Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

Téma:

Humor a zábava

Spravuje:

arnost

Může vás zajímat



Reklama



budovatel aktualne bezi na adresach http://www.budovatel.cz a

https://plus.rozhlas.cz/dobre-je-ze-uz-neni-pana-anezka-gorlova-sbirala-pisne-ktere-utvarely-kolorit-6538581

Anežka Janečková, později provdaná Gorlová, se narodila roku 1910. Vyrůstala v chudých rodinných poměrech v Boršicích u Blatnice. Několik jejích sourozenců zemřelo v mladém věku.

Těžkou ránu dívce zasadila též smrt otce, který skonal při zemědělské práci v Uhrách. I tam Anežka několikrát putovala s dalšími obyvateli Boršic za přivýdělkem.

Zkušenost dítěte konfrontovaného s nuznými poměry venkovského života předznamenala Anežčinu inklinaci k revolučním změnám na venkově, které nastaly po roce 1948.
I to byl důvod, proč Anežka Gorlová začala ve své tvorbě propojovat tradiční formy folkloru s angažovaným obsahem.

Týkalo se to především tzv. družstevních písní. Jejich nápěvy na posluchače sice působily tradičně, ale texty byly dobově podmíněné. Zpívalo se v nich o scelených lánech, žacích strojích i soutěžení družstevníků v hektarových výnosech.

Uplatnění se jim dostalo i ve filmové tvorbě. Objevily se v budovatelské komedii Ještě svatba nebyla natočené režisérem Jaroslavem Machem. Nejznámější píseň lidové textařky Dobré je, že už není pána můžeme zaslechnout také ve filmové adaptaci Kunderova románu Žert.
----------
na YT byla krásna ukázka "Dobré je,...", právě z Žertu, ale vůbec to nemůžu najít. Velice pěkné!
 
Vladimír Lugovskoj: VÝZVA

Já žádám více víry:
oheň
spaluje dřeva
Voda
rozbíjí led.
Vítr
bičuje smrští
Doba
chce mládí vésti
Doba se staví nám v řad
Protože země je mláda
a chceme budovat
budoucí města, starých pád
já žádám více víry
chleba
na misku váhy pad
Almužnu
když prosí stařec v ulicích
když ozývá se v hadrech
hladový dětský smích.
Však napínajíc každý sval
má země zemdlená, vždyť nezná strach
vždyť její srdce bije v úderných brigádách!
Já žádám větší zmužilost
Prach
koštětem se stírá
Klid
martinská pec požírá.
Točí se kola
staví se most
Práce
je země budoucnost.
Píseň
je doprovod cesty
Stůj v bouřlivém větru
nedej se svésti
jak slunce nechť hoří tvá zmužilost.
Věz:
Oheň
spaluje dřeva
Doba
chce mládí vésti
a dát mu chleba.

Přel. Jiří Weil.
 
arnost snad nechci tak   moks
Ad Koreo!: Báseň poprvé vyšla ve sbírce Světlo básníka Jana Nohy v roce 1950. Text
skladby odsuzuje válku v Koreji přesně podle dobové propagandy. Po melodické stránce je
píseň velmi volná. Melodii provázejí nadepsané akordy, které dokládají lidový charakter
skladby, resp. Jednotlivé fráze, které jsou typické pro některé lidové písničky ze Slovácka.
Představu o angažovanosti textu si můžeme utvořit z následující básně-předlohy:

Koreo, země drahá, bratři rodní neustupujte
a bijte vraha.
Koreo, země utrpení, my pláčem pro tvé mrtvé,
pro děti zkrvavené.
Koreo, země drahá, bratři rodní neustupujte
a bijte vraha.
Vám patří vaše zem, krev vaše teče potokem,
Aby svět mohl žít.
Koreo, země drahá, bratři rodní neustupujte,
vydržte...

V jediném exempláři sbírky básní v knihovně FF MU v Brně jsou listy obsahující
báseň Koreo! vytrženy a chybí. Shodou okolností sbírka vyšla zrovna v době, kdy Josef Berg
na FF MU studoval a k této knížce měl zcela jistě přístup...

nalezeno in: Josef Berg a masová píseň, https://is.muni.cz/th/179235/ff_b/Bakalarska_prace.pdf
 
Jíha blm 
Andreas Alesandrovič: Leninská píseň

Život jaký dosud zde nebyl
tvoříme ve žhavé litiny lávě
budoucnost musíš radostně pozdravit
prapore práce v bouřlivé salvě.

