Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

Téma:

Humor a zábava

Spravuje:

arnost

Může vás zajímat



Reklama



budovatel aktualne bezi na adresach http://www.budovatel.cz a

To je zase nálož, Jíha dík.
 
ještě Mosilana







 
-jp-: Rudá žeň

Co zbaběle vy chvějete se hrůzou,
neb v patě vaší železné jsme trnem,
my v majestátě Síly nezlomené
jdem Brnem!
Vizte ty krvavé proudy,
novou omlazující živelnou sílu,
rozlévající se města tepnami!
A to jsme my. Těmi bloudy
jste vy, vztekle štěkající ve tvář Dílu,
ubozí paralytikové, nad námi
hůl pokrytecky lámající,
malomocně zuřící a vyjící.
Ba držte na řetěze psy své hlídací!
Je bláhovo tok dějin zastavit
a dráždit lid,
zadržet orkán hněvu, jenž vše vyvrací.
Dnes není radno pouštět žilou světu,
by krev se nerozlila,
půda nezůrodnila
a nerozkvetly miliony rudých květů.
My, lidé zítřka, dneška bořitelé,
jsme vzbouřených otroků šik,
jsme rudá hrozba pronešená směle,
jsme Spartakův výstražný křik.
Jdem klidit rudou žeň, již vy jste zaseli
bezměrným útiskem a slzami a krví;
abychom o sklizeň se třeba nepřeli,
jdem pro ni prví.
Jdem pro ni s kladivy i srpy -
již dost jsme trpěli, ať také jiní trpí!
Už zkvetly Maniny, ať rozkvete i Brno
- je dneska živý rytmus, jiný rým -
Až v rudou žeň nám dozrá dnešní zdravé zrno,
pak budem blahem pravým, všelidským.
Po druhé sejeme a žneme, rudí ženci -
jen rudý prapor stačí k tomu nosit?
Ne, stokrát ne! V pěst kladiva a srpy,
chopte se zotročenci!
A třetí, rudá žeň se musí kosit!


(Mosilana, závodní časopis zaměstnanců n.p. Mosilana v Brně, 1955; autorem snad vedoucí redakce J. Paštěka?)
 
František Prudký - Moskevská deklarace

Rostou stromy, kvetou květy,
hrají si děti, smějí se milenci,
zpívají matky a pracujem všichni
Za vlast - Za mír!

Není však v světě míru,
pro stromy, které rostou,
pro květy, které kvetou,
pro děti, které si hrají.

Není v světě místa
pro milence, pro ženy a matky,
pokud vzývá svoji smrti víru
Nadčlověk - Zvíře!
a rodí se Novonacista.

Temné síly na válečný buben bijí!
A v nás miliony mrtvých ožívají - Žijí!
A mrtví vstanou a půjdou živí!

Půjdou proti všem,
kteří na roh smrti dují
a jimž krvavých zisků šlem
mozky šílené zatemňují
a nad nimiž krouží světa prokletí.

Půjdou proti všem!
A s nimi půjde všechna krev
Mučedníků Evropy.

Půjdou! A s nimi půjdou
všichni padlí bojovníci
a všichni živí v jednom šiku
a půjde Ilja Muromec, pokolení bohatýrů,
a s nimi půjde strašné Slovo,
které proklelo pokolení Hitlerovo!

Půjdou proti všem,
jimž Mír není jásavou písní,
hymnou pracujících, hymnou milostného léta.

Proti paličům se zvednou všechny síly,
síly míru - Síly světa Míru
a miliony rukou - rukou práce.

Proti paličům se tyčí k nebi
Poselství Míru - poselství všeho lidstva,
Poselství pokoje a práce,
Záštita Míru,
Moskevská deklarace!


(Mosilana, závodní časopis zaměstnanců n.p. Mosilana v Brně, 1955)
 
Kdyby někdo ze zdejších měl nutkání číst Novákova Kunderu, tak - je to plytké, Novák vaří z vody a především se bere strašlivě vážně a moralizuje. A je to děsně rozvláčné.

A to Kunderu nemám ráda a těšila jsem se na pořádné denunciace...
 
