Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

Téma:

Humor a zábava

Spravuje:

arnost

Může vás zajímat



Reklama



budovatel aktualne bezi na adresach http://www.budovatel.cz a

Milan Holčák, zámečník provozovny Paskov: Říjnová revoluce

Tam v zemi, kde zítra již znamená včera,
tam v zemi, kde lid probudil se z šera,
tam upoutávám svoje zraky
a zřím v modři jásající ptáky,
tam, kde dělník s rolníkem povstali ruku v ruce,
tam zrodila se revoluce.

Už není pánů, není už žebráků,
není už nikoho, kdo za pár zlaťáků,
zradil by v republice,
za to, dík Tobě - Říjnová revoluce.

Bez Tebe nebyl by Volha - Don,
nemohla by láska ani kvésti,
Tys dala práci čarokrásný tón
a lidu neskonalé štěstí.

Bdím? Či snad je to jen krásný sen?
Začíná mi být až úzko,
vždyť příčinou Tvůj Velký den,
že komunismus je tak blízko.

Je blízko před tebou - už se ho dotýkáš,
ty rychlosti větru, kupředu utíkáš.
Jak chudý jsi, kdo tohle nevidíš,
to všechno revoluce, zdali pak to víš?

Zdravím Tě s pravicí sevřenou v pěst,
buď sláva Tobě - Říjnová revoluce,
buď tobě čest!


(Okno, závodní časopis zaměstnanců n. p. Stavovýroba, 1954)
 
Karkar Lilo tak, že všechna prasata byla čistá  a všichni lidé zasviněni
Fuj, to příjmení, to jsem se lek'!

(Červený květ, asi 1960)
Josef Zahradníček: List z domova

Z dopisů, slétlých do kasáren z různých míst,
dnes také pro mne zůstal jeden bílý list.
Poznal jsem rázem písmo matky na obálce:
- Jak se Ti daří? Já jsem s Tebou i v té dálce...

To je má matka: s námi ve svých vzpomínkách -
A děti se jí rozkutálely jak hrách --
Ze Staveb mládeže ji nyní - šťastné - zdraví:
je pro ně práce pro mír věcí cti a slávy!

Takové syny, dcery rozdala jsi vlasti,
má dobrá matko, kterou nezlomily strasti,
poznamenaná bídou roků minulých:
v tvých vlasech stříbro, čerstvě napadalý sníh...

Teď už je ale život jiný, zcela jiný
i v našem domku na úpatí Vysočiny:
zdvihli jsme krov a stíny v domě rozvanul
slunečný den, jenž ozařuje jasně stůl --

Teď už je život jiný, zcela jiný
i v našem domku na úpatí Vysočiny:
a pro ten život, který zvedá všechny chudé,
pro tento život ze mne vzorný voják bude!

---

Josef Zahradníček: Začíná nový den

Omyje země svou tvář v rose ranní
a pak se lesknou její oči - rybníky,
Začíná nový den, s ním zápas veliký:
bojujem o mír, každý jinou zbraní

a nelze říci, kdo z nás hůře -
Bojuji puškou, kterou na střelnici
se zatajeným dechem tisknu k líci,
abych měl další zásah ve figuře.

Sbíječkou zase odlamuje táta
veliké, matné plástve uhlí v dole.
Můj bratr jede na družstevní pole,
aby pak mohl svážet centy zlata.

Začíná nový den, s ním zápas veliký:
bojujem o mír, každý jinou zbraní
a nelze říci, kdo z nás hůře brání
mír země, sady, stáje, rybníky.

---

Josef Zahradníček: Vzorný voják

Jdi vpřed, ať mrzne sebevíc, ať bláto stříká,
ať cesta před ním bůhvíjak je daleká.
Svou odvážností připomíná úderníka -
ten také žádných překážek se neleká.
Na něho bude hrda naše republika!

Jít mezi prvními - v tom nic mu nezabrání:
ať třeba boty pálí v rozžhaveném písku,
ať mlha rozlévá se jako řeka plání,
ať padá z měsíce proud jasu jako z vodotrysku -
on do útoku vždy se vrhá bez váhání!

A bude mistrem zbraně, již mu svěřil lid.
Dokáže soudruhům, jak umí milovat
svou rodnou zem a jak z ní může být
kvetoucí zahrada a nedobytný hrad.
Na hrudi bude brzy odznak mít!

