Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

Téma:

Humor a zábava

Spravuje:

arnost

Může vás zajímat



Reklama



budovatel aktualne bezi na adresach http://www.budovatel.cz a

Leona Zembinská
...z dalších tří ročníků Přerovského železničáře:



Buď sláva tobě (1961)

Buď sláva tobě, rodná moje strano,
jež slávou novou jsi se přioděla,
čí srdce by se ve vzpomínkách neochvěla,
bloudící v minulé dny zpět.

Nad carským Ruskem zora vstala,
Lenina ruka ukázala,
na cestu, která vede vpřed
do šťastných zítřků,
nikdy zpět.

Buď sláva tobě, rodná moje strano,
jež prošlas krutou vichřicí,
vavřínem slávy novým jsi se přioděla,
stírajíc slzy na líci.
Okovy spadly, povstaly národy,
na celém světě bude plát prapor svobody!

Jak volněji se všude dýchá,
když gestapáku ztichl zvyk,
čert vezmi šejdíře, či mnicha,
dnes není žebráků,
prosících o pětník.

Stavíme továrny, stavíme města,
nad novou přehradou hvězd svítí cesta.
I ji již člověk hledá,
místečka není, kam nedosáhne věda,
musíme proto stále více chtít,
by se všem mohlo lépe žít!
Buď sláva tobě, rodná strano,
jež míru holubici střežíš,
co milý, nežný květ,
jsem šťastna tolik, šťastna tolik,
že verši smím ti pět,
přeji ti šťastnou cestu do všech dalších let!

Až jednou přistaneme na Měsíci,
kde rudá vlajka dnes již vlaje,
či na Marsu se podíváme
v jeho přepodivné kraje,
pak rozhlédnem se po maličké zemi zpět,
jež vydala ten nejkrásnější květ,
květ lidství svobody,
pro všechny národy.



Poděkování (1961, autor neuveden)

Je ráno, všední ráno,
k azurům modrým člověk vzlét,
ten hrdý, prostý ruský člověk,
odvážně opustil svět.
V neznámo koráb mířil
vysoko nad rodnou zemí,
Gagarin plány pánů zkřížil
Sovětskou zemi znovu oslavil.
Sen dávný skutkem stal se,
vesmíru dvéře otevřel,
sovětský člověk, bohatýr,
jenž s odvahou v hrudi
k hvězdám spěl.
Jak hrda jsem dnes na to,
že patřím v tábor těch,
jež statky nové tvoří,
ne ničí, vraždí, boří,
jdou kupředu, nikdy zpět!
Vděčně chci pracovat,
pro věc míru,
život svůj věnovat
pro čistou víru,
v lidi a komunismus.



Modré armádě (1961)

Dnes zdravím tebe, modrá armádo,
jedna z těch tisíců, jež k tobě patří,
já, žena prostá, dělník na určeném místě,
na stráži míru stojím,
bojuji za věc pravdy čisté,
té pravdy věčného Lenina,
pro šťastný život dětí,
který jim začíná!

Na stráži míru stojím,
z lásky mu dávám svoji každodenní práci,
šťastna jsem, když vidím vláčky,
jak s lidmi, nákladem se do nádraží vrací.

Na stráži míru stojím,
já, prostá máma dětí,
den sváteční dnes pozdravuji pozdravy,
nechť tyto k všem i do staniček letí!

Soudruzi, za Vaši práci děkuji,
svou pro celek zas slibuji,
že okřídlené kolo nikdy nezradím!



Vyznání (1961)

Dívám se na oblohu,
tam, kde loď znovu kosmos brázdí,
dívám se za kombajnem sklízejícím zrus,
za pluhem orajícím žírná pole na země zorané brázdy.

Dívám se na komíny továren,
na ruce tvořící - prostého lidu,
dívám se na život všude kypící,
na děcko v písku si hrající,
jež nepoznalo nikdy bídu.

Dívám se na svět novýma očima,
jsem šťastna, že smím v této době pracovat a žít,
epocha nová začíná,
k níž přivedla nás slavná strana Marxe a Lenina.



Voláme… (1962)

Vagóny volají
vyložte nás,
na stání opravdu nemáme čas!

Továrny čekají - na tovar - uhlí,
což jste snad všichni od mrazu ztuhli?

