Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

Téma:

Humor a zábava

Spravuje:

arnost

Může vás zajímat



Reklama



budovatel aktualne bezi na adresach http://www.budovatel.cz a

(Ach né! Uniklo mi, že už není.)
arnost Snad zas nechci tak  moks
Děkuji!
Ano, však Ilja Bart je také autorem divadelní hry Uhlí doluje člověka.
arnost Snad zas nechci tak  moks
!!
Ovšem tahle je krásná! A na "jdem vydolovat nový svět" my nestačí vykřičníky.
zato tady Ilju Barta, toho mám rád
Ilja Bart: Píseň uhelných brigád

My jsme ti chlapi od brigády -
my rukujeme do šachet
na povel Gottwaldovy vlády
jdem vydolovat nový svět!

Jdem na hraniční výspu Mostu
(To žalář byl kdys pro předky)
Jsme průkopníci budoucnosti,
jsme první pluky dvouletky!

Jdem v těžkou bitvu - my to víme,
do zemských hlubin bojovat -
My mámu, děti opouštíme
pro mír a teplo domova.

Klec padá - štola rozšumí se
Bagr se rozmách do šíře -
Uhlí je nejkrásnější píseň
brigádníka a havíře

Toť píseň bratrství a činu -
my notujem ji do chóru:
Uhlí je život, elektřina
a rychlost našich motorů

K nám hledí vlast, k nám hledí Praha,
Šumava, Tatry, řeky, vsi -
a naše srdce - rudý kahan
tmou v zítřek trať si proklestí...

My jsme ti chlapi od brigády,
my spouštíme se do šachet
na povel Gottwaldovy vlády
za štěstí, slávu příštích let!


(časopis Lidová kultura, 1947)
 
mně ten Adamec zrovna přijde teda mimořádně strašnej, to ani není vtipný a je to i přiblblý
arnost Snad zas nechci tak  moks
V Kytice, mesicnik pro literaturu a umeni

Ma pan Adamec jeste dalsi kousky

http://www.columbia.edu/cu/libraries/projects/toc/data/4866923/CM00027790/033-Volume_1-3.pdf

Maji ji treba ve Valentynske, ale patrne i jinde lacineji

https://www.valentinska.cz/126227-kytice-1946-mesicnik-pro-literaturu-a-umeni
Lidová tvořivost, 1952
 
JeromeHeretic #Black matter lives!  (Stephen Hawking)
A to je krasne! Takova ta naivita te doby, dobrackeho soudruha rozoravajiciho meze v dobre vire, ze tvori lepsi zitrky...
Časopis Lidová tvořivost mi byl čert dlužen, to už není v mých silách ty desítky básní a písní ani nafotit, natož zveřejňovat. Pro vážné zájemce: antikvariát v Kohinorce právě nabízí množství těchto jeho dřevních ročníků po 200 korunách.
 
František Sedláček: Rozhovor

Jednou, možná za dvě generace
soudruh pojede přednášet
podzemní drahou, s knihou v ruce
do Domu pionýrů.
Bude již starý. Věru.
Sedm křížků na šedé hlavě
a několik let k tomu.
Kolem něj jak věnec vlčích máků
zasednou desítky mladých zraků
viset mu budou na rtech - dotaz na dotaz.

O všem budou chtít hovořit, mudrci,
o jeho dřívější práci,
vzápětí zas
o stavbách našich i cizích,
o kolik kilometrů zas odehnán byl sever
že nepolevili ve svých závazcích
jak jemu slíbili...

A soudruh vypráví jak lidé tenkrát žili.

Vážnost pár vrásek vykreslí kol úst,
když začne bez úvodu:
"Války byly hrozné, soudruzi.
A co bylo hladu.
Vrazi začali smrt plánovat,
vraždu šlechtili ve zkumavkách
a když jejich osud byl již vratký
nemocemi dávných bájí
v posledním chtěli boji
dějiny vrhnout o staletí zpátky..."

"Já vím...",
řekne nejmenší, jenž dosud jen naslouchal
a pokračuje dál:
"...to bylo v Koreji před jejím vítězstvím
než vyhnali ty, kteří chtěli válku.
O tom hovořili jsme s korejskými pionýry."
Jak pole vlčích máků
jarním vánkem přivedené z míry
kruh kolem hlavami by zakýval
a bude ticho. Co na to říkat dál.
Taková stavba přec
je důležitá nutná věc.
Nebo nové methody, zlepšování
- zkrátka poopravovat svět.
Ale bořit? Proč? To nepochopí ani
natož jak o tom vyprávět.

Starý soudruh se porozhlédne
přes vyzdobený sál.
Tomu tichu neporozumí hned. Ne.
Ale pak přes vážnost by se pousmál
a chvíli hledal slova:
"Pravda -
tenkrát byli i špatní lidé.
Proto na špatnosti měli čas..."
A jako když zastydí se,
že kouskem života žil v té době
nepatrně o málo zvýší hlas,
rozevře zvlhlé dlaně obě
a s úsměvem řekne dál:
"A o čem byste chtěli, soudruzi
abych nyní povídal?"