K prvnímu máji velitel jej vyznamená
za to, že vzorně střeží mír, jímž země žije.
Zná odkaz, který vložili mu na ramena
soudruzi padlí. Ne, on nikdy nezradí je,
neznámé hrdiny i tolik drahá jména!

Věc míru, pro niž oni přišli o životy
- však nezůstali navždy němí! -
ubrání v těžké době, ve dnech nejistory,
můj soudruh, vzorný voják z naší roty,
svobodný člověk ve svobodné zemi!

---

Josef Zahradníček: Oběť

Na Ural
možná psal
od nás, z takové dálky:
"Bude už brzy konec války,
čekej mne, drahá, přijdu zpět
co nevidět!

Jen ještě musíme osvobodit
ten lid,
který nás vítá jak své vlastní.
Za něj se dovedu bít
jak za tebe, jak za svého syna,
abyste byli šťastni.

Vrátím se brzy domů!
Už jsme se neviděli tolik roků..."
O pár dnů později, při útoku,
vybuchla blízko něho mina -
K zemi, již miloval, padl tváří.
Ztrnula ruka - nedávno psala:
...jen ještě musíme osvobodit
ten lid...

(časopis Československý voják, 1952)
To bude možná zajímavý omyl. Našel jsem tady Zahradníčkovu bibliografii, kde jsou v Červeném květu uvedené jenom tyhle dvě věci:

Svoboda, Jiří: Glosář. In: Červený květ 14, 1969, č. 9, září, s. 40. /Poznámky. Egon Hostovský, Všeobecné spiknutí./

Babler, Otto František: Pět listů Jana Zahradníčka O. F. Bablerovi. In: Červený květ 13, 1968, č. 9, s. 4–7. /Komentovaná edice dopisů z 6. 6. – 16. 9. 1960./

Zato jsem v jednom ze dvou ročníků Červeného květu, které jsem viděl (1957 a 1960), našel takovou malou neideologickou domovolyrickou básničku od jakéhosi Josef Zahradníčka. S tím jsem se teď znovu setkal na stránkách časopisu Československý voják, ročník 1, 1952, kam opakovaně píše klasické veršované hrůzy, jaké by člověk v Československém vojáku vzor 1952 čekal. Ale na internetu k tomuhle Josefu Zahradníčkovi nedokážu v podstatě nic najít!
arnost Snad zas nechci tak  moks
Mimochodem autor ruskych slov Za hvezdou jitrni: http://budovatel.cz/pisen.phtml/za_hvezdou_jitrni
arnost Snad zas nechci tak  moks
vypadá to, že tento pozoruhodný autor u nás, s výjimkou těhlech časopisovejch, nikdy nevyšel v překladu
A. Bezymenskij: Dnes

Dnes vyšly zástupy ulicemi měst

Dnes lidské duše vyšly ze svých cest

Dnes leží spáleny poslední mosty do minula

Dnes největší síla svobodné země se hnula

Dnes bijí srdce na buben v pyšné hrudi

Dnes v záři slunce prapory rudé v ulicích proudí

Dnes.... avšak nejen dnes stěny hranic se kácí

Dnes plakáty zvedly na nebe myšlenky - ptáci

Dnes na dně pekla kovají ostří hřebů hvězd
Sláva dnešku jenž matkou budoucnosti jest


(časopis Svobodná země, 1946)
 
A. Bezymenskij: U knihy

Jenom co okna mi rozevře večer siný
a zahoří ohně západu v nich,
můj mozek - neviditelný sazeč činný -
se staví ke kase knih.

Už zvolna míjí i noc, ba věru,
málem, že den už ji nepřemoh';
on stále však ssaje myšlenky z rýmů a sloh
a neopouští svoji sféru.

Však vplíží se spánek-jenž lenivost množí-
a lehá jak olovo na oči,
zvlněné stránky závojem obtočí
a přišroubuje mou mysl k loži.

---

My zvedáme se v život stále lepší, hlubší, jiný.
Chtivý člověk všechno ještě nedostih'.
Prostory jsou příliš velké, příliš mnoho je v nich.

...

Můj mozek - neviditelný sazeč činný -
se staví ke kase knih.


(časopis Svobodná země, 1946, z ruštiny přeložil O. F. Babler)
 
arnost Snad zas nechci tak  moks
agrarni erotismus z toho jen odkapava.

U cesty děvčátko mává,
červeným šátečkem pozdrav dává.

Zas bude orat a kypřit zem,
připraví půdu pro novou žeň.

