejich "Sputnik" vzlétne ještě výše
až do blízkosti démantových hvězd,

aby všem lidem dával pevnou víru
v nový a lepší budoucnosti svět,
v němž národy žít mohou věčně v míru,
v přátelství pravém a bez války, běd.


(Vesnické noviny Rozvoj Židlochovicka, 1959)
 
Teď koukám, že Josef Husovský jsem vzal z Národní knihovny. V Rozvoji Židlochovicka je Únorové vzpomínání podepsané J. Husovský, Vám mládí zpívám Husovský a Veliký Říjen Jan Husovský. Tak kdoví jak to je.
Josef Husovský: Veliký Říjen

Jak je to dávno, přes čtyřicet roků,
kdy rozhodný boj v ruské zemi vzplál!
Aurory výstřel zahřměl do útoku
na poslední již nepřátelský val,
za jehož hradbou byly plné stoly,
radost a pravé lidské lásky svět,
v němž neznámým je se žebráckou holí
od města k městu jít a hladovět,
kde země svoje bohatství a plody
jak matka dává spravedlivě všem,
kde místo hrůz otrocké nesvobody
je lidské štěstí všude domovem.

Jak je to dávno, přes čtyřicet roků,
kdy ruský lid do rukou vládu vzal!
Nadšení vystřídalo slzy v oku
a šťastný úsměv ve tvářích všem hrál,
stamilióny rukou do svých dlaní
kladiva vzaly, pluhy, traktory,
zem celá zněla písní budování
všem dávným nepřátelům navzdory,
do netušené rozkvétala krásy
jak čarokrásný pohádkový květ,
jímž sovětský lid pro věčné již časy
ozdobil k lepším zítřkům jdoucí svět.

Jak je to dávno, přes čtyřicet roků,
kdy ruský národ volně začal žít!
Aurory výstřel zní však do útoku,
jak před lety a věčně bude znít,
neboť je třeba pokračovat v boji
proti nového světa kletbám všem,
až všechno lidstvo svoje síly spojí
a štěstí nebude již pouhým snem,
až místo války bratrství jen pravé
chorálem lásky rozezpívá kraj
a úsměv v líci jako slunce žhavé
promění každý den náš v slunný máj.

Jak je to dávno, přes čtyřicet roků,
kdy Sovětský stát cestu nastoupil
podoben řece nejprudšího toku,
jíž zastavit dost nikdo nemá sil,
za cílem svým jak řeka k moři spěje
a slaví jeden úspěch za druhým,
plníce listy slávy epopeje
práce a vědy hrdým vítězstvím,
neboť tu štěstí rodí země celá
a srdce plní radost bezmezná,
vždyť na Měsíc až, dnes už doletěla
sovětské země vlajka vítězná.

Jak je to dávno, přes čtyřicet roků!
Každý však na to vzpomene si rád,
vždyť Sovětský svaz s námi bok po boku
usiluje o nový světa řád,
o nový život, o lásku a víru
ve šťastný zítřek národů všech mas,
abychom všichni mohli žít jen v míru,
ve světě plném nepoznaných krás...
Kéž po staletí plamen revoluce
dál plní srdce světa národů,
abychom všichni spolu ruku v ruce
mohli dát všemu lidstvu svobodu.


(Vesnické noviny Rozvoj Židlochovicka, 1959)
 
Josef Husovský: Vám mladí zpívám!

Vám, mladí, zpívám prostinkou jen píseň
vytrysklou z hloubi srdce v pravý čas,
aby až slovem svým k vám rozezní se,
letěla k srdci každičkého z vás.

Vám, mladí, zpívám vlasti melodií,
jež jako matka na vás myslí jen,
protože dnes už vaše ruce vijí
věnec, jímž národ bude ověnčen.

Vám, mladí, zpívám písní našich polí,
jež z vaší práce plodů dají dost,
aby již nikdo se žebráckou holí
nemusel prosit o holou jen kost.

