Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

Téma:

Humor a zábava

Spravuje:

arnost

Může vás zajímat



Reklama



budovatel aktualne bezi na adresach http://www.budovatel.cz a

děkuji. tak ten jsem ještě neviděl.
Rudolf Novotný: Něco o ROH

Kdo jsi členem ROH,
plať poctivě, co se má.
Procento se musí platit,
i kdybys měl sebe zkrátit.
Když jsem správný hospodář,
platím celý honorář!

Nevrť se a nevymlouvej:
"Procento je moc, ach ouvej!"

ROH je dobrá věc,
život dali mnozí přec.

Jsem-li dělník, chci-li žíti,
u ROH musím býti.
Jsem-li jenom přívěsek,
pak nestojím o dnešek.

Lépe bylo za pánů?
Dostals od nich jen ránu,
vyhodili tě, kdy chtěli,
neboť ROH neměli.

S ROH je život jiný,
pro toho, kdo není líný.
Příspěvky kdo řádně platí,
jinak se mu zase vrátí.

Léčení a rekreace
na prstech dá spočítat se,
že to stojí koruny,
na to přispíváme my!

Nevíš, kdy se hodí tobě,
žes přispíval v každé době,
ROH tě nezkrátí,
v tvé dobro se vše obrátí.

Proto buď vždy řádným členem,
k placení se postav čelem,
známky si dej do pořádku,
udělej už konec zmatků!
Ať nová závodní rada
po staré to vezme ráda.



Rudolf Novotný: Našim opozdilcům

Ten, kdo pozdě chodí,
zdalipak ví, komu škodí?
Nejvíc že jen sobě,
pozná při výplatní době.

Potom chodí, hubuje,
kde že to jsme, jak to je?!
"To je ňáké budování,
když jsme jenom oklamáni!"

Když se koukne na píchačku,
co tam má těch pozdních háčků,
to mu ovšem nevadí,
říká: "To se nahradí!"

Musíš si už zvyknout,
o minutu sebou smyknout,
choditi včas do práce,
život není legrace.

Budeš-li k sobě krutý,
nebudeš potom dutý!
Všechno bude v pořádku,
nebudeš psán to řádků,
do řádků opozdílků,
nezmeškáš-li ani chvilku.

Nauč se už řádně žít,
budeš z toho radost mít!
Místo pokut radost
a povinnosti zadost!

Vezmi toto každý za své,
ať tvůj pozdní příchod zhasne!

(časopis Náš rozvoj, Tesla Vršovice, 1954)
 
arnost Snad zas nechci tak  moks
V ramci Zlateho palcatu vznikla Pisen o gulasi (vsimnete si casti s receptem)

https://www.youtube.com/watch?v=nQTu2HIPzdI
arnost Snad zas nechci tak  moks
Já a můj vlčák Jan
https://www.youtube.com/watch?v=KpTkXqH-N5c

(Zdenek Bartak, autor hitu Nonstop)

 
Je to z časopisu Středočeských strojíren Na start. Viz Vladislav Merhaut, Grafik Vladimír Boudník (Torst 2009)
děkuji. třeba jenom v jakém to bylo časopise, kdybych ho náhodou potkal.
Nějaké jsou v té Merhautově knize, doma dohledám.
uka
Vzpomněl jsem si na Boudníkovy obrázky pro podnikový časopis...
 
JeromeHeretic #Black matter lives!  (Stephen Hawking)
Uz delsi dobu vas podezrivam, ze programujete generickeho bolsevika, kterej bude chrlit takovychhle propagandistickych rikanek gigabajty za sekundu!
arnost Snad zas nechci tak  moks
Ten zacatek je az biblicky:

"Sláva tobě, Synu Boží, neboť šatem spásy jsi nás přioděl."
arnost Snad zas nechci tak  moks
tez kombinace kleti/deti je velmi nosna:

