Okoun

Vybijená, chápu... ale k čemu ten míč?

Tak já předpokládám, že tělocvik na škole gentlemanské mládeže vypadá tak, že gentleděti sedí u ozdobně vyřezávaných stolků, popíjejí kávu, leští si bambitky a špacírky, a distingovaně hovoří o tom, jak by sportovali a cvičili, kdyby sportovali a cvičili. Na této úrovni se bezpochyby medicinbalem dá hrát i fotbal či basketball, nejen vybíjená.

zvlastni, my vybijenou medicimbalem hrali skoro porad, vetsinou variantu se tremi medicimbaly v jednom poli, kazdy proti kazdymu, stejne tak prehazovanou (varianta volejbalu s medicimbaly), na krale (velmi libova rezba) a co si vzpominam hraly to s nama i holky. Zrucnejsi z nas pak dokazali prehodit hodem obouruc spodem i telocvicnu na delku. (pripadne souruc vyruckovat po zebriku bez pomoci nohou pres dve sprusle)

6x propad a měl tedy náskok svalů.

Jeden házel, jeden byl vybíjený a ostatní ho drželi.

hele já nevím o jakém věku mluvíš, ale průměrní žáci druhého stupně ZŠ hází/vrhají pětikilovým medicinbalem tak cca 3-3,5m a to nikoliv mockrát opakovaně - to jste museli mít nějaká zvláštní pravidla pro tu vybíjenou

Patrně jste spolu s asskymem mívali ve škole pro lusu ty padesátikilové medicinbaly; to je mi líto.

My měli ve škole superhrdinů převážně pětikilové, a s těmi to bylo zcela bez problémů (když si člověk chránil obličej a jiné citlivější partie ;))

Ve škole superhrdinů (pana genetlemana se ani neodvažuji podezřívat z toho, že by navštěvoval nějakou jinou) jistě; ve škole pro lusu jsme měli co dělat, abychom jím vrhli alespoň metr. Inu - jiný kraj, jiný mrav.

No, co vzpomínám, tak s medicinbalem bývala vybíjená mnohem zajímavější, než s volejbalovým míčem ;)

K medicimbalu jsem měla a mám dodnes dost nevraživý vztah. Vždycky jsem si říkala proč se mu takhle říká a odvozovala jsem si to z následující úvahy : medi - od lékaře ošetřujícího zhmožděniny tím těžkým hnusem způsobené, cim - fikaná náhražka za slovo cent, bal - balíkovitý balon

Medicinbal jsem nepochopila nikdy. Jen mi vzdycky pripominal medicinmany z mayovek.

von se kriket nejmenuje podle toho míčku!?

Co je kriket jsem zjistila až zhruba o prázdninách před druhákem na gymplu, poté co jsem se poprvé v životě setkala in natura s kroketem. Sadu vlastnila jedna její známá a hráli to na zahradě a při výkladu pravidel se zmínili i kriketu. Nutno dodat, že rodina značně disidentská. Psal se rok 77. Trochu legrační je, že jsem se v té době také stala členem jednoho z prvních softballových družstev v Praze.
Náš kriketový míček jsem si s kriketem stejně ani potom nespojovala, protože jsem si od dětství uchovala představu, že jde o speciální tréninkové sportovní náčiní vrhačů a hodařů - něco jako medicimbal pro baskeťáky. Asi mi taky mátlo, že krikeťákem házela ve školních letech už moje máma a že hod krikeťákem byl součástí všech atletických vícebojařských soutěží v žákovských a mládežnických kategoriích a často to byla volitelná náhradní disciplina za vrh koulí. Kamarád, kolega z céčka, syn naší první trenérky, původním povoláním koulařky, byl dokonce čtyřnásobným mistrem republiky (házel nějakých šílených 60-70 metrů, pokud si to dobře pamatuju)

Viz Hlustvisihák: "Co se vám musí zdát, abyste vsadil gorodky? To se mi nezdá nic, to nevím, co to je!"

Smarja, ja ted z hlavy nevim, meli jsme tech dilu moc... No jeho bratr ho hral, nebo se aspon na nej chystal cely vymydleny a Jirka mu do toho nejak vstoupil.

Tam si na něj vůbec nevzpomínám, ostuda a skleróza -- kde se tam vyskytuje?

Ja jsem pro zmenu byla tak nedotcena valecnymi filmy, ze jsem si gumovy granat dost dlouho nespojila s vybusninou. Jako pripadalo mi zvlastni, ze hazime takovym podivnym predmetem, ale mne toho pripadalo zvlastniho...
Na kriket jsem narazila zahy v babiccine Jirkovi - postrachu rodiny.

Tuším že jsem kriket vnímal jako jednu z mnoha her, která mě nezajímá. Ale asi jsem mlčky předpokládal, že existuje nějaká skupina lidí, například bájní pionýři v zelených krojích, kteří ji hrají.