Vám, mladí, zpívám písní budování,
chorálem hutí i továrních hal,
by každý z vás jak my kdys bez váhání
celé své srdce s radostí jim dal,
by každý z vás dal jarou svoji sílu,
svůj mladý elán i své lásky cit
vlasti a budovatelskému dílu,
z nějž celý národ v štěstí bude žít.

Vám, mladí, zpívám píseň plnou jasu,
aby vás hřála jako slunný den,
v němž tiše šumí moře žitných klasů
pod nebem modrým jako vzkvetlý len,
aby vám dala napít z vlasti slávy
než vykročíte do života bran...
Zvedněte všichni hrdě svoje hlavy,
nedbejte lání z nepřátelských stran,
buďte jak z žuly, milujte svou práci,
bez pesimizmu jděte žití vstříc,
starý řád světa jako sen se ztrácí
a nový je nám bližší víc a víc,
věřte jen straně a dělnické třídě,
jež dost má přátel širém na světě,
kteří dovedou plout až k Antarktidě
či vztáhnout ruce k dálné planetě,
kteří nám dali celé svoje srdce
jak bratr bratru pro věčný již čas
a kteří s námi půjdou ruku v ruce
vydobýt světu život plný krás...

Vám, mladí, zpívám prostinkou jen píseň
vytrysklou z hloubi srdce v pravý čas,
aby až slovem svým k vám rozezní se,
letěla k srdci každičkého z vás,
abyste je své vlasti navždy dali,
by každý z vás tak jak my ji měl rád!

Vám, mladí, zpívám, abyste se stali
novou a silnou směnou našich řad!


(Okresní konferenci ČSM věnuje Husovský,
Vesnické noviny Rozvoj Židlochovicka, 1959)

 
J.H.: Budujeme

Doma, ve škole, v dílně
společně se všemi
budou pionýři budovat
svou českou zemi.

Dlouhými řadami
kupředu jdem,
my u nás co nejdřív
socialismus dobudujem.

Strana KSČ
zbavila nás žalu,
teď jdeme dohonit,
ba ještě předhonit
země kapitálu.

Veselé tváře, radost a smích,
jsou lékem našich ran,
jen dobrou snahou všech,
splníme druhý pětiletý plán.

JZD nám rostou,
chleba máme dosti,
hladu teď nemáme,
už je po starosti.

Země naše zpívá
nad krásou úrody,
neb nám stále rostou
překrásné závody.


(Olomoucká jiskra, 1958)
jo tady ještě jeden J. H. z Olomoucké jiskry, to je prostě moc velký rozdíl od Josefa Husovského:
arnost Snad zas nechci tak  moks
V tom nastroji, ve kterem se to generuje je bohuzel chyba a kdyz reknu, ze to chci setridit, tak to cele spadne. Nechce (nemam cas) to prilis zkoumat, tak jsem to zatim ponechal v teto castecne funkcni verzi.
to je super. třeba se to bude hodit, jestli začnu přepisovat ty stovky stránek, co mám nafocené z Tvorby, Směny, Československého vojáka... stejně jako u rejstříku autorů nechápu teda, jak tam (ne)funguje řazení, ale já jsem neinformatik.
Od Josefa Husovského tu mám ještě asi dvě básničky a jsou takové milé. Národní knihovna taky tvrdí, že v roce 1960 vydal v Židlochovicích vlastním nákladem sbírečku Zpívající fontána.

Tady ten J. H. je moc přísnej, tak si myslím, že je to někdo jiný. Dám sem ještě toho Husovského a můžete také porovnávat.
arnost Snad zas nechci tak  moks
Udelal jsem restrik vydani

http://budovatel.cz/vydal.phtml/

(casem osetrim nejake detske nemoci)
 
arnost Snad zas nechci tak  moks
Josef Husovský: Únorové vzpomínání

Jak tažný pták přes moře azurové
v předtuše jara letí v naši zem,
tak vzpomínky na chvíle únorové
vrací se tiše do srdcí nám všem.

