Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

Téma:

Humor a zábava

Spravuje:

arnost

Může vás zajímat



Reklama



budovatel aktualne bezi na adresach http://www.budovatel.cz a

arnost Snad zas nechci tak  moks
V tom nastroji, ve kterem se to generuje je bohuzel chyba a kdyz reknu, ze to chci setridit, tak to cele spadne. Nechce (nemam cas) to prilis zkoumat, tak jsem to zatim ponechal v teto castecne funkcni verzi.
to je super. třeba se to bude hodit, jestli začnu přepisovat ty stovky stránek, co mám nafocené z Tvorby, Směny, Československého vojáka... stejně jako u rejstříku autorů nechápu teda, jak tam (ne)funguje řazení, ale já jsem neinformatik.
Od Josefa Husovského tu mám ještě asi dvě básničky a jsou takové milé. Národní knihovna taky tvrdí, že v roce 1960 vydal v Židlochovicích vlastním nákladem sbírečku Zpívající fontána.

Tady ten J. H. je moc přísnej, tak si myslím, že je to někdo jiný. Dám sem ještě toho Husovského a můžete také porovnávat.
arnost Snad zas nechci tak  moks
Udelal jsem restrik vydani

http://budovatel.cz/vydal.phtml/

(casem osetrim nejake detske nemoci)
 
arnost Snad zas nechci tak  moks
Josef Husovský: Únorové vzpomínání

Jak tažný pták přes moře azurové
v předtuše jara letí v naši zem,
tak vzpomínky na chvíle únorové
vrací se tiše do srdcí nám všem.

A byť to bylo jedenáct již roků,
jsou stejně živé, silou kypící,
jak byla píseň, jejíž každou sloku
pěl hrdý lid, jda pražskou ulicí.

Jsou stejně čisté v památné chvíli
jak sněhové vločky z nebes polštáře,
jež usedaly jako motýl bílý
soudruhu Gottwaldovi do tváře.

Jsou stejně silné jak dělníků pěsti,
jež k přísaze se slavné zvedly v ráz,
když semknuti jsme stáli na rozcestí
v památný tenkrát únorový čas.

Jsou stejně žhavé jako byla touha
zachránit naší vlasti čistý štít,
který nepřátel okupace dlouhá
nemohla ani stínem poskvrnit.

Jsou stejně sladké jako úsměv matky,
pro jejíž děti celý národ vstal,
aby jim naší země drahé statky
pro věčné časy čestně zachoval.

Aby jen ony byly u nás pány
a mohly žít bez strachu z války běd,
v radosti jen nad rozkvetlými lány,
jež nedají nikomu hladovět.

Jak tažný pták přes moře azurové
přilétá každým rokem v naši zem,
nechť vzpomínky na chvíle únorové
vždy navrací se do srdcí nám všem.

Abychom stále, třeba po staletí
jak tenkrát v slavný únorový čas,
dovedli bít se za národa štěstí,
za nový svět, za život plný krás!


(Vesnické noviny Rozvoj Židlochovicka, 1959)
 
 
 
J.H.: Co odpovíš?

Co odpovíš, až se tě jednou zeptá tvoje dítě,
když bude hladit tvoje ruce:
"Tatínku, cos dělal tehdy,
když byla ta květnová revoluce?
Že jsi bojoval o naše štěstí,
vždyť máš tak velké a silné pěsti!"

Co odpovíš, to opravdu nevím,
až poprosí tě synek hlasem svým:
"Vypravuj, tati, jak dělníci šli do ulice,
víš o tom únoru,
moře dělníků šlo tehdy a s nimi šly dělnice
zúčtovat s tou chátrou prodejnou a zrádnou,
že jsi byl připraven dát jim ránu pádnou...

Co odpovíš své malé dceři?
Víš, že tobě, tatínkovi, věří,
až na klíně ji houpat budeš,
a zeptá se tě třeba:
"Tatínku, jak přičinil ses prosím,
že máme dost chleba,
že máme práci a žijeme v míru,
že jsi též přiložil svoji ruku k dílu!"

