Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

Téma:

Humor a zábava

Spravuje:

arnost

Může vás zajímat



Reklama



budovatel aktualne bezi na adresach http://www.budovatel.cz a

Říkal jsem si, že to děvče asi záměrně chtělo zůstat se svou dojemnou vzpomínkou anonymní a ani jsem se po ní jinde v těch novinách neohlížel. Stejně jí bylo nanejvejš tak 18, tak si nemyslím, že by v tom TOSu měla nějakou výraznou roli. Přijde mi zvláštní, že myslí na vnoučata. To je normální, že osmnáctiletá holka myslí na vnoučata?
arnost Snad zas nechci tak  moks
Kdo se skryva za sifrou M.H. tusime?
M. H.: Vzpomínka věnovaná gener. Martirosjanovi

Byla mně sotva čtyři léta...
Ta doba je už dávno minulá
když zem se hrůzou bitev chvěla,
obloha kovovými křídly temněla.

Otec vypráví mi často,
jak přítel sklepy dřevem podbíjel;
v střel dešti řítily se domy,
a mnohý známý domů nedošel.

Lidé šílíce žalem nad hroby svých blízkých
o spásu prosili - stále marněji.
K východu slunce zraky obraceli
a v záři narudlé hledali naději.

Však pojednou jak zázrak sám
dny májové oblohu sluncem zalily
a bohatýři plni pohádkových kouzel
si v ulicích šeříkem tanky zdobili.

Tu na jemné síťce let a dětské paměti
se rýsuje mi jeho milá tvář,
a velká hvězda v pruhu na rameni
třpytí se vzpomínkou jako svatozář.

Je těžko vyznat můj cit té doby,
vždyť děckem malým přece byla jsem.
Vím však, že bohatýr ten slavný
přinesl onen rozjásaný den.

Byl generál. Tak mluví snímek
a řádků pár, jež pro vzpomínku zbyly.
Já dechem války ožehnutý kvítek.
Však přátelstvím jsme srdce roznítili.

Maminka vypráví mi o tom
jak z postýlky mne do náruče bral.
Já s hvězdou na rameni jeho jsem si hrála,
on zpíval mně - na rukou kolébal.

Říkal prý: "To hvězda je mojí země.
Ta světlo rozžehla na cestu, kterou jdem.
Však hvězdy, které dětem svítí v očích,
ty přivedly nás z daleka až sem."

Když slza skanula mu do mých zlatých vlásků -
on bojovník se za ní nestyděl.
Dál choval mě jak svoje vlastní dítě
i když pro slzy už dávno neviděl.

Tak znám ho více jenom z vyprávění,
jež s každým májem ožívá jak květ.
Však jeho náruč hřejivou a měkkou
tu budu cítit ještě mnoho let.

A fotografie jež zbyla na památku?
Ta půjde se mnou celým životem,
Bude se dědit jednou z báby na vnoučata
a potom bude patřit dětem všem.


(Vřeteno - závodní noviny zaměstnanců TOS Varnsdorf, 1958)
 
dopisovatel František Julius v časopise Plzeňské pivovary, 1955

Pochod traktoristů

Ej, vy koně, koně z ocele
naše traktory ocelové,
jen vy kupředu jeďte vesele
kupředu, kupředu, orlové.

My se svými stroji jedeme do polí
zlatou úrodu sklízet a svážet,
záškodníka, druzi, zneškodníme brzy,
v naší zemi se víc neukáže.

Pod tíhou zrn se sklánějí klasy,
zlatá pšenice stojí jako val,
našich soudružek radostné hlasy,
píseň svou jásavou pějí v dál.

My splníme nejsmělejší plány,
píseň síly mladí zpívají,
rozezní písničkou širé lány,
klasy jim doprovod zahrají.

Rozleť se zemí mou milovanou,
rozleť, rozleť, radosti mladá,
vůně ovoce ze sadů vanou,
naše zem jedna je zahrada.




Pro mírové žně

Úroda vzešla do družstevních lánů
jak matka polibek dát do klasů,
a rozdat poklad vzácných drahokamů
mladým žencům jdoucím pro krásu.

Pro nový chleba, odevzdaný štědře
za krůpěj potu tekoucí pro lásku,
a ostrou ocel vetkat v žitné moře
jak rudou stuhu, dětem do vlásků.

To pro ty lány zlaté široširé
traktory nám stále zpívají,
by v městech byly stoly plné,
ba víc, než kdy jindy bývaly.

