Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

Téma:

Humor a zábava

Spravuje:

arnost

Může vás zajímat



Reklama



budovatel aktualne bezi na adresach http://www.budovatel.cz a

z básní Leony Zembinské v časopise Přerovský železničář

Májová (1956)

Máj vyšel do ulic
a s ním i naše píseň,
dělník si s rolníkem ruku podává -
setřásá se sebe poslední tíseň.

S traktory vyjel do polí,
rozorat dělící meze,
zasíti novou úrodu,
kterou již společně veze.

A traktor zpívá píseň sbratření,
sbratření města s venkovem,
k práci si vyhrňme rukávy,
s brigádou pomoci pojedem!

A traktor zpívá o zemi,
o zemi milované,
o zemi šťastné, zemi nejkrásnější,
o naší, naší - Hané.

Máj vyšel do ulic,
s ním dělník, rolník,
svorně jdou v jednom šiku,
s mírovou písní na svých rtech,
pro drahou - svoji republiku -
jdou manifestovat.

Za děcka, mámy, svoji řeč,
by válek nezmítala nikdy křeč,
tu krásnou naši rodnou zemi,
zem šťastných lidí,
zem milovanou, budovanou všemi.

A holubice bílá,
v azuru výškou se vznáší,
nesoucí tisíce pozdravů
po celé zemi naší.

Od Aše až tam po Karpaty,
za nimiž - širá, spřátelená Rus.
Jen lítej, holuběnko, lítej,
pozdrav nes dobrých lidí
do srdcí všech těch ubohých,
kteří jen ve válkách spásu
svou a vášeň vidí.

My válek nechceme,
pracovat, žít chcem v míru,
zem šťastnou pro všechny vždy jen budovat,
míti vždy v budoucnost víru!

---

Byrokrat (1956)

Zašlých časů měl by rád,
zkostnatělý byrokrat.
Neomezený pán být by chtěl,
aby každý jeho píseň pěl.

Na stůl řádně polož tužku,
třes se, vzal-li tě na mušku,
zkostnatělý byrokrat,
nemá-li tě v srdci rád!

Udělej vše, jak si přeje,
jinak amen, s tebou zle je.
S novotami nechoď víc,
pánem on je a ty nic!

Konec smíchu,
konec žertů,
byrokrati ať jdou k čertu,
po staru se žíti nedá,
byrokrat ať hrob si hledá!
Nový chceme život mít,
šimlů více nekrmit.

---

Pojď mezi nás! (1956)

Umíš zpívat?
K nám se dej,
po práci si zazpívej.
Nesedávej za pecí,
pojď jen mezi nás,
nemař drahocenný čas!

V písních najdeš osvěžení,
mezi námi veselí,
že i všední pátek
bude tobě nedělí!

V Rudém koutku nás vždy najdeš,
ve čtvrtek a v úterý.
Přijďte všichni ze stanice,
ať jste s námi kde který!

---

Ozubené kolo (1956)

Jak had se plazí krajem železnice,
spojuje dálné kraje,
a vláček jede, písně zpívá,
jakou as písničku hraje?

O práci rukou našich lidí,
již veze v širý, dálný svět,
o tom, že ze zmučené země
vyrost štěstí rudý květ.

A ozubená kola letí tratí,
ženou se s větrem o závod,
rozvážejí zboží z rukou robotníků,
radostné lidi, či materiál pro závod.

A já ty vagonky pohledem hladím vděčných očí,
v duchu si říkám, jeďte dále jen,
ať se vám kola vždy točí!

---

Říjnové revoluci (1956)

Prapory hrdě na stožár
vzhůru ať k výšinám letí,
že šťastnější nežli otci
žijí dnes jejich děti.

To revoluce přinesla,
že z raba byl se člověk stal -
a na nás na všech záleží - jen dál,
pučet-li budou stále nové suché sněti
na stromu lípy košaté.

A já dnes zpívám svoji píseň
ve vroucí lásce k Tobě,
má drahá zemi za Kavkazem,
sláva buď provždy Tobě.

Tys syny hrdé měla,
by pouta zlomili
a v revoluci dávné, svaté
krev za své bratry prolili.

Po celém světě, kde karabáče ještě sviští,
kde posud dělník otrokem,
kde slzy bědných, zubožených
krvavým tekou potokem.

A já dnes hrdě zpívám
o lásce ke všem, míru,
o Tobě země milovaná,
v niž klademe všichni víru!

V ruce své pochodeň revoluce svírání,
odkaz to našich dědů, matek,
a v srdci lásky, lásky tolik,
vždyť je dnes veliký svátek.

Sláva buď tobě, strano rodná,
z níž revoluce nám se zrodila,
by hvězda rudá cestu nám
co symbol jasný svítila.

---

Vyznání (1956)

V společném kruhu stejných ideí,
stisk ruky soudruhů - bratří,
k daleké Rusi voláme,
kam naše oči patří.

A srdce naše plné lásky
znovu se rozechvělo
a zpívá, zpívá,
co vždy síly mělo,
o širé, krásné Rusi. -

Tam Volha teče, širý Don,
jich slyším krásný, dumný tón,
co zkazku z dávných dob.

A Volha zpívá, Dněpr šumí píseň,
co lid zná, umí,
o hrdých činech rodné země,
značené krví velkých synů,
jichž šlépěj líbám v rozechvění,
se slzou v oku, nitra pění,
že nikdy není vděku dosti,
za vše, co přišlo za přátelství,
jež nikdy nezradím!

---

Věren buď! (1956)

Věren buď, nezraď strany své,
z prostého vzešels lidu,
vzpomeň všech lopot, všechněch běd,
kdy měl jsi s děcky bídu.