(má nejoblíbenější postava hned po ústřední dvojici)
arnost Snad zas nechci tak  moks
proč tomu říkají gunstick?
neznal jsem, hezké, i přes zjevná opomenutí
arnost Snad zas nechci tak  moks
Bohuzel gunstick Zembinskou k versi

Jsem hrda na to, byť slabé mé péro,
v srdci však zní mi písní stero,

vubec neeviduje %/

http://versologie.cz/v2/tool_gunstick/result.php?q=stero&unit=word&y1=&y2=&endm=on&endz=on&enda=on&endn=on&aut=&lang=cz

arnost Snad zas nechci tak  moks
"v srdci však zní mi písní stero, "

(S.K. Neuman identifikovan)

https://www.okoun.cz/boards/durrelluv_papousek?contextId=1069922976#article-1069922976
Dostaly se mi do ruky tyhlety ročníky, tedy 1956-1960 a z těch jsem vypsal skoro všechno, umělkyně tam byla mnohdy podepsaná jenom L.Z., nejčastěji L.Zembinská, snad jen jednou celým jménem. Asi tam měla občas i nějaké články, minimálně jeden jsem si vyfotil, ale je to vyčerpávající to tolik zkoumat. Třeba by se dalo něco najít i dalších ročnících, podle Národní knihovny vycházelo: Přerovský uzel (1951-55), Přerovské lokomotivní depo (1953-55) a Přerovský železničář (1955-63)

arnost Snad zas nechci tak  moks
A hrozici atomy je zjevne take slibny leitmotiv.
arnost Snad zas nechci tak  moks
Prvni verze Jsem zeleznicar asi slavila velky uspech mezi kolegy, tak si pani basnirka strihla repete?
arnost Snad zas nechci tak  moks
Zdroj je predpokladam stale Prerovsky zeleznicar, jen pozdejsi roky?

Co se stalo s touto nadeji zeleznicni poezie? Nedochovalo se aspon foto, kratka biograficka poznamka, ci neco jineho, stejne pametihodneho?

Vítěznému únoru (1960)

O tobě zpívám, země má rodná,
tu píseň lásky nejčistší,
za všechna vítězství prostého lidu,
jež z beder svojich střás,
přetěžkou staletí bídu.

Rudým jsi květem vykvetla,
ač únor kol byl bílý,
od té doby se již změnilo,
kolik to vůle - síly!

Sídliště nová, krásná města,
široké lány obilí -
ne úhor, samá cesta -
přehrady, jesle, nemocnice,
ne, není bídy u nás více,
hladových děcek oblečených v cáry,
to vše jsou únorové dary,
jež třeba bylo vydobýt,
by prostý člověk mohl žít!

Pamatuj toho, soudruhu,
pevně stůj na svém místě,
Únoru odkaz nezradíš,
mu dej svou práci čistě.

Pro děti svoje pracuješ,
by krásnější byl svět,
kupředu, soudruzi,
jen nikdy, nikdy zpět!

---

Afrika volá... (1960)

Dnes milióny zraků v dálky hledí,
kde symbol svobody Tě vítá na pobřeží,
tam u zelených stolů,
mír našim dětem se střeží.

Rada se schází, rada rokuje,
náš tábor míru, za mír bojuje,
Dostaňte rozum, žoky monopolů,
Afrika volá po svobodě,
konec již panství s Vámi dolů!

Nechceme umírat, my chceme žíti
pro naše černé děti slunce též svítí.

Dosti té dřiny na Vašich plantážích,
dosti již bídy, proklínání,
dosti ran karabáčů, umírání,
nadešlo svítání, ne temná noc.

Dnes milióny bratří jdou nám na pomoc,
Afrika volá, pouta svá láme,
my dosti síly máme,
třeste se páni na Wallstreetu,
vládnete u Vás, my tu,
kde praděd felah obdělával rodnou svoji zemi,
kropenou krví, slzí - milióny,
kde Sfinga mlčky dívá se již po staletí,
naslouchá nářkům, prokletí,
kde Kongo řeka, i Nil teče,
tam všude poslední jsou Vaše křeče,
v nichž svíjíte se jako jedovaté zmije,
my chceme svobodu pro Afriku,
jsme její dětí - tedy čí je?

