Dlouho jsem přemýšlel, co přesně ty družstevnice tím mozkem dělaly a jak jim to vyneslo tři tisíce na Korej. Dneska mi teda došlo, že nedělaly mozkem, ale mozeko, ale teď jak to souvisí s tou pračkou?
jeden ročník Kytice jsem našel a měl jste pravdu, tyhle už jsou lepší:
Oldřich Adamec: Říjen 1917
Zde Lenin
v mém srdci Lenin
z jeho tváře čteme historii svobody
Proklínali tu tvář
avšak všechno marné
ptáka nikdy neumlčíte
chce-li zpívat
Leninova ústa jsou příliš pravdivá a krásná
než aby oněměla
Celý svět naslouchá
slovům kovovým
slovům zachvívajícím se něhou
slovům pravdy
z úst která patří všem
Přišel říjen 1917
lidská srdce se zastavila
s napjetím čekala
na nepatrný pohyb malého muže
zářícího jako slunce
Říjnová revoluce se zařezávala
do té tmy které jsme až dosud říkali život
Oldřich Adamec: Aurora
Tam v té černé tmě
ukázal Lenin prstem
je shnilý svět
tam v té černé tmě
je Zimní palác
tam je smrt
Soudruzi matrozi
nad Aurorou duha se rozklenula
sluneční paprsky hřejí nás v tvář
a tam před námi ve tmě
ledová ruka svírá se v křeči
v bezmocném vzteku dnes naposled
Pak všichni ztichli
Aurora lehce se zachvěla v ocelových bocích
v očích matrozů zahořelo
Lafety děl a palte -
klidně již někdo zavelel
Dnes naposled
soudruzi matrozi Aurora vypálila
Mír s velkýma upřímnýma očima hledí
z tváří
Aurora chvěje se
a velkou láskou září
(Kytice, měsíčník pro literaturu a umění, 1948)
Cywe, soudruhu Jiho! V tomto klubu se nemate vyjadrovat o tom, ze vam to prijde prazdne, plitke a trapne. Tady mate hazet tri vykricniky ve chvili, kdy vam z oci zacina tect krev!
(Ach né! Uniklo mi, že už není.)
Ano, však Ilja Bart je také autorem divadelní hry Uhlí doluje člověka.
Ovšem tahle je krásná! A na "jdem vydolovat nový svět" my nestačí vykřičníky.
zato tady Ilju Barta, toho mám rád
Ilja Bart: Píseň uhelných brigád
My jsme ti chlapi od brigády -
my rukujeme do šachet
na povel Gottwaldovy vlády
jdem vydolovat nový svět!
Jdem na hraniční výspu Mostu
(To žalář byl kdys pro předky)
Jsme průkopníci budoucnosti,
jsme první pluky dvouletky!
Jdem v těžkou bitvu - my to víme,
do zemských hlubin bojovat -
My mámu, děti opouštíme
pro mír a teplo domova.
Klec padá - štola rozšumí se
Bagr se rozmách do šíře -
Uhlí je nejkrásnější píseň
brigádníka a havíře
Toť píseň bratrství a činu -
my notujem ji do chóru:
Uhlí je život, elektřina
a rychlost našich motorů
K nám hledí vlast, k nám hledí Praha,
Šumava, Tatry, řeky, vsi -
a naše srdce - rudý kahan
tmou v zítřek trať si proklestí...
My jsme ti chlapi od brigády,
my spouštíme se do šachet
na povel Gottwaldovy vlády
za štěstí, slávu příštích let!
(časopis Lidová kultura, 1947)
mně ten Adamec zrovna přijde teda mimořádně strašnej, to ani není vtipný a je to i přiblblý
A to je krasne! Takova ta naivita te doby, dobrackeho soudruha rozoravajiciho meze v dobre vire, ze tvori lepsi zitrky...
Časopis Lidová tvořivost mi byl čert dlužen, to už není v mých silách ty desítky básní a písní ani nafotit, natož zveřejňovat. Pro vážné zájemce: antikvariát v Kohinorce právě nabízí množství těchto jeho dřevních ročníků po 200 korunách.
