Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

Téma:

Společnost

Spravují:

japok,
tapeworm



Reklama



Monarchisti, libertariáni a marxisti svůj klub už mají, je čas pro nás, sluníčkově multikulti politickokorektně pseudohumanistické.
Název možná je trochu zavádějící, ale zvyknete si.
Photobucket
Multikulti pseudohumanista vylézá ze své nory

no, s viditelnýma vůdcema je to složitý. Hitler způsobil, že Němci jsou už 71 let nejslušnějším národem Evropy.
sam_hofgins  
No budiž. Zapomněl jsem na politické vůdce, kteří viditelní skoro vždy jaksi jsou, a v tom má Západ též deficit. Ehm, Merkel, no, která je krapítek "sporná". Kladu spíš důraz na protofašistické kultivování sama sebe, v čemž mám ohromné mezery. Hádat se "sluníčkářema", je prakticky úplně o hovně.
Hlavní znak dekandence spočívá v podřízenosti všeho ekonomice, přesněji řečeno materiálním věcem. - to souhlas.

Prakticky dnes už nenajdeš srovnatelně velké duchy minulosti v umění, filosofii, náboženství neboli uvědomování si absolutna. - to nesouhlas, páč to nevíš. O Kafkovi současníci taky skoro nevěděli.
sam_hofgins  
Tož jsem přemýšlel, jak neupadnout do floskulí, a jediné na co jsem přišel, je příliš se o tom nerozepisovat. Hledej si raděj sám.

Západ stihl infikovat celý svět, ale míra infekce se liší. Hlavní znak dekandence spočívá v podřízenosti všeho ekonomice, přesněji řečeno materiálním věcem. Prakticky dnes už nenajdeš srovnatelně velké duchy minulosti v umění, filosofii, náboženství neboli uvědomování si absolutna. Všechno tohle bylo upozaděno vítězstvím technologie, která přinesla dočasné pohodlí. Na individuální úrovni v kompromisu s tím, co je evidentně špatně.

Doba volá po změně. Výměna elit však nic nezmění. Elitou jsi ty, já, my. Když všichni zajedno, tak jeden za Všechno!
Tady je kousek v angličtině: https://theeuropeans.co/2016/04/16/rootless-in-canada/

Le Figaro has published brief excerpts from Le Multiculturalisme Comme Religion Politique (Multiculturalism as a Political Religion) by the Canadian sociologist Mathieu Bock-Côté.

Here it is in English translation. Bock-Côté wonderfully evokes the contemporary West as a collection of fictional performances, each with its own multicultural channel-surfing sociology.

Notable in the intellectual life of Québec, the sociologist Mathieu Bock-Côté draws with precision, rigour, and felicity of expression, the sources, manifestations and ultimate consequences of the major upheaval that is affecting our world.
Jan.S.Harold Тебе надо читать Гегеля. 
Mnozí efektové, následuje exkurs!
Pozor na srážku realit, vznikají při ní nevyzpytatelné efekty!
Protipólem multikulti je labuť. Protože

Enor, enor d´ar Gwenn-ha-Du
ha d´ar dreitourienn mallozh-ruz.

To přece musí být každému jasné.
sam_hofgins  
(Zkusím odpovědět, ale zabere to trochu času. Konkrétní další "střely" jiných ID šly vesměs jaksi mimo mne, což byl i důvod k obecnější reakci, respektive mlčení.)
Jan.S.Harold Тебе надо читать Гегеля. 
To jsem rád. Tak se tam hlavně zamkněte, zahoďte klíč a pěkně si pokecejte. Já se přidržím raději reality.
vy žijete v nějakém jiném světě? Já žiji zhruba ve stejném jako sam hofgins.
Jan.S.Harold Тебе надо читать Гегеля. 
Nechtěl bych žít ve vašem světě. A popravdě mne trochu znervosňuje, že vy žijete patrně někde blízko toho mého.
...:-))
mum What a Horrible Night  to Have a Curse
Bojuje se o podobu naší budoucnosti. Zlem je malovat si ji za takovéto situace narůžovo, případně růžovou používat jako maskovací barvu. Dalším zlem je populismus, který přijde ke slovu, pakliže se růžové scénáře nenaplní. Vyplachni si louhem - nic nerikas, na tva slova dojde. Postavis se vedle bpn, ktera sice nikdy nechtela nikomu pomoci, ale zato nikomu nepomohla, protoze vzdycku existovali dulezitejsi, nez nejaci cikani nebo bezdomovci, a proto je ted prece cista, nebot nikomu neublizila?
mum What a Horrible Night  to Have a Curse
Uz skutecnost, ze ted nejspis diky EU o nejake to stoleti pozdeji nevpadneme do dalsi celokontinentalni valky, povazuji za pozitivum. Muzeme se hadat o krivosti bananu, normach bezpecnosti platebnich karet, ale nejak nemame pocit, ze nejlepsim resenim situace je vpadnout k sousedum, podrezat jim slipky a znasilnit ovce, protoze tam prece neziji lidi. I to je pozitivni vyvoj.