Roztočte kola nám,
nesmíte stát,
dělnickým rukám práci chcem dát!

Nic nás to nebaví,
v mrazu že stojíme,
my chceme jezditi,
že sněhem zapadnem,
toho se bojíme!



Únor a my (1962)

Maminko, mámo; chlapec mě zavolal,
jak bylo v Únoru - který nám sílu dal?
To už je dávno, chlapče můj, leč vše tak blízko,
tenkrát nám nové světlo v cestu trysklo!
Kapitál ztratil moc,
zvítězil lid,
to proto, dítě mé,
bys lépe mohlo jednou žít.
Zmizeli páni, žebráci,
každý má právo na život,
na radost, štěstí, na práci!
Staví se, tvoří, buduje,
radostně všude se pracuje.
Nehrozí bohatí - prostému lidu,
nesají zisky, nesejí bídu.
Vládnem si na svém,
tvoříme hodnoty,
vidíme lidi i s jejich životy!
Tak je to, chlapče můj, dobře si pamatuj,
že za vše bojoval radostný předák tvůj!
Věrný buď odkazu slavného Února,
poctivě pracuj, žij,
jemu buď opora!



Ženám celého světa (1962)

Džamilo, Dolores, Maruško, Anny,
a jak se všechny jmenujete,
Vy, statečné ženy,
na celém širém světě!

Na Vás dnes myslím,
na Vaši práci,
na Vaše domovy, přejíc Vám,
nechť klid a mír se do nich vždy jen vrací!

Na Kongo myslím, na Alžír,
na tebe sladká Francie,
na všechny ženy zemí,
v nichž ohrožen je mír.

Na Vás dnes myslím, na Vaše děti,
což mohou za to, jsou-li tmavší pleti?

Na Vás dnes myslím, matky
celého světa,
zabraňte válce pro děti,
pro ně ať míru zahrada
na světě vždy jen vzkvétá.



První a 9. květen (1962)

Již sedmnáct let je tomu,
kdy svoboda se vrátila,
do zemí našich zmučených,
kde krví hrdinskou se platila.

Umlklo hřmění děl,
lidé jdou do ulic,
všude je jásot, radost jen,
míru zdar z hrdel zní natisíc!

Rok za rokem v šňůru perel se navléká,
čas mnohé rány zhojil,
a přece svět je ještě bolavý,
když k odzbrojení nemá dosti sil.

V Africe střílí se do matek, dětí,
výkřiky jejich k nám z dálky až letí.
Výkřiky drásající duši,
my dnes jdem, voláme, nebuďte hluší!

Zanechte válek, zbraní řinčení,
kéž ocel smrtící se v pluhy promění!
Svobodu dejte národům,
by vzkvetla z práce ve vonný květ,
ať země celá zahradou je,
z níž těšit smí se celý svět!



Dětem celého světa (1962)

Stín smrti táhne nad Vámi,
ostrovy dálných moří,
smrtící pumy padají,
Alžír, Vietnam, Laos dál hoří.

Desítky dětí tam zmírají,
ač chtěly by též žít,
čí ruka smrt jen rozsévá,
proč týrá prostý lid?

Nevinná očka nevidí,
pro bolest rosu slz,
pro lidská srdce kamenná,
ukryta ve válečné hysterie tvrz.

Děti, mé děti,
malincí černoušci,
Vy všichni neznámí,
pozdravy letí mé za Vámi,
ode mne, i mých dětí!

Přeji Vám život, mír,
nechť zhynou vrazi kletí,
by svět patřil i Vám.



Vám navzdory! (1962)

Vám navzdory, co chcete válku
jen stále k vyšším metám chceme jít,
poctivě budem pracovat, mír chránit budem,
proň vždy žít!

Náš cíl je veliký, smělý,
čisťoučká města, továrny, přehrady,
ne děla, jež nás od Vás dělí!

Vám navzdory jdem cestou Lenina,
neboť tím nový život začíná,
pro všechen porobený lid!
Vám navzdory jdem jasnou cestou,
Vám vraždícím - ženy-děti,
Vám navzdory - v komunismus rychleji budeme spěti!



Šťastnou cestu (1962)

Vláček jede krajinou
s převelikou novinou,
že dnes všichni svátek máme -
co se k němu věrně známe.