---

7. listopad (1960)

Ve větvích vítr se honí
podzim k nám přišel
jako vloni,
na zem zas k lístkům nový lístek pad!
Léto již s vlaštovkou odlétlo
a zase přišel listopad.

Spadnutý lístek lístkům vypráví,
o velkém bezpráví,
na němž si stavěl car - pop, hrad.
Leč mužík pochopil učení Lenina,
nad Rusí slunce zasvítlo,
nová se doba začíná.

Krví se země skropila,
by vyrostl z ní svěží květ,
květ lidu sbratření,
již vytváří nám, lepší nový svět.

Rok za rokem se řadí k sobě,
vítr vzal s sebou zašlý čas,
a přece u datumu z listopadu,
spočine moje oko zas a zas.

Jak zkrásněla jsi Rusi širá,
za řádku dlouhých těch let,
byť válka nová Tebou přeletěla,
svobodna dýcháš, život nový tvoříš,
v neznámý kosmos chceš se rozletět.

Na to vše myslím,
na prostý ten Tvůj lid,
že vždy chce v míru pracovat,
hodnoty tvořit - žít!

Na to vše myslím v památný tento den,
přeji Ti, Rusi širá,
úspěchy, mír - splněný Lenina sen!

---

Vstříc novým zítřkům (1960)

Vstříc novým zítřkům pohlížím,
v nichž plno práce, budování,
na polích, v šachtách, v továrnách,
kde poctivou svou dlaní
vytvoří dělník lepší jednou svět.

Bez válek, rasových nenávistí,
i tam, kde kulomet dnes ještě sviští,
mír rozklene se nad celičkou zemí,
nad tebou, Kubo, Afriko - nade všemi!

Až všichni jednou poslechnou,
volání z širé Rusi,
zanechte válek, paliči,
ty jenom ničí vše krásné, a duši!

My, lidé prostých srdcí,
jež zrodila nás doba nová,
ta velká slavná doba Leninova.

Vstříc novým zítřkům pohlížím,
v srdci mém struna zpívá,
i velké lásce, oštěstí,
jež plodná práce skrývá.

Jsem hrda na to, byť slabé mé péro,
v srdci však zní mi písní stero,
pro tebe, rodná strano moje,
těším se na zítřky, vždyť jsem tvoje!

Vstříc novým zítřkům pohlížím,
skromné své síly dávám ti,
těšíc se za Tvé, za děti,
cíl blízký již je viděti.
Cíl jediný, jenž všem je dobře znám,
toť komunismus, život lepší jdoucí k nám.

Novoroční (1958)

Vítám Tě, nový roku,
cos přinesl nám ku pokroku,
splnění srdcí mnohých přání,
mírový život, štěstí v budování,
či pláč a řinkot chladných zbraní,
jež platit budem drahou krve daní,
těm, kteří lidskost neznají?

Já, prostá žena z lidu, volám k vám,
nesejte bídu,
Vy všichni, jimž je dražší zlato,
zastavte zbrojení, vy páni z NATO,
vždyť naše děti chtějí žít!

Tak volám ústy milionů matek,
ušetřte dětí, nemluvňátek,
by nezhas pro ně slunka svit!
Vyměňte bomby za pluhy,
svobody přejte lidu, buďte soudruhy,
by kvetla celá širá zem!

Atomy více nehrozte,
vzpomeňte Hirošiny,
turbiny, kola motorů, učte se pohánět jimi!

Ať píseň míru zpívají,
tu píseň prostých lidí,
co v práci štěstí hledají,
a v míru život vidí!

Na prahu roku nového,
více nám nelze si přáti,
než klidu teplých domovů,
jež dětem chceme dáti.

Soudruzi, znovu volám vás,
bez hranic, barvy pleti, ras,
v jeden se spojte kruh,
by splatili vám dávný dluh,
co otročit vás chtějí dále zas!

---

XI. sjezd KSČ (1958)

Veselou písničku továrna zpívá,
že práce dnes radostná,
ta práce - živá!

Vesele motory, kombajny běží,
všude duch nový,
všude duch svěží!