Na výspě země tak radostné,
kde třída je jak pevná hráz,
nezdolá již nikdo naše řady
a nikdy nerozruší naši vlast.




O Sovětské zemi

Mocná je vůle Sovětů
pouště v zahrady mění,
kde žhavý písek dul a vál
dneska se vody pění.

Kde žízní prahla celá zem
dnes bavlníků lány
vyrostly a rostou stále dál
na všechny světa strany.

To vše je vůle Sovětů
a ještě konec není
to teprve je ukázka
jak celý svět se změní.

To vše je jenom začátek
velkého budování
a přece když se podíváš
je ti hned do zpívání.

Jak se nám bude jednou žít
až jako tady v míru
budou znít slova přátelství
a písně všech budovatelů,

Jak se to bude světu žít
až v pouštích celým světem
porostou datle ba i fíky,
pro radost všem dětem.


(Plzeňské pivovary - závodní časopis KSČ, ROH, ČSM a vedení podniku, 1955)
 
arnost Snad zas nechci tak  moks
Kadenci trochu Marycku Magdonovu, nejvice asi vsak Balady a romance od Nerudy.
Trisolde Moja chorá hlava  v jednom je plameni.
Pointa předvídatelná, leč báseň silná! Přemýšlím, koho ze starších klasiků mi to připomíná.
Alexandr Bezymenskij: O čem hovořilo mlčení

Tři dny ji vyslýchal, tři noci ji už bil
germánský oficír s metálem na metálu
a soldát spoutané jí ruce mrzačil,
maso jí drásal bič a vláčeli ji v kalu,
leč pevně semkly se rty úzkých, zprahlých úst
a jenom mimoděk pod šlehem utrpení
zaškubla němá křeč a z hloubi zdál se růst
tichounký, těžký vzdech a cukající chvění.

Ponurý oficír jí zachmuřeně děl,
že všeho má už dost. Ta muka jsou jí malá?
Však ještě horší zná, jakých svět neviděl!
Leč, žlutá jako vosk - ona jen mlčky stála.

Ponurý oficír jí s rukou pouta svlék',
posměšně čest jí vzdal s nedobrým zachechtáním,
hořící doutník vzal a přižeh ohýnek
k bezvládně spuštěné, leč pevné dívčí dlani.

Minuta prošla. Dvě. Nahořklý jemný pach.
Polotma pod klenbou se jím až zalykala.
Sám soldát v rozpacích se v temný koutek stáh'.
Leč, bílá jako zeď - ona jen mlčky stála.

Zas uběhlo pár chvil. A možná - celý věk.
I samo příšeří se hrůzou rozechvělo.
Taktak, že osvětlil třaslavý plamínek
na dlažbách sklepení ležící dívčí tělo.

Germánský oficír usedl za svůj stůl
a chabě sklesnout dal mdlým vyčerpaným rukám.
Vždyť ona mlčela! Ji k slůvku nepohnul
ani ten strašný bol, ni neslýchaná muka!

On znal, že oheň žhne. On znal, že řeže nůž.
Vzal ohně žár i kov a čepel zablýskala.
Leč pevně sevřené zůstaly koutky úst.
a polykajíc krev, ona jen mlčky stála.

Blikavý plamen svěc, který se v očích třás,
roztančil po stěnách přízračné černé stíny.
Tu cítí Germánec, jak rozklepal ho mráz,
jak hruď mu svírá strach a sahá na slabiny.
Hu! Jaký divý běs! A nevěře už v nic,
vrhl se prudce vpřed. Hrůza ho rozehrála.
Slzící svíčku vznes', ozářil její líc
a jasně v očích čet': - Ona se nad ním smála!
Nemoha odtrhnout plamínek pohřební
z těch strašných zřítelnic, jež ve tmě žhnou a hoří,
germánský oficír přisedl na zem k ní,
a vzteky bez sebe, ztrnule oslovil ji:

Vše rozhodnuto už. A skončím s tebou hned.
Neskrývám: Podlý strach a hrůza mnou teď třese.
Vždyť ve tvých panenkách já vlastní smrt svou čet'
a nepustím ji pryč! Ta odsud nevymkne se!
Přec tě však prosím: dřív než čepel blýskne níž
pod mýma rukama, rci slovo, aspoň jedno!
Jsme dávní soupeři. Ty však mne pochopíš,
třebaže prosba má směšnou se zdá a bědnou.
Rozvědka donesla, že už od dětských let
tvá řeč vždy bývala plamen a vášeň sama,
slovem jsi dovedla zástupy vésti vpřed
a tím jsi bývala po celé Rusi známa.
A nyní - mlčíš zde. A ani nehleslas.
Já zkusil ostrou zbraň - krev z rány vytryskala,
já do tváře tě bil - a tys mlčela zas,
já sežehl tvou dlaň - a zas jsi mlčky stála!

