Okoun

Dež se odhrne opona, tož vidět, jak staré fósaté chlap – (to je ten Faust) sedi nad hrobéma knihama a zkómá. Z teho najednó ten Faust tó knižkó migne o stul a povidá: „Nevěřim k sakro v nič!“ a začne na všecko sakrovat a prokliná jak blázen celé svět e nebe a začne volat ďábla. A tak dloho špásoje a špásoje, až ta potvora čert se objevi. – A teho se Faust nenadál a ztrati na chvilko guráž. Dež mo ale ten čert začne všecko možny slebovat, že mo splni každy přání, jenom dež mo zapše svó došo, - tož Faust přezná barvo a mesli si: „Čert vem došo!“ – a prosi ďábla, abe ho odělal mladém, abe ešče, než ho teda čert sebere, neco na světě ožel. – Čert, na to kévne a zjevi mo pěknó děvčeco tak zvanó Markétko a že pré ho s ňó seznámi. Faust dež to vize, neni k održeni, zapše se čertovi a v tem se proměni v mladyho chasnika, jak dež ho velópneš z ořecha a posti se s milém čertem na vandr a zpřima za Markétkó – a netrvá to dloho a ten čert jich dá dohromade. Markétka nemuže odolat e debe pila Odól a protože potom ze zófalství zabije svy ditě, dostane se choderka do harešto a e tam jo ten čert pronásledoje protože be rád e jeji došo. Ale Pánbu neni hlópe! V poslednim monumento vezne Markétko na milost a čert dostane přes repák.

Co vijó stréček Matěj Křópal o Faustovi, Valentin Šindler čili stréček Křópal z Břóchovan

Studující filosofie vytahl svůj zápisník, poškrabal se tužkou v kučeravém účesu a poznamenal si: "Spatřil jsem na střeše výrostka. Bylo to úchvatné. Jak se události vyvinou?"

Karel Poláček, Hostinec U kamenného stolu

Jany Duškové, ale malinko jsem ho učís.

Čí překlad?

Pornografie je jako paradentóza, pomalu užírající zuby naší morálky, a pokud ji nezastavíme, staneme se nakonec bezzubým národem žmoulajícím syrové maso mezinárodní konkurence, zatímco sliny dekadence budou odkapávat z naší kolektivní brady na čistýn ubrus budoucnosti našich dětí.

Dave Barry, Zlozvyky Davea Barryho

Nemohu občas přemoci krajní podivení a při automatickém check-inu na aucklandském letišti jsem si položil zmatenou otázku: Opravdu jsem se před půl stoletím narodil ve venkovském domečku s pumpou přes ulici, budkou na dvoře, železným sporákem na dříví a koupáním v pocínované vaničce s jádrovým mýdlem jednou týdně?

Stanislav Komárek, Západ v mlze.

Nejobvylejší prostředky znějí v tomhle kontextu věru příhodně.

ANONYMUS, [A. anthropothérie,] pochází od takvoých prý duší hříšných lidí, kteří za živa v úřadech, v hodnostech a důstojenstvích pravou míru nešetřili, ve své zpupnosti ke žlabu slabších nepustili, k podřízením nemilosrdní byli a vůbec s lidmi nešlechetně jednali, své okolí sužujíce.
Za trest po smrti v beztvárný přízrak přízraku proměněni jsouce, kol svých za živa úřadů a domů blouditi musí.
Nemohouce dostatečně se zhmotniti, anonymové lidem viditelní nejsou, nicméně však lidé od nich makatedlné důkazy o jich přítomnosti dostávají, namnoze v podobě pádních ran a štulců, zvláště, když v hříšném stavu se nachází.
Mnohdy neviditelí anonymové honbu opravdovou na lidi podniknou a ranami je zahrnují; těžko je proti nehmotným a neviditelným se ubrániti.
Anonymus znám byl již Chaldejcům a daemonologie starověká za druh Lemurů jej považovala, až posléze Calmetem mezi duše, po smrti v spectra proměněná, zařazen byl. Název a označení lovu lidí, od samotného Cagliostra pochází.
Zažehnávati lze prostředky nejobvylejšími.