Od vesniček jezdí k městu,
vždycky plně naložen,
bez únavy, bez oddechu,
ať je noc, či bílý den.

Vláčku, v pozdrav tobě mávám -
šťastnou cestu přeju ti,
do dnů krásných, příštích, nových,
do šťastného století.



Žňová (1962)

Kombajn zase píseň zpívá,
že je práce věčně živá,
že již klasy zrají
zpěvy z polí zaznívají.

Skřivan zpívá písně nové,
jdou nám v pole dny již žňové.
Pojďte všichni sklízet zlato,
vždyť to věru stojí za to.

Na svém všichni pracujeme,
nové zítřky budujeme,
pro nás, naše krásné děti
nemeškejme - čas tak letí!



(název ani autor neuveden, 1963)

Jsem jednou z vás,
maličké kolečko
na velkém stroji,
dívám se do zítřků,
jež v blízku stojí,
chci svoje síly dát,
nemám jich mnoho,
chtěla bych burcovat,
dočkat se toho,
že konečně pochopíme,
kde pravé naše místo,
nehledě na zisky
a v srdci čisto.
Neznejme obtíží,
třeba dát síly celé,
nuž tedy kupředu
za cíle smělé.



Buď pevný (1963)

Pevný buď v každé době
v své mysli nikdy neklesej,
víš přece, kde je Tvoje místo
a proto lásku svoji - práci dej!

Dnes nepracuješ pro cizí,
hodnoty práce k nám jdou všem,
proto dej co nejvíce,
pevný buď v žití svém!

Pevný buď co je tvrdá žula,
neznej víc obtíží,
poznáš pak radost z vykonané práce,
až výsledky se její přiblíží!


 
JeromeHeretic #Black matter lives!  (Stephen Hawking)
Smarja, zeme, kde zitra jiz znamena vcera, to jsem nevidel uz cele betlemy eonu!
Tvorba vedoucího trichinoskopie Bohumila Suchardy v časopise Pražský jatečník (časopis pracujících Pražských jatek - Praha 7)



Jatecká častuška (1956)

(Zpívá se jako "A vy páni muzikanti...")

Tyhle naše Pražské jatky, to je závod veliký,
odtud se dodává maso do celé republiky.
Teď se dělá nový plán,
že prý půjde ještě dál,
že se bude zasílati, až za Tichý oceán.

O zásobu Pražských jatek starají se vesnice,
JZD a státní statky dodávají nejvíce.
Dodávají telátka,
koně, krávy, prasátka,
kozy, ovce i ta malá,
roztomilá selátka.

Všechno by šlo jak na drátku, i ty jejich dodávky,
kdyby je líp rozdělily, ne na vánoční svátky.
Zde se maso hromadí,
často se pak i kazí,
tuto škodu nám tu nikdo,
více již nenahradí.

Zpracovati toto množství, to je úkol veliký,
největší úkol připadá na ty naše řezníky.
Ti jen stále poráží,
mají radost ve tváři,
že se jim to velké množství,
zpracovati podaří.

Tyhle naše Pražské jatky zdobil komín veliký,
soudruzi však rozhodli se, že prý musí zmizeti.
Takhle jednou po ránu,
bylo slyšeti ránu,
od té doby máme stále
nouzi o páru.

Na vepřové porážce pak, šlo by všechno hladce,
neb nám v práci pomáhá ta mechanisace.
Vše by bylo v pořádku,
kdyby bylo dost háků,
ty nám často narušují
naši porážku.

Teď u nás i řemeslníci mají stále moc práce,
neb se všude zavádí ta mechanisace.
Teď však máme nový plán,
který nám byl stranou dán,
aby úkol pětiletky, čestně byl zas vykonán.



Jatecká častuška (1957)

(Zpívá se jako "Na Císařské louce...")

Na tom Bubenském nábřeží jsou Pražské jatky,
a nad jejich vjezdem stojí býk ten rohatý.
U něho tam stojí řezník v plné kuráži,
čeká, až ten býk doroste, že ho porazí.
Ach - čeká, až ten býk doroste, že ho porazí.

To však bude jistě trvat celý dlouhý věk,
vždyť tam dnes již oba stojí přes padesát let.
Kdo si na ně, lidé drazí, kdo si vzpomene,
vždyť jsou oba vytesáni jenom z kamene.
Ach - vždyť jsou oba vytesáni jenom z kamene.

