Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

Téma:

Humor a zábava

Spravuje:

arnost

Může vás zajímat



Reklama



budovatel aktualne bezi na adresach http://www.budovatel.cz a

Karkar Lilo tak, že všechna prasata byla čistá  a všichni lidé zasviněni
Zprvu jsem myslel, že roditi "kanonenfutr" je eufemismus pro těžký porod, ale pak jsem si našel, co výraz v uvozovkách znamená.
O pár let později by masová produkce pěšáků ani rudé krvi tolik nevadila...
tohle asi bylo napsáno pod vlivem ze studijního pobytu z Ruska, ne?
Borek: Hej, ženy!

Hej, ženy!
Vy všechny, jež rytmikou lýtek ženete Singry a Lady,
vy všechny, jež jehlou pícháte a mřete hlady,
vy všechny, jež kreslíte otazník dřinou shrbeným hřbetem,
vy všechny, jež nejste nic a hýbete světem,
vy všechny, jež tvoříte živé stroje fabrik, polí a kanceláří,
vy všechny, jež svatými práce jste, ovšemže bez svatozáří!
Vy všechny, proč?

Proč smíte na polích dříti, ve městech prát,
proč jíte málokdy, víc máte hlad,
proč smíte lásku mít, když dítě je podmínkou,
proč smíte milovat jen, když budete maminkou,
proč smíte býti jenom typické "mutr",
proč musíte roditi "kanonenfutr",
proč smíte jen proto roditi syny,
by vám je ve válce zabily plyny,
proč smíte jen proto roditi dcery,
by ony jako vy znaly jen džbery.
Proč smíte dříti se od rána do noci,
proč nikde nesmíte žádati pomoci,
proč nesmíte vykřiknout, rozbíti ticho,
jež hladovým kručením ruší jen břicho?

Hej, ženy!
Vy všechny rudou krev vžeňte si v tvář,
rudou krev, jíž plane východní žář,
rudou krev, jež odstraní strašidlo běd,
rudou krev, která zaplaví celičký svět.


(Rozsevačka, 1933)
 
Lepšího jsem nenašel.

VLČEK, Miroslav. Prostému člověku: 1917-1945-1975. 2. vyd. Brno: Blok, 1976

Soubor tří básní: první se vyznává z lásky k svobodě, druhá se zamýšlí nad mírem a mírovým životem a třetí evokuje atmosféru VŘSR, Pražského povstání, ale i bojujícího Vietnamu.


arnost Snad zas nechci tak  moks
vitmrazek Přežil jsem covid  jsem nesmrtelný.
s brekotem ho prosili, ať jim vymění olej, ale on na ně sral, zmrd, strašně silnej moment v té knížce
Miroslav Vlček: Balada o rekordmanovi

Jmenoval se Karel
měl na koleně záplatu
a v tváři uhry
ale ach
ty oči
ty jeho oči
Být dívkou
záplatu bych neviděl
jen oči bych viděl:
v těch byla budoucnost a sen
v těch byla odvaha
v těch byla moc
dát věcem novou tvář

Jmenoval se Karel
byl z Pankráce
měl teprv narukovat
a viděl už jinší věci
než ty tři brigádníky
toho
co toho moc věděl
ale moc nenadělal
toho
co toho moc nadělal
ale moc nevěděl
a toho
kterého on zaučoval ve věcech pilníku
a který jeho zaučoval ve věcech méně hmotných
zkrátka
ten první by si byl za ty dva měsíce rád
vydělal na motorku jako ten druhý
kdežto ten třetí tam přišel na brigádu
a protože ten první toho moc nenadělal
tak neměl na motorku jako ten druhý
ale ten první zase věděl kudy na to
aby dohonil výdělky toho druhého
a tak
když dostal jinou
a dražší práci
než ten
co měl už na motorku
řekl Karlovi se záplatou a uhry
řekl Karlovi s očima vidoucíma
že jeho čas
by se měl znova zúkolovat

