Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

Téma:

Humor a zábava

Spravuje:

arnost

Může vás zajímat



Reklama



budovatel aktualne bezi na adresach http://www.budovatel.cz a

arnost Snad zas nechci tak  moks
Tak Karel Diepold, ktery tak krasne intepretoval Traktoristku zemrel %(

https://youtu.be/1QJ1K37px3g
arnost Snad zas nechci tak  moks
Korpus jej neuvadi. Ani zadny ze specilizovanych slovniku. I kdyz slangovy slovnik pracovniku textilek nemam. Jeste bych se poptal v Brne, ale neprijde mi to jako Brneska konstrukce.
Myslíte, že se slovo "chuligatě" někdy opravdu používalo, nebo že je to jen básníkův novotvar?
arnost Snad zas nechci tak  moks
Koukam, ze v "Holce" je i pekna ukazka zavodniho erotismu. Pocitam, ze pri versi:

Kazdemu na dobry den
zavrti ohonem

nezustala jedna spulka v textilce sucha.
To je zase nálož, Jíha dík.
 
ještě Mosilana







 
-jp-: Rudá žeň

Co zbaběle vy chvějete se hrůzou,
neb v patě vaší železné jsme trnem,
my v majestátě Síly nezlomené
jdem Brnem!
Vizte ty krvavé proudy,
novou omlazující živelnou sílu,
rozlévající se města tepnami!
A to jsme my. Těmi bloudy
jste vy, vztekle štěkající ve tvář Dílu,
ubozí paralytikové, nad námi
hůl pokrytecky lámající,
malomocně zuřící a vyjící.
Ba držte na řetěze psy své hlídací!
Je bláhovo tok dějin zastavit
a dráždit lid,
zadržet orkán hněvu, jenž vše vyvrací.
Dnes není radno pouštět žilou světu,
by krev se nerozlila,
půda nezůrodnila
a nerozkvetly miliony rudých květů.
My, lidé zítřka, dneška bořitelé,
jsme vzbouřených otroků šik,
jsme rudá hrozba pronešená směle,
jsme Spartakův výstražný křik.
Jdem klidit rudou žeň, již vy jste zaseli
bezměrným útiskem a slzami a krví;
abychom o sklizeň se třeba nepřeli,
jdem pro ni prví.
Jdem pro ni s kladivy i srpy -
již dost jsme trpěli, ať také jiní trpí!
Už zkvetly Maniny, ať rozkvete i Brno
- je dneska živý rytmus, jiný rým -
Až v rudou žeň nám dozrá dnešní zdravé zrno,
pak budem blahem pravým, všelidským.
Po druhé sejeme a žneme, rudí ženci -
jen rudý prapor stačí k tomu nosit?
Ne, stokrát ne! V pěst kladiva a srpy,
chopte se zotročenci!
A třetí, rudá žeň se musí kosit!


(Mosilana, závodní časopis zaměstnanců n.p. Mosilana v Brně, 1955; autorem snad vedoucí redakce J. Paštěka?)
 
František Prudký - Moskevská deklarace

Rostou stromy, kvetou květy,
hrají si děti, smějí se milenci,
zpívají matky a pracujem všichni
Za vlast - Za mír!

Není však v světě míru,
pro stromy, které rostou,
pro květy, které kvetou,
pro děti, které si hrají.

Není v světě místa
pro milence, pro ženy a matky,
pokud vzývá svoji smrti víru
Nadčlověk - Zvíře!
a rodí se Novonacista.

Temné síly na válečný buben bijí!
A v nás miliony mrtvých ožívají - Žijí!
A mrtví vstanou a půjdou živí!

Půjdou proti všem,
kteří na roh smrti dují
a jimž krvavých zisků šlem
mozky šílené zatemňují
a nad nimiž krouží světa prokletí.

Půjdou proti všem!
A s nimi půjde všechna krev
Mučedníků Evropy.