(Lidová tvořivost, časopis pro soubory lidové umělecké tvořivosti, 1953)
 
o pár let dříve:



 
Oldřich Adamec: Americký válečný koráb

Připlouvají, aby jako červi nenasytní
mohly útroby země rozhlodat,
připlouvají, aby Evropa
jako starý vrak na dno klesla,
připlouvají, aby lidu
vyrazili z rukou vesla,
připlouvají koráby válečné,
na palubách tanky a děla,
připlouvají pomáhat Evropě,
aby co nejrychleji zrezivěla.

Americký důstojník,
o zábradlí na palubě opřen,
do dálky se dívá,
dalekohled ohledal
pobřeží v dáli,
americký důstojník
spokojeně odešel k svým plánům a mapám.

Teď stmívá se
a nebe olověné
nad mořem se rozeklenulo.

Na nebi není hvězd,
jen na palubě osiřelé
vlajka země pruhů a hvězd
se třepotá jak pták poraněný.

Válečný koráb mlčí,
světla jsou zhasnuta,
koráb je jako němý.

Několik už dní americký koráb válečný,
naložený děly a tanky,
po moři pluje,
jak zmije klikatí svůj směr,
američtí důstojníci v kajutách
mění jeden evropský přístav po druhém
a za noci jako krysy
vylézají z děr.

Janov, Benátky, Spezia,
anebo snad Palermo na Sicilii?

Tam snad by bylo nejlépe,
kdyby se pěkně v tichu vylodili...

Sytý baryton přehlušil
ostatní hlasy.
"Jaképak dlouhé okolky?"
kapitán s můstku hlásí:

"Před námi pobřeží
jak zázrak leží
a ten zázrak je přístav Neapol."
Válečný koráb americký
jak zloděj v přístavu tiše zakotvil.

Několik vyplašených racků
se dotklo bílými křídly
přídě korábu.

Však přístav je mrtvý -
Američtí důstojníci si šeptají:
"To že je krásná Neapol?"

"Ne, není mrtvý," šeptají po chvíli
američtí důstojníci rozechvěle,
"přístav Neapol."
V ocelových přilbách
policisté naskákali s mol
do malých člunů
a u korábu přirazili.

"Signore Americano,"
hlásí jeden z nich,
"až bude ráno
váš koráb bude vyložen."
Uznale poklepal
otylý Yankee
členovi bleskové Scelbovy policie
na rameno.
"I am sorry," řekl, "že neznám vaše jméno,
však pochopíte tu naši cestu tajuplnou,
my dlouho váhali jsme,
kde tanky, děla vyložit.
Vždyť přece znáte to:
my chceme, aby v Itálii byl klid."

"Dobře jste udělali,
signore Americano,
že zvolili jste Neapol,
nás tady k vykládání
je celý zesílený policejní sbor."

"I am sorry," řekl zas s úsměvem
americký důstojník,
"že neznám vaše jméno,
však nám že u Scelby jste,
úplně postačí.
Jen řekněte nám ještě,
kdo teď tam v přístavě
jak uragán burácí!"

Policista ztišil hlas
a přes rty mu přešlo nesměle:

"Signore Americano,
to ženy jsou a děti
a přístavní dělníci neapolští."
"Co chtějí tu v tak pozdní noci?"
zeptal se důstojník zachmuřen.

"Signore Americano, odpusťte,
my použili veškeré své moci
jak přimět je ke klidu.
Automat z Bílého domu
dobrou službu vykonal,
však jistější je mluva děl a tanků."
"Já rozumím vám,
ač neznám vaše jméno.
Překvapení přichystali jsme
pro vaši krásnou zem,
byste snad nemyslili
že vás jen krmit železem chcem.
Dole v podpalubí naší lodě
je náklad převzácný uložen."

"Signore Americano,
já vidím na vašich rtech, co chcete říci:
uhlí a pšenici veze
vaše loď."

Yankee nasupil se
a jeho hlas hněvem se třás':

"Copak nechápete,
že macaroni
a gondoly pro Benátky
spasí vás?
A protože jste zbožný lid,
my přivezli jsme vám
svíce na oltáře
a elektrická křesla.
Tomu, kdo nebude se chtít
Milostivému létu podrobit."

"Signore Americanom
teď už plně chápu
vaši pomoc
a za Scelbu a de Gasperiho
z plna srdce děkuji.
Mé slovo na to,
že do svítání
váš vzácný náklad bude vyložen,
to vám svatosvatě slibuji."


(časopis Svobodná země, 1950)
 
ertegun staromládenecký divnočlověk/lidový mudrc 
Poslední sloku do Lotyšského nevtipu.
arnost Snad zas nechci tak  moks
Nerad bych nosil blato do Borsic, ale Anezka Gorlova je docela slavna autorka: https://www.kulturni-noviny.cz/nezavisle-vydavatelske-a-medialni-druzstvo/archiv/online/2015/12-2015/550d9bdf7be69