A parťák Karel
(ty oči, bože ty oči
které už viděly jinší lidi)
pozval úkoláře

Ten přišel
měl pravítko stopky a plášť
a sotva se rozeběhla ručička
rozeběhly se ruce s pilníkem
srážely se zubů kolečka ostřiny
a kolečko se otáčelo jako ručička
a pilník běhal
znamenaje na zubech kolečka radius
a ručička běhala
znamenajíc na stopkách čas
ale pilník měl ruce rekordmana:
protože oči už viděly jinší lidi
protože Karel
který měl teprv narukovat a měl
na koleně modrou záplatu
byl dělník uvědomělý

Dvouletka byla přede dveřmi
a tak se stalo
že padl starý čas
a úkolář ještě nezastrčil
pravítko do kapsy
a ručička stopek
nepopadla po tom letu ještě dech
a už se na Karla sesypali
...a vole... a di se... a lezeš jim do...
a Karlovy oči
ach ty oči ty oči
zesmutněly
a rekordman pilník
podpíral nad ponkem ruku
ruku rytíře
jenž opřen o svůj meč před množstvím nepřátel necouvne

Tehdy se setkaly pohledy
Karla který zaučoval ve věcech pilníku
a brigádníka který zaučoval ve věcech méně hmotných
Karlovi klouzl po hrdle ohryzek
hořkostí
brigádník hlavu sklonil
úctou
a oba oněměli
v předtuše doby
kdy rekordmanům
kdy rytířům bez bázně a hany
nastane zlatý věk

A Karel odešel na vojnu
a brigádník na fakultu
a Karel se z vojny vrátil
a brigádník dostudoval:

Je čas
je čas
zvony zvoňte světem tu zvěst
ať dostihne všechny Karly
jimž kdysi smutněly oči
a hořkost ohryzkem hrála

Zvony zvoňte tu zvěst:
je čas
je čas
je nový čas

Karlové všichni
kdekoli jste
běda, kdo by z vás před množstvím couvl
běda, kdo by z vás neměl vidoucí oči
běda, kdo by z vás nebyl dělník uvědomělý
běda, kdo by z vás zradil předtuchu němou
běda, kdo by z vás zradil brigádníkovu úctu
běda, kdo by z vás zradil zlatý věk

Na množství nehleďte
nepřátel se nelekejte
bijte, bijte, bijte
ten starý čas



(Tvorba, 1949)
 
skvrna_od_kreozotu skvrnu pořídíme snadno 
Umbrtka než to bylo cool.
Podobné soustružnické problémy jsou zřejmě v Boji o hvězdičku, ale antropomorfisované soustruhy jsem tam nepozoroval.
vitmrazek Přežil jsem covid  jsem nesmrtelný.
Kdysi jsem četl úzkou dětskou knízku.

Byla o tom, že jeden soustružník se nezdržoval předepsanou údržbou stroje, aby udělal normu už ve čtvrtek a v pátek měl volno.

Druhý soustružník dělal pondělí-čtvrtek přesčasy, aby už v pátek nemusel dělat nic. A to bylo taky špatně, protože kdyby dělal přesčasy i v pátek, odpracoval by mnohem víc.

A tak soustruhy (ty soustruhy přemýslely a chovaly se jako lidé) vyhlásily stávku a dělníci jim museli slíbit, ze se budou chovat uvědoměle.

Nevíte někdo název toho veledíla?


 
klh Už se blíží doba, kdy nás  budou trestat nejen slovně
Zrození detektiva Štiky!
Cizopasné břicho! Uhložravé molochy! Krása.
 
Je to divný, ale vyrozuměl jsem, že lidi to tak mnohdy mají, že bez zaměstnání nevydrží. Ale spíš myslím, že tu básničku složil ku příležitosti odchodu jiného soudruha, o kterém byl článeček níže.
arnost Snad zas nechci tak  moks
Nejprve tedy v roce 1959 odesel a pak se vratil v roce 1961 jako brigadnik?

To si zaslouzeneho duchodu s knihou tedy prilis neuzil.
Josef Minařík, montér: Nezapomenu na vás

Odcházím, drazí soudruzi, nadešel mého odpočinku čas.
Měl jsem vás i naši práci rád,
tak jako každý,
každý jeden z nás.