Půjdou! A s nimi půjdou
všichni padlí bojovníci
a všichni živí v jednom šiku
a půjde Ilja Muromec, pokolení bohatýrů,
a s nimi půjde strašné Slovo,
které proklelo pokolení Hitlerovo!

Půjdou proti všem,
jimž Mír není jásavou písní,
hymnou pracujících, hymnou milostného léta.

Proti paličům se zvednou všechny síly,
síly míru - Síly světa Míru
a miliony rukou - rukou práce.

Proti paličům se tyčí k nebi
Poselství Míru - poselství všeho lidstva,
Poselství pokoje a práce,
Záštita Míru,
Moskevská deklarace!


(Mosilana, závodní časopis zaměstnanců n.p. Mosilana v Brně, 1955)
 
Kdyby někdo ze zdejších měl nutkání číst Novákova Kunderu, tak - je to plytké, Novák vaří z vody a především se bere strašlivě vážně a moralizuje. A je to děsně rozvláčné.

A to Kunderu nemám ráda a těšila jsem se na pořádné denunciace...
 
(má nejoblíbenější postava hned po ústřední dvojici)
arnost Snad zas nechci tak  moks
proč tomu říkají gunstick?
neznal jsem, hezké, i přes zjevná opomenutí
arnost Snad zas nechci tak  moks
Bohuzel gunstick Zembinskou k versi

Jsem hrda na to, byť slabé mé péro,
v srdci však zní mi písní stero,

vubec neeviduje %/

http://versologie.cz/v2/tool_gunstick/result.php?q=stero&unit=word&y1=&y2=&endm=on&endz=on&enda=on&endn=on&aut=&lang=cz

arnost Snad zas nechci tak  moks
"v srdci však zní mi písní stero, "

(S.K. Neuman identifikovan)

https://www.okoun.cz/boards/durrelluv_papousek?contextId=1069922976#article-1069922976
Dostaly se mi do ruky tyhlety ročníky, tedy 1956-1960 a z těch jsem vypsal skoro všechno, umělkyně tam byla mnohdy podepsaná jenom L.Z., nejčastěji L.Zembinská, snad jen jednou celým jménem. Asi tam měla občas i nějaké články, minimálně jeden jsem si vyfotil, ale je to vyčerpávající to tolik zkoumat. Třeba by se dalo něco najít i dalších ročnících, podle Národní knihovny vycházelo: Přerovský uzel (1951-55), Přerovské lokomotivní depo (1953-55) a Přerovský železničář (1955-63)

arnost Snad zas nechci tak  moks
A hrozici atomy je zjevne take slibny leitmotiv.
arnost Snad zas nechci tak  moks
Prvni verze Jsem zeleznicar asi slavila velky uspech mezi kolegy, tak si pani basnirka strihla repete?
arnost Snad zas nechci tak  moks
Zdroj je predpokladam stale Prerovsky zeleznicar, jen pozdejsi roky?

Co se stalo s touto nadeji zeleznicni poezie? Nedochovalo se aspon foto, kratka biograficka poznamka, ci neco jineho, stejne pametihodneho?

Vítěznému únoru (1960)

O tobě zpívám, země má rodná,
tu píseň lásky nejčistší,
za všechna vítězství prostého lidu,
jež z beder svojich střás,
přetěžkou staletí bídu.

Rudým jsi květem vykvetla,
ač únor kol byl bílý,
od té doby se již změnilo,
kolik to vůle - síly!

Sídliště nová, krásná města,
široké lány obilí -
ne úhor, samá cesta -
přehrady, jesle, nemocnice,
ne, není bídy u nás více,
hladových děcek oblečených v cáry,
to vše jsou únorové dary,
jež třeba bylo vydobýt,
by prostý člověk mohl žít!

Pamatuj toho, soudruhu,
pevně stůj na svém místě,
Únoru odkaz nezradíš,
mu dej svou práci čistě.

