Ne, v tom případě by byla výška kužele rovná poloměru koule, ale ona je poloviční. Je potřeba zatlačit na vrchol kužele a tlačit ho k podstavě tak dlouho, až se klesající výška kužele potká s rostoucím půlpoloměrem opsané koule.
to mi neni jasny. ja jsem teda dneska uz malicko vyflusanej a moc mi to nemysli, ale proc zrovna tenhle pripad nejak uprednostnit?
koule tedy opisuje jen okraj podstavy, neprotina vrchol kuzele, ano? potom ale prece tech opsanejch kouli mam nekonecne mnoho, ne?
Jestli se nepletu, tak jediný případ, který odpovídá zadání, je poloměr podstavy kužele=poloměr koule. Takže to spočítat lze a v zadání nic neschází.
dotazek:
"Výška kužele je dvakrát menší než poloměr koule jemu opsané. Jaký je poměr objemů kužele a koule?"
ze v tom zadani neco schazi? nebo jen chapu spatne pojem "opsana" koule?
(Tohle je akorát mírně problematické v případě, že mezi ulicemi, jež všechny musí projít, existuje počet uzlů s lichým počtem hran odlišný od 2 ;))
To je tzv. RTS - retarded travelling salesman :-)
Davson: Tohle má do obchodního cestujícího hodně daleko, protože je to uniformní po celé délce.
Rozumný doručovatel projde ulici tam, zpátky a pak vleze do paralelní a pokračuje stejným způsobem.
Trivialni, ale ruzne pro D<2 a D>2.
To zcela jistě ano (znám), já spíš přemýšlím o tom, že když je "graf" zadán jednoznačně pouhými třemi parametry, zda nebude nějaké rychlejší řešení, než NP úplné. Pro P=2 a L=2 je řešení triviální, stejně tak jako pro P a L hodně velká (po jedné straně tam, po druhé straně zpátky a pak ještě znovu na druhý konec), otázkou je, jak to bude vypadat mezi tím, s rozumným počtem domů.
To bude nějaká variace problému obchodního cestujícího, ne? http://en.wikipedia.org/wiki/Travelling_salesman_problem
Když jsme byli o víkendu na procházce, chvíli jsem pozoroval zmatenou(?) doručovatelku reklamních letáků, jak pobíhá z jedné strany ulice na druhou ve snaze hodit do každé schránky leták. A napadla mě v tu chvíli následující úloha (pokud by byla už dávno někde vyřešená, postačí odkaz. Dík.):
Problém doručovatele reklamních letáků: Na ulici délky D>1 a šířky 1 stojí po levé straně L>1 domů a po po pravé straně P>=L domů. Domy jsou od sebe v ekvidistantních vzdálenostech, vlevo D/(L-1) a vpravo D/(P-1). Tedy dva domy na každé straně stojí vždy na začátku a konci ulice, s každým dalším domem se vzdálenosti rovnoměrně rozdělí. Úkolem doručovatele je vhodit do každé schránky leták (přičemž se může i vracet nebo běhat šikmo přes silnici), musí však začít a skončit na opačných koncích ulice. Úkolem je najít nejkratší trasu.
Náhodou jsem tady klikl na nejstarší příspěvky, kde se řešilo, proč je přirozený logaritmus přirozený. Koukám že tehdy nezazněly dva důvody, které jsou tak základní, že si asi zaslouží uvést i po těch letech. Ostatně von_Zeppelin sem pořád chodí a třeba mu to stále vrtá hlavou.
1. Přirozený logaritmus je integrálem 1/x.
2. Derivace libovolné exponenciální funkce rovná se vynásobení přirozeným logaritmem základu.
tady si muze clovek vyslechnout jak zni stejne skladby v ruznych systemech ladeni:
http://www.squidoo.com/tuning-systems
Nicméně to už odbíháme od té základní části, že transpozice jsou standardní hudební operací a že tvoří grupu.
Hm, to by chtělo Integrovanou sonátu. Vzali bychom nějaké noty (osa X je notová osnova, osa Y tóny), z toho by byla nějaká hezká křivka a to bychom pak celé integrovali. To by mě zajímalo, co z toho vyleze.
Často se stává, že když transponuješ skladbu v temperovaném ladění do jiné tóniny, najednou to jaksi není ono. I člověk bez absolutního sluchu to vnímá.
K vyvraceni tohoto tvrzeni si staci poslechnout stejnou melodii v temperovanem a prirozenem ladeni. A ani k tomu nepotrebujes moc sluch.
Houslisti trpi jistym schizmatem, kdy s orchestrem, ci klavirem musi hrat temperovane a spolu si mohou zahrat prirozene, coz muze vest k chybe mereni.