Reklama
Nepřihlášený uživatel | Zaregistrovat se
 

Téma:

Společnost

Spravují:

Cichlasoma, tapeworm, cichlasoma_meeki



Reklama




AoF: Mrknutí nepomůže, hned první odstavec jsme si níže pěkně rozmlžili:

Autor má právo rozhodnout o zveřejnění svého díla.

Podle těch níže zmiňovaných příkladů je totiž velmi sporné, co to všechno obnáší. A což teprve ta následná nedotknutelnost díla, snížení hodnoty díla způsobem užití atd. Je to nejasné a v praxi to asi moc velkou váhu nemá, na rozdíl od mnohem precizněji formulovaných práv distribučních, která by přitom měla být podřízena těm atribučním.

Altaroffilth   27.březen 2012 16:08:55
Pak doporučuji mrknout do autorského zákona č. 121/2000 Sb., v aktuálním znění, a podívat se na § 11 (osobnostní) a § 12 a následující (majetková). Již z rozsahu je určitá disproporce viditelná.
Šlo mi o to, že není vůbec tak jasné, co vlastně ta autorská práva přesně jsou, a hlavně že je naprosto nejasná ona hranice mezi (a) a (b).
Altaroffilth   27.březen 2012 15:57:30
(a přiznám se, že v tuhle chvíli už moc nevím, kam ta debata má konkrétně směřovat, resp. oč se vede)
Altaroffilth   27.březen 2012 15:57:00
Tak licenci poskytl ke všem (nebo některým) způsobům užití toho daného díla. Tam už je pak skutečně otázka, nakolik došlo k užití díla způsobem, který je závadný, tak složitá, že od stolu řešitelná není. Nicméně i tady se autor pochopitelně může dočkat zastání.
AoF: Přesnou dokumentaci k tomu nemám. V prvním případě to nebylo spojeno s žádnými dalšími majetkovými nároky, jen "netvrďte, že ten váš paskvil je zfilmovaná moje kniha". Ve druhém případě nakladatel poukázal na to, že autor podepsal smlouvu o zastupování autorských práv na konkrétní knihu a nemá co kecat do toho, jakým způsobem to nakladatel dělá.
Altaroffilth   27.březen 2012 15:39:02
Prví odstavec už nejsem schopen posoudit objektivně. I tuto situaci si nicméně dokážu představit jako v souladu s právem, a to jak de lege ferenda (tedy sollen), tak de lege lata (tedy sein), na přesné řešení bych se musel podívat blíže.

Druhý odstavec už má značný přesah to těch majetkových práv. Resp. v daném případě autor obranu svých osobnostních práv vázaných na autorství prostě nevyužil.
AoF: uvede tam tvé jméno jako původce námětu (což není lež)

Ono nešlo o "film na náměty románu", nýbrž o inzerovaný "zfilmovaný román". Filmaři se prostě chtěli svézt na popularitě autora a zneužili jeho jméno.

Jiný příklad je kniha vydaná v překladu ve značně zkrácené a místy významově pozměněné podobě. Když to autor zjistil a domáhal se nějaké nápravy, skončilo to nakonec finančním vyrovnáním mezi nakladateli, ze kterého autor neviděl ani vindru.

Altaroffilth   27.březen 2012 15:23:18
(Koukám, že to původně opravdu nebylo zcela srozumitelné. Omlouvám se, jen si sem odskakuji od jiné práce)
Altaroffilth   27.březen 2012 15:22:16
Proto odděluji ještě určité jádro a) a skupině a) jak ocelek přiděluji jako vlastnost nepřevoditelnost a nezcizitelnost, nedotknutelnost nikoli. Obdobně jako v případě většiny jiných základních práv a svobod se totiž tato dostávají s železnou pravidelností do střetu. Ani tak základní právo, jako je právo na život není z tohoto poměřování vyřazeno (nutná obrana, např.). Takže zatímco pokud tě někdo při použití tvého díla neoznačí jako autora, není diskuse o tom, že pochybil, v případě, že tvé dílo zpracuje (bez tvého souhlasu) a uvede tam tvé jméno jako původce námětu (což není lež), už jde diskutovat o tom, jestli máš právo tomu efektivně bránit.
AoF: Mám několik konkrétních příkladů, kdy se autor pozměněním díla cítil osobně zneuctěn, v tom přinejmenším jeden příklad, kdy autorovi šlo jen o to, aby vznikající film nebyl spojován s jeho jménem, přesto toho nedosáhl. Medle jasný příklad toho, že pod (a) je nejen dost prostoru pro diskusi, nýbrž že prioritnost a nedotknutelnost (a) je chiméra.
Altaroffilth   27.březen 2012 9:13:19
Ano a ne. V téhle diskusi dost stojí za to přísně odlišovat. A to jak a) a b), tak i různé aspekty jednotlivých skupin. Typicky tebou zmiňovaný zásah do vyznění díla, který sice patří teoreticky pod a), ale je tu prostor pro výklad. Zatímco u jádra a) prostor pro diskusi není (a dle mého nikdy v historii nebyl, i u parafrází hudebních děl, jak to dělala řada klasických autorů se nikdo nesnažil tvrdit, že je originální a všichni věděli, že se jedná o citace některého z jiných úspěšných skladatelů), zbytek by měl zůstat diskusi otevřen. A já si myslím, že toto "jádro autorského práva" je na obecné idee, na kterých je lidská společnost postavena (jako celek, zde imho není prostor pro nějaké socio-kulturní odlišnosti) nedílně navázáno.