No, standardní propagandistický výblitky... Myslím, že je to trošku lepší: je tam ta autentická radost z vláčků a dojetí nad černoušky, nadstandardní patos, jak nikdy nezradí to okřídlené kolo a hlavně unikátní postřeh, že děla dělí.
Možná je to něco jako dědičný hřích?
JeromeHeretic #Black matter lives!  (Stephen Hawking)
Cywe, to Bud slava tobe... to je neco. Ostatni jsou takovy ty standardni propagandisticky vyblitky, ale jak nekdo muze stvorit takovouhle hroznou sracku? Jaka rodna strana do pici? Copak se uz narodila s rudou knizkou v ruce?
"jak volněji se všude dýchá, když gestapáku ztichl zvyk" je možná chyba přepisu, originál už nemůžu najít

"dívám se za kombajnem sklízejícím zrus" bylo takto i v originále

báseň "První a 9. květen" se samozřejmě jmenuje "1. a 9. květen", ale nevím, jak to napsat, aby to radeox pochopil
Leona Zembinská
...z dalších tří ročníků Přerovského železničáře:



Buď sláva tobě (1961)

Buď sláva tobě, rodná moje strano,
jež slávou novou jsi se přioděla,
čí srdce by se ve vzpomínkách neochvěla,
bloudící v minulé dny zpět.

Nad carským Ruskem zora vstala,
Lenina ruka ukázala,
na cestu, která vede vpřed
do šťastných zítřků,
nikdy zpět.

Buď sláva tobě, rodná moje strano,
jež prošlas krutou vichřicí,
vavřínem slávy novým jsi se přioděla,
stírajíc slzy na líci.
Okovy spadly, povstaly národy,
na celém světě bude plát prapor svobody!

Jak volněji se všude dýchá,
když gestapáku ztichl zvyk,
čert vezmi šejdíře, či mnicha,
dnes není žebráků,
prosících o pětník.

Stavíme továrny, stavíme města,
nad novou přehradou hvězd svítí cesta.
I ji již člověk hledá,
místečka není, kam nedosáhne věda,
musíme proto stále více chtít,
by se všem mohlo lépe žít!
Buď sláva tobě, rodná strano,
jež míru holubici střežíš,
co milý, nežný květ,
jsem šťastna tolik, šťastna tolik,
že verši smím ti pět,
přeji ti šťastnou cestu do všech dalších let!

Až jednou přistaneme na Měsíci,
kde rudá vlajka dnes již vlaje,
či na Marsu se podíváme
v jeho přepodivné kraje,
pak rozhlédnem se po maličké zemi zpět,
jež vydala ten nejkrásnější květ,
květ lidství svobody,
pro všechny národy.



Poděkování (1961, autor neuveden)

Je ráno, všední ráno,
k azurům modrým člověk vzlét,
ten hrdý, prostý ruský člověk,
odvážně opustil svět.
V neznámo koráb mířil
vysoko nad rodnou zemí,
Gagarin plány pánů zkřížil
Sovětskou zemi znovu oslavil.
Sen dávný skutkem stal se,
vesmíru dvéře otevřel,
sovětský člověk, bohatýr,
jenž s odvahou v hrudi
k hvězdám spěl.
Jak hrda jsem dnes na to,
že patřím v tábor těch,
jež statky nové tvoří,
ne ničí, vraždí, boří,
jdou kupředu, nikdy zpět!
Vděčně chci pracovat,
pro věc míru,
život svůj věnovat
pro čistou víru,
v lidi a komunismus.



Modré armádě (1961)

Dnes zdravím tebe, modrá armádo,
jedna z těch tisíců, jež k tobě patří,
já, žena prostá, dělník na určeném místě,
na stráži míru stojím,
bojuji za věc pravdy čisté,
té pravdy věčného Lenina,
pro šťastný život dětí,
který jim začíná!

Na stráži míru stojím,
z lásky mu dávám svoji každodenní práci,
šťastna jsem, když vidím vláčky,
jak s lidmi, nákladem se do nádraží vrací.

Na stráži míru stojím,
já, prostá máma dětí,
den sváteční dnes pozdravuji pozdravy,
nechť tyto k všem i do staniček letí!

Soudruzi, za Vaši práci děkuji,
svou pro celek zas slibuji,
že okřídlené kolo nikdy nezradím!