Družice vesmír brázdí,
atomy ať slouží míru,
strana nás vede k vítězství
pevnou naši víru.

Nuž rychleji, soudruzi,
v pochod se dejme,
v úplné vítězství
statečně spějme.

Sjezd přišel, mezník našich cest,
ruce v pozdravení zvedám pěsť
a - pozdravením žena prostá volám
poctivé práci - buď vždy čest!

Ještě je mnoho práce třeba vykonat
pro blaho našich dětí,
nuž rychleji, rychleji, soudruzi,
k metám je třeba spěti.

---

K 7. listopadu 1958 (1958)

Motory zpívají o práci života,
o tom, že nový život kol nás rozkvétá,
všude, kde dříve úhor byl,
všude dělník k sklizni zdravé zrna seje - sil.
Z komínu hrdě kouř vzhůru stoupá,
dnes není doba, jež nadějemi jen se houpá,
leč doba pokroku, nová je doba práce opravdová.

V ní žijem, tvoříme, pro naše děti,
by tyto mohly ještě k vyšším metám spěti,
k nimž Lenin cestu ukázal.

A já Ti přeji, má rodná strano,
hrdě jen vždycky vpřed,
rozepni křídla korkorana,
nechť rychlejší je doby let!

Nechť k metám dříve dospějeme,
ať práce naše vzkvete v rudý květ,
kupředu soudruzi, hrdě spějme,
zbudovat lepší svět.

---

Rusi má, širá! (1959)

Vítr mi tiše vypráví zkazky minulých dob,
z daleké Rusi za Uralem,
kde vládl car, šlechta a pop.

Mužik se třásl pod bičem,
kde pán jich trestal rukou nelítostnou,
až často pod ranami pad.

Svíral než pěsti,
čekaje hodinu štěstí,
jež z krve jeho vykvetla v překrásné
revoluce květy.

Ó Moskvo, v jakou slávu jsi se oděla,
ba i ty, Rusi širá,
dnes nový život všude lepší je,
ne Sibiř, trestanci, hladová děcka sirá!

Z hladových mužiků, vědci se stali,
na cestu ve vesmír v pochod se dali,
za zemí neznámou měsícem bledým,
není to krásné dost, býti tak smělým?

Tobě má Rusi, pozdrav svůj posílám,
ve dnech tak posvátných na něž dnes vzpomínám.
Na všechny tvoje oběti,
bys strhla břímě staletí
a rudou vlajku vznesla na stožár,
ba ještě dál a dál, až ku hvězdám.

---

Jsem železničář (1959)

Jsem železničář - hrdá na to,
ač nemám na ramenou zlato,
jsem prostá žena z lidu,
jež v minulosti viděla kvést bídu.

Jsem železničář - prostý článek stroje,
jsem hrdá na to, že jsem dráho tvoje!

Že skromnou prací smím se podílet
na velkém růstu budování,
o kterémž naši dědové
snili jen v bědném nuzování!

Jsem hrdá na to, že k vám patřím,
armádo strojů, kolejí,
z úspěchu každého se raduji,
pracovat vždy chci raději!

---

Častuška (1959)

Pojďte mezi nás,
pěkně zveme Vás,
do té naší brigády,
neboť, kdo má vlast svou rád,
půjde pro ni pracovat!

Ať je u nás všude čisto,
zdraví, slunce, ať má místo,
špínu pěkně vymeteme,
rukávy si vyhrneme,
ať to naše nádraží,
v čistotě se odráží!

Lidu, míru sloužíme,
poctivě se učíme,
zachraňovat životy,
statku cenné hodnoty!

Pojďte mezi nás,
nadešel již čas
skoncovati s nepořádky,
ty patří jen do pohádky!

A kdo má rád svou železnici,
půjde s námi v Červený kříž pracovat,
ať všude u nás radostně je podívat.


Okresní konferenci KSČ! (1957)

Mnoho zdaru vaší práci
přeji, soudruzi!
ať se láska ve všech srdcích
k ní též probouzí!

Pracujeme pro svou matku,
ze všech nejdražší,
pro zem malou, milovanou,
pro svou rodnou stranu,
pracujme vždy s chutí pilnou,
ať nemáme hanu!

