Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

Téma:

Humor a zábava

Spravuje:

arnost

Může vás zajímat



Reklama



budovatel aktualne bezi na adresach http://www.budovatel.cz a

arnost Snad zas nechci tak  moks
JeromeHeretic #Black matter lives!  (Stephen Hawking)
Tohle by mel Babis vybalit na horniky z Darkova!
Erich Sojka: Bulačská častuška

Ostravaci, Karviňoci,
vám patří ta častuška,
posluchejtě, co vam dněska
zazpivame do uška:

Nadavatě na robotu,
kdekdo malo peněz ma!
Ale čemu je to všecko,
v tym se nikdo něvyzna.

Bulači a absenteři,
fluktuanti, marodeři,
to su uni co bez lasky,
utahli vam opasky.

Každy přece do pěruna,
vypočitať može se,
kolik peněz každa tuna,
vašim kapsam vyněse!

Bulači a absenteři,
fluktuanti, marodeři,
oni tuny něrubu!
Ti chcu vašu zahubu.

A jak něsu uhla tuny,
ktere zrobily by hic,
tak němožu byť koruny -
a bez korun - nima nic!

Bulači a absenteři,
fluktuanti, marodeři,
ti vam z kapsy kradu zisk!
A proto je valtě v pysk!

Uhla něni na topení,
však to každy dobře zna,
a v rodinách se proklina -
od podzima do března.

V bulačech a absenterech,
fluktuantech, maroderech,
v tych najdětě přičinu,
ti z vas robiu zmrzlinu!

Na robotu nadavatě,
že ji matě nad hlavu,
a že vůbec čas němatě,
na kino a zábavu!

Bulačům a absenterům,
fluktuantům, maroderům
za to nejprv nabijtě,
bo i na nich robitě!

A tym všeckym, Ostravaci,
sami trochu vinni stě,
že ty lidské pijavice
netrestatě na místě!

Bo bulači, absenteři,
fluktuanti, marodeři,
proto enem bulaju,
bo z vas strachu němaju.

Poučeni z teho plyně,
pro každého i pro vás:
v Ostravě a na Karvině
pořadek už zrobtě raz!

Bulače a absentery,
fluktuanty, marodery
za kravatel třeba brať -
šviňským krokem k praci hnať.

A komu to, Ostravaci,
něni možna po chuti,
ať se o tym sam přesvědči -
ať jich robiť přinuti!

Bez bulačův, absenterův,
fluktuantuv, maroderuv,
lepši budě všeckym hneď,
radostnější budě svět!


(Hlas Doubravy, závodní časopis zaměstnanců Dolu Doubrava v Doubravě, 1956)
 

Důlní neštěstí na dole Dukla

V poslední době můžeme sledovat v tisku a televizi zprávy o důlním neštěstí na dole ČSM na Ostravsku, v němž po výbuchu plynu zahynulo 13 horníků. Vyhledávají se a tisknou statistiky obdobných neštěstí za desítky let pozpátku, ale opomíná se to největší neštěstí v roce 1961, kdy 7. července na dole Dukla v Havířově-Dolní Suché zahynulo 108 horníků, a také na Hodonínsko, kde v lignitovém dole (rovněž Dukla), voda zaplavila důl i s horníky. Proč doplňuji statistiky právě o doly Dukla? Jeden z těch 108 horníků byl bývalý občan Bořetic Antonín Borkovec. Narodil se v Bořeticích právě na svátek sv. Anny v roce 1942, kdy je v Bořeticích velká pouť, do rodiny pekaře a básníka také Antonína Borkovce. Bylo mu tedy v době neštěstí 19 let. Vyučil se horníkem a pracoval na dole Dukla. Jeho otec pracoval po roce 1945 jako pekař v pronajaté pekárně v Brně, a protože měl početnou rodinu, vyslyšel lákání náborářů a šel pracovat na Ostravsko, nejprve jako horník a pak jako redaktor hornických novin, a syn šel tedy v jeho stopách. Pan Borkovec nikdy nezapomněl na Bořetice a vždy se k nám vracel. Po roce 1989 i s jeho kamarády spisovatelem Jaromírem Tomečkem a hudebním skladatelem Antonínem Michnou, pro kterého psal texty k jeho písním, z kterých některé zlidověly. Pekárna byla na obchodě pana Mlýnského, ke kterému jezdil i Jakub Deml. Pan Borkovec vzpomínal mnohokrát na to, jak P. Deml choval malého Tonika na klíně...