Vyznání (1961)

Dívám se na oblohu,
tam, kde loď znovu kosmos brázdí,
dívám se za kombajnem sklízejícím zrus,
za pluhem orajícím žírná pole na země zorané brázdy.

Dívám se na komíny továren,
na ruce tvořící - prostého lidu,
dívám se na život všude kypící,
na děcko v písku si hrající,
jež nepoznalo nikdy bídu.

Dívám se na svět novýma očima,
jsem šťastna, že smím v této době pracovat a žít,
epocha nová začíná,
k níž přivedla nás slavná strana Marxe a Lenina.



Voláme… (1962)

Vagóny volají
vyložte nás,
na stání opravdu nemáme čas!

Továrny čekají - na tovar - uhlí,
což jste snad všichni od mrazu ztuhli?

Roztočte kola nám,
nesmíte stát,
dělnickým rukám práci chcem dát!

Nic nás to nebaví,
v mrazu že stojíme,
my chceme jezditi,
že sněhem zapadnem,
toho se bojíme!



Únor a my (1962)

Maminko, mámo; chlapec mě zavolal,
jak bylo v Únoru - který nám sílu dal?
To už je dávno, chlapče můj, leč vše tak blízko,
tenkrát nám nové světlo v cestu trysklo!
Kapitál ztratil moc,
zvítězil lid,
to proto, dítě mé,
bys lépe mohlo jednou žít.
Zmizeli páni, žebráci,
každý má právo na život,
na radost, štěstí, na práci!
Staví se, tvoří, buduje,
radostně všude se pracuje.
Nehrozí bohatí - prostému lidu,
nesají zisky, nesejí bídu.
Vládnem si na svém,
tvoříme hodnoty,
vidíme lidi i s jejich životy!
Tak je to, chlapče můj, dobře si pamatuj,
že za vše bojoval radostný předák tvůj!
Věrný buď odkazu slavného Února,
poctivě pracuj, žij,
jemu buď opora!



Ženám celého světa (1962)

Džamilo, Dolores, Maruško, Anny,
a jak se všechny jmenujete,
Vy, statečné ženy,
na celém širém světě!

Na Vás dnes myslím,
na Vaši práci,
na Vaše domovy, přejíc Vám,
nechť klid a mír se do nich vždy jen vrací!

Na Kongo myslím, na Alžír,
na tebe sladká Francie,
na všechny ženy zemí,
v nichž ohrožen je mír.

Na Vás dnes myslím, na Vaše děti,
což mohou za to, jsou-li tmavší pleti?

Na Vás dnes myslím, matky
celého světa,
zabraňte válce pro děti,
pro ně ať míru zahrada
na světě vždy jen vzkvétá.



První a 9. květen (1962)

Již sedmnáct let je tomu,
kdy svoboda se vrátila,
do zemí našich zmučených,
kde krví hrdinskou se platila.

Umlklo hřmění děl,
lidé jdou do ulic,
všude je jásot, radost jen,
míru zdar z hrdel zní natisíc!

Rok za rokem v šňůru perel se navléká,
čas mnohé rány zhojil,
a přece svět je ještě bolavý,
když k odzbrojení nemá dosti sil.

V Africe střílí se do matek, dětí,
výkřiky jejich k nám z dálky až letí.
Výkřiky drásající duši,
my dnes jdem, voláme, nebuďte hluší!

Zanechte válek, zbraní řinčení,
kéž ocel smrtící se v pluhy promění!
Svobodu dejte národům,
by vzkvetla z práce ve vonný květ,
ať země celá zahradou je,
z níž těšit smí se celý svět!



Dětem celého světa (1962)

Stín smrti táhne nad Vámi,
ostrovy dálných moří,
smrtící pumy padají,
Alžír, Vietnam, Laos dál hoří.

Desítky dětí tam zmírají,
ač chtěly by též žít,
čí ruka smrt jen rozsévá,
proč týrá prostý lid?

Nevinná očka nevidí,
pro bolest rosu slz,
pro lidská srdce kamenná,
ukryta ve válečné hysterie tvrz.