(J. Váchal: Ďáblova zahrádka aneb Přírodopis strašidel)

+1

Proseděl jsem na hodinách sociologie stovky hodin a přečetl jsem hromady sociologických spisů, ale ani jednou jsem neslyšel ani nečetl jediné smysluplné tvrzení. To proto, že sociologové chtějí být považováni za vědce, a tak tráví většinu času tím, že převádějí jednoduchá, naprosto zřejmá konstatování do vědecky znějícího jazyka. Pokud si chcete vybrat za hlavní předmět sociologii, měli byste se naučit dělat totéž. Řekněme například, že jste si všimli, že děti pláčou, když upadnou. Měli byste napsat: "Metodologické pozorování sociometrických tendencí chování předčasně zralých jedinců naznačuje, že mezi formou chování, charakterizovanou svislým tropismem a lakrimatorií existuje kauzální vztah." Pokud tohle dokážete roztáhnout na padesát až šedesát stránek, získáte velký grant od vlády.

Dave Barry, Zlozvyky Davea Barryho

Kdyby takhle psala Lukášková, stálo by za to zrušit její fetišism.

Nemůžu si pomoct, mně to přijde jako by to psala Markéta Lukášková.

OMG!!!

Krkavčí hory
Na Kavčích horách sídlí, jak známo, ústředí České televize. Pamětníci si jistě vzpomenou na legendární televizní přestávky, kterými se za socialismu vyplňovaly předěly mezi pořady. Několikrát denně nabízela televizní obrazovka jen nekonečné záběry na proutěný košík, v němž se vrtěla čerstvě narozená koťátka, a nad nimi se táhl lakonický nápis PŘESTÁVKA.
Přestávky s koťátky byly tak pitomé, až si získaly u diváků oblibu. Mnohdy ostatně nabízely poutavější podívanou než tehdejší filmy a seriály.
Jenže byl tu zádrhel.
Tak jako se oko diváka chce hřát na mladých fešných herečkách, a nikoli na starých vraždách, co pamatují Friga, když začínal, stejně tak chtěl divák trávit přestávky s roztomile mlaďounkými koťátky a na nějaké vypelichané miciny se slinou u huby nebyl zvědavý. Proto také zasloužilí televizní mrouskalové, kocouři Saša a Miloš, vyráběli v kumbále za ředitelskou kanceláří další a další mourovaté chundeláče. Problém byl, co s těmi odrostlými. Každý televizák už tři kočky doma povinně měl a po chodbách lítat nemohly.
Tak začal na Kavčích horách kočičí holocaust.
Zatímco ve studiu se natáčel roztomilý Kocourek Modroočko, za zdí už televizní zřízenci lešenářskými trubkami utloukali v pytli další várku hebkých kožíšků, jež se provinily tím, že odrostly. Vrátný Kamarýt pak za barákem krumpáčem přihloubil masový hrob, kam hodil další ještě se hýbající pytel. Později přišel mladý moderátor Přemysl Podlaha, tvůrce kutilských receptářů, s nápadem na bezhlukovou drtičku z prádelního hrnce, sekačky a kulmofénu, nicméně táhlé mňoukání, které se na Kavčích horách dodnes ozývá, utišit nemohl.

Jan Nejedlý: Dita Absurdita /nová strašidla/, vyšlo v http://www.czechlit.cz/nove-knihy/nova-prazska-strasidla/

Jo, podle nadšené recenze Dana Drápala to zní jako něco pro okouní gentlemany:

„…dovolím si uvést jeden kvazi-sociologický postřeh: Žije-li člověk dosti dlouho, všechno se vrací. Pokud v padesátých letech spal učitel se svou studentkou, byl upálen. Jestliže na konci šedesátých let a v sedmdesátých letech nespal s nějakou studentkou, byl označen za fašistu. Vyspí-li se dnes se studentkou, bude pravděpodobně opět upálen, i když se ideologické důvody pro takovou sankci samozřejmě změnily.“

Bůh hovoří skrzevá hovada.

(A ten román není špatnej. Teda vlastně výbornej, když si člověk uvědomí, jak to ti dva kopali zlinkovaný po špiráku.)

!

rec je o romanu: putovani slepeho hada za pravdou (klima, bohler), ktery takto prevypraveno pusobi navysost komicky

(tohle je ze "sborniku" Ladislav Klíma filosof - básník, Praha – Jan Pohořelý 1948)