(Bořetické listy, duben 2019)

---



---

zmínka a ukázka z pekařské tvorby Antonína Borkovce zde: Jiří Balabán, Pavel Studnička: Pečení chleba v české literatuře

---

Antonín Borkovec: Bořetice

Schoulená vesnička uprostřed kyprých polí,
kde zlátne pšenky, kukuřice plný klas,
s balzámem pro všechny, které snad srdce bolí
s vinnými sklepy, které kryje sráz.
Tam každou neděli se schází po kázání
občané dobří, věrný lid
a v sotůrku si odnáší poklad strání,
jenž ke cti země se má pít.
Ten Modrý Portugal, jenž jazyk sladce svírá,
dar země slovácké, jež krásně sníc
v zahradě vinohradů krásu rozprostírá
okolo našich Bořetic.

(Bořetické listy, březen 2015)
marin72 marin 
to je tak krásný!!! všechno!!
Tvorba Antonína Borkovce v časopise Havíř Rosicka

Sbíječka zpívá

Nesvítí sluníčko,
nezpívá skřivan,
nevoní luhy.
Jenom ty, sbíječko,
a s tebou kahan,
jste mými druhy
v podzemní říši.

Kahan mi zazáří,
sbíječka zpívá,
zavoní uhlí...
Umazanou tváří
štěstí zachvívá,
starosti zmizely,
mám radost z díla...

(1955)

---

Škoda chvil

Jména na černé tabuli.
Černá barva smutek značí,
dva ze stěny zase bulí,
celý kolektiv se mračí.

Škoda chvil, kdy nepracuješ,
škoda všech těch hodin,
o teplo tak připravuješ
mnoho našich rodin.

Uhlí, které nenakopals,
ve fabrikách chybí,
mají proto na nás dopal!
Tobě se to líbí?

Pověz mi, nač myslíváš,
zatímco my bez oddechu...
ty zbůhdarma tratíš čas,
máš, ty, vůbec srdce, hochu?

Rychle život, rychle běží,
nic už nevrací se zpět,
vina zlé svědomí tíží,
my i bez tebe jdem vpřed!

Řekni, co s tebou na lodi,
jež k velikým cílům pluje...?
HRDINOVÉ SE NERODÍ,
TY TEPRVE ŽIVOT KUJE!

(1955)

---

Plníme plán

Nad Zastávkou hvězdy jas
září dlouho do noci
a hlásá, že nastal čas,
kdy už naši horníci
s dynamickým elánem
zvítězili nad plánem.

Jen tak, chlapci, jen tak dále
úspěchům svým spějte vstříc,
ať vám hvězda svítí stále,
neopusť vás štěstí víc.
Věřte ve svou tvrdou pěst,
ta ochrání dolu čest!

(1956)

---

Havířův pozdrav

Černý pozdrav od havíře
dobré lidi zahřeje,
proudem valí od pilíře,
jak na řece peřeje.

Teče uhlí, v žlabech hučí
a řítí se do vozů,
že až v srdci rozezvučí
radost z tempa provozu.

Černý pozdrav od havíře
život činí radostným,
sílí lidstvo v pevné víře,
že zachován bude mír!

(1956)

---

Alkohol a absence

Od šachty k silnici
dřevěné schody,
s výplatou horníci
jdou do hospody.

Kořalka na pultě,
pivo se pění,
opilý na kutě
k práci chuť není.

Známý problém přece
každého dolu:
kořalka, absence,
souvisí spolu!

Hospody v Zastávce
jistě plní plán
a co mají více
to zas chybí nám.

Ve Zbýšově, v Oslavanech
není prohibice,
není to tam tedy jiné,
jako na Zastávce!

Koho se to netýká
považuj to za vtip -
ostatní jak v zrcátku
vidí tu svůj typ.

(1956)

---

Ke dni horníků

Na své jméno hrdý buď,
tvé práci pak budiž čest,
jen směleji vypni hruď
a pevně zatni svoji pěst!

Žes první, nám dílo ukazuje,
které národ tobě svěřil -
a to havíře zavazuje!
Vždyť všechen lid ti věří,
věří ve tvé neúnavné ruce,
naději klade v bohatýrské srdce,
jež nechce znát chvil ticha, klidu.

Proto havíři, vpřed a jenom výše,
ať ve stěnu sbiječka píše,
že rád a věrně sloužíš lidu!