Děti, mé děti,
malincí černoušci,
Vy všichni neznámí,
pozdravy letí mé za Vámi,
ode mne, i mých dětí!

Přeji Vám život, mír,
nechť zhynou vrazi kletí,
by svět patřil i Vám.



Vám navzdory! (1962)

Vám navzdory, co chcete válku
jen stále k vyšším metám chceme jít,
poctivě budem pracovat, mír chránit budem,
proň vždy žít!

Náš cíl je veliký, smělý,
čisťoučká města, továrny, přehrady,
ne děla, jež nás od Vás dělí!

Vám navzdory jdem cestou Lenina,
neboť tím nový život začíná,
pro všechen porobený lid!
Vám navzdory jdem jasnou cestou,
Vám vraždícím - ženy-děti,
Vám navzdory - v komunismus rychleji budeme spěti!



Šťastnou cestu (1962)

Vláček jede krajinou
s převelikou novinou,
že dnes všichni svátek máme -
co se k němu věrně známe.

Od vesniček jezdí k městu,
vždycky plně naložen,
bez únavy, bez oddechu,
ať je noc, či bílý den.

Vláčku, v pozdrav tobě mávám -
šťastnou cestu přeju ti,
do dnů krásných, příštích, nových,
do šťastného století.



Žňová (1962)

Kombajn zase píseň zpívá,
že je práce věčně živá,
že již klasy zrají
zpěvy z polí zaznívají.

Skřivan zpívá písně nové,
jdou nám v pole dny již žňové.
Pojďte všichni sklízet zlato,
vždyť to věru stojí za to.

Na svém všichni pracujeme,
nové zítřky budujeme,
pro nás, naše krásné děti
nemeškejme - čas tak letí!



(název ani autor neuveden, 1963)

Jsem jednou z vás,
maličké kolečko
na velkém stroji,
dívám se do zítřků,
jež v blízku stojí,
chci svoje síly dát,
nemám jich mnoho,
chtěla bych burcovat,
dočkat se toho,
že konečně pochopíme,
kde pravé naše místo,
nehledě na zisky
a v srdci čisto.
Neznejme obtíží,
třeba dát síly celé,
nuž tedy kupředu
za cíle smělé.



Buď pevný (1963)

Pevný buď v každé době
v své mysli nikdy neklesej,
víš přece, kde je Tvoje místo
a proto lásku svoji - práci dej!

Dnes nepracuješ pro cizí,
hodnoty práce k nám jdou všem,
proto dej co nejvíce,
pevný buď v žití svém!

Pevný buď co je tvrdá žula,
neznej víc obtíží,
poznáš pak radost z vykonané práce,
až výsledky se její přiblíží!


 
JeromeHeretic #Black matter lives!  (Stephen Hawking)
Smarja, zeme, kde zitra jiz znamena vcera, to jsem nevidel uz cele betlemy eonu!
Tvorba vedoucího trichinoskopie Bohumila Suchardy v časopise Pražský jatečník (časopis pracujících Pražských jatek - Praha 7)



Jatecká častuška (1956)

(Zpívá se jako "A vy páni muzikanti...")

Tyhle naše Pražské jatky, to je závod veliký,
odtud se dodává maso do celé republiky.
Teď se dělá nový plán,
že prý půjde ještě dál,
že se bude zasílati, až za Tichý oceán.

O zásobu Pražských jatek starají se vesnice,
JZD a státní statky dodávají nejvíce.
Dodávají telátka,
koně, krávy, prasátka,
kozy, ovce i ta malá,
roztomilá selátka.

Všechno by šlo jak na drátku, i ty jejich dodávky,
kdyby je líp rozdělily, ne na vánoční svátky.
Zde se maso hromadí,
často se pak i kazí,
tuto škodu nám tu nikdo,
více již nenahradí.

Zpracovati toto množství, to je úkol veliký,
největší úkol připadá na ty naše řezníky.
Ti jen stále poráží,
mají radost ve tváři,
že se jim to velké množství,
zpracovati podaří.