A byť to bylo jedenáct již roků,
jsou stejně živé, silou kypící,
jak byla píseň, jejíž každou sloku
pěl hrdý lid, jda pražskou ulicí.

Jsou stejně čisté v památné chvíli
jak sněhové vločky z nebes polštáře,
jež usedaly jako motýl bílý
soudruhu Gottwaldovi do tváře.

Jsou stejně silné jak dělníků pěsti,
jež k přísaze se slavné zvedly v ráz,
když semknuti jsme stáli na rozcestí
v památný tenkrát únorový čas.

Jsou stejně žhavé jako byla touha
zachránit naší vlasti čistý štít,
který nepřátel okupace dlouhá
nemohla ani stínem poskvrnit.

Jsou stejně sladké jako úsměv matky,
pro jejíž děti celý národ vstal,
aby jim naší země drahé statky
pro věčné časy čestně zachoval.

Aby jen ony byly u nás pány
a mohly žít bez strachu z války běd,
v radosti jen nad rozkvetlými lány,
jež nedají nikomu hladovět.

Jak tažný pták přes moře azurové
přilétá každým rokem v naši zem,
nechť vzpomínky na chvíle únorové
vždy navrací se do srdcí nám všem.

Abychom stále, třeba po staletí
jak tenkrát v slavný únorový čas,
dovedli bít se za národa štěstí,
za nový svět, za život plný krás!


(Vesnické noviny Rozvoj Židlochovicka, 1959)
 
 
 
J.H.: Co odpovíš?

Co odpovíš, až se tě jednou zeptá tvoje dítě,
když bude hladit tvoje ruce:
"Tatínku, cos dělal tehdy,
když byla ta květnová revoluce?
Že jsi bojoval o naše štěstí,
vždyť máš tak velké a silné pěsti!"

Co odpovíš, to opravdu nevím,
až poprosí tě synek hlasem svým:
"Vypravuj, tati, jak dělníci šli do ulice,
víš o tom únoru,
moře dělníků šlo tehdy a s nimi šly dělnice
zúčtovat s tou chátrou prodejnou a zrádnou,
že jsi byl připraven dát jim ránu pádnou...

Co odpovíš své malé dceři?
Víš, že tobě, tatínkovi, věří,
až na klíně ji houpat budeš,
a zeptá se tě třeba:
"Tatínku, jak přičinil ses prosím,
že máme dost chleba,
že máme práci a žijeme v míru,
že jsi též přiložil svoji ruku k dílu!"

Co odpovíš až tvůj spoluzaměstnanec se tě bude ptáti:
"Cos dělal, když dusili nás okupanti,
cos dělal, když se psal rok čtyřicátý pátý,
cos dělal v únoru, co děláš dnes, kdy bojujeme,
abychom v tomto boji zvítězili
a mír všem na světě zajistili?

Neodpovíš! Myslíš jen na sebe
a na to svoje já. Nikdy nepohnul
jsi prstem, pro blahobyt lidí,
vždy jsi bral jen pro sebe.
Ty se ani nestydíš, druzí se
však stydí za tebe.

Že jsi zrádce a zbabělec,
nese se zbytečně světem,
tím neprospěješ národu,
ani svým malým dětem.

Dost je ještě mezi námi
zrádců, sabotérů, příživníků,
chytráků i hlubců, kteří jsou nám na obtíž jak včelkám hodně trubců.

Tito všichni z plné mísy
s námi jedí i když ji neplnili,
a jejich práce je jen taková, aby nám uškodili.

Jsi-li ty snad mezi
těmi, co dnes stranou stojí,
je ještě čas, abys našel místo
v dnešním boji.


(Olomoucká jiskra, časopis zaměstnanců železničního uzlu v Olomouci, 1959)
 
Spíš ne? Hledal jsem jeho jméno ve spojení s tím časopisem a vypadl z toho nějaký stejnojmenný esenbák, tak bych to tipnul spíš na něj. Přecejenom ratata ratata esesáky odčítá je imho jinde než Pohanské eklogy s Ivanou.
arnost Snad zas nechci tak  moks