Trnu, jsem otřesen... a jedno chtěl bych znát:
Kdo ovlád' duši tvou, kdo učil tě tak pevně
a vroucně hovořit a zas tam mlčky stát?
Řekni mi jenom, kdo? Rci! Pověz! Promluv ke mně!
Proud jasu prozářil stín sklepní temnoty,
ohromné oči dvě jak slunce zablýskaly,
prvně se pohnuly vyprahlé úzké rty,
a z celé duše své pronesla pevně: - Stalin.


(Na stráži zítřka: Verše, písně, pásma, tance: sborník pro kulturní práci v armádě a pro vojenská kola STM; Naše vojsko, Praha, 1950; přeložil F. Vrba)
 
JeromeHeretic #Black matter lives!  (Stephen Hawking)
Dik... vrtalo mi to hlavou co tim havlem jako myslej. Ale teda kdyz googlim obrazky jak Borovsky vypadal, tak mi uplne neprijde, ze by to byl nejakej hipik...
Dík!
no toto
arnost Snad zas nechci tak  moks
puvabna je ovsem sifra H.B., nebot kadernicke oznaceni "havel" nepochazelo od nikoho jineho, nez Karla Havlicka Borovskeho.
Česko-třebovská bruska, závodní časopis podniku Česká armaturka, 1954

 
s. František Vymazal v časopise Rozběh, 1954
Rudý prapor

Na stavbách vodních my bojujem,
na stavbách mohutných přehradních zdí,
abychom dravé vody zastavili,
pro blaho lidí k práci přinutili,
vyrábět proud v elektrárnách pod přehradní zdí.

Tam v kraji prvním,
kde ocelové srdce naší vlasti roste,
které pak tepem svým rozechvívat bude zem,
v tom kraji my zkrotíme vody řek
a jejich vodou napájet
a elektřinou pohánět
budeme toto srdce - by mělo dlouhý věk.

A v kraji druhém,
kde je pitné vody nedostatek,
my zemní hrází zastavíme řeky tok
a pitnou vodu odvedem do sídel lidských
by člověk jí měl dostatek po celý rok.

Ve třetím kraji,
kde město veliké odpadovými vodami
pohřbilo v řece své život ryb,
my stavbou největší čistírny vod
ozdravíme kraj
a dopřejem jí také žít!

I drobné stavby v různých krajích
naši soudruzi poctivě staví,
a když pak dílo úspěšně dokončí,
vítězství toto společně slaví.

Stavíme s jásotem, s úsměvem na tváři,
stavíme pro sebe a pro své děti,
nechť jejich oči se štěstím rozzáří,
když jim budeme o naší práci vyprávěti…

Vykročmě směle stejnou cestou dál,
zatněme svorné svoje pěsti -
vždyť na této cestě nás čeká štěstí,
a to je přec nás všech ideál!

Pracovat chceme vzorně dál,
aby náš prapor hrdě vlál,
aby vlál nad stavbami socialismu
a náš lid dovedl ke komunismu!




Zlevnění

Dodržujíc naše vláda
zářijové prohlášení,
vyhlásila již po třetí
cenové snížení.
Snížila nám značně ceny
textilu i potravin,
obuv, různé druhy zboží,
mnohých strojů, stavebnin.
Záleží však nyní na nás,
zda si ceny udržíme.
Svojí prací, svojí pílí
vládu podpoříme.
Budeme teď ještě lépe
plnit svoje úkoly,
produktivitu dál zvyšovat
a útočit na normy!
Černé mzdy a měkké normy
bezpodmínečně odstranit,
neboť tyto by nám mohly
prodej zboží ohrozit.
S chutí proto v další práci
všichni rádi znovu jdem -
a na počest snížení se zavazujem
zkrátit roční úkol o týden.




Guatemala

Guatemala, země malá,
dýchající svobodně,
byla vojskem z Hondurasu
napadena záludně.

Lidé země přepadené
zbraně se hned chápali,
aby bandy zlořečené
ze své země vyhnali.

Do boje šli s láskou v srdci
k demokratickému zřízení,
aby zabránili okupaci
a svých domů zničení.