Síly z ocele
bouřící vzedmutí vod
rozdrťte prohnilou loď!

Vysoko nad námi
Leninovy prapory vlají
plamenné dny
konečná vítězství rozpoutají.

Dnem i nocí nese se jek
brigády bouře silněji bijte!
Bijte a bijte, zrychlujte tep!
Své síly v obrovské závody vlijte
na místa bažin, divokých lesů.
Již přišel váš věk!

Síly z ocele!
Bouřící vzedmutí vod!
Drťte již prohnilou loď!

Vysoko ve větru
Leninovy prapory vlají
plamenné dny
konečná vítězství rozpoutají.


Přel. Jarda Procháska.
 
tigr_papirosowy Naše přání nejvroucnější  hrát do noty
Rozplakal jsem se štěstím.















 
to jsem přehlédl, book
mám básničky, patří to sem nebo tam? moment
 
arnost snad nechci tak   moks
autoklav Nestydatý kámen se kutálí plání  
trocha špatné poezie
 
Vida, připadám si jako majitel realit. Nashromáždily se mi časem doma asi tři sady téhož. Neprodávám ovšem.
tigr_papirosowy Naše přání nejvroucnější  jako každou středu
arnost snad nechci tak   moks
Tohle je pomerne zasadni dilo. Delnicke pisne I+II od Karbusickeho a Pletky. 650 kusu. Bohuzel cena souboru je ponekud neproletarska.

https://muj-antikvariat.cz/kniha/delnicke-pisne-sv-1-karbusicky-vladimir-1958

Zde aspon recenze:

https://digilib.phil.muni.cz/bitstream/handle/11222.digilib/110610/F_HistoriaeArtium_03-1959-1_11.pdf?sequence=1

Myslim, ze jisty dojem lze nacerpat i zde: https://www.supraphonline.cz/album/300900-delnicke-pisne-20-a-30-let?trackId=3484556
 
To asi nebude film ani inscenace, ale nějaký příležitostný pořad. Takhle dlouhá píseň by ostatně ve filmu působila jako pěst na oko, zvláště takto angažovaná a v 70. roce.
arnost snad nechci tak   moks
tady: https://youtu.be/TzCOALWywjw?t=2308 rikaji, ze je to z filmu Televizne intervaly, ale ten se mi nepovedl ve Zvarikove tvorbe vubec najit

https://www.csfd.cz/tvurce/26132-frantisek-zvarik/
František Zvarík – V mesiaci februári
https://www.youtube.com/watch?v=BqSdMJo_YxE

(Nevěděl by někdo autora textu?)
 
fukung. starý fukung s novým heslem 
Vůbec, ale přichomejtl jsem se k prohlídce soukromé sbírky staré techniky - traktory, parní auta, auta (1910-socík) a pan sběratel tam měl vyvěšené i tyhle poklady.
http://www.muzeum-mnisek.cz/
czekotay lesní skřítek udeřil do křemene a vyskoč 
Moc pěkný úlovek, kde jste k tomu přišel? vy to sbíráte?
fukung. starý fukung s novým heslem 
prisli1cdca3b2a79d5d9f.jpg
slib1803c59f19bb1993.jpg
br> dojnice9f2fbb10b90791e9.jpg
 
tigr_papirosowy Naše přání nejvroucnější  kladnou klerofašistickou roli
To se mu teda vyplatilo.
arnost snad nechci tak   moks
http://budovatel.cz/state.phtml/jak_ziskam_fucikuv_odznak

Jula Fučík je nám učitelem, jenž stále touží vědět a znát víc. Nikdy nebyl spokojen s tím, co znal. Díval se na život očima široce rozevřenýma. Po celý život se učil. Aby mohl studovat vysokou školu a nemít hlad – chodil pracovat na stavbu silnic a regulaci. Jedl málo, aby si mohl koupit co nejvíc knih. Věděl, že čím víc bude znát – tím lépe bude moci bojovat proti kapitalismu, proti fašismu.