Vsechno rozhodne neni do pohudky. Nekdo ma pocit, ze za jeho posranej zivot muzou cigani, neprizpusobivi nebo jini bezenci. A cele to obaluje do "my, narod" obalky a tvari se, ze tohle je prece normalni, ze tohle tu prece mame tradicne. Ano, mame - a meli bychom se za to patricne stydet.
"Pardon, že reaguju takto obecně, ale ono mi to jinak moc nešlo."

Neschopnost reagovat jinak než obecně je jeden z charakteristických znaků sebedůležitých blbů, imho btw.
V čem je současná doba dekadentní? A kde? Na celém světě? V Číně? Nebo jenom u nás? Nebo na Západě (USA+západní Evropa)?
sam_hofgins  
Neumím přezírat vyhrocenou polarizaci diskuse ve společnosti dnešního Západu (a nejen jeho), která se promítá do několika témat už pár let. Ano, je do velké míry virtuální a snad i uměle přiživovaná, ale spatřuji v tom symptomy hlubší krize. Bojuje se o podobu naší budoucnosti. Zlem je malovat si ji za takovéto situace narůžovo, případně růžovou používat jako maskovací barvu. Dalším zlem je populismus, který přijde ke slovu, pakliže se růžové scénáře nenaplní. A společenský organismus? To si už netroufám definovat; ubil bys mne pantoflí.

Percepci světa míváme odlišnou. Též způsoby vnímání i to, čemu z toho přikládáš větší váhu, se mohou dost lišit. Zákonitě pak docházíme k rozdílným výkladům toho, co fakticky existuje, hrozí do budoucna, nebo je jen slaměným strašákem.

Pardon, že reaguju takto obecně, ale ono mi to jinak moc nešlo. Pokud je všechno víceméně "do pohůdky" a kráčímě tím správným směrem, pouze sem tam zaškobrtnem, tak bych debatu za sebe s dovolenim uzavřel. Kdybych totiž napsal, že současná doba doba pro mne naplňuje mnoho znaků dekadence (kterou jako umělecký směr konce 19. stol. velmi oceňuji, jenže to úplně jiná písnička), tak nepochodím.
sam_hofgins  
Neumím přezírat vyhrocenou polarizaci diskuse ve společnosti dnešního Západu (a nejen jeho), která se promítá do několika témat už pár let. Ano, je do velké míry virtuální a snad i uměle přiživovaná, ale spatřuji v tom symptomy hlubší krize. Bojuje se o podobu naší budoucnosti. Zlem je malovat si ji za takovéto situace narůžovo, případně růžovou používat jako maskovací barvu. Dalším zlem je populismus, který přijde ke slovu, pakliže se růžové scénáře nenaplní. A společenský organismus? To si už netroufám definovat; ubil bys mne pantoflí. Percepci světa míváme odlišnou. Též způsoby vnímání i to, čemu z toho přikládáš větší váhu, se mohou dost lišit. Zákonitě pak docházíme k rozdílným výkladům toho, co fakticky existuje, hrozí do budoucna, nebo je jen slaměným strašákem. Pardon, že reaguju takto obecně, ale ono mi to jinak moc nešlo. Pokud je všechno víceméně "do pohůdky" a kráčímě tím správným směrem, pouze sem tam zaškobrtnem, tak bych debatu za sebe s dovolenim uzavřel. Kdybych totiž napsal, že současná doba doba pro mne naplňuje mnoho znaků dekadence (kterou jako umělecký směr konce 19. stol. velmi oceňuji, jenže to úplně jiná písnička), tak nepochodím.
Newcomers to Rorty and “Achieving Our Country” may be surprised on a second count as well. The Times piece about the new interest in the book summarized its argument like so: “In universities, cultural and identity politics replaced the politics of change and economic justice.” This is broadly accurate, but incomplete. Rorty, in “Achieving Our Country,” shows unqualified admiration for the expansion of academic syllabi to include nonwhite and non-male authors, and describes such efforts as one means of awakening students to the “humiliation which previous generations of Americans have inflicted on their fellow citizens.” He adds, without reservation, “Encouraging students to be what mocking neoconservatives call ‘politically correct’ has made our country a far better place.”
http://www.newyorker.com/culture/cultural-comment/richard-rortys-philosophical-argument-for-national-pride