Odpověď na otázku v tvém prvním odstavci je opět ano a ne :) Dědicové budou vykonávat část tvých autorských práv. Mimo to "jádro a)" (tj. například mnou podotýkané autorství stricto sensu si opravdu nepřisvojí).

V tom je autor onoho článku omezený idiot, popř. argumentuje čistě účelově, což seriózní diskusi, která se má dobrat nějakých positivních cílů, tak docela nesvědčí.
popcorp Zfetovaný židovský  negr 26.březen 2012 22:06:57
jo, funguje to tak.
Správně, pokud jsi zastupován OSA, by ti za koncert neměl platit pořadatel, ale měl by nahlásit, že jsi tam hrál a pak zaplatí OSA vyměřenou částku. OSA ti pak zaplatí v ročním vyúčtování.
El_Diablo Nikdo není dokonalý, až na  Chucka Norrise! 26.březen 2012 21:54:15
Aha, nedával sem pozor...
To je něco jiného, tohle jsem sem linkoval já sám. Tam OSA nepožadovala platbu od autorů samotných.
El_Diablo Nikdo není dokonalý, až na  Chucka Norrise! 26.březen 2012 21:48:33
Já bych se právě docela divil, kdyby zkoušela, protože kdyby tohle někdo dotáhl k ústavnímu soudu, může jim to do budoucna dost zamíchat kartami, tedy dost změnit zákon (předpokládejme autora nezastupovaného OSA, který by následně nedostal nic, jen platil).
Ano, mohla. A mám za to, že to i zkoušela, ale konkrétní případ nedohledám.
Dotaz mimo tuto linii diskuse
Podle autorského zákona se předpokládá, že veřejná hudební produkce, která nebyla s předstihem ohlášena příslušnému hromadnému správci a jím schválena jako nepodléhající autorským právům jím spravovaným, se skládala výhradně z děl, na něž tento správce práva spravuje.

Dále je podle zákona za produkci odpovědný pořadatel, resp. v případě nezjištěného pořadatele vlastník či správce objektu, v němž se produkce koná.

Znamená to tedy, že by OSA mohla (čistě teoreticky, v praxi se do toho pouštět nebude, protože by hrozilo, že to někdo dotáhne k ústavnímu soudu) podle zákona požadovat poplatky od autora hudby, který svou hudbu bude osobně veřejně provozovat například na své vlastní zahradě?

AoF: Problém je ovšem v tom, že celé "duševní vlastnictví", o které se zde jedná, skutečně spočívá jen ve výkonu autorských práv. Nebo Tě napadá nějaký protipříklad? Pokud moji dědicové po mé smrti budou dostávat něco za užívání mých děl (v což upřímně nevěřím, vzhledem k tomu, po kterých cestách svá díla pouštím do světa a jak znám své potenciální dědice), bude to přece z titulu toho, že budou vykonávat má autorská práva. Nebo co tam vidím špatně?

A v současné diskusi mi jde o to, že autor onoho článku argumentuje způsobem, který pod pojmem "duševní vlastnictví" nerozlišuje mezi samotným autorstvím (resp. přímou ochranou osobnosti autora) a např. distribucí kopií díla. Redukuje dílo na nuly a jedničky v nějakém informačním systému.

A co se týče autorství, tak si přečti, co jsem níže psal: To, že naše současná společnost uznává ideu autorství, není nic samozřejmého nebo nějak plynoucího z obecných zákonitostí světa nebo obecného pojetí osobnosti člověka. Je to určité mravní vědomí, které bys jen velmi těžko odvozoval z textu zákonů (libovolných, nejen autorského). A konkrétní soudní praxe ukazuje, že ochrana osobnosti autora velmi často prohrává vůči těm, kdo zastupují čistě své zájmy majetkové, odvozené z autorských práv až na druhé nebo třetí úrovni. Autor se kupříkladu v běžném případě nedomůže očisty svého jména, pokud například vydavatel překladu díla nebo producent filmové adaptace provede v díle změny jdoucí proti poselství původního díla, a toto zcela změněné poselství dále spojuje s autorovým jménem (v tomhle ohledu je tedy naše celkové mravní vědomí ještě dost nezralé).