Až budu větší a svazákem,
těž budu jezdit s pásákem.
Alexander Bezyměnskij: Noc před bojem

Jde noc. Čekají stroje.
Brzo, brzo-li
začneme boj?
Noc - velitel stráže,
před bojem obchází hlídky.
Po stovkách cest jde noc
a otevírá neslyšně dveře.
Obejme sovětský soustruh,
Pohladí revolver,
pokyne centrlesu.
Ve střehu stojí linie budov.
Běžící pás napjat je prudce.
A už buchary napřáhly
k úderu kladiv ruce.
Těžká je bucharů ruka,
udeřit chce se jim strašně.
Noci, slyš!
Tys velká jak věk.
Začni, sirénu spusť -
Všechno se rozběhne, zaduní, zarachotí,
Srdce, ztiš se, ztiš!
Ve větru stojím
blízko dveří slévačské haly,
do noci křičím -
prostorem hřímá
bojové veselé echo.
Noci!
Všechno je hotovo.
Běž!
Brzo, brzo, docela brzo
soudružka siréna zahučí,
Procitne traktor,
v hrudi mu zabuší
motoru srdce bolševické.
Traktore! Traktore!
soudruhu v boji!
Nejsi jen stroj, co orá pole.
Skutečnost dní vtělila v tebe
naše srdce, náš pot, vůli naši.
Naše síla v tebe se vlila,
nápor náš, naše dni, noci naše.
To jsi ty - a v tobě každý z nás:
brigádník, inženýr, dělník.
Každý šroubek, součástka každá,
to jsme - my, to je stvoření naše.
Tož kupředu, soudruhu, nes
odvážný prapor našeho tempa!


(Svobodná země: slovanský týdeník, 1950, přeložil Josef Sedlák)
 
arnost Snad zas nechci tak  moks
Dobré časy skončily po smrti Stalina a nástupu Chruščova, který Stachanova vyhnal z Moskvy zpět do výroby. Rubat uhlí už sice nemusel, ale život provinčního hornického předáka ho ubíjel. Pil jako mužik a konec života strávil v psychiatrické léčebně. Zemřel v listopadu 1977, poté co uklouzl a upadl hlavou na dlaždičky. O osm let později začala perestrojka a svět se – díky článkům, který publikoval sovětský i západní tisk – dozvěděl, že Stachanov svého fantastického rekordu dosáhl jen díky sehranému týmu anonymních spolupracovníků. Potvrdil to i šéf stranické buňky „jeho“ někdejšího dolu Konstantin Petrov: „O tom, jestli se pokus o dosažení rekordu podaří, nerozhodovaly schopnosti jednoho člověka, ale nový způsob dobývání uhlí.“

https://www.tydenikhrot.cz/clanek/jak-k-dilu-tak-ke-stakanu
 
redpittbull Ja som slusny clovek!  
Viděl jsem nedávno rozhovor s J. Grygarem a v něm uvedl, že krom známého textu Lihoše Emana ve VT museli potom otisknout odpověď nějaké soudružky, což byla strašná pitomost. Nemá někdo čirou náhodou text té odpovedi? Google mlčí. Nebo je moje google-fu na bídné urovni.
 
Josef Koukal: Traktoristé

Po širých lánech traktory jezdí,
za nimi pluhy obrací zem.
Chlapci a děvčata jejich práci řídí,
orají, sejí, rolníkům všem.

U cesty děvčátko mává,
červeným šátečkem pozdrav dává.
Na směnu svazačka vyšla,
vystřídat svazáka přišla.

Zas bude orat a kypřit zem,
připraví půdu pro novou žeň.
Zajistí chleba pro všechen lid,
podpoří snahy o mír a klid.

Z vesnice pionýr běží,
kytici růží by donesl svěží.
Vám, milá brigádo, růže nesu,
z lásky k vám, z vděčnosti,
pro potěchu.

Až budu větší a svazákem,
těž budu jezdit s pásákem.
Na velkých honech pracovat,
vysokých výnosů docilovat.


(Traktorista, závodní časopis zaměstnanců STS Mor. Budějovice, 1954)
 
arnost Snad zas nechci tak  moks
Pockejme par let a bude to zase povinne.
to jsou ale pěkné stránky, škoda, že neumím rusky
 
Simiolus  
Mandragora!
arnost Snad zas nechci tak  moks
Как стилягу хоронили -
Шесть чувих за гробом шло
И три джаза громко выли,
Громко выли рок-н-ролл.

Как стилягу хоронили -
Плакали подруги.
На могиле два оркестра
Дули буги-вуги.