Uvnitř jatek viděti je budov celá řada,
mezi nimi je tam taky jatecká správa.
Odtud nám tu soudruh Kohout příkazy dává,
abychom splnili úkol, jak strana žádá.
Ach - abychom splnili úkol, jak strana žádá.

Proto, soudruzi řezníci, hezky s kuráží,
pak se nám ten úkol splnit jistě podaří.
Vždyť tu máme materiálu vskutku velice,
neboť nám ho sem dodávají naše vesnice.

Teď se musíme dát všichni s chutí do práce,
neboť bez ní ani v jatkách nejsou koláče.
Musíme se všichni snažit plnit denní plán,
aby úkol pětiletky byl včas vykonán.
Ach - aby úkol pětiletky byl včas vykonán.



Píseň týdne...

...pro naše zaměstnance, kteří jsou na brigádě a pracují na polích našich státních statků (1957)

U státního dvora
traktorista orá,
pěkného Zetora má.
Až ten lán doorá
vesele zavolá,
že už plán splněný má.

Kampak ty, můj milý
Vitoušku rozmilý,
kampak dnes s volečkama.
Vždyť ten čas tak letí,
že nám jen nestačí
orati s koníčkama.

Teď máme traktory,
překrásné Zetory,
s malýma kolečkama.
Ty nám vše zorají
ba i též vymlátí,
společně s kombajnama.

Na naší vesnici
jsou též družstevníci,
společně hospodaří.
Ve stáji, na poli
společně pracují,
však se jim dobře daří.

Ty naše vesničky
jsou jako kytičky,
za okny vystavený.
Tam, kde je JZD,
dobře se všem vede,
všichni jsou spokojený.



K 12. výročí osvobození Rudou armádou (1957)

Mnoho přes nás přehnalo se věků,
mnoho vytrpěla naše rodná zem.
Hlavně posledních šest roků,
kdy okupována byla nepřítelem.

Hořely vesnice, Ležáky, Lidice,
padlo tu hrdinů na tisíce.
Mnoho jich trpělo v koncentrácích,
v Pečkově paláci i na Pankráci.

Zůstal však nezlomen chrabrý náš lid,
přes všechna příkoří zachoval klid.
Věřil, že přijde jednou ta chvíle,
kdy udeří svorně na nepřítele.

A přišla ta chvíle znenadání,
devátého května za svítání.
Přijela na tancích Rudá armáda,
nepřítele z naší vlasti vyhnala.

Vděčni té armádě Rudé budeme,
socialismus ve své vlasti vybudujeme.
Zas bude ve světě mír a klid,
se Sovětským svazem navždy chceme žít.

Poznámka redakce: Okupaci je třeba si připomenout a porovnat se situací, která je na našich západních hranicích.
 
Vladimír Tichopád, jednatel DR: Rudý prapor

Rudý prapor hrdě vlá
dcera otce hned se ptá,
proč ten prapor vlaje tak
a proč má barvu jako rudý mák?
Otec na dceru se podívá,
zamyslí se a povídá:
"Rudý je krví bratří tvých,
nevinně ve stávce prolitých;
lidí, kteří se o práci hlásili
a zato je páni skosili.

Skosili z pouhého rozmaru,
tím přivedli lid do varu.
To ti, co chtěli z naší dřiny žít,
mozolů a potu dobře se mít.
Lid se vzbouřil, jeden celek byl
a vítězství své na věky proslavil, tim,
že cestu z otroctví ukázal a neúnavně
pomáhal - Lenin.

Marx, Engels, Lenin a Stalin
jsou hvězdy naše,
bez nich byli bychom pouhé nic
a těžko říci, kdo se nás, pracujících, zastal víc.
Tak jako to kvítko slunce hledá,
které zhynouti mu nedá,
tak KSSS chrání všechen dělný lid
a nedá mu již nikdy ublížit!
Vždyť je to strana Stalina a velkého Lenina,
vždyť je to strana svobody,
strana nehynoucí doby.

Rozumíš už, já se tě táží,
rudý prapor jest na stráži,
na stráži míru ta barva jediná,
vždyť je to barva a prapor -
Lenina a Stalina.


