Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

Téma:

Humor a zábava

Spravuje:

arnost

Může vás zajímat



Reklama



budovatel aktualne bezi na adresach http://www.budovatel.cz a

tu sochu dobře znám. má příšerný holiny.
Aha, vidím, že nosím dříví do lesa.
arnost Snad zas nechci tak  moks
víte že šéfredaktorce Rozsevačky udělali sochu? Ta socha se různě stěhuje po Praze, momentálně dlí na Olšanských hřbitovech.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jo%C5%BEka_Jab%C5%AFrkov%C3%A1

Kdo to byl Borek, netuším.
arnost Snad zas nechci tak  moks
https://youtu.be/SeufdLo3qGc?t=793

tady se dokonce rika, ze to prekryti vanoc v roce 1949 narozeninama Stalina bylo fixlovane (o nekolik dni a rok)
jj, moc hezké obojí. Kam se hrabe Zola.
Neznal jsem, moc hezké, děkuji.
arnost Snad zas nechci tak  moks
To hodne pripomina Horejsiho preklady Jehana Rictuse.
Borek: Ukolébavka pod železničním mostem

No, lež pěkně, můj malej hochu
a zavři pěkně vočinka,
nožičky natáhni a zvedni se trochu,
to víš, že je u tebe maminka.
Jen dyby si zase nemarodil
a zasmál se na svoji mámu;
jo, milej, pánem ses nenarodil
a pod sebou máš jen slámu.
Vidíš, už zase hicuješ!
Horkej seš jako cihlička;
já neměla zdraví nikdá moc,
ale ty seš kór jako hnilička.
Však je to bydlení tady v tý díře -
nad náma honěj se celej den vlaky,
musíme říkat - jakýpak fraky -
a nechat si zdát vo kvartýře.
Nevrň malinkej! Buď chvíli tiše,
aby si máma mohla zdřimnout;
celou noc jsem zas byla vzhůru.
Táta spal, měl včera tůru,
tak si tě, chudák, nemohl všímnout.
Já vím, máš hlad, kručí ti v břiše.
Pikslu vod vodpadků nám někdo vybral,
táta to nemoh všecko už stačit.
Budem si muset břicho zas stlačit.
Kde bys ty takhle na váhu přibral?
S tátou už je to taky ňák špatný,
za chvíli uvidí, ubožák, nebe.
Tuhle zas plival krev kolem sebe;
teď kdyby měl i doktora - co je to platný!
Včera ho drapli čadidla;
sháněl až někde za řekou.
Copak mu věřili, že máme hlad!?

Snad to už nějak předržíme -
jen dyby ty si byl zase zdravej.
Takhle abych se vo tebe bála,
myslím na tebe i dyž spíme,
ráda bych tu bolest na sebe vzala,
jen abych ti pomohla, můj hochu malej.
Viď, že mi neumřeš, můj malej broučku,
to víš, máma by moc plakala;
pak by jí nezbylo už nic jiný,
než si jít lehnout na ty šíny.
Co by si, chudák, počala?
Viď, že neumřeš, můj malej broučku!
Jen dyby sem ta lucerna nesvítila -
furt se to, potvora, musí houpat -
a světlo ti až do očí naráží!
Dybych tě tak, chuděro, mohla koupat,
to bych ti jistě ulehčila;
ale jde to, když vostáváš v nádraží?
Počkej, drobečku, svléknu si kabát,
už zase ten vítr začíná;
chudáčku, dýcháš jak mašina,
jen dybych tě mohla nějak zahřát;
tak spinkej hezky, drobečku malej -
copak to zase ručička hledá?
Neboj se! Máma je u tebe, máma tě nedá!
jen už tichounce, pěkně hajej!


(Rozsevačka, 1933)
 
arnost Snad zas nechci tak  moks
Ta citovana koleda je tato:

Svátky ze všech nejkrásnější Vánoce,
z bílých oblak hustě sněží tichounce.
Napadá sníh do hlubokých závějí,
kéž by přišel mír i k dětem v Koreji.
U nás svíčky na stromečcích září,
kéž by i jim zaplál úsměv na tváři.
Plamínek se k hvězdě vzhůru upíná,
světu míru svítí hvězda Stalina.


Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/deda-mraz-v-50-letech-prijel-pres-jicin-mikulase-a-jeziska-neznicil.A111205_1695723_hradec-zpravy_klu
arnost Snad zas nechci tak  moks
Pocitam, ze se. Jedna o takzvanny zertovny clanek k tematu.
Sorry jako, ale to už většina bakalářek má vyšší úroveň než tenhle blábol. Tak ještě tu o tom, jak nám Vánoce ukradl Santa Klaus, ať je to komplet.
arnost Snad zas nechci tak  moks
 
Svob. Ivo Štuka: Šumava - 5. března 1953

Na lukách u hranic traviny z mrtvých vstaly.
Tam žije u hranic i strážní útvar malý.
Radista, bledý, bílý jako papír,
do dveří vletí: Ticho, ticho, chlapi!
Vždyť... soudruh Stalin...
umírá...
Každému z těch zde žena děcko chová.
Každý z nich stokrát život nasazoval
pro klid těch dětí v teple bílých jeslí.
Jako by každému umřelo děcko. Tak hlavy náhle klesly.
Tep srdce Vašeho, bolestí rozervaný,
chvěje i tichem zde, zde u západních hranic.
Kdyby si pro Vaše zdraví
lékaři přáli
mít lidské srdce živé -
my bychom Vám je dali.
Jen buďte zdráv jak dříve!
Jen buďte zdráv jak dříve!
Každému z nich bolestí tmí se před očima.
Z rámu je Vaše tvář vidí. Tvář jasná, přímá,
s dýmkou a úsměvem, který nám dával klid.
Vzduch povel rozsekl: Do zbraně! Nastoupit!
Už stojí mužů neprostupná zeď.
Pod modrým nebem modřejší zbraní kov.
- Soudruzi, teď, teď na nás nepřítel zalící!
Teď ani jeden nepřejde hranici
a nesáhne nám na domov!
Ač každý hledí přes slzy,
přec muži stojí, neprostupná zeď.
- Stalin už, chlapci, nežije...
A přece Stalin s námi je,
jde s námi, s námi zvítězí.
Soudruzi, za vlast, ZA STALINA - VPŘED!


(Československý voják, 1953)
 
Svob. Ivo Štuka: Svazáci, na zteč!

Krtek, jak známo, pod zemí si hlodá,
až jednou zjistíš: spoušť je ze zahrady.
Nám nepřátelé jako tichá voda
podemílali břeh. Ničili podrost mladý.

A proto ještě dnes mladíček rozkročený
z láhve si přihýbá - a potom bulá směny.
Výpary z kořalen - jak dlouho nás tím tlukou
To my zbraň kultury pustili ze svých rukou.

Anebo na schůzi morální sype fráze
a přitom přemýšlí, ke které dívce zajít.
Střízlivý posluchač si řekne: je to blázen.
A přece mnozí jej s důvěrou poslouchají.

Dojde ti z armády posudek. Ach, ta kouzla!
- Svazák je aktivní. Též nalepuje známky.
Schůzová morálka u něj však trochu sklouzla..
...atd. úředně - No, pusť se do hádanky!

To všechno, soudruzi, to nepřátel jsou stopy.
Papírem horoucnost krve nám přibrzdili,
dovedli zmást, úspěchů vínem opít -
a přece nemohli rozdrtit naše síly!

My jsme je rozšlápli. Dech zase nabíráme
a nové písničky vyletí v dur i v mol.
A smetí vypálit musí náš čistý plamen!
Nejdříve zacelit od nepřítele rány
a potom do zteče s praporem naší strany -
aby už jméno Svaz znělo jak KOMSOMOL!


(Československý voják, 1953)
 
Voj. Ivo Štuka: Večerní pošta

Po schodech dupot, žerty a smích.
Pak ticho napjaté, soudruzi nastoupili.
Dychtivě čekáme na tuto chvíli,
na lístky z domovů vzdálených.
Číst se už začíná.
Vyvolá staršina
i moje jméno?
A lístky a dopisy do našich dlaní se rozeběhnou.

Na naši světnici jediný dopis přišel.
Přečti nám, Jožko, co ti to manželka píše!
- Líbám Tě, drahý. Vím, že až jednou
přijedeš na dovolenou,
kluka už nepoznáš. Roste jak z vody.
Přestav si, před týdnem začal už chodit! -

Světnice opět hlaholí vtipem:
Mládenci, víte,
napíšem společně Jožkově ženě.
- Maminko milá! Netvař se překvapeně
na naše psaní.
Četli jsme Tvůj dopis před malou chvílí,
jsme všichni Tvému děcku jak kmotři.
Přejem Ti, ať Tvůj kluk roste a sílí,
ať se jak bohatýr nebojí modřin,
směle se rozlétne v životě našem volném a širém.
My jeho nejisté krůčky nedáme nepříteli.
My ostrou střelbu výtečně nastříleli
a bdíme nad jeho dětským klidem a mírem.


(Československý voják, 1952)
 
Přečtěte si Vlajky na věžích, vzápětí ještě Začínáme žít, to má tak 600 stránek a přídete do toho.
Pan_Azathoth stay chudák pomýlený zelený pičusek 
Chtěl bych umět takto psát.
Koukám, že tahle básnička vyšla 30. ledna a v červenci potkal s. Štuka ve vlaku děvčátko z korejského souboru už jako svobodník. Myslím, že nějaké jeho básně ještě najdu, tak jsem zvědav, kam až to dotáhne.
arnost Snad zas nechci tak  moks
No vida. CR ma tradici kvetinovych deti starsi nez USA.