Už neuslyším táhlé písně rotujících triodinek
ani vztekle syčící a sršící jekot autogénu;
smějte se, soudruzi, já však na vás těžko -
těžko zapomenu...

Já bok po boku s vámi stavěl nenasytné
uhložravé molochy.
Ta gigantická bijná srdce
naší nové epochy.

Až jednou s knihou na klíně
užívat budu zasloužený klid,
vaši práci radostnou mě připomene
žárovky jasný svit.

Vždyť je to naše turbína,
jež dává světlu mému sílu!
Proto volám potěšen:
"Děkuji, soudruzi,
buď čest vašemu dílu!"


(Montážník, 1959)
 
Josef Minařík, montér, člen BSP: Do brigádnických řad!

Byl jsem také mezi nimi, soudruzi,
já kladu si to za velikou čest;
byl jsem mezi těmi,
co nehledají cesty jenom schůdné;
vždyť překážky často překonat třeba
každému z nás!
Ať toto heslem jest!
Já viděl v tvářích jejich radost
z výsledků jejich snažení,
v očích zračila se nová síla -
nové nadšení.
Byli jsme tam samí obyčejní lidé,
mezi námi nikdo s cizopasným břichem,
nikdo z nás tam neměl dvojí bradu,
ani neztápěli jsme se v dýmu drahých doutníků.
My nekuli jsme na své druhy zradu,
ta doba dávno minula;
té nemusíš se dnes už bát.
A proto soudruzi vy všichni
co ještě stranou stojíte,
vkliňte se směle
do brigádnických řad!


(Montážník - závodní noviny Prvních brněnských strojíren, závodů Klementa Gottwalda, n. p., 1961)
 
Žejo. Ale vám to taky jde.

Ivan Zábřežský je super. Dá-li bůh, popídím se ještě někdy po jeho verších v dalších ročnících Klíče. Vyšlo 9 ročníků a viděl jsem jenom dva.
Karkar Lilo tak, že všechna prasata byla čistá  a všichni lidé zasviněni
Ten příměr jásotu a JZD je kulervoucí!

Jásotem rozorán jako meze:
reakce torso na hnůj se veze.
!!
Ivan Zábřežský: Šátek pro spartakiádu

Na rozloučenou do Prahy mi moje zlatá máma dala
šáteček, do něhož kdysi slzy jak perly utírala,
šáteček, jejž bída strastmi a ponížením tak strašně zalátala.
S tím šátečkem jsem dneska mával
na průvod krásy, bujarý a mladý,
na živou řeku ze štěstí,
na první směnu slavné spartakiády,
Naproti "Repré" u bývalé Živnobanky - té konkubiny kapitálu -
na balkoně hostů sedí řada.
Skupinky cizinců pozorují jak dopadne
ta naše spartakiáda.
Řeka štěstí a krásy se valí, mohutní, zlatem se třpytí...

Jásot, radost se rozlévá do chodníků.
Průvod bouří "Všichni svorně - v jednom šiku - budujeme republiku!"
Za hradbou jásajících davů
u stánku s hořčicí a buřty representant "svobody" se krmí.
A jak se nacpal - napil -
nadával a špičkoval...
Na krásné počasí, veselí i vzornou organisaci.
Popelinová košile se mu lepila
na jeho "hladem" vypasené tělo.
V tom znovu rány - vítězství vystřelilo dělo!
A jásot nezná mezí jako JZD.
Tlouštík, jemuž se prý "nevede",
se dívá na své "zlaté časy"
a houká milostpaní do ucha:
"Dem domů! Do smrti máme toho dost! Zavolej děti! Jde se!"

Odešli... Jásot však zmohutněl a zvroucněl pro radost a krásu mládí.

Sevřel jsem šátek, utkaný ze slz mojí mámy
pevněji a mával jsem a mával
té řece štěstí, radosti a síly - na pozdrav!


(Klíč - časopis zaměstnanců n. p. Pozemní stavby Opava, stavomontážní závod Ostrava, 1955)