Své síly dávej všude tam,
kde strana Tobě káže,
ať vždy Tě může zavolat,
co věrné syny stráže!

Svou práci dělej s chutí,
ne pro zisk, lesklou slávu,
pro matku ze všech nejdražší,
pro Tvoji rodnou stranu!

 
Ještě že bych prohlédl ten časopis, jestli tam nemá něco jiného. Pod básní ne. Skutečnou hvězdou Přerovského železničáře byla Leona Zembinská. Dodám později.
arnost Snad zas nechci tak  moks
Krestni jmeno autora nemame?
Doupal: Do druhé pětiletky

Cesta na Vítkov se vine,
cesta kamenná,
v létě plná květů,
jak stovky dívčích retů
nás všechny vítají
a říkají,
že zde leží On,
tvůrce první pětiletky.

Teď, když začínáme
pětiletku druhou,
musí nám být poučením, vzpruhou,
že již nikdy zpět,
jen stále kupředu, k vítězství,
půjdeme cestou vytýčenou.

Pod naší vlajkou rudou
zanechaný odkaz splníme,
boj vyhrajeme,
socialismus v naší vlasti
vybudujeme.


(Přerovský železničář, závodní časopis zaměstnanců ČSD v Přerovském železničním uzlu, 1956)
 
jaké mrazy a ledy v 37°C?
vysmatej_kuauik  
Dušan Jasánek měl svou živou předlohu, koukám.
 
arnost Snad zas nechci tak  moks
Ciste.
Luboš Bozděch: Mír uhájíme

Já chtěl bych říci letopiscům: "Pište!"
To, aby historie nikdy nezapoměla
na ty, co chtějí udělat z Evropy pohřebiště
a z jejího lidu - potravu pro děla.
Na ty, co se maskují pláštíky různých paktů,
by spřádat mohli plány krvelačné.
Na ty, kdo dnes hrozí obnovou Wehrmachtu,
ať vzpomenou:
Že mečem vždy zhyne ten,
kdo první pozvednuv meč - válku začne!

Jen jednou mluvili jsme řečí Mnichova
tam, kde jsme měli odpovědět palcátem,
nikdy více se nebude opakovat
to, co se stalo v roce osmatřicátém!
Již nikdy nebudou se vítat esesmani
na naší půdě slavobránou.
Dnes dovedem včas sáhnout po zbrani,
na ránu - odpovíme tvrdší ranou!

Našeho lidu se zeptejte, jak válku nenávidí
tak jako vůbec každou ukrutnost,
však také zeptejte se našich lidí,
proč necítí strach a malomyslnost,
proč nelze je dnes vaší superbombou zastrašit?
My přátelství jsme v boji krví zpečetili - na věčnost!
Sovětský svaz je s námi a to nám dává klid.

Snad si vy páni z Wallstreetu myslíte,
že novou válku přec jen vyprovokujete!
Jak jste jen zaslepeni, že ani nevidíte
rozdíl v tom, co můžete a co chcete!
Já nechtěl bych Váš špatně tajený strach zažít,
ten věčný otazník, kam od svých hromad zlata utečete?
Až jednou všichni dělníci si stisknou mozolnatou paži
a bitva poslední pak zaplá v celém světě!
My klidni jsme! Jsme na mírové stráži!
S Fučíkem voláme: Lidé bděte!

(tamtéž, 1955)
 
Luboš Bozděch: Stavba na Ružině

Tam v údolí, kde se Hornád vine,
desítky zocelených paží,
v skaliskách strmých, na Ružině,
pracují pilně na montáži.

Ozvěna nese se na obě strany,
zmodřelým šerem podvečeru,
na Košice a Margecany,
hlas nýtovaných revolverů.

Ocelí propletené svaly
a zkušeností plné hlavy,
když montují diagonály
v práci se ani nezastaví.

Když Hornád vystoupil ze břehů,
čelili za povodně ledům.
A vzdorovali mrazu, sněhu,
když bylo stupňů - třicet sedm.

Jakoby těžkým kladivem
usnesení strany a vlády,
každý na pracovišti svém,
betonu vtesal ve základy!

Dál zní kladiva nýtovací,
za podvečera na Hornádu
a nám se rodí v také práci,
budoucí nositelé řádů!


(Ocelostavař, závodní časopis n.p. Ocelostavby Brno, 1954)
 
Díky.
arnost snad nechci tak   moks
pry ze 1950
Jé! Rok?
tigr_papirosowy Naše přání nejvroucnější  kvalitní Česko
 
Odpoví-li, proč ne?
arnost snad nechci tak   moks
Docela neskodny, leda, ze by se v prameni sily skryvala nerozborna jednota delniku a rolniku pod vedenim KSC, ale ani na to to nevypada. Mam zkusit Jarkovi napsat?
Tak jsem něco vyhrabal.
Repertoární sborník č. 10 (1954), str. 3:

Jaromír Nohavica
VOJENSKÁ PÍSEŇ

Před námi hory zjevily se.
Ach, ještě daleko je cíl.
Zazněla nad řadami píseň
a úsměv tváře ozáříl.

Zanotujem-li dobrou notu,
písnička baťoh nadzvedne.
Osvěží douškem celou rotu
v palčivém žáru poledne.

My došli s písničkou až k cíli
a mysleli, že nedojdem.
Když víš, kde hledat pramen síly,
vyhráno je už před bojem.
Drtikol měl štěstí, že prováděl mystiku bez textilu.
To s tím perlíkem a pytlíkem až fysicky bolí...
i sem:

1, 2, 3

je to z čísla 5 z 1. března 1949
ó ano