Co odpovíš až tvůj spoluzaměstnanec se tě bude ptáti:
"Cos dělal, když dusili nás okupanti,
cos dělal, když se psal rok čtyřicátý pátý,
cos dělal v únoru, co děláš dnes, kdy bojujeme,
abychom v tomto boji zvítězili
a mír všem na světě zajistili?

Neodpovíš! Myslíš jen na sebe
a na to svoje já. Nikdy nepohnul
jsi prstem, pro blahobyt lidí,
vždy jsi bral jen pro sebe.
Ty se ani nestydíš, druzí se
však stydí za tebe.

Že jsi zrádce a zbabělec,
nese se zbytečně světem,
tím neprospěješ národu,
ani svým malým dětem.

Dost je ještě mezi námi
zrádců, sabotérů, příživníků,
chytráků i hlubců, kteří jsou nám na obtíž jak včelkám hodně trubců.

Tito všichni z plné mísy
s námi jedí i když ji neplnili,
a jejich práce je jen taková, aby nám uškodili.

Jsi-li ty snad mezi
těmi, co dnes stranou stojí,
je ještě čas, abys našel místo
v dnešním boji.


(Olomoucká jiskra, časopis zaměstnanců železničního uzlu v Olomouci, 1959)
 
Spíš ne? Hledal jsem jeho jméno ve spojení s tím časopisem a vypadl z toho nějaký stejnojmenný esenbák, tak bych to tipnul spíš na něj. Přecejenom ratata ratata esesáky odčítá je imho jinde než Pohanské eklogy s Ivanou.
arnost Snad zas nechci tak  moks
Josef Němeček: Partyzánům

Památce divisního generála Ing. Vojtěcha Luži, který padl 2. X. 1944.


"Cizáci!...
Jdou na ně! Na nás! Na naše... !"

Šera semkla se.
Výkřik jak černý širák letí nad dědinou.
Lidé v jizbách nahuštěni zoufale.
Staří, mladí. Včelí česna očí.
Nenávist tryskem stoupá v ně!

Proudné stoky nepřátel. Zaútočí... ?
Řev motocyklů - povely - přilbice.
Obkličuje vesnici esesácká vichřice.

Tam už - slyšíš? - střílí se!
Jen do nich, partyzáni!
Býváte tu s námi, znáte všechny cesty sem.
Volá o pomoc srdce za srdcem...
Hvězdy vystouply z temna nad lesem.

"Podpalují chatky - vrazi!"
"Nekřič! Výkřik výstřel zadusí!"
"Rychle! Proletíme ohněm nazí -
jsou zde, pospěš, smrt už hartusí!"

Nám za zbraň zbyla pěst. Stačí k boji?
Vraždí s neúkojí! Nás již útěk nespasí.
Volá matka: "Ke mně, všichni moji!"...
Kouř letí k ní... Nikdo se nehlásí...

Jde hrůza krví jak zmírání vlnami.

Partyzáni...! Par - ty - zááá — ni...!

Volají mrtví... Znenáhla vzmáhá se šumot
po stromech, v hvozdech začíná se chvěti
obličej skalisek a studánek tlumok
září poklady hvězd, jež zachmuřeně letí...

Spáleniště temné, kde byl bílý brod.
Úžas zřítelnic, jež náhle zjistily to
jen pata zná, když ztrácí se pod ní schod.
Výkřikům propastná hloub láme divý hrot -
Ozvěn chmurná odpověď u srdce zabolí tě -
partyzáne, šeptá noc, je mi tě líto,
s očima plnýma ohně jsi jako dítě;
nezkonejší tvé srdce nic. A srdce ví to!

Nenávist zrak přiclání...
Volají hlasy neviňátek krví zalité:
Partyzáni!... Par - ty - zá - ni!...
Vidíte nás...? Vidíte ...!?!