(1956)

---

K dluhu 250.000 tun uhlí v okrese

Bezručův havíř, když kladivo své zved,
tu Ostrava se chvěla a třásli se páni.
Zdá se, jiné havíře že máme teď,
kteří s plánem servat netroufnou si ani

a tisíce tun uhlí, jež sloužit měly lidem,
měnit v teplo se a v ocel tavit rudu,
ve slojích zahálet nechávají s klidem.
Slyš, havíři, což nemáš ani trochu studu

před soudruhy z hutí, dopravy a továren?
Patří Bezručův havíř už minulosti jen?
Bojuj tak, ať směle můžeš říct:

Pro svou vlast jsem všechny síly dal,
kolik uhlí třeba, nakopal!
Vždyť jsem horník, kdo je víc?

(1956)
 
K. Mičola: Za člověka

(báseň věnovaná účastníkům školení masově-kulturní práce v Ústí n. O., konaného od 19. září do 2. října t. r.)


Až se teď vrátíš na své pracoviště, do své dílny,
bojuj svou prací, láskou za člověka,
aby se velká lidská řeka
přes překážky drala. Pomáhej, buď silný!

Až budeš sázet články o vesnici
a o plnění plánu v našich dolech,
až budeš se synem svým mluvit o úkolech
mluv činem, který vzbudí všechny spící!

Až budeš zpívat písně svého lidu,
zpívej je prostě, aby rozuměl Ti,
až budeš zítřek hledat, hledej děti,
jež nesmí poznati naši dávnou bídu...

Až se teď vrátíš domů, do rodiny,
bojuj svým srdcem za lidi,
i za ty, kteří ještě nevidí,
že život roste kolem, že je jiný!


(časopis Dílo zaměstnanců závodu Jiřího Dimitrova, Orbis 3, 1954)
 
popcorp S tim káblošem  se nekamaraď
Tisíc vykřičníků
hrozná svoloč tyhlety kotlíkářky!




 
skvrna_od_kreozotu skvrnu pořídíme snadno 
MC Bogoč celkem nakládá.
arnost Snad zas nechci tak  moks
Bumelanti a simulanti zni jako dobry namet na vzor orientalniho koberce.
Ignác Bogoč: 40 let

K 40. výročí ať každý vykročí,
ať přidá do kroku do dalších 40 roků.
Vždyť je to výročí strany,
která zúčtovala s pány.
Noví by se chtěli zrodit,
jenom strana jim v tom může škodit.
Strana volá do celého světa:
"Nechť proletářům život rozkvétá."
Chceme žít v míru se všemi národy,
neuznáváme žádné poroby.
Čest a sláva těm komunistům,
co přinesli oběť v boji proti kapitalistům.
Dějiny učí o životě strany,
o tom, že na celém světě bude zúčtováno s pány.


(Zpravodaj zaměstnanců dolu Žofie, 1961)
 
Ignác Bogoč: Splníme

Revír dluží uhlí republice.
Chceme šťastně žít.
Jde nyní o to:
nastoupit na směnu kdykoli,
třeba to i liknavce zabolí.
Černá armáda stála vždy v čele.
Nyní znovu na výzvu strany
odpoví takovou zbraní,
která kapitalisty nejvíce raní.
Horníku, dělníku, techniku,
tak ukážeš straně svou politiku.
Strana stojí pevně v jednom šiku,
vydobyla socialistickou republiku.
Paraziti, šilhavci, kteří neví, co by chtěli,
veřejně by na pranýř jít měli.
Bumelanti a simulanti, pro vás je možností dosti.
Nebudete nám dělat žádné zlosti.
Ať se o tom jak chce, kdo chce baví,
socialismus nikdo nezastaví.


(Zpravodaj zaměstnanců dolu Žofie, nositelů Řádu práce - Orlová II, 1961)
 
M.R.: Zdravíme X. sjezd KSČ

Zdravíme radostný den,
slavný svátek naší rodné strany,
strany vítězné - strany Leninovy.

Jak rádi ji máme
vyslovit se nedá,
vždyť na její počest
tisíce závazků se uzavírá.

Tisíce závazků,
každý z nich je jiný,
vždyť pracujem,
pro rozkvět otčiny.

Pro šťastný zítřek všech,
bez hladu, bez války,
pro úsměv dítěte
a pro mír ve světě.

Až se tam sejdete
nejlepší z našich řad,
pracujte pro stranu tak,
jak ji jen umíte milovat!