(Okno, závodní časopis zaměstnanců n. p. Stavovýroba, 1954)
 
Milan Holčák, zámečník provozovny Paskov: Říjnová revoluce

Tam v zemi, kde zítra již znamená včera,
tam v zemi, kde lid probudil se z šera,
tam upoutávám svoje zraky
a zřím v modři jásající ptáky,
tam, kde dělník s rolníkem povstali ruku v ruce,
tam zrodila se revoluce.

Už není pánů, není už žebráků,
není už nikoho, kdo za pár zlaťáků,
zradil by v republice,
za to, dík Tobě - Říjnová revoluce.

Bez Tebe nebyl by Volha - Don,
nemohla by láska ani kvésti,
Tys dala práci čarokrásný tón
a lidu neskonalé štěstí.

Bdím? Či snad je to jen krásný sen?
Začíná mi být až úzko,
vždyť příčinou Tvůj Velký den,
že komunismus je tak blízko.

Je blízko před tebou - už se ho dotýkáš,
ty rychlosti větru, kupředu utíkáš.
Jak chudý jsi, kdo tohle nevidíš,
to všechno revoluce, zdali pak to víš?

Zdravím Tě s pravicí sevřenou v pěst,
buď sláva Tobě - Říjnová revoluce,
buď tobě čest!


(Okno, závodní časopis zaměstnanců n. p. Stavovýroba, 1954)
 
Karkar Lilo tak, že všechna prasata byla čistá  a všichni lidé zasviněni
Fuj, to příjmení, to jsem se lek'!

(Červený květ, asi 1960)
Josef Zahradníček: List z domova

Z dopisů, slétlých do kasáren z různých míst,
dnes také pro mne zůstal jeden bílý list.
Poznal jsem rázem písmo matky na obálce:
- Jak se Ti daří? Já jsem s Tebou i v té dálce...

To je má matka: s námi ve svých vzpomínkách -
A děti se jí rozkutálely jak hrách --
Ze Staveb mládeže ji nyní - šťastné - zdraví:
je pro ně práce pro mír věcí cti a slávy!

Takové syny, dcery rozdala jsi vlasti,
má dobrá matko, kterou nezlomily strasti,
poznamenaná bídou roků minulých:
v tvých vlasech stříbro, čerstvě napadalý sníh...

Teď už je ale život jiný, zcela jiný
i v našem domku na úpatí Vysočiny:
zdvihli jsme krov a stíny v domě rozvanul
slunečný den, jenž ozařuje jasně stůl --

Teď už je život jiný, zcela jiný
i v našem domku na úpatí Vysočiny:
a pro ten život, který zvedá všechny chudé,
pro tento život ze mne vzorný voják bude!

---

Josef Zahradníček: Začíná nový den

Omyje země svou tvář v rose ranní
a pak se lesknou její oči - rybníky,
Začíná nový den, s ním zápas veliký:
bojujem o mír, každý jinou zbraní

a nelze říci, kdo z nás hůře -
Bojuji puškou, kterou na střelnici
se zatajeným dechem tisknu k líci,
abych měl další zásah ve figuře.

Sbíječkou zase odlamuje táta
veliké, matné plástve uhlí v dole.
Můj bratr jede na družstevní pole,
aby pak mohl svážet centy zlata.

Začíná nový den, s ním zápas veliký:
bojujem o mír, každý jinou zbraní
a nelze říci, kdo z nás hůře brání
mír země, sady, stáje, rybníky.

---

Josef Zahradníček: Vzorný voják

Jdi vpřed, ať mrzne sebevíc, ať bláto stříká,
ať cesta před ním bůhvíjak je daleká.
Svou odvážností připomíná úderníka -
ten také žádných překážek se neleká.
Na něho bude hrda naše republika!

Jít mezi prvními - v tom nic mu nezabrání:
ať třeba boty pálí v rozžhaveném písku,
ať mlha rozlévá se jako řeka plání,
ať padá z měsíce proud jasu jako z vodotrysku -
on do útoku vždy se vrhá bez váhání!

A bude mistrem zbraně, již mu svěřil lid.
Dokáže soudruhům, jak umí milovat
svou rodnou zem a jak z ní může být
kvetoucí zahrada a nedobytný hrad.
Na hrudi bude brzy odznak mít!