Tyhle naše Pražské jatky zdobil komín veliký,
soudruzi však rozhodli se, že prý musí zmizeti.
Takhle jednou po ránu,
bylo slyšeti ránu,
od té doby máme stále
nouzi o páru.

Na vepřové porážce pak, šlo by všechno hladce,
neb nám v práci pomáhá ta mechanisace.
Vše by bylo v pořádku,
kdyby bylo dost háků,
ty nám často narušují
naši porážku.

Teď u nás i řemeslníci mají stále moc práce,
neb se všude zavádí ta mechanisace.
Teď však máme nový plán,
který nám byl stranou dán,
aby úkol pětiletky, čestně byl zas vykonán.



Jatecká častuška (1957)

(Zpívá se jako "Na Císařské louce...")

Na tom Bubenském nábřeží jsou Pražské jatky,
a nad jejich vjezdem stojí býk ten rohatý.
U něho tam stojí řezník v plné kuráži,
čeká, až ten býk doroste, že ho porazí.
Ach - čeká, až ten býk doroste, že ho porazí.

To však bude jistě trvat celý dlouhý věk,
vždyť tam dnes již oba stojí přes padesát let.
Kdo si na ně, lidé drazí, kdo si vzpomene,
vždyť jsou oba vytesáni jenom z kamene.
Ach - vždyť jsou oba vytesáni jenom z kamene.

Uvnitř jatek viděti je budov celá řada,
mezi nimi je tam taky jatecká správa.
Odtud nám tu soudruh Kohout příkazy dává,
abychom splnili úkol, jak strana žádá.
Ach - abychom splnili úkol, jak strana žádá.

Proto, soudruzi řezníci, hezky s kuráží,
pak se nám ten úkol splnit jistě podaří.
Vždyť tu máme materiálu vskutku velice,
neboť nám ho sem dodávají naše vesnice.

Teď se musíme dát všichni s chutí do práce,
neboť bez ní ani v jatkách nejsou koláče.
Musíme se všichni snažit plnit denní plán,
aby úkol pětiletky byl včas vykonán.
Ach - aby úkol pětiletky byl včas vykonán.



Píseň týdne...

...pro naše zaměstnance, kteří jsou na brigádě a pracují na polích našich státních statků (1957)

U státního dvora
traktorista orá,
pěkného Zetora má.
Až ten lán doorá
vesele zavolá,
že už plán splněný má.

Kampak ty, můj milý
Vitoušku rozmilý,
kampak dnes s volečkama.
Vždyť ten čas tak letí,
že nám jen nestačí
orati s koníčkama.

Teď máme traktory,
překrásné Zetory,
s malýma kolečkama.
Ty nám vše zorají
ba i též vymlátí,
společně s kombajnama.

Na naší vesnici
jsou též družstevníci,
společně hospodaří.
Ve stáji, na poli
společně pracují,
však se jim dobře daří.

Ty naše vesničky
jsou jako kytičky,
za okny vystavený.
Tam, kde je JZD,
dobře se všem vede,
všichni jsou spokojený.



K 12. výročí osvobození Rudou armádou (1957)

Mnoho přes nás přehnalo se věků,
mnoho vytrpěla naše rodná zem.
Hlavně posledních šest roků,
kdy okupována byla nepřítelem.

Hořely vesnice, Ležáky, Lidice,
padlo tu hrdinů na tisíce.
Mnoho jich trpělo v koncentrácích,
v Pečkově paláci i na Pankráci.

Zůstal však nezlomen chrabrý náš lid,
přes všechna příkoří zachoval klid.
Věřil, že přijde jednou ta chvíle,
kdy udeří svorně na nepřítele.

A přišla ta chvíle znenadání,
devátého května za svítání.
Přijela na tancích Rudá armáda,
nepřítele z naší vlasti vyhnala.

Vděčni té armádě Rudé budeme,
socialismus ve své vlasti vybudujeme.
Zas bude ve světě mír a klid,
se Sovětským svazem navždy chceme žít.

Poznámka redakce: Okupaci je třeba si připomenout a porovnat se situací, která je na našich západních hranicích.