Veďte nás vždy cestou přímou
vždycky soudruzi,
ať nepřítel, zatím spící,
nikdy nehrozí!

Pamatujme na svá děcka,
doby těžkých let,
neznejme víc cesty zpátky,
ale vždy jen v před!

---

Jsem železničář (1957)

Jsem železničář
hrdý na to,
ne že mám na ramenou zlato,
leč že jen dělník jsem...

Stroj vedu v širý kraj
a lidí tisíce
do práce, z práce,
přepestrá kytice.

Zboží až z ciziny
pro všechny vozím
zatím co spíte vy,
za prací jezdím.

Zelená - jedeme
do nových dnů,
kde radost z práce je,
kde není snů.

Jak voják na stráži
u vlaků stojím,
odjezdy dávám,
se světem lid pojím.

Z práce mám radost,
práce mne blaží,
pro ni chci věrným být
na první stráži.

---

Za mír (1957)

Leť, holubičko bílá,
a zvěstuj všemu světu,
že svoboda vzešla z krve květů,
by radostněji mohl žít náš lid,
když duhy míru dopřává mu klid.

Mé srdce zpívá, zpívá radostí
o míru, práci, o štěstí,
o krásné zemi milované,
kde radostno je žít!

Leť, holubičko bílá,
poselství zanes v cizí kraje,
kde černÝ bratr ještě otrokem,
kde banán či fík zraje!

V haciend zaťukej okno,
kde farmáři je dělník otrokem,
řekni mu, bratřem vzmuž se,
nech unášet se světa pokrokem!

Leť holubičko bílá,
v široká, dálná města,
řekni jim, malá, řekni,
kde pravá jejich cesta!

V přímořských čtvrtích bědných lidí,
naději rozsejme ať ji vidí,
že člověk má být člověkem,
řekni jim, řekni,
že nebude více otrokem.

Plantáží zazní zpěv,
kytary zazvučí
radostí bude práce všem,
kdož byli pánů v područí,
kdož byli pánů v područí.

Leť, holubičko bílá,
poselství zanes k zelenému stolu,
válek že více nechceme,
se štváči všemi dolů.

Atomy ať nám nehrozí,
v klidu nechť popřejí nám žít,
nebo jak sobě zasejí,
tak také budou sklizeň mít!

z básní Leony Zembinské v časopise Přerovský železničář

Májová (1956)

Máj vyšel do ulic
a s ním i naše píseň,
dělník si s rolníkem ruku podává -
setřásá se sebe poslední tíseň.

S traktory vyjel do polí,
rozorat dělící meze,
zasíti novou úrodu,
kterou již společně veze.

A traktor zpívá píseň sbratření,
sbratření města s venkovem,
k práci si vyhrňme rukávy,
s brigádou pomoci pojedem!

A traktor zpívá o zemi,
o zemi milované,
o zemi šťastné, zemi nejkrásnější,
o naší, naší - Hané.

Máj vyšel do ulic,
s ním dělník, rolník,
svorně jdou v jednom šiku,
s mírovou písní na svých rtech,
pro drahou - svoji republiku -
jdou manifestovat.

Za děcka, mámy, svoji řeč,
by válek nezmítala nikdy křeč,
tu krásnou naši rodnou zemi,
zem šťastných lidí,
zem milovanou, budovanou všemi.

A holubice bílá,
v azuru výškou se vznáší,
nesoucí tisíce pozdravů
po celé zemi naší.

Od Aše až tam po Karpaty,
za nimiž - širá, spřátelená Rus.
Jen lítej, holuběnko, lítej,
pozdrav nes dobrých lidí
do srdcí všech těch ubohých,
kteří jen ve válkách spásu
svou a vášeň vidí.

My válek nechceme,
pracovat, žít chcem v míru,
zem šťastnou pro všechny vždy jen budovat,
míti vždy v budoucnost víru!

---

Byrokrat (1956)

Zašlých časů měl by rád,
zkostnatělý byrokrat.
Neomezený pán být by chtěl,
aby každý jeho píseň pěl.

Na stůl řádně polož tužku,
třes se, vzal-li tě na mušku,
zkostnatělý byrokrat,
nemá-li tě v srdci rád!