K prvnímu máji velitel jej vyznamená
za to, že vzorně střeží mír, jímž země žije.
Zná odkaz, který vložili mu na ramena
soudruzi padlí. Ne, on nikdy nezradí je,
neznámé hrdiny i tolik drahá jména!

Věc míru, pro niž oni přišli o životy
- však nezůstali navždy němí! -
ubrání v těžké době, ve dnech nejistory,
můj soudruh, vzorný voják z naší roty,
svobodný člověk ve svobodné zemi!

---

Josef Zahradníček: Oběť

Na Ural
možná psal
od nás, z takové dálky:
"Bude už brzy konec války,
čekej mne, drahá, přijdu zpět
co nevidět!

Jen ještě musíme osvobodit
ten lid,
který nás vítá jak své vlastní.
Za něj se dovedu bít
jak za tebe, jak za svého syna,
abyste byli šťastni.

Vrátím se brzy domů!
Už jsme se neviděli tolik roků..."
O pár dnů později, při útoku,
vybuchla blízko něho mina -
K zemi, již miloval, padl tváří.
Ztrnula ruka - nedávno psala:
...jen ještě musíme osvobodit
ten lid...

(časopis Československý voják, 1952)
To bude možná zajímavý omyl. Našel jsem tady Zahradníčkovu bibliografii, kde jsou v Červeném květu uvedené jenom tyhle dvě věci:

Svoboda, Jiří: Glosář. In: Červený květ 14, 1969, č. 9, září, s. 40. /Poznámky. Egon Hostovský, Všeobecné spiknutí./

Babler, Otto František: Pět listů Jana Zahradníčka O. F. Bablerovi. In: Červený květ 13, 1968, č. 9, s. 4–7. /Komentovaná edice dopisů z 6. 6. – 16. 9. 1960./

Zato jsem v jednom ze dvou ročníků Červeného květu, které jsem viděl (1957 a 1960), našel takovou malou neideologickou domovolyrickou básničku od jakéhosi Josef Zahradníčka. S tím jsem se teď znovu setkal na stránkách časopisu Československý voják, ročník 1, 1952, kam opakovaně píše klasické veršované hrůzy, jaké by člověk v Československém vojáku vzor 1952 čekal. Ale na internetu k tomuhle Josefu Zahradníčkovi nedokážu v podstatě nic najít!
arnost Snad zas nechci tak  moks
Mimochodem autor ruskych slov Za hvezdou jitrni: http://budovatel.cz/pisen.phtml/za_hvezdou_jitrni
arnost Snad zas nechci tak  moks
vypadá to, že tento pozoruhodný autor u nás, s výjimkou těhlech časopisovejch, nikdy nevyšel v překladu
A. Bezymenskij: Dnes

Dnes vyšly zástupy ulicemi měst

Dnes lidské duše vyšly ze svých cest

Dnes leží spáleny poslední mosty do minula

Dnes největší síla svobodné země se hnula

Dnes bijí srdce na buben v pyšné hrudi

Dnes v záři slunce prapory rudé v ulicích proudí

Dnes.... avšak nejen dnes stěny hranic se kácí

Dnes plakáty zvedly na nebe myšlenky - ptáci

Dnes na dně pekla kovají ostří hřebů hvězd
Sláva dnešku jenž matkou budoucnosti jest


(časopis Svobodná země, 1946)
 
A. Bezymenskij: U knihy

Jenom co okna mi rozevře večer siný
a zahoří ohně západu v nich,
můj mozek - neviditelný sazeč činný -
se staví ke kase knih.

Už zvolna míjí i noc, ba věru,
málem, že den už ji nepřemoh';
on stále však ssaje myšlenky z rýmů a sloh
a neopouští svoji sféru.

Však vplíží se spánek-jenž lenivost množí-
a lehá jak olovo na oči,
zvlněné stránky závojem obtočí
a přišroubuje mou mysl k loži.

---

My zvedáme se v život stále lepší, hlubší, jiný.
Chtivý člověk všechno ještě nedostih'.
Prostory jsou příliš velké, příliš mnoho je v nich.

...

Můj mozek - neviditelný sazeč činný -
se staví ke kase knih.


(časopis Svobodná země, 1946, z ruštiny přeložil O. F. Babler)
 
arnost Snad zas nechci tak  moks
agrarni erotismus z toho jen odkapava.

U cesty děvčátko mává,
červeným šátečkem pozdrav dává.