A Vám všem, pozdrav náš letí
a s ním jedno přání vroucí -
ať žije strana a soudruh Zápotocký!


(Kozak, 1954)
 
Magda Rubášová: Nezapomeneme

Rok již tomu jest, kdy bolest sevřela nám srdce,
vždyť ztratili jsme předobrého otce.
Bolest naše byla veliká, ale nezlomila vůli Jeho lidu,
ve který měl v budoucnosti víru.
Jeho odkaz velký, nesvedl nás z cesty,
aby jsme došli k radostnému žití.
Odkaz máme všichni, hluboko ve svém srdci,
s ním půjdeme stále vpřed k mětě vítězné.
Až v celém světě bude mír
a všichni budeme jako bratři, spolu svorně žít,
pak budem jistě v cíli, soudruhu náš milý.
Tak Tvůj odkaz bude splněn
náš nezapomenutelný - soudruhu Gottwalde!


(časopis Kozak, Kožedělné závody Klatovy n.p., 1954)
 
Antonie Pavlová: Klement Gottwald

Do vzpomínek halí se předjarní čas
proč, drahý Gottwalde, opustils nás
v té době rozmachu pro věčný mír
nedáme roznítit válečný vír!

Vzpomínkou na tebe budeme žít
tvé símě uzráté do světa sít.
Byli jsme smutni nad tklivou zprávou
žít budeš po věky s lící usměvavou.

Tvá kniha života je pramen léku,
která se zrodila v lásce ke člověku.
Tvůj odkaz neztrhá zlých větrů van
ty hoden jsi vším lidem být milován.
Do smutku halil se věčný chrám práce,
rodná strana bude vždy tvé pravdy strážce!


(Pletařka, 1955)
 
Marie Kratochvílová: Slavná přísaha

Prapory v mrazném vzduchu vlály,
v tom vítězném dni únorovém,
Vy jste byl náhle tolik, tolik mladý,
jak prudce kolem zavonělo jarem.

Na řekách proletářských snů
se v této chvíli pohnul led
a v mlžném únorovém dnu,
žeň dozrávala Vašich těžkých let.

Bělostná vločka na čelo Vám slétla
a tála, třpytná jako drahokam,
Vy jste měl v očích plno světla
a naším světlem byl jste sám.

Dělnická hymna zněla mocným chórem,
tak bouřlivě se vznesla nad Prahu,
to v mlhavém dni únorovém
lid skládal Vám tu slavnou přísahu.

I dnes Vám přísaháme znovu,
jako v těch šťastných hodinách,
že střežit bude cestu Gottwaldovu -
armáda v modrých halenách.


(Pletařka, 1955)
 
Marie Lišková: Práce

Když já jsem byla malá
jinačí býval svět.
Jedno jen bych si přála,
by nevrátil se zpět.

Tenkrát páni vládli
a dělník jen hlad měl.
Z práce hned vyhodili,
kdo se jim neklaněl.

I moje matka často
bývala bez práce.
Ani kus chleba nebyl,
natož koláče.

Vždycky, když jsem si lehla,
bych zaspala svůj hlad,
krásný sen hned mi dala
královna noci zdát.

A zdálo se mi o tom,
jak víla spanilá,
mávnutím svého proutku
zem celou změnila.

V ní nebylo víc dětí
bledých a hladových.
Slyšeti bylo všude
jen šťastný jejich smích.

Žádný muž ani žena
nebyl tam bez práce.
K obědu měli maso,
k snídani koláče.

Nebylo tam chudáků,
však ani bohatých.
Všichni se měli rádi,
v tváři jim sídlil smích.

I ptala jsem se víly,
zda chtěla by k nám jít.
Tím svým kouzelným proutkem
i nám zem proměnit.

Tu ke mně promluvila.
Jak krásný měla hlas
kouzelná ona víla,
když hladila mi vlas.

"Já jmenuji se PRÁCE.
A ten, kdo má mě rád,
i bez proutku si může
zem šťastnou zbudovat.

Musí však mnoho umět,
ne jenom hubovat.
Musí si umět vládnout,
i dobře pracovat.

Až naučí se každý
zájmy své země klást
nad svoje zájmy vlastní,
tvá šťastná bude vlast!"

Tož, pojďme svorně všichni
budovat lepší svět,
v němž dělník pánu nemá
už víc co závidět.


(časopis Pletařka, závody Boženy Němcové, Teplice v Čechách, 1955)
 
Holka v chuligatích!