Udělej vše, jak si přeje,
jinak amen, s tebou zle je.
S novotami nechoď víc,
pánem on je a ty nic!

Konec smíchu,
konec žertů,
byrokrati ať jdou k čertu,
po staru se žíti nedá,
byrokrat ať hrob si hledá!
Nový chceme život mít,
šimlů více nekrmit.

---

Pojď mezi nás! (1956)

Umíš zpívat?
K nám se dej,
po práci si zazpívej.
Nesedávej za pecí,
pojď jen mezi nás,
nemař drahocenný čas!

V písních najdeš osvěžení,
mezi námi veselí,
že i všední pátek
bude tobě nedělí!

V Rudém koutku nás vždy najdeš,
ve čtvrtek a v úterý.
Přijďte všichni ze stanice,
ať jste s námi kde který!

---

Ozubené kolo (1956)

Jak had se plazí krajem železnice,
spojuje dálné kraje,
a vláček jede, písně zpívá,
jakou as písničku hraje?

O práci rukou našich lidí,
již veze v širý, dálný svět,
o tom, že ze zmučené země
vyrost štěstí rudý květ.

A ozubená kola letí tratí,
ženou se s větrem o závod,
rozvážejí zboží z rukou robotníků,
radostné lidi, či materiál pro závod.

A já ty vagonky pohledem hladím vděčných očí,
v duchu si říkám, jeďte dále jen,
ať se vám kola vždy točí!

---

Říjnové revoluci (1956)

Prapory hrdě na stožár
vzhůru ať k výšinám letí,
že šťastnější nežli otci
žijí dnes jejich děti.

To revoluce přinesla,
že z raba byl se člověk stal -
a na nás na všech záleží - jen dál,
pučet-li budou stále nové suché sněti
na stromu lípy košaté.

A já dnes zpívám svoji píseň
ve vroucí lásce k Tobě,
má drahá zemi za Kavkazem,
sláva buď provždy Tobě.

Tys syny hrdé měla,
by pouta zlomili
a v revoluci dávné, svaté
krev za své bratry prolili.

Po celém světě, kde karabáče ještě sviští,
kde posud dělník otrokem,
kde slzy bědných, zubožených
krvavým tekou potokem.

A já dnes hrdě zpívám
o lásce ke všem, míru,
o Tobě země milovaná,
v niž klademe všichni víru!

V ruce své pochodeň revoluce svírání,
odkaz to našich dědů, matek,
a v srdci lásky, lásky tolik,
vždyť je dnes veliký svátek.

Sláva buď tobě, strano rodná,
z níž revoluce nám se zrodila,
by hvězda rudá cestu nám
co symbol jasný svítila.

---

Vyznání (1956)

V společném kruhu stejných ideí,
stisk ruky soudruhů - bratří,
k daleké Rusi voláme,
kam naše oči patří.

A srdce naše plné lásky
znovu se rozechvělo
a zpívá, zpívá,
co vždy síly mělo,
o širé, krásné Rusi. -

Tam Volha teče, širý Don,
jich slyším krásný, dumný tón,
co zkazku z dávných dob.

A Volha zpívá, Dněpr šumí píseň,
co lid zná, umí,
o hrdých činech rodné země,
značené krví velkých synů,
jichž šlépěj líbám v rozechvění,
se slzou v oku, nitra pění,
že nikdy není vděku dosti,
za vše, co přišlo za přátelství,
jež nikdy nezradím!

---

Věren buď! (1956)

Věren buď, nezraď strany své,
z prostého vzešels lidu,
vzpomeň všech lopot, všechněch běd,
kdy měl jsi s děcky bídu.

Své síly dávej všude tam,
kde strana Tobě káže,
ať vždy Tě může zavolat,
co věrné syny stráže!

Svou práci dělej s chutí,
ne pro zisk, lesklou slávu,
pro matku ze všech nejdražší,
pro Tvoji rodnou stranu!

 
Ještě že bych prohlédl ten časopis, jestli tam nemá něco jiného. Pod básní ne. Skutečnou hvězdou Přerovského železničáře byla Leona Zembinská. Dodám později.