Zas bude orat a kypřit zem,
připraví půdu pro novou žeň.

Až budu větší a svazákem,
těž budu jezdit s pásákem.
Alexander Bezyměnskij: Noc před bojem

Jde noc. Čekají stroje.
Brzo, brzo-li
začneme boj?
Noc - velitel stráže,
před bojem obchází hlídky.
Po stovkách cest jde noc
a otevírá neslyšně dveře.
Obejme sovětský soustruh,
Pohladí revolver,
pokyne centrlesu.
Ve střehu stojí linie budov.
Běžící pás napjat je prudce.
A už buchary napřáhly
k úderu kladiv ruce.
Těžká je bucharů ruka,
udeřit chce se jim strašně.
Noci, slyš!
Tys velká jak věk.
Začni, sirénu spusť -
Všechno se rozběhne, zaduní, zarachotí,
Srdce, ztiš se, ztiš!
Ve větru stojím
blízko dveří slévačské haly,
do noci křičím -
prostorem hřímá
bojové veselé echo.
Noci!
Všechno je hotovo.
Běž!
Brzo, brzo, docela brzo
soudružka siréna zahučí,
Procitne traktor,
v hrudi mu zabuší
motoru srdce bolševické.
Traktore! Traktore!
soudruhu v boji!
Nejsi jen stroj, co orá pole.
Skutečnost dní vtělila v tebe
naše srdce, náš pot, vůli naši.
Naše síla v tebe se vlila,
nápor náš, naše dni, noci naše.
To jsi ty - a v tobě každý z nás:
brigádník, inženýr, dělník.
Každý šroubek, součástka každá,
to jsme - my, to je stvoření naše.
Tož kupředu, soudruhu, nes
odvážný prapor našeho tempa!


(Svobodná země: slovanský týdeník, 1950, přeložil Josef Sedlák)
 
arnost Snad zas nechci tak  moks
Dobré časy skončily po smrti Stalina a nástupu Chruščova, který Stachanova vyhnal z Moskvy zpět do výroby. Rubat uhlí už sice nemusel, ale život provinčního hornického předáka ho ubíjel. Pil jako mužik a konec života strávil v psychiatrické léčebně. Zemřel v listopadu 1977, poté co uklouzl a upadl hlavou na dlaždičky. O osm let později začala perestrojka a svět se – díky článkům, který publikoval sovětský i západní tisk – dozvěděl, že Stachanov svého fantastického rekordu dosáhl jen díky sehranému týmu anonymních spolupracovníků. Potvrdil to i šéf stranické buňky „jeho“ někdejšího dolu Konstantin Petrov: „O tom, jestli se pokus o dosažení rekordu podaří, nerozhodovaly schopnosti jednoho člověka, ale nový způsob dobývání uhlí.“

https://www.tydenikhrot.cz/clanek/jak-k-dilu-tak-ke-stakanu
 
redpittbull Ja som slusny clovek!  
Viděl jsem nedávno rozhovor s J. Grygarem a v něm uvedl, že krom známého textu Lihoše Emana ve VT museli potom otisknout odpověď nějaké soudružky, což byla strašná pitomost. Nemá někdo čirou náhodou text té odpovedi? Google mlčí. Nebo je moje google-fu na bídné urovni.
 
Josef Koukal: Traktoristé

Po širých lánech traktory jezdí,
za nimi pluhy obrací zem.
Chlapci a děvčata jejich práci řídí,
orají, sejí, rolníkům všem.

U cesty děvčátko mává,
červeným šátečkem pozdrav dává.
Na směnu svazačka vyšla,
vystřídat svazáka přišla.

Zas bude orat a kypřit zem,
připraví půdu pro novou žeň.
Zajistí chleba pro všechen lid,
podpoří snahy o mír a klid.

Z vesnice pionýr běží,
kytici růží by donesl svěží.
Vám, milá brigádo, růže nesu,
z lásky k vám, z vděčnosti,
pro potěchu.

Až budu větší a svazákem,
těž budu jezdit s pásákem.
Na velkých honech pracovat,
vysokých výnosů docilovat.


(Traktorista, závodní časopis zaměstnanců STS Mor. Budějovice, 1954)
 
arnost Snad zas nechci tak  moks
Pockejme par let a bude to zase povinne.