Pro děti svoje pracuješ,
by krásnější byl svět,
kupředu, soudruzi,
jen nikdy, nikdy zpět!

---

Afrika volá... (1960)

Dnes milióny zraků v dálky hledí,
kde symbol svobody Tě vítá na pobřeží,
tam u zelených stolů,
mír našim dětem se střeží.

Rada se schází, rada rokuje,
náš tábor míru, za mír bojuje,
Dostaňte rozum, žoky monopolů,
Afrika volá po svobodě,
konec již panství s Vámi dolů!

Nechceme umírat, my chceme žíti
pro naše černé děti slunce též svítí.

Dosti té dřiny na Vašich plantážích,
dosti již bídy, proklínání,
dosti ran karabáčů, umírání,
nadešlo svítání, ne temná noc.

Dnes milióny bratří jdou nám na pomoc,
Afrika volá, pouta svá láme,
my dosti síly máme,
třeste se páni na Wallstreetu,
vládnete u Vás, my tu,
kde praděd felah obdělával rodnou svoji zemi,
kropenou krví, slzí - milióny,
kde Sfinga mlčky dívá se již po staletí,
naslouchá nářkům, prokletí,
kde Kongo řeka, i Nil teče,
tam všude poslední jsou Vaše křeče,
v nichž svíjíte se jako jedovaté zmije,
my chceme svobodu pro Afriku,
jsme její dětí - tedy čí je?

---

7. listopad (1960)

Ve větvích vítr se honí
podzim k nám přišel
jako vloni,
na zem zas k lístkům nový lístek pad!
Léto již s vlaštovkou odlétlo
a zase přišel listopad.

Spadnutý lístek lístkům vypráví,
o velkém bezpráví,
na němž si stavěl car - pop, hrad.
Leč mužík pochopil učení Lenina,
nad Rusí slunce zasvítlo,
nová se doba začíná.

Krví se země skropila,
by vyrostl z ní svěží květ,
květ lidu sbratření,
již vytváří nám, lepší nový svět.

Rok za rokem se řadí k sobě,
vítr vzal s sebou zašlý čas,
a přece u datumu z listopadu,
spočine moje oko zas a zas.

Jak zkrásněla jsi Rusi širá,
za řádku dlouhých těch let,
byť válka nová Tebou přeletěla,
svobodna dýcháš, život nový tvoříš,
v neznámý kosmos chceš se rozletět.

Na to vše myslím,
na prostý ten Tvůj lid,
že vždy chce v míru pracovat,
hodnoty tvořit - žít!

Na to vše myslím v památný tento den,
přeji Ti, Rusi širá,
úspěchy, mír - splněný Lenina sen!

---

Vstříc novým zítřkům (1960)

Vstříc novým zítřkům pohlížím,
v nichž plno práce, budování,
na polích, v šachtách, v továrnách,
kde poctivou svou dlaní
vytvoří dělník lepší jednou svět.

Bez válek, rasových nenávistí,
i tam, kde kulomet dnes ještě sviští,
mír rozklene se nad celičkou zemí,
nad tebou, Kubo, Afriko - nade všemi!

Až všichni jednou poslechnou,
volání z širé Rusi,
zanechte válek, paliči,
ty jenom ničí vše krásné, a duši!

My, lidé prostých srdcí,
jež zrodila nás doba nová,
ta velká slavná doba Leninova.

Vstříc novým zítřkům pohlížím,
v srdci mém struna zpívá,
i velké lásce, oštěstí,
jež plodná práce skrývá.

Jsem hrda na to, byť slabé mé péro,
v srdci však zní mi písní stero,
pro tebe, rodná strano moje,
těším se na zítřky, vždyť jsem tvoje!

Vstříc novým zítřkům pohlížím,
skromné své síly dávám ti,
těšíc se za Tvé, za děti,
cíl blízký již je viděti.
Cíl jediný, jenž všem je dobře znám,
toť komunismus, život lepší jdoucí k nám.