Slyšíte hlas krutosti nelidské,
křik hrůzy, pláč ženy, jež nemá zastání?
Pohřbilo bojary podzimní ratiště,
stín jejich bez koní tryskem tam uhání -
Cválá tma bez jezdců, tma smutných zaržání.
Zachyť se rozevláté hřívy temnoty,
na pomoc tobě, dědinko, vyrvaná z kořání,
ženou se do boje mstitelé volaní:

Partyzáni!

Ra-ta-ta ratata -— esesáky odčítá
automat dávku po dávce...!
Přidáme kletbu, krev a slzy k nadávce!...

Za Marii, co nám dala pít,
za dědinu, co hořela tuto noc!
Za vás, naši mrtví! Za pošlapaný lid!
Za vás, děťátka... přijďte na pomoc!

... Rozprchli se esesáci. Tak je jímá děs!
Řadí se znova ... Obstupují kruhem les -
Listí dohovořuje se krátce.
Nebesa mlčí. Hvězda v mračno sesula se.

Vhloubili se partyzáni v lesní rýzeň...
Hoj, země milovaná, svoje přece nevydáš?!!
Až stíny přejdou, připravíme sklizeň
těm, co našim dětem seli smrt a jenom pláč!
Stíny prosakují v tmu. Hů, za krví plíží se
esesácké hyeny...! Lezou do pasti.
Kdo lačnils po krvi, padni do vlastní!
První už padá přes smrčí!
Výstřel ty další k smrti postrčí!...

Ra-ta-ta ratata - esesáky odčítá
automat dávku po dávce...!
Přidáme kletbu, krev a slzy k nadávce!

????

Vzduch se tiskl k zemi,
když sčítali se po boji...
Živí s mrtvými.

Partyzáni s padlými.
Se svými.

Živí sňali mrtvým s ramen chladný plášť.
Než začne úprk dní, nové halali,
obrovskou slzu potěžkali na chvíli.
Kámen bolu nese každý sám, každý zvlášť.

Tepnu po tepně
partyzán své vlasti zkoumat neustává.
Zní k němu bolestně
hlas smrti z hloubky vyvážený a již němý,
slib nejhlubší, jejž bojovníku země dává
a bojovník zemi...

a bojovník zemi,
ač mrtvý, v řady živých vstává
a do boje se dává za osvobození...!!!
Srdcem zvonu vlasti hrdě mává
druh ubitý, duch nerozbořený:

Pomstěný.
Usmířený?


(časopis Osvěta SNB, 1947)
 
Hm, tak ty Rozběhy 1962 to není původní tvorba. Tak nic.
arnost Snad zas nechci tak  moks
Zvěroklestič
marin72 marin 
mají i muzeum, třeba tam budou mít nějaký archivní výtisk... bylo by to jistě pěkné čtení...

https://www.tyden.cz/rubriky/cestovani/zveroklestici-maji-sve-muzeum-v-obci-komna_138735.html?showTab=nejctenejsi-24
Václav Plecháč: Pryč s nimi!

Zas nové světem jdou dumy,
zmírající kapitál pro lidstvo chystá pumy,
jiného jim dát nemůže -
sám nenasytnou má tlamu,
do ní by vtěsnat chtěl
práci lidstva - milionů.

Zadáví se, pukne mu břicho,
lid dnes již nedá se,
nebude tich!

Dělný lid zemí všech pozvedne hlasu -
nebude krev svou lít pro panskou chasu!
Pryč s nimi, na světě není jich třeba,
nic sami nedělají - ujídají darmo jen chleba!


(Bojovník Mostexu, časopis spolupracovníků socialistického závodu, 1955)
 
Taky jsem koukal, že Zvěrokleštič už byl i na Okounu. Ale v reálu ho nikdy nikdo neviděl!
arnost Snad zas nechci tak  moks
Hm, řekl bych, že jsem si to fotil, ale nemůžu to najít (ale našel jsem ještě zapomenutý Rozběhy). Ale ty časopisy měly vždycky jenom hlavičku a asi to nebylo nic zvláštního. Každopádně v tomhle ranku by mě zajímal hlavně předválečný Československý zvěrokleštič.
arnost Snad zas nechci tak  moks
(Chci videt obalku toho casopisu.)