Čtyři léta volně žili.
Arbenz rozdal půdu těm,
kteří na ní pracovali -
kapitalisty zas vyhnal ven.

Všichni zrádci země malé
kuli plány proti ní,
aby lány přebohaté
do svých rukou dostali.

Za dolary špinavé
kupovali vojáky,
aby potom ozbrojené
vyhnali je do války.

Ozbrojené bandy z venku
s velitelem Armasem
a uvnitř se zrádnou klikou
s plukovníkem Diasem.

Tito zrádci peněz chtiví
zradili svou vládu - lid
a teď budou z jeho bídy
jenom sami dobře žít.

Nad zemí teď vládnout bude
zas společnost s banány
(která nenáviděná je všude),
United Fruit Company.

Lid, jenž v té zemi pracuje,
bojovati bude zas -
po čase však zocelí se
a zlomí všem zrádcům vaz!



Díky vám...

Vám, kteří svou poctivou prací,
vám, kteří svého oboru jste mistři i žáci,
vám, kteří celý rok jste se snažili,
abychom pětiletý náš plán splnili,
vám, kopáči, kteří jste jámy,
rýhy a studně vykopali,
vám dělníkům, kteří štětové stěny
ve dne i v noci beranili
vám tesařům, již těžkou práci měli,
aby vždy včas objekty obednili,
by mohli za nimi železáři zas
armaturu do bednění uložit včas,
vám, kteří jste beton vyrobili
a hlavně těm, kteří jej do bednění uložili,
i zedníkům, kteří bez výtky
nahodili na beton dobré omítky,
vám, kteří stroje v chodu udržovali
a poruchy na nich rychle opravovali,
i vám, kteří o proud se starali
a v době vypnutí agregát hlídali,
vám, kteří plány ve skutky měnili
a objekty podle nich v terénu tyčili,
vám všem, kteří překážky odstraňovali
a mnohými těžkostmi odradit se nedali,
vám, kteří o naše žaludky se starali
i vám, již o čistotu světnic dbali,
vám všem steré díky patří,
vám všem, soudruzi - bratři.

Do nového roku

A do nového roku slibme si,
že nebude druh druhu vlkem si,
že budeme všichni vzorně pracovat
a našim dětem štěstí budovat.

Slibme si všichni navzájem,
že odstraníme ze srdcí nezájem
o naši práci - o náš plán,
by splnění jeho bylo cílem nám.

Slibme si, že špatnou docházku
odstraníme jak zbytečnou otázku,
že dodržovat budem dobu pracovní
a zásadu, pracovních že šest je dní.

Slibme si, že všude bude pořádek,
že nebudeme používat nadávek,
že budem šetřit stroje, nářadí,
že odstraníme každé bezpráví.

Přejme si, by nebylo osob těch,
jež brzdily by stavby běh,
ať stavba celá vzorná je,
ať každý s láskou pracuje.

A proto všichni s novým rokem
vykročme hrdě s pevným krokem,
neb chceme pilnou prací svou
bránit mír - i zemi svou!

Věnováno zaměstnancům stavby Ústřední kanalisační čistírny v Brně Modřicích
 
 
Ten Nezval, to byl naprostý megahit, na to jsem v různých časopisech narazil třeba dvacetkrát nebo i víckrát. Přitom je to obludnost, kterou snad ani autor nemohl myslet vážně a ve verši "syn z Dědic, Stadic naší Hané" nebo když rýmuje Koreu s gonorrheou se s tím ani netají.
arnost Snad zas nechci tak  moks
V cisle je ovsem tento Janousek

http://budovatel.cz/poezie.phtml/svetla_nad_vodou

ktery konci citaci Nezvala prozpevovaneho z utrob prehrady:

Tak zpívám já –
– prostý kopáč jsem z Víru,
tobě, přehrado milená,
a v tobě, přehrado má,
celému světu zpívám zpěv míru!


arnost Snad zas nechci tak  moks
Dokonce ani v Rozbehu se se v umrtnim cisle zadna tryzna neobjevila. Mozna byl jen zal prekryt radosti nad dokoncenim Virske prehrady:

http://www.virvudolisvratky.cz/wp-content/uploads/2011/12/zavodni-casopis-rozbeh.pdf
dočetl jsem k "život plodů a naopak", matně zaregistroval že ve zraku je prostřeno k písni (synestezie zraku a